Minulý týden jsem tu psala o tom, jak děti v sobotu čeká velká a důležitá soutěž a jak by si tam strašně moc přály uspět, protože na “domácí” půdě se jim ještě nikdy nezadařilo. Včera byl den “D” a dopadl naprosto nad očekávání. Odváži si dvě bronzové medaile za standard (za děti i za starší kategorii) a dvě medaile nejkrásnější - zlaté za latinu (opět za děti i za starší kategorii). A kromě toho se jim ještě podařilo naprosto nečekaně postoupit do vyšší taneční třídy.

Od včerejška tak máme doma “céčkaře”, tedy nejvyšší taneční třídu, kterou ve svém věku mohou mít. Touhle soutěží jsme zakončili letošní soutěžní klání a od příštího roku nás, tedy hlavně je, zase čeká brutus - každé začátky v nové třídě jsou totiž strašně těžké. Musí se naučit nový tanec ( paso doble) a musí kompletně předělat své aktuální taneční sestavy.

Včera se poštěstilo i v tom, že s nimi tenhle obrovský úspěch mohly prožít i babičky a prababička. Radost byla obrovská na všech frontách, ale největší opravdu měli ti dva, věří si, makají, ale takovouhle pecku teda nečekali a vůbec jí nemohli uvěřit. A my ten jejich šok máme pěkně natočený a je to naprostá nádhera, ty emoce jsou taaaaaak silný ♥️