"Kápéčko" versus "normální" porod

    Mám za sebou dva porody. Každý byl jiný a přitom přesto do určité míry velmi podobný. Předesílám, že oba mé porody byly přesně takové, jaké jsem si vysnila (jasně, mohly klidně trvat kratší dobu, ale to už bych toho chtěla asi moc 🙂 ). Nicméně především u toho prvního nebyla cesta za mojí představou vůbec jednoduchá. Prvního synka jsem rodila v poloze koncem pánevním (obávané a tabuizované "kápéčko"), druhý synek byl ukázkový a už ve 30. týdnu se otočil hlavičkou dolů jako hodné miminko. Myslím, že nebudu nijak přehánět, když řeknu, že nebude moc maminek, které mají srovnání přirozených porodů v těchto polohách miminek a jelikož mi spousta z vás píše a ptá se na srovnání, rozhodla jsem se své zkušenosti sepsat do samostatného článku.

Těhotenství

    Těhotenství první: probíhalo bez jakýchkoliv problémů, nevolnosti mě moc netrápily a já pracovala až do poslední chvíle jako učitelka v mateřské školce. Nástup na mateřskou mi vyšel krásně a já tak přesně s koncem školního roku odcházela také na odpočinek před porodem. Naše tvrdohlavé miminko se ani jednou neotočilo hlavou dolů - po celou dobu si v břiše hovělo stále ve stejné poloze - zadečkem dolů a nohy až u hlavy. Přestože jsem zkoušela snad všechno možné, otočit jsem ho nepřiměla.

    Těhotenství druhé: provázely od počátku neskutečné nevolnosti. Byly dny, kdy jsem zvracela třeba i 15 x a nepopírám, že to bylo neskutečně náročné a já se těšila, až to přejde. Přešlo to - jenže až na počátku 6. měsíce, když už jsem v to ani nedoufala. Kromě této nepříjemnosti bylo i toto těhotenství naprosto bezproblémové,a jak jsem se zmínila už v řádcích psaných výše - naše miminko (pohlaví jsme nevěděli až do porodu) se otočilo velmi brzy hlavou dolů, a tak se i narodilo. Velice příjemná změna.

Obavy z porodu

    První těhotenství: Z prvního porodu jsem nějak neměla strach, byla jsem spíš na sebe strašně zvědavá, jak tuhle situaci zvládnu. Stres přišel až s tím, jak každý strašil s tím, že KP přece normálně rodit nemůžu - nutno podotknout, že to byli především lidé, kteří o tom věděli kulové, ale znali spoustu příběhů typu "jedna paní povídala". Přiznávám, žže mě dokázali vystresovat, opravdu hodně. Vše se zlepšilo, když jsem si promluvila s "rozumnými" lékaři, kteří nechtěli strašit, ale jen informovat o možnostech a případných rizicích. Byla jsem ujištěna, že je opravdu zbytečné dělat z toho hrůzu, protože při dodržení podmínek není tento porod o nic rizikovější. Hodně mi pomohly i příběhy maminek, které takto porodily. K porodu jsem šla už sebevědomě a beze strachu, prostě jsem si nepřipouštěa možnost, že to nebude v pořádku. Jen jsem se přinutila počítat s možností, že to může skončit i císařem.

    Druhé těhotenství: jak jsem se nebála prvního porodu, tak mě před tím druhým chytala slušná panika. Bála jsem se bolesti a taky toho, že druhý porod nevyjde podle mých představ. Tím, že první porod byl "dokonalý", věděla jsem přesně, co chci. Strach byl nakonec úplně zbytečný, druhý porod byla celkově dost pohoda.

Výběr porodnice

    Kdo mě "znáte", víte, že pro mě byl (a stále je) ohromně důležitý přirozený porod. A tím tedy nemyslím jen porod vaginální, nýbrž v pravém slova smyslu přirozený porod bez zbytečných zásahů, medikace, urychlování, bez odnášení miminka, atd. Bydlím v místě, kde bohužel není porodnice, která by toto všechno nabízela. 

    První těhotenství: výběr porodnice byl oříšek, který opravdu hodně zkomplikovala KP poloha našeho synka. Všechny porodnice v okolí řeší tyto případy (především u prvorodiček) císařem. Bez debat. Díky doktorce, kterou jsem poznala v termínové skupince zde na koníkovi jsem "objevila" porodnici v Ústí nad Orlicí, kde nejenže byli ochotní nechat mě rodit normálně, ale dokonce to bylo i jejich doporučení. Navíc podporují opravdu přirozené porody.

    Druhé těhotenství: výběr porodnice byl pro mě snad ještě náročnější než poprvé. Věděla jsem přesně, co chci , ale netušila jsem, jak moc rychý druhý porod bude. Hodně dlouho jsem si přála rodit doma v klidu, ale jelikož se moje touha nesetkala se souhlasem partnera a také s výběrem vhodné porodní asistentky, tak jsem od této myšlenky upustila. Ještě den před porodem jsem nebyla rozhodnutá, kam pojedeme - měla jsem předvybrané 3 porodnice s tím, že se uvidí podle toho, jak rychle bude porod postupovat. Nakonec jsem zvolila opět Ústí nad Orlicí - především z toho důvodu, že jsem byla poprvé moc spokojená a byla jsem ve "známém" prostředí.

Počátek porodu

    První těhotenství: 38+2 večer mi praskla voda, kontrakce nastoupily cca po dvou hodinách a zpočátku byly spíše slabé.

    Druhé těhotenství: 38+3 brzy ráno mi praskla voda. Kontrakce nastoupily v podstatě ihned a velice rychle se stupňovaly. PO příjmu v porodnici však vlivem stresu na několik hodin zcela ustaly.

První doba porodní

    První těhotenství: u porodů koncem pánevním je známo, že potřebují čas, hodně času a nic by se nemělo urychlovat. Těžko říct, zda délka trvání první doby porodní byla způsobena polohou dítěte či tím, že jsem byla prvorodička. Ať tak nebo tak - byla dlouhá (i když co by za to jiné rodičky daly). Voda praskla večer v 21:30, příjem v porodnici byl o půlnoci s nálezem 3 cm. Hned jsem byla přesunutá na porodní sál, kde jsem v podstatě celou noc pospávala. Ráno byl nález beze změny, naložila jsem se do horké vody a konečně se to rozjelo. Od 9:00 do 14:00 (ale odhadem) jsem se otevřela úplně, ale ještě cca půl hodiny jsem musela čekat, až miminko pořádně sestoupí dolů. Tenhle čas byla muka. Hodně to bolelo a tělo strašně chtělo tlačit, ale kvůli miminku bylo potřeba ještě vydržet. 

    Druhé těhotenství: Hned po prasknutí vody nastoupily kontrakce, které sílily velmi rychle. Zároveň se také velice rychle zkrátil interval klidu mezi nimi. Cestou autem jsem používala aplikaci na měření kontrakcí, která začala velice brzy signalizovat, že vše bude rychlé a máme si pospíšit do porodnice, jelikož se blíží finále. Před porodnicí už byly kontrakce hodně silné a počítala jsem s tím, že se miminko narodí velmi brzy. Stres při příjmu ovšem udělal své a kontrakce na několik hodin zcela vymizely. Zhruba v 1 hodinu se opět vrátily, nicméně mi nepřipadaly nijak hrozné a daly se v pohodě (i když, kdo máte porod za sebou, víte, že tohle označení je přeci jen hodně relevantní🙂 ) vydržet. Cca ve 4 hodiny začínám cítit tlak a asistentka konstatuje, že je skoro hotovo. Dostala jsem pokyn, že ještě nemám tlačit, ale opravdu to nešlo a když asistentka vidí, že se jde na to, volá rychle doktorku, která tedy nestihla ani přijít.

Druhá doba porodní

    První těhotenství: Jakmile dostávám "svolení" tlačit, je syn na tři kontrakce venku. Všechno trvalo opravdu velmi krátce. Na první zatlačení vytlačím zadeček, pak nožičky a poté i hlavičku. Bez nástřihu a bez poranění. Skoro se nebojím říct, že levou zadní. V této fázi porodu už necítím absolutně žádnou bolest.

    Druhý těhotenství: Po předchozím porodu jsem si myslela, že vypuzení dítěte snad už ani nemůže být rychlejší. Pletla jsem se. Může. Tobi je venku na jednu kontrakci. Bolelo to jak blázen a celou dobu jsem měla pocit, že se roztrhnu vejpůl. Ten tlak je něco neskutečného. Nicméně i tentokrát jsem bez jediného poranění.

Doba po porodu - bonding

    První těhotenství: Miminko není nikam odneseno a je hned položeno na mou hruď. Apgar skóre je stanoveno na 9 - 10 - 10. Takže ano, i po kápéčku je bonding možný. Vyšetření je provedeno na mé hrudi a miminko je po celou dobu se mnou. Se mnou se přesune i na oddělení šestinedělí a nejsme od sebe odloučeni ani na malou chvilku.

    Druhé těhotenství: Miminko dostávám na prsa hned, po dotepání je přestřižena pupeční šňůra a opět neproběhne ani krátké oddělení. Apgar skóre je tentokrát 10 - 10 - 10.

Závěrem

    Kdybych měla oba porody porovnat,nenacházím v nich v podstatě žádný zásadní rozdíl. Všechno probíhalo naprosto ukázkově. Porod koncem pánevním vnímám jako méně bolestivý (myslím konkrétně vypuzovací fázi) a příjemnější. To mi ostatně řekla doktorka už před porodem - při konci pánevním nikde nic netlačí - hlavička je totiž mnohem tvrdší než zadeček, který prochází porodními cestami jako první. Údajně déle trvá, což nejsem schopná ohodnotit, protože při druhém porodu bývá vše zpravidla rychlejší. Tím, jak druhý porod trval kratší dobu, tak jsem první dobu porodní vnímala jako jednodušší a mnohem rychlejší. V podstatě mě šokovalo, že už jdu rodit, protože to vlastně ještě skoro nebolelo🙂 

    Je mi jasné, že jsem měla také velké štěstí, když oba porody byly bez jakýchkoliv komplikací (nicméně i zde tvrdím, že štěstí přeje připraveným) a největší rozdíl v obou porodech byl jen a jen v přístupu zdravotníků. U prvního porodu jsem byla v jedné porodnici označena jako "vražedkyně" svého nenarozeného dítěte a byl mi doporučen bez jakýchkoliv debat a zjištění situace císař. Takže pokud stojíte před volbou, jak rodit miminko v KP poloze, dejte opravdu samy na sebe a pečlivě vyberte porodnici, kde z toho nedělají smrtelnou hrůzu. A nezapomeňte si věřit!

    Pokud by vás zajímaly mé porody podrobněji, či kdybyste si chtěly přečíst mé porodní plány, postup přípravy na porod či možnosti otoční miminka v KP poloze, koukněte na mé další články zde na koníkovi.

https://slaskouapacheee.blogspot.cz/