Začátek září a neustálý shon: Proč to není normální a jak z toho ven
Je tady září. Já nastoupila prvního září do nové práce. Manžel je služebně tři týdny v Americe. Nemám k ruce babičky, zato mám na starosti tři děti, psa a dům, a k tomu vícedenní služební cestu. A víte co? Nehroutím se. Vlastně už delší dobu se nehroutím. Jsem celkem v pohodě. Možná se za to až trochu stydím, protože kolem mě jsou samé vynervované maminky. Proto jsem se rozhodla sepsat tento článek, kde bych chtěla popsat některé zásady dobrého bytí podle Audreyi 🙂
Ty, které mi pomáhají fungovat i v náročných obdobích. Pokud se i vy občas cítíte, že ztracíte púdu pod nohama, možná vám tento článek pomůže najít cestu, jak si ulehčit život a najít v něm více pohody a radosti.
Protože všechny veci je možné měnit, přizpůsobovat a plánovat tak, aby nám v tom bylo dobře. A taky nemusíme zvládat všechno sami... Pohoda stojí minimálně pro mé na techto čtyřech pilířích: fyzické zdraví, psychické zdraví, spánek a vztahy. Jakmile se zaměříme na tyto oblasti, zjistíme, že život může být vyváženější a méně chaotický.
1. Fyzické zdraví: Každý pohyb se počítá
Fyzická aktivita je klíčová pro naše zdraví, ale nemusíme se nutně soustředit na hodiny strávené v posilovně.
Každý pohyb se počítá, a to je důležité mít na paměti. Cokoli, co vás baví, je lepší než nic. Ať už jde o procházku, tanec, zahradničení nebo domácí cvičení, každá aktivita přispívá k vašemu zdraví. Je prokázáno, že 15 minut pohybu denně může mít pozitivní vliv na vaše zdraví. Důležité je najít si aktivitu, která vás baví, protože radost z pohybu zvyšuje motivaci k pravidelnému cvičení. Pokud se vám podaří integrovat pohyb do každodenního života, zjistíte, že se cítíte lépe nejen fyzicky, ale i psychicky.
Pohyb má pozitivní vliv na produkci endorfinů, které zlepšují náladu a snižují stres. Dlouhodobě může pravidelná fyzická aktivita přispět k lepšímu zdraví srdce, lepší kvalitě spánku a celkovému zlepšení duševního zdraví.
Tipy, jak si ulehčit integraci pohybu do života: Zahrňte pohyb do svého týdenního plánu:
-Naplánujte si pravidelný čas na cvičení – ať už je to ranní procházka do školy, cesta na kole do práce, odpolední cesta na kroužek, večerní protažení nebo víkendové výlety.
-Zapojte děti: Čím dříve se děti naučí, že pohyb je přirozenou součástí života, tím lépe. Děti mohou sportovat společně s vámi nebo se účastnit aktivit, které podporují jejich zdravé návyky.
Celkově platí, že nejdůležitější je začít. I malé kroky mohou vést k velkým změnám v dlouhodobě mi horizontu. A čím dříve se pohyb stane přirozenou součástí vaší rutiny, tím snadněji se bude integrovat do vašeho života.
Pro mé osobně platí, že sport je činnost u které zároveň vypnu, relaxuji a cítím se pak skvěle. Mám ze sebe dobrý pocit, jsem milejší na deti, manžela i lidi kolem me.
2. Psychické zdraví: Zastavte se, přehodnoťte své očekávání a ambice
V dnešní době neomezených možností a obrovského výběru často podlehneme tlaku, že musíme vybírat to nejlepší – skvělou školu, nejlepší kroužky, sportovní kluby… Společnost na nás klade vysoké nároky, a my jako rodiče máme ambici poskytovat svým dětem to nejlepší. Jenže tyto ambice nás mohou dostat do situace, kdy každé ráno vozíme děti na druhou stranu města, odpoledne rozvážíme na kroužky, a mezitím řešíme time management, zácpy, parkování a sourozence, kteri mají aktivity jinde. Takový den se rychle naplní stresovými situacemi a pocitem, že nic nestíháme. Tento tlak a ambice mít vše perfektní nás ale často přivádí do pasti.
Možná by stálo za to se zastavit a položit si otázku: Stojí ten každodenní stres za to? Co si od toho slibujeme? Někdy je důležité přehodnotit své očekávání. Možná by dítě bylo šťastnější ve spádové škole, kam by mohlo chodit pesky společne s kamarády a kde by mělo kroužky družině nebo v okolí a opet s temi kamarády. Tím byste si ulehčili logistiku, a hlavně si ušetřili každodenní spěch a stres. Když snížíte své ambice ohledně toho, co je „nejlepší“, často zjistíte, že i jednodušší řešení může přinést větší radost a pohodu vám i vašim dětem.
3. Spánek: Priorita, ne luxus Spánek je často první věcí, kterou obětujeme, když se snažíme zvládnout všechny úkoly dne. Jenže bez kvalitního spánku nemůžeme fungovat naplno – ani fyzicky, ani mentálně. Ano samozrejme vždy je neco za neco a abychom mohli dostatečne spát, musíme se vzdat jiných veci.... Ale ruku na srdce, bude vám TV a večerní serfovani na mobilu pred usnutim tolik chybet?
Já osobne už večer po uspavani deti nic nedelam! Žádné povinnosti. Jen prijemne veci. Dám si sprchu, protahnu se a jdu si lehnout. "Popovidame" si s manželem, nebo treba chvíli cteme ale cilene se snažíme jít spát co nejdříve. Jasne, vyjimecne se stane, že musím jeste večer neco dodelat do práce nebo vyresit neodkladne veci, ale vím, že každý den to tak nechci a co jde odkladam na jindy. Minulý rok me nedostatek spánku dohnal a já zkolabovala a razem mi to pomohlo upravit si priority 🙂
4. Vztahy: Síla komunity, empatie a vzájemné pomoci
Silné a kvalitní vztahy jsou jedním z nejdůležitějších pilířů naší životní pohody. A nejde jen o vztahy v rodině, ale i o širší sociální vazby – s přáteli, sousedy a komunitou. Cítit se součástí něčeho většího, být obklopeni lidmi, kteří nám rozumí, a sdílet s nimi radosti i starosti, přináší do života stabilitu a oporu.
Komunita je v dnešním uspěchaném světě často podceňovaná, ale její význam je obrovský. Vzájemná pomoc, empatie a pochopení nám nejen ulehčují praktické každodenní situace, ale také nás emocionálně posilují. Mít možnost spolehnout se na své okolí, když je třeba, a stejně tak nabídnout svou pomoc druhým, vytváří pocit sounáležitosti a bezpečí.
Tip: Nebojte se požádat o pomoc – ať už jde o rozvoz dětí, hlídání nebo jednoduchou podporu v náročných chvílích. Stejně tak nabídněte svou pomoc druhým. Empatie a podpora jdou ruku v ruce s pocitem sounáležitosti, která je klíčem k vyváženému a spokojenému životu.
A tak až pojedu příští týden na služebku, děti budou na prespavacce u svých kamarádů. U nás zase prespi oni někdy jindy, aby si třeba jejich rodiče mohli vyrazit na rande. A to je proste boží! Pomáhat si navzájem v komunitě mé hrozne baví!
A jak si ulehčit každodenní život?
Najměte si pomoc: Paní na úklid, rozvoz potravin nebo jiná externí pomoc vám může uvolnit ruce a poskytnout více času na věci, které vás skutečně naplňují.
Ano jednou týdne k nám domu chodí paní na úklid a ano, nákupy dělám výhradně online. Radši jdu proste se psem nebo na kolo. A nestydím se za to.
Volba školy a kroužků v docházkové vzdálenosti: Pokud máte školu a kroužky pro děti v blízkosti domova, ušetříte si denně hodiny rozvážení. Navíc děti získají pohybové návyky a naučí se samostatnosti.
I já jsem vozila děti autem do soukromé anglické školky. Té nejlepší! Ale nějak mi to už proste nedává teď smysl... Chodíme na spádovou školu, kroužky máme v okolí. Jasné, že ta škola není dokonalá a mám k ní výhrady. Ale i proto jsem společně s kamarádkami založila ve škole klub rodičů a přátel školy a pokoušíme se věci pomalu ale jistě měnit....rozvazeni a stres v aute jsem tak vyměnila za práci pro klub, která mé teší a která mi dává smysl.
Plánujte a organizujte: Sestavte si týdenní plán, který zahrnuje jak práci, tak pohyb a volný čas. Vyhnete se tím chaosu a lépe zvládnete svůj rozvrh.
Já vím, že se chci hýbat alespoň 10 hodin týdne. To je můj cíl a ten se snažím svědomitě plnit.
Na závěr je důležité si připomenout, že nic nemusí být vždy perfektní. Není třeba se hroutit z maličkostí – doma nemusí být vždy dokonale uklizeno, nemusí být teplá večeře, a občas se může stát, že dítě zapomene úkol nebo prijde pozde na kroužek. Chyby jsou součástí života a neznamenají, že selháváte.
S pozitivním mindsetem, empatií a tolerancí k chybám jde všechno líp. Přijměte, že ne vždy všechno klapne na první dobrou, a když se plány sesypou jako domeček z karet, buďte připraveni improvizovat. Takhle se dá zvládnout téměř cokoli – a hlavně se u toho nezbláznit!
Doporučujeme
Krasne sepsání,těším se na další clanek
Taky to mívám takto s nadhledem, pohybem a úsměvem...pak mi do toho vpadne nemoc moje nebo syna a domeček z karet leží...
Ale je fajn mít ten pozitivní pohled na věc, dokud to jde.👍
Vše co píšeš je pravda , naprostý souhlas. Já se letos už dvakrát zhroutila a dostala jsem se do situace , kdy jsem byla na tom hodně špatně . A vlastně svoji blbosti , nabrala jsem si toho hodně . Pozitivní myšlenky a přístup je to nejlepší. 🍀 Děkuji za článek .
Presne o tomhle jsem nedavno premyslela a nejak to neumela uchopit, tys to hezky vystihla. Hlavne v tom "nejlepsi pro nase deti" a "spanku". Ano, opravdu bych nemela vecer sedet na mobilu a radsi jit spat o pul hldiny driv. A s tou skolou, nedobrovolne, zacinam dochazet ke stejnemu zaveru - mame vyhlidnutou uplne skvelou skolu, chteli jsme tam fat dceru do nulteho rocniku, ale nedostala se, ale je 20 minut tramvaji od dolova, zatimco druhe dite je ve skolce 15 minut pesky od domova opacnym smerem. Tak jsem se zacala priklanet.k variante, ze to dite radsi dam na spadovou skolu, ale mela jsem hrozne vycitky, ze "obetuju jeji blaho kvuli svemu selhani v time managementu". Ale dcera uz v okoli zacina mit kamarady, mozna taly pujdpu na spadovou skolu, tak mozna to pro ni.nakomec taky bude lepsi nez jit zase do noveho.prostredi, kde nikoho nezna, a kde ji jeste mnoho let budeme myset vyzvedavat, protoze je tam rusna silnice, musi dojizdet...
Me nejvic nici mnozstvi prace, kterou za me nikdo neudela.
A nedostatek spanku.
Skolku a skolu jsme vybrali spadove, tak, abych to mela co nejbliz praci a domovu (nastesti to je kousek od sebe). Taky jsem si vyslechla, ze prece moje jedine kriterium NEMUZE byt to, ze to mam blizko do prace. No, bylo... Resp. pokud by to byly nejake hororove instituce s silenou povesti, nedala bych je tam. Jsou to obycejne statni zarizeni. Na rozdil od dotycne osoby nemohu mit homeoffice a nemohu delat na zkraceny uvazek. Musela jsem si to aspon trochu ulehcit...
@amenophus vycitky z toho nemam. O to driv byly deti samostatne, mohly chodit do a ze skoly samy atd. Ja navic neridim, musel by manzel, a ten je striktne proti tomu, delat detem taxika.
@jasekd nedostatek spanku je u mne klicovy. A bez velkych penez navic se to bohuzel neda moc vyresit. Potrebovala bych samostatnou loznici, tzn.stehovani do vetsiho. Tak to placam jak to jde (nejde).
Jinak vetsinu ostatnich bodu citim a smeruji stejne, ale vsechno se odviji od toho, jak se vyspim
Ámen! Já mám ještě male dítě, takže kroužky prostě musí být v naší režii, ale vybrala jsem takové, kam dojdeme pěšky a buď se jdeme s manželem v rámci čekání projít nebo jdeme na kafe s kamarádkou, jejíž syn do obou kroužků chodí taky. A taky ho občas vyzvedneme ve školce a jdeme spolu. Jediný, co pro mě nemá řešení, je ten spánek, dobrý a dostatečný spánek je prostě pro sloužící doktory nedostižná modla
Jako dobrý, já se u těhle článků vždycky jen usmívám. Pro někoho určitě fajn, ale pro některé mámy je to zkrátka do praxe neuveditelné😉
@mishka souhlas 🙂
@audreyi skvele, zes nasla to, co funguje pro Tebe a Tvou rodinu. Ale opravdu se neda pausalizovat a po prekonani kolapsu vse smaznout a preklopit se do opacneho extremu... No nevim.
Skola - neni bud vozit do nejlepsi pres pul mesta nebo spadova... Existuje prijatelny kompromis (mluvim tedy o Praze a konkretne o vnitrni Praze - ty jednociferne obvody, kde si fakt muzem vybirat z x soukromych, alternativnich, anickych, atd). Ja dat dite do statni, vim, ze 1) by byl nestastny, pac mnoho deti, 2) nerozvinul by se jeho potencial, protoze proste je chytry 3) resila bych sikanu, zabomysi valky s uciteli, atd, coz na velkych statnich skolach proste existuje (opet, mluvim o velkych prazskych, nase spadova je mezi 5 nejlepsimi v Praze, ale i tak to tam existuje). Takze syna vozime, dceru taky budem. Kamaradu ma dost, i dobrych na prespani, rodice jsou skveli - neco podobneho si na spadove neumim predstavit.
Takze - ano, super, zes ty nasla rovnovahu, ale mne to prijde z extremu do extremu a navic ne aplikovatelne pro vsechny.
Děkuji za článek. Ty Tve vždy ráda čtu.
Paní na úklid bych brala všemi deseti, ale bohužel na ni nemame.
Cvičit/sportovat 10 hodin tydne je taky pro mě absolutne nereálné.
Ale nějak více či méně prezivame a máme se rádi, i když snad každý den se snaží něco pokazit.
Přeji hodně zdaru v nové práci a zase at můžete brzy někam vyrazit - moc rada si o vašich zážitcích čtu.
🌸🌸🌸🌸🌸🌸🌸
Mam to hodne podobne, uplne mi mluvis z duse. 3x tydne gym, pres to nejede vlak. Nedokazala bych uz bez toho fungovat. Pak taky kvalitni strava (nemyslim diety, ale dost bilkovin a neprocesovanych ingredienci). A spanek, strasne dulezity. Tohle vsechno je jako setrit penize do pokladnicky, cim je clovek starsi, tim se mu to vic pozitivne vraci.
Vztahy, jak rikas, presne tak. Jenom tu skolu ma dite soukromou a daleko, nastesti nemusim resit rozvoz 😀. Statniho skolstvi a zdravotnictvi se snazim vyvarovat (kdyz to jen jde).
Moc hezký článek a je pravda jak se říká že nejdřív musí být spokojená matka. V Covidu jsem se brutálně vyšťavila, ráno škola on-line s dětmi, uvařit, uklidit, napéct, ven na hřiště nebo sport s dětmi, oběd a hurá na druhou směnu do práce 3 měsíce v kuse. Byla jsem pak úplně hotová a dalšího půl roku mě netěšilo nic ani háčkování, šití, čtení co jsem měla vždycky ráda, prostě nic. Tak jsem to postavila naopak, budu dělat co mě baví a tomu přizpůsobím program. Takže začala jsem běhat a chodím běhat když mají děti tréninky takže nemrhám časem, děti povyrostly a nemusím je vozit do školy a vyzvedavat, zvládnou to sami, ale museli jsme na tom začít pracovat společně, dát jim důvěru že to zvládnou sami a podpořit je když měli pochybnosti.
Spánek chodím spát když potřebuji, je mi jedno co jsem nestihla tak to prostě udělám další den nebo mi děti pomůžou s tím co můžou dělat oni a mi zbyde méně věci co musím udělat já.
Teď začal nový školní rok a poprvé nejsem ve stresu ale jsem v klidu a to mají děti 3x týdně tréninky (každý), k tomu kroužek badmintonu a dcerka hraje na kytaru. Hezky jsme to nastavili a máme dost času i na jiné aktivity, třeba si společně číst nebo zajít na výlet 🙂
@audreyi clanek je krasne napsany a cisi z nej, ze jsi spokojena a stastna. A to je nejvic. Fakt jo. A casto me svym cestovanim inspirujes, za co ti dekuji, ja to blizke zahranici neumim. Mozna pristi rok, ale to uz taky par let opakuji 🙂
Jedine, s cim nesouznim a souhlasim s @mishka je, zes' to formulovala jako "navod" - ve smyslu "delejte to jako ja a budete stastne jako ja". To mi tam vyzniva blbe. Pac tak to nefunguje, kazda potrebujeme neco jineho. Ja potrebovala takt vypnout, tak jsme na rok cestovali po svete. Gronsko, Galapagy, Peru, Malajzie, Kambodza, Thajsko, Borneo, Filipiny... Ale chapu, ze to neni cesta pro kazdeho. Stejne jak ta tvoje, travit x hodin sportem, vecer nepracovat, apod.
Pro mnohe zeny je to stejne scifi jako moje zaletet si na Galapagy.
Nevim, jestli to vyjadruji jasne, ale to, ze tvuj jinak velmi inspirativni clanek je pojat jako "dobra rada" mi tam vyzniva blbe.
A ty skoly, coz jsem psala uz predtim, to mi prijde z extremu do extremu a neumim si predstavit, ze deti by s tou zmenou byly ok. Prejit z vybrané soukrome, kde jsou deti i rodice na +- stejne vlne do statni, byt sebelepsi, kde to a priori mozne neni.. To musi s kazdym ditete sakra zamavat. Neumim si vubec predstavit to rikat svemu diteti - kvuli sve mentalni pohode ti ted ve treti tride totalne zmenim realitu, kamarady, zivotni bublinu... Jestli to tvoje deti prijaly stoicky, tak kudos.
@audreyi a mně se to naopak to tvoje nastavení hrozně líbí a myslím, že části lidí může třeba trochu otevřít oči i to, že úspěšná a vzdělaná máma netráví život tím, že hraje časový tetris s rozvážením dětí po miliónu stimulujících aktivit, aby “naplnila jejich potenciál” (což říkám z pozice opravdu sakra chytrý ženský a ségry stejně sakra chytrýho kluka, kteří to dotáhli přesně tam, kam chtěli i přes obyčejnou sídlištní základku - pravda v její jazykový třídě- přes obyčejný gympl krajského města a obyčejnou českou vysokou a bez toho, že by s námi rodiče pendlovali po tisíci naplňujících kroužků).
@janedv jo, pro me je cesta na Galapagy realistictejsi nez chodit pravidelne 3x tydne do fitka 🤣. Nicmene s tou skolou - moje dite bude vic v pohode, pokud ji dam na spadovou skolu, kde bude mit kamarady z okoli, nez kdyz ji dam na vybornou vyberovou skolu, ktera je 20 minut tramvaji (a tramvaj jezdi po 10 minutach a je 10 minut pesky daleko) a nikoho tam nezna...i jeji nejlepsi kamaradka je ze spadove sidlistni skolky a ne z te soukrome vyberove v lese, kam chodila predtim... Takze to muze byt hodne o tom jestli matka i dite jsou v pohode, ale nerozviji se ditete maximalni potencial x poskytnout diteti to nejlepsi vzdelani i za cenu obrovskeho stresu pro sebe i pro nej. A to uz je pak na zvazeni.
@amenophus No já se trikrat týdne do fitka taky nedostanu 😅To jsou pro mé taky Galapagy 🙂 Ani se nedokážu účastnit zadnych pravidelných aktivit ve večerních hodinách, je pro mé tezke domluvit se s jinými lidmi atd....
Ono ani já nevím jestli to delam dobre. Ale dám nejak na vlastní pocit. Nic není samospasneho samo o sobe. Žádná škola za mé dite nevychová ani nepripravi na život. Stejne je tam spousta práce na nás rodičich. Je na nás abychom se detem venovali, mluvili s nimi o vecech, vztazích, šli jim prikladem. Není to nikdy cernobile a člověk musí stejne všechno dávat do souvislosti. A ani není jen jedna cesta správná. Neznamená to za e jsou jen dve možnosti správná a špatná. Je tech možností strašne moc a jdou menit. Je fajn o vecech premyslet, menit je a prizpusobovat potrebam. A o tom tak nejak meli být to poselstvi. Že nemusim jen slepe nest svuj udel, trpet a snaset pasivne veci, které mi nevyhovuji, ale muzu jít proti proudu zmenit to pro sebe tak aby mi to vyhovovalo 🙂
Já jsem teď doma se dvěma dětmi, psem, prací, domem a manželem pryč... a taky jsem byla v pohodě, dokud se mi do odvětrání koupelny nenastěhovali sršáni, kteří cestu z hnízda volí přes koupelnu a byt a neodešla řídící jednotka šedé vody, která jaksi vyřadila všechny záchody v domě z provozu... teď už mé zen-budhistické nastavení vzalo za své a tiká mi oko 😀 😀 😀 i přes pečlivé plánování, pohyb, spánek a šťastnou podstatu.
@terulin ufff, to mi zní skoro děsive... Ať to brzy dostaneš pod kontrolu!
Něco na tom bude, ale kdybych si měla udělat dopředu týdenní plán, budu ve stresu z toho, že se mi ho nedaří dodržovat 😂
Začni psát komentář...
Super odstavec o škole, to je určitě velký bod k zamyšlení.