"Nikdy neporovnavej své děti. Nemůžeš totiž srovnávat Slunce s Měsícem. Protože stejně jako oni, svítí tehdy, když přijde jejich čas 😍"
Některý děti to mají daný a musí si Harryho Pottera zamilovat. Prostě musí 😁
Jo a nevím, jak moc to je vidět na fotce, ale kluci mají čepice a mikiny z HP látky, Eliášek byl vybrán do Nebelviru a Tobiášek do Zmijozelu 😝
Jo😂😂😂
Chtěly jste to, máte to mít 😁 dokud nás to bude společně bavit, budeme pokračovat se sobotním trápením mozkových závitů a hádankami, i když už bez srdíček 😝
Pořádně se podívejte na obrázek a hledejte nesmysly. Prozradím, že tam jsou dva. Našly jste je?
Do komentáře prosím pište jen, jak jste uspěly nepište, které nesmysly jste našly, ať mají i ostatní šanci se pořádně zamyslet. Děkuji.
Krásný sobotní večer 😘
Holky, i když už nejsem ambasadorka, padlo pár návrhů a přání, abych pokračovala v sobotních hádankach.
Uz by to ale bylo bez srdíček 🤔
Máte o to zájem?
Když snubní prsteny nestačí a chcete se spojit něčím trvalým, co nikdy nepůjde sundat 😍
Na tetování jsem měla celý život poměrně vyhraněný názor a je to snad jediná věc v mém životě, na kterou jsem ho takhle výrazně změnila. Ale najednou přišla chvíle, kdy začalo dávat smysl. Samozřejmě to není jen krásný obrázek, pro nás je v něm ukrytý význam, který si ale necháme sami pro sebe, i když se na něj každý samozřejmě ptá. Návrh jsme ladili poměrně dlouho a každá čára i barva má své právoplatne místo a symboliku.
Slíbila jsem, že se pak pochlubím s výsledkem, a ještě jednou moc děkuju za rady, které jsem tu od vás dostala 😊
Díky a sbohem...
Na Modrého koníka jsem přišla v roce 2013 jako čerstvě vdaná manželka a rozhodnutí mít děti byl vlastně zcela logický krok v naší další cestě. Takže jsem jen přešla z beremese, částečně ze zvědavosti, protože sem přecházely skoro všechny nevěsty, které měly svatbu v termínu jako já a mě hrozně zajímalo, jaké budou jejich další osudy. Částečně pak taky kvůli informacím. Možná se budete smát (a já se tomu teď rozhodně řehtám na celé kolo), ale tenkrát jsem netušila nic o ovulaci, prostě jsem si myslela, že je možné otěhotnět kterýkoliv den cyklu🙂 Ale mohlo být hůř, že jo, mohla jsem taky věřit na čápa🙂
Až na Modrém koníku jsem pochopila, že pokud chci mít mimíska, musím tuleníčko s manžou naplánovat na poměrně krátké časové období🙂 Je to zvláštní, ale tyhle věci nám nějak ve škole neřekli. Jediné, co jsme se ve škole ohledně početí dozvěděli, byl jakýsi příběh o neposkvrněném početí, a ten se nás naštěstí netýkal. Zaplaťpábůh🙂
Na základě spousty nových informací se ze mě časem stala maminka dvou úžasných chlapečků a z místa, které jsem chápala jako místo odreagování, zábavy a pochopení, se pro mě stalo i místo pracovní. Stala jsem se ambasadorkou. Mou pracovní náplní bylo být v tomto prostoru hodně aktivní a seznámit vás s tím, že někde v Praze se konají veletrhy, kde můžete pro své děti pořídit snad cokoliv vás napadne - veletrhy For Kids, For Toys a For Babies. Rok uběhl jako voda a moje mise je u konce (stejně jako pracovní smlouva). Předpokládám, že moje hlásná trouba zafungovala dobře a nenajde se zde nikdo, kdo by o existence výše zmíněných veletrhů nevěděl. A to bylo hlavním cílem mojí ambasadorské mise a přišel čas rozloučit se.
Ambasadorkou jsem byla strašně ráda a je mi líto, že už nebudu. Nicméně se na všem snažím vidět i klady a docela se tak těším na dobu, kdy budu moct být na stránce aktivní jenom, když budu mít chuť. A ne každý den. Dokonce několikrát.
Takže vy, co mě a moji rodinu máte rádi, nebojte, rozhodně zde nekončím. To vlastně ani nejde, protože mi tu spousta z vás přirostla k srdci a ráda sleduju, co je u vás nového. Jsem tu ráda. Ode dneška jsem zase jedna z vás - maminka bez reklamy. Minimálně té zaplacené - i nadále se s vámi totiž moc ráda podělím o doporučení na hračky, místo na výlety, recepty, atd.
Na závěr chci říct jedno obrovské díky všem, které jsme mě a mé ambasadorské posty četly, lajkovaly, komentovaly, soutěžily, atd. Bez vás by to nešlo a nebylo by to ono. Obrovské poděkování si zaslouží také @gradan - šedá eminence Modrého koníka, který má na starosti ambasadorky (a mnoho dalšího) - většina z vás ho sice nezná, ale tohle je šéf, kterého bych přála každé z nás - je férový, vždy se snaží udělat pro vás maximum a kromě toho je taky moc milý. Vivi, ještě jednou díky. Poděkování samozřejmě letí i za @dominika_c, se kterou spolupráce bohužel trvala jen chvíli.
Už to je nějakou dobu, co jsem z vás tahala rozumy, co dělat s burákovým máslem, které nás samotné úplně neuchvátilo. Několik z vás mi radilo sušenky.
Dnes byla dopoledne chvíle času, tak jsem se na to vrhla, a musím vám říct, že to je neskutečná dobrota.
Takže jedno obrovské díky🙂
Některé milnikove kartičky prostě nemají chybu 🤣
Vypadá to, že doba společných fotek pouze typu selfie konečně skončila. Takhle nás vyfotil Eliášek 😍
Musím se smát, jak nás i dospelaci nechtějí fotit na naši zrcadlovku, protože maji strach, že to nebudou umět. No a pak přijde ten náš skrcek, s úsměvem nás cvakne a máme krásnou fotku. Jen jsem teda nepočítala s tím, že se budu fotit i já, takže nejsem namalovana, nejsem pořádně ucesena 😊
Ale v konečným důsledku mi to je úplně jedno, fotka je prostě super 😍
Dneska jsem zase po delší době nahnala kluky před svůj foťák a myslím, že se nám povedla moc pěkná momentka😍
#minutaticha v Tobiho podání😇
Vždycky jsem říkala, že tohle fakt není dítě pro začátečníky, ale začínám se přiklánět k tomu, že on je ta nejčernější sjezdovka ze všech černých sjezdovek pro lyžaře. Z tohohle prostě nikdo nemůže vyváznout se zdravým rozumem🙂
Ale můj čas přijde, založím album a budu ho ukazovat každičký holce, kterou mi kdy přivede domů. Prostě KARMA!
Doufám, že bude mít manžel radost, včera jsem kvůli tomu obědvala až v půl třetí 😝
Dokonalý kočárek je něco jako Yetti. Fakt!
Ano, přesně tak. Že nechápete, na co narážím? Dokonalý kočárek a Yetti mají společné to, že o nich slyšeli všichni, ale ještě je nikdy nikdo neviděl🙂
Určitě to znáte - když poprvé očekáváte narození své malé dokonalé kopie (haha – bezdětní prominou, pochopí časem), připadá vám všechno kolem jako periodická soustava prvků v páté třídě. Tak nějak zhruba sice tušíte, o čem je řeč, ale tu pravou podstatu pochopíte až o pár let a mnoho zkušeností později. Jenže vybrat pojízdnou postel pro svého potomka musíte už teď, za pár let vám to totiž bude naprosto k ničemu. Takže vyzvídáte po kamarádkách a známých. Každá z nich vám doporučí samozřejmě něco jiného a přesto svorně jedna přes druhou pronáší hesla typu:
„Lepší kočárek neexistuje.“
„Vyzkoušela jsem už strašně moc kočárků a tenhle je nejlepší.“
„Nechápu, jak si někdo může koupit cokoliv jiného.“
Ze všeho vám jde hlava kolem a po týdnu koukání po kočárkách na internetu se vám v pravém oku začne objevovat tik a ruce se začnou klepat tak, že se musíte po každém napití kávy jít převléknout. Dost, zadržte, jinak se z toho zblázníte.
Holky, plním slib a dávám fotku v šatech 😊 Jen trošku omluvte už opotřebení účesu, jsou 3 ráno 😝
Konikovky, věřím na místní detektivní povědomí 🙂
PROSÍM, neznáte někdo tuhle značku Čaje? Případně, kde se dají koupit?
Miluju černé čaje a tenhle jsme měli k dispozici v hotelu a přísahám, že lepší černý čaj jsem nikdy nepila, takže ho úplně nutně potřebuji sehnat domů. Je s bergamotovym olejem pokud by někomu pomohlo k identifikaci.
Ps: odměna jistá 😁😁😁
Člověk si kolikrát říká, jestli ty své děti vychovává a vede dobře, pochybuje o sobě. A pak přijdou chvíle, kdy si uvědomíte, že to tak fakt asi je.
Dneska v herně po plavání byl takový protivný kluk, který nechtěl pochopit, že si s hračkama tam můžou hrát i ostatní děti. Tobi si vzal z bazénku dva plastové míčky a chtěl si s nimi hrát. Když to kluk uviděl, začal strašně řvát, vztekat se a utíkal za Tobim, že mu je vezme. Jakmile Eli pochopil, že jde po bráchovi, ihned k nim běžel, postavil se před brášku, pořádně se vyprsil jak kulturista, zamračil se na kluka a bylo po problému. Ten s řevem odběhl za rodiči. Eli se otočil na Tobiho, pohladil ho a šel si zase po svých.
Jsem neskutečně pyšná máma a přijde mi úžasné, jak ho sám od sebe brání. Nikdy jsme mu neříkali, že se o bráchu musí starat a chránit ho. Prostě to přišlo úplně samo. A to je nejvíc 💖💖💖
Ta sourozenecka láska mě vážně nikdy nepřestane dojimat 🙂
Správná máma si musí umět poradit v každé situaci. Takže, když dítě řve, že se tě bojí, protože nemáš oko, musíš to holt vymyslet tak, abys to oko měla🤣🤣🤣
Těším se zítra na kliniku, myslím že tam padnou smíchy 🙈🙊🙉
Svět není jen samý slunce a duha. Je to často i drsný místo, pro všechny, a tady jde jen o to, kolik ran uneses a přesto se znovu zvednes a jdeš dál. To je skutečná síla a jenom tak se vítězí. Všichni na světě překonáváme horší dny, kdy si připadáme slabí, křehci a třeba i zlomení. A pak nás ani nenapadne, jak moc důležití a třeba i inspirující pro někoho jsme. A jak se ty nejobyčejnějsi chvíle stávají těmi nejkrásnějšími z celého dne. Chvíle, které si chcete uchovat v paměti na věky. Přestože se nestalo nic důležitého ani zásadního. Prostě jste si jen uvědomily, jak je vám s těmi nejbližšími dobře ❤️
Když jsem otěhotněla, tak mi pořád někdo říkal, co všechno s dětmi nepůjde. Jo, občas to není lehký, občas člověk musí plánovat a vymýšlet o 106, občas je to vážně komplikovaný, ale i tak si stále myslím, že zvládnout se s nimi dá téměř vše. Kluci jsou sice malí, ale navštívili s námi už tolik zajímavých míst a já jsem na ně pyšná, jak skvěle s námi drží krok a tempo ❤️
Rádi píšem na cizí zeď aneb Jedna fotka očima různých lidí
Důležité upozornění:
"Cílem tohoto článku není někoho naštvat. Pokud na vás při čtení následujících řádků přichází vztek, zavřete okno svého prohlížeče a pokračujte v jiné činnosti. Pokud se v následujích řádcích poznáváte, jedná se zajisté jen o shodu náhod. Všechny postavy jsou smyšlené a jakákoliv podobnost se skutečnými postavami či událostmi je zcela náhodná."
Pokud i vy patříte mezi lidi, kteří občas obšťastní v podstatě kteroukoliv ze sociálních sítí svým vlastním obrázkem, věřím že budete přesně vědět, o čem mluvím (vlastně teda samozřejmě spíš píšu). Na svůj blog (zeď či jakkoliv jinak svůj vymezený prostor nazýváte) přidáte fotku. Líbí se vám. Máte z ní radost. Chcete se pochlubit. Chcete porozumění. Chcete radu. Chcete si uchovat vzpomínku. Nebo prostě jen tak. Ano, fakt JEN TAK. Po nějakém čase (dle vaší závislosti na internetovém světě) se k fotce vrátíte a jdete se podívat, jak si vede. Hmmm, docela dost lajků a několik komentářů. Zvědavě je rozkliknete a nestačíte se divit. Že to také znáte?
V následujících řádcích si z tohoto tématu snažím dělat legraci a trochu přehánět, i když očekávám, že to někdo vezme jako píchnutí do vosího hnízda. Ne, nechci rýpat do nikoho konkrétního, spíš se jen snažím shrnout své poznatky z doby mé "modrokoníkovské slávy". Když jsem tu začínala, měla jsem pár sledujících a na mém blogu se neděly v podstatě žádné nepřístojnosti, ani nepříjemné sociální interakce. S přibývajícími sledujícími se tohle ale změnilo. A není se čemu divit, když vás sleduje takové množství lidí, je pochopitelné, že mezi nimi fakt nejsou jen samí takoví, kterým jste sympatická a "mají vás rádi".
Občas člověk přidá naprosto neškodnou fotku a strhne se pod ní smršť, kterou vážně nečeká. Ale časem se s tím naučíte pracovat, předvídat a podobným věcem tak většinou předejdete. Všechny níže uvedené komentáře vycházejí ze skutečných událostí - z důvodu špatné paměti či literární stylizace však mohlo dojít (a také došlo!!!) k jejich pozměnění či lehké nadsázce. Ale věřím, že pokud se na Modrém koníkovi už nějakou dobu pohybujete, budou vám některé komentáře více než povědomé. Berte to tedy, prosím , s rezervou, nadhledem a zkuste se nad tím zamyslet🙂
I jedna naprosto obyčejná fotka může být různými lidmi vnímána naprosto odlišně
Tak do třetice tu holčičku...
Jsem máma dvou kluků. Strašně se mi chce dodat, že spokojená máma dvou kluků. Nevím proč to tak je, ale jakmile máte dvě děti stejného pohlaví, vaše okolí nutně získá pocit, že jste pro společnost neudělaly dost a je minimálně vaší morální povinností dát osudu třetí šanci a pokusit se počnout dítě opačného pohlaví. Skoro bych řekla, že jsem na tom o malý chloupek lépe než maminky, které mají dvě dcery. Já jsem aspoň dala rodině mužského potomka, který ponese minimálně do příští generace naše jméno dál. Uf. Kecy. Myslím, že kdo to máte stejně, nesnášíte ty řeči taky tak jako já.
Fakt nechápu, proč by mě měl někdo litovat, že mám dva kluky. Jsou úžasní, jsou moji a jsou zdraví. Co víc sakra člověk může od života chtít? Pro okolí si však stejně nesu cejch, kterého se pravděpodobně nikdy nezbavím.
Když se odprostíte od toho, že vás ty kecy štvou, je to vlastně strašně vtipný, jak vás soudí úplně cizí lidé. Jak vám cizí lidé s naoko vtipným tónem rozkazují, že musíte mít třetí dítě. Vrcholem toho pak je, když vám někdo takový radí, že je potřeba při sexu zmenit pozici. Fakt, holčičky se přece dělají zezadu. Že jste to nevěděly? Chyba, možná právě proto máte dva kluky. Jako já. Možná by tito chytráci zůstali hodně překvapení, kdybych jim na oplátku začala popisovat chvíle, při kterých vzešli naši kluci🙂
Nejsem žádný puritán, opravdu ne, ale fakt nejsem schopná pochopit tu drzost naprosto cizích lidí (nebo lidí, které znáte v podstatě jen od vidění), kteří si myslí, že vám mohou jen tak mezi řečí říct, jakým způsobem to máte dělat, taková intimní záležitost. Kdyby to bylo jen jednou, člověk nad tím mávne rukou, ale když to slyšíte poněkolikáté, máte chuť vystřelit pěstí směrem k jejich nosu. Kdybych byla Saturnin, tak to asi i udělám. Na co se zdržovat s koblihama🙂
Pokud máte 2 (nebo nedejbože více dětí stejného pohlaví), připravte se na tyto fráze:
"Tak aspoň že jsou zdraví."
Tohle je to pravé vánoční kouzlo - když jste ráno smutní, že prší, a během pár hodin se stane tohle. Naše Prachovské jsou v zimě prostě nejkrásnější!
Kdo je ten nejlepší průvodce životem? No přece starší bráška ❤️
Každý rok před Vánoci pořádá manželova práce tematicky vánoční večírek - letos se z nás stali Husákovy děti a musím říct, že minimálně co se pánského stylu oblečení a zastrihovani kniru týče, zaplatpanbuh, že je tahle doba pryč 🙂
Ale byla to fakt pecka a strašně jsme si to užili a ještě jsme si mohli vyzkoušet naše pokroky z tanečních. A tradiční předodchodova fotka nesmí chybět 🙂
Ps: bony máme
Časem všichni zjistíme, že nejkrásnější ze všech dárků je nebýt už na nic nikdy sám ❤️
Moje letošní nejoblíbenější fotka z našeho focení 🙂
Dnešní ranní překvapení bylo umocneno ještě prvním sněhem 💕
Musím říct, že výroba tohohle adventního kalendáře zabrala opravdu hodně času, vyráběla jsem si i obálky, ale za tu dětskou radost to vážně stojí 🙂
Protože láska prochází žaludkem a protože jsem slíbila dojmy z prvního vaření v horkovzdušné fritéze Philips 🙂
.
Takže :
1)marinádu jsem dělala podle jejich kuchařky a musím říct, že luxus - olivový olej, česnek, hořčice, třtinový cukr, sůl, čili
2)v životě bych nevěřila, jak může stejný maso chutnat pokaždy jinak. Takhle šťavnaté kuře jsem nikdy doma neměla. Přitom jde super od kostí!
3)Nevím, jak vy, ale já když doma peču tohle v troubě, trvá to přes hodinu, v té fritéze to bylo hotový za 20 minut!!! Na férovku přiznávám že jsem jim to nevěřila a při své hrůze z požití syrového masa, jsem nejdřív maso pořádně rozpreparovala a ověřila si, že je pořádně hotové. Fakt bylo. Neskutečný!!!
4)do ty trouby se nedalo ani trochu oleje, takže na přípravu tohohle jídla se z tuků použila pouze 1 lžíce olivového oleje na marinádu. A to ještě ten olej stekl dolů do takové přihrádky.
5)moje nadšení fakt nezná mezí a strašně se těším na odzkoušení dalších receptů a funkcí 🙂
.
Ps : jak dlouho pecete stehna a křídla v troubě doma vy? Přemýšlím o tom, jestli je tam nemám normálně zbytečně dlouho 🙂
PS2 : Pak jsem ještě zkoušela kuřecí prsa a ty nic moc. Z grilu chutnají i vypadají mnohem lépe. Ale jíst se to dalo 🙂
Maminko, zabalíš ten dárek pro Vanesku nějak jinak?
Myslím, že úkol splněn, je to docela piplacka, ale strašně se mi to líbí, tak snad potěšíme i oslavenkyni 🙂
Neber si člověka, o kterém si myslíš, že s ním můžeš žít. Vezmi si takového, u kterého jsi přesvědčena že nedokážeš žít bez něj...
S mužem dnes slavíme 16 lete výročí a čím dál víc se o těchto slovech přesvědčuji. Nemůžu říct že nás nikdy nepotkalo nic špatného, nemůžu říct, že nepřišly těžké a náročné chvíle, ale i tak vím, že to stálo a vždycky bude stát za to! Je hodně těžké najít si společné chvíle ve dvou, když doma máme 2 malé děti, a udržet ve vztahu to, co je nejdůležitější, ale snad to společně zvládneme...
