Moje skoro dvojčata..

Ráda bych se s vami podělila s výchovou dvou nezbedů, který jsou pouhých 10m od sebe a co vše to obnáši. Důvod proč to píšu je jednoduchý, spoustu maminek co mají jedno dítě a chtěli by druhé čekají až bude větší věkový rozdíl nebo se prostě bojí jak to budou zvládat. A také s čím se potkávám na ulicích a vyloženě z toho kvetu. 

Předem vám musím říct jedno, ani jedno dítě jsme neplánovali. Našli k nám cestu sami a neměnili bychom za nic na světě. Jsou úžasný a jedinečný. Kdyby jste mi před 3 lety řekli že budu mít 2 děti 10m od sebe a ještě narozný v jeden rok vysmála bych se vám. Vždyť jsem přece neplodná 🙂, ale to je jiný článek. Vrátím se tedy k tomu o dětech. 

V první řadě je opravdu miluji i když mi občas dost pijí krev.. 😀 komu jejich děti nepijí, že? 

Williamkovi je te rok a 10m a Valerce čerství rok. Ten rok s nima neskutečne utek a když koukám na fotky mám na krajičku. 

Když se Val narodila, nevěděli jsme jak bude Will ragovat, bylo mu tenkrát akorát 10m, ze začátku na ni nijak nereagoval asi první týden, ale pak si uvědomil, že se mu tolik nevěnuji a začal žárlit při všem co jsem s Val dělala. Kojení bylo na tom všem nejhorší. Začal dělat histerické scény, žárlil takovym způsobem, že malou začal bouchat a plácat do hlavičky. Vždy když jsem kojila malou tak jsem musela druhu rukou uspokojovat Willíka, rozpylovat a dávat mu jasně najevo , že tam jsem i pro něj. když mu byl rok a začal konečně chodit tak se to mnohem zlepšilo, protože zjišťoval co vše dovede. takovej koumak. Fuuu opadla skoro jedna starot, pořád jsem ho chytala a mazlila hrali jsme si atd... byl spokojeny.. pak to ovšem začalo u Val. po 3 týdnech co nás propustili z porodnic začala plakat. Plakala rano, plakala odpoledne, plakala vecer, plakala v noci.. cas kdy neplakala bylo u kojeni, když jsme byli venku a když mi třeba dala 10 minut doma a usnula... Plakala v ruce, plakala v postylce, plakala v košiku, plakala vedle nas v posteli.. U Dr. vše v pořádku. pry se tak projevuje... já po císaři, nevyspaná, bolavá, syn měl tenkrát 8,5 kg, nenosit ho prostě nešlo, nějak přece ho z ty postýlky dostat musím. S mužkým jsme měli směny.. ja se starala a chovala malou do 8 pak přijel domu, navečeřel se a šel chovat do pulnoci to jsem vstávala já a přebírala štafetu do doby než vstal Will a musela jsem pozoronost rozdělit mezi obě děti.. bylo to vyčerpávající?? to ano a velice. Vapadala jsem jak zombie?? ano vypadala. Neměla jsem energii na nic, na vaření, na úklid domácnosti, na bžné věci? ano neměla. trvalo to zhruba do Valčiných 3m. Pak se to jako zázrakem zlomilo a ona spinkala skoro celou noc. jednou se budila na kojeni. To bylo vysvobození. Bohužel má tak lehký spánek, že ji probudí kdejaké prdnutí sousedů nad náma. Ale už se to lepší. Willíček v tomto byl oproti Val milionovej. Spal celou noc skoro neplakal, ani po očkovaní ani při růstu zubů, ale za to dokáže zlobit jinak. Vymýšli bejkárny snad každou vteřinu ze dne.. Jeden z těch horších dnů bylo, když Valerka tlačila mega bobka a ja jí potřebovala pomoc aby už to bylo za ní. Tak jsesm s ní byla v koupelně, mezitím co jsme toho boba dolovala ven tak Will stihnul zapnout troubu, myčku, vypnout televizi, otevřít na zachod vytahat modře barvící koule do záchodu a vytáhnul odpad od pračky. Od pračky, kterou jsem po uklidnění Valerky a vydolování betonu, jsem zapnul zavřela dveře a odešla. Zhruba po 20 minutách jsem šla do koupelny a v koupelně 5cm vody. Mě málem trrefilo, potom co jsem vše povypínala, uklidila jsem si tam pěkně čvachtla. Samozřejmě me vůbec nenapadlo že vůbec bude mít sílu na to odpad ze zdi vytáhnout a už vůbec mě nenapadlo ho kontrolovat, nikdy předtim to neudělal. Všemožnými způsoby se snaží upoutat mou pozornost. Snažím se ten den rozvrhnout tak že obě děti jsou spokojený, hraji si s oběma, zapojuji je do her. 

Trvalo mi asi půl roku než jsme zavedli rozumný režim pro obě děti. Člověk by řek, že ten 10m pacholek jeěště nechápe co je to žárlit, nebo to že ta pozornost musí být rozdělená. On to velice vnímal, vnímal to že nemá tolik pozornosti a proto jsme zavedli tvrdý režim aby oba byli spokojený. Přes nastavený řežim nejede vlak. 

Denní režim:

Děti vstávají kolem 7h ráno, převlíknout, přebalit, udělat snídaní, nakrmit malou, Will papá sám, pak snídaně maminka (kafe) a jdeme si hrát, uklízet, obstarat domácnost a neco uvařit. buď si hrají spolu v pokojíčku nebo spolu si hrajeme v obýváku. Pak jsem chtěla mít oběd, no jo to by ho museli jist, že jo, tak dostanou mlíko do postýlky a jdou spát. Protože vstávám ve 4:30 do práce a vracím se kolem 6 tak jdu spát s nimi. Valince stačí hodina a půl spánku vzbudí se a ja pro ni běžim aby nevzbudila Willdu a hrajeme si a blbneme spolu dalsi hodku až dvě podle toho jak starší dlouho spinká. Moc si to užívá Valinka, má mě jen pro sebe a pak se můžu věnovat stejně i Willdovi. Pak přijde pozdní oběd kterýmu taky moc nedají a jdeme ven. Vrátíme se kolem 7 domů a jdeme večeřet. po večeři uklízíme rozházené hračky, a ja uklizím kuchyň a chystám mlíka na spaní (u staršího se toho mlíka na spaní nedokážeme zbavit) pak koupání a kolem 20h do postýlek. Naštěstí děti usínají sami s lahvemi a nevyžadují  naší přitopnost a dlouhé hodiny uspávání. Will spí celou noc a někdy se vzbudí s pláčem, myslim že mívá občas špatně sny. Ale s Val to je jak na houpačce. S ní je vše tak nějak težší. Je schopná se i v roce probouzet co hodinu a s histerickym páčem, ale také je schopná spinkat celou noc s jednim probuzením. Do teď nevim na čem záleží aby se nevzbouzela v noci. Je mi to velkou záhadou. 

Cestování:

Když jedu s prťatama cokoliv vyřizovat, zařizovat, na výlet, nebo jen ven tak by to měl být článek zvlášť. nicméně zkráceně. Máme velký dvoj - kočár, naštěstí projede skoro všude kde je 80 a vic centimetrů. Přípravu na ven jsem ztáhla na cca 25minut. Co vš do toho zahrnuji? Je to kontrola tašky: dostatek plen, mokré ubrousky, mazaní na zadek, látková plena. Přihodím svačinu, pití a jde se na oblíkání. první jde Willíček, v tomto počasí je nutné děti navrstvit. u Willíčka to znamená: přebalit, dát punčošky, tepláčky, mikina, bunda, čepice a šátek. S Willdou to je velice rychlí proces, protože už  i docela spolupracuje ale pak příjde boj s Val. Nesnáší oblíkání a nesnáší slíkání. nejraději by nebyla ani přebalovaná. no začne boj s plínou, asi po minutách á vyměněnou plínu s křikem jako by ji na nože brali a přijde natahování svršků. Punčošky, legínky, mikina, kombinéza, čepice, botky... uffff jen to píšu a jsem zpocená až na zadku. dalších 10 minut pryč. Pak příjde rychlé nahození svršků maminky, záchod, načmárat oko obout sebe obout Willdu který už netrpělivě otevírá vchodové dveře a beru tašku, kabelku, klíče, mobil, jedno dítě do ruky a jdeme ven. Willda sejde ty 2 patra sám a ja jdu napřed s Val abychjí připoutala do kočáru. Tam nahodil tašku schovala to co nechci aby Willda spatřil (třeba křídy) vezmu mu motorku a potkáváme se na chodbě před kočárkarnou kde bee motorku a čeká na značkách u dveří.. 25minut se vším všudy.. Občas )častěji než bych chtěla) se vracím nahoru, že jsem něco zapoměla.. a jdeme ven. Venku to probíhá tak, že když ma Willda náladu tak krásně poslouchá ale když né tak to je něco pro moje nervy.. obejdeme na naší obvyklé trase hriště, pár scen probehne ze strany Willika a Valerky, Willík nechce pouštět na  lanovku a klouzačku a nechce čekat a Val v tomhle počasí musí být v kočárku a nemůžu ji vypustit aby lezla po mokré studené zemi tak se hlasově projevuje.. bohužel nedokážu řídit velký kočár jednou rukou ktery váží bez deti skoro 20 kilo a mít k tomu 8,5 kil na ruce.. takže je to trochu napalici.. na oploceném hřišti naštěstí Willda nepotřebuje tolik pozornosti a já můžu lítat s Valerkou od klouzačky k prolejzkam a houpačkám v ruce. Naštěstí tohle obe děti bavi tak maxximálně 15 minut a musíme změnit lokalitu. většinou to je procházka dlouuuuuuhaaaaa procházka domu přes park. Přijdeme domu a doma probíha nemilé slíkání. Ale za odměnu mě jim pustím pohádku a oni jsou 15 minut v klidu a ja stihnu přiravit večeři, uklidit kuchyn a pak jdeme večeřet, vetšinou nestihnou vytahat hračky takže moc hraček na uklízení není. Po večeři jdou do koupele a spat.

Výhody mít takto blízko sobě jsou ty, ž většinu věcí máte po starším, vyhrají si spolu krasně, blbnou, jsou to partáci, starší dava pozor na mladší venku, tuli se k sobe, maji se rádi ale i se dokáži dost midlit. Jeden od druhého okoukavaji co delaji jak si hrají, kupodivu mladsi učí staršího mluvit.. diky ní už říká i jiné slabiky a slova.. a mladší od staršího okoukkava jak vylest a slest z gauče, jezdi po podlaze s autickem a delá zvuk auta, chce jíst lžičkou jako brácha sama. Malá ochutnává vše co dostane Willík a chce to taky protože to má on. Vidí že brácha dělá že telefonuje a dělá to taky. 

U nás nepalatí že to mladší stáhlo toho stašího dolu. Naopak pomáhajíí si navzájem. 

Nevýhody v tom žádné nevidím. Ano mít dve děti je finančně náročné, ano  stojí to spoustu sil, energie, vlasů, nervů ale jeden pohled na ne jak si hraji, jak spolu krásně vycházejí mluví za vše. I když chci vyvrátit jeden mýtus který všeobecně koluje. TO ŽE JSOU BLÍZKO SOBĚ NEZNAMENÁ ŽE JE TO NÁROČNĚJŠÍ NEŽ KDYŽ BYCH MEZI NIMI MĚLA VETŠÍ VĚKOVÍ ROZDÍL. Vyjde to na stejno a neni to ani to samé jako kdybych měla dvojčata... Nemůžu říct jestli je to horší nebo lehčí. Dvojčata nemám. 

NEBOJTE SE MÍT DĚTI BLÍZKO SOBĚ, NEBOJTE SE MÍT DVĚ DĚTI, NEBOJTE SE ŽE TO NEBUDETE ZVLÁDAT. BUDETE, JSTE MÁMI A MÁMI A MATEŘSKÁ LÁSKA ZVLÁDNE VŠECHNO, ŽENSKÉ TĚLO JE NATOLIK PŘIZPŮSOBENÉ BÝT MATKOU, ŽE  MÍT VÍC DĚTÍ ZVLÁDNE. (neříkám to proto že bych byla něco víc než vy, nebo byla na tom fyzicky lépe než vy, věřte že 90% maminek tady na koníku je na tom fyzicky lépe než já. Moje pochroumaná a 3x operovaná záda tý péči o dva rošťáky moc nepřidá a slabost nohou také ne.) VĚŘTE SI PROTOŽE JÁ VÁM BUDOUCÍM MAMINKÁM VĚŘÍM. MY JSME PROSTĚ BORKYNĚ UŽ JEN TO ŽE SVOJE MILOVANÝ DĚŤÁTKO PORODÍME A JSME SCHOPNÉ BÝT DLOUHOU DOBU BEZ SPÁNKU, SOUKROMÍ, ODDYCHU A AŤ MÁME JEDNO NEBO 10 DĚTÍ. MY JSME PROSTĚ BORKYNĚ.