Zápisky z našeho domškoláctví
Od zahájení letošního školního roku již uběhlo pár měsíců a můj poslední článek je již mírně zastaralý, a tak je na čase sepsat nějaký aktuálnější článeček o tom, kam jsme se posunuli, co se u nás změnilo a jak to celé vnímám teď, když jsem již nabrala nějaké ty zkušenosti...
Mám dva domškoláky - třeťáka a druháka, k tomu předškoláka a dvouleté batole. K domácímu vzdělávání svých dětí jsem se rozhodla poté, co mi jednak došla trpělivost s místní školou, jednak jsem zatoužila po svobodě, kterou oceňuji úplně ve všem ve svém životě, a jednak jsem se prostě nadchla pro ty úžasné věci, které jde díky tomuto způsobu života zažít se svými dětmi, pro tu spoustu možností, které nyní máme... A v neposlední řadě můžu svým dětem poskytnout a dopřát individuální přístup, což přináší velikou spoustu výhod. Nemusíme čekat na pomalejší spolužáky při probírání témat, které nám jdou rychle, a máme dostatek času a prostoru věnovat se tomu, čemu potřebujeme... Máme více času na sebe, na své koníčky, můžeme si dny organizovat po svém...
Ovšem abych nepřeskočila něco důležitého, musím v každém případě zmínit, že začátky byly těžké. Těžké je samo o sobě už jenom to, že jsem nezačala s pouhým jedním domškolákem, abych se v tom vůbec nějak "našla", ale rovnou se dvěma, k tomu se snažím věnovat i předškolákovi a získávat si tak mírný náskok na příští rok, kdy už bude také školákem, no a pak nám tady řádí také naše batole, což byl ze začátku asi největší zádrhel. Chtělo se po něm totiž, aby si zvykl, že holt v určitou denní dobu nebude středem pozornosti, že školní pomůcky, ať vypadají jakkoliv lákavě, nejsou úplně všechny na hraní, nebo že po stole, na kterém se starší sourozenci pokoušejí o nějaký takový, dá-li se to tak nazvat, krasopis, se neleze... a nechodí... a neskáče...
No, trvalo to, ale naše nejmladší dítě už si evidentně zvyklo. Umí se dokonce zabavit samo, aniž by k tomu nutně potřebovalo "školní" pravítko, nebo kalkulačku, nebo lepidlo či fixu... A já už jsem si také asi zvykla, naučila jsem se spoustu věcí, např. přehlížet nepořádek a jiné nepodstatné detaily 🙂 a dokonce mě to baví stále více. Nacházím další a další možnosti, způsoby, výhody... Občas i nevýhody či nedostatky, ale tak už to bývá asi se vším...
Zásadní změna nastala především v našem rozvrhu. Tak např. již nezačínáme před osmou, tak jako na začátku, jelikož před osmou ranní poslední dobou obvykle teprve vstáváme. 😀 Naše vyučování začíná teoreticky o půl deváté, prakticky ale až v devět, protože toho musím po ránu ještě hodně stihnout, mimo jiné poklidit naše zvířata, což někdy zabere celkem hodně času, obzvlášť od té doby, co máme i koně, který není zrovna nenáročným koníčkem... Pokud se nám podaří vstát ráno dříve - a já doufám, že již brzy se do toho zase dostaneme (zpohodlněli jsme přes Vánoce a od té doby se to s námi táhne 😀 ), mohli bychom, konečně podle našeho platného rozvrhu, začínat s učením o půl deváté a nebýt neustále v časovém presu a skluzu 😀
A nyní naše nejdůležitější změna: Inspirovala jsem se alternativním školstvím, a místo několika předmětů denně a skákání od jednoho ke druhému jsem zvolila mnohem poklidnější, a dle mého i efektivnější, způsob výuky, a to, vyučování v epochách. Každý den tedy máme tzv. dvouhodinovku, kdy máme jen jeden hlavní předmět. Jeden týden češtinu, další týden matematiku. Po krátké přestávce následuje cca půlhodinka angličtiny, ve čtvrtek místo angličtiny hudební výchova plus něco jako tělocvik... A nakonec samostatná práce - chvilka čtení, psaní do písanky či zápisek do naší kroniky. To už zvládají kluci sami a já se můžu věnovat vaření. A pátky věnujeme celé pouze prvouce. Pokud tedy začínáme v devět ráno, nejpozději ve dvanáct "už" vařím. 😀 Je to možná pozdě - pro někoho. My jsme zvyklí obědvat třeba ve dvě odpoledne a vůbec nám to nevadí. 🙂 Naše odpoledne bývají z části pracovní, z části odpočívací, z části aktivně prožité, ať už v kroužcích, na zahradě, v lese, v koňském sedle, či u něčeho, co nás baví a zajímá...
Náš nový rozvrh a způsob výuky jsme si oblíbili, a asi už u něho zůstaneme. Děti se naplno věnují jen tomu jednomu předmětu, střídáme různé aktivity, nemusíme se zdržovat chystáním jiného předmětu... Máme dostatek času na dokončení práce, což se např. v matematice podle profesora Hejného perfektně hodí, jelikož tyhle úlohy vyžadují klid a dostatek času na zamyšlení, a pouhá hodinka byla často málo - sotva se do toho kluci "dostali" a začalo je to bavit, už jsme zase chystali jiný předmět, což bylo prostě takové chaotické, a byla to i škoda, v "nejlepším" přestat. 🙂 A když jedeme třeba tu češtinu týden v kuse, jsme do toho natolik zabraní, že i po odpolednech si o probíraném učivu povídáme (děti samy chtějí, zajímá je to), prostě tím žijeme. Je to prostě takové "ponoření se" do předmětu... Od předmětu, který jsme měli minulý týden, zároveň odpočíváme, necháváme to uležet, což má také své výhody, např. neděláme chyby z únavy...
Vidím na svých dětech každý den, jak úžasná je dětská zvídavost, a jaká by byla škoda tohle v nich ubíjet a degradovat tento přirozený proces učení a vzdělávání se na pouhý hon za dobrými známkami...
Nejstarší syn chce být spisovatelem, v mladším se probouzí hudební talent... Minulý týden si můj druhák sám vzal knížku a opsal na papír celý článek o delfínech, protože ho tahle zvířata velmi zajímají. Také se sám naučil hrát na klavír skladbu "Pro Elišku" a spoustu dalších. Hru na klavír miluje a pořád se něco učí... Třeťák už má sepsanou velkou spoustu svých knížek, tvoří si vlastní webové stránky, kde zveřejňuje různé vlastní články či vědomostní soutěže... Dává dohromady encyklopedii zvířat, momentálně se zabývá tím, jak se živočichové maskují... Předškolák už hezky čte a umí i docela slušně anglicky... Tohle jsou naše největší úspěchy - to neutuchající nadšení našich dětí do tohoto všeho, jejich představy a projekty a plány do budoucna, jejich přirozené vzdělávání se, aniž by je k tomu musel kdokoliv nutit, motivovat, přesvědčovat... A hlavně také dostatek času na tohle všechno.
Jako opravdu velkou výhodu vnímám ale i to, že máme vlastně spojené ročníky, a tudíž se naše děti učí a obohacují vzájemně. Starší si opakuje učivo nižšího ročníku, mladší už umí velkou část učiva vyššího ročníku, takže, ač je to někdy hodně náročné, jelikož musím dělat spoustu věcí naráz, má to smysl. 🙂
Ale abych zde nebásnila jen o všech těch výhodách, zmíním samozřejmě i naše problémy. Např. to, že dětičky se holt chovají jinak ve škole s "cizí" paní učitelkou, jinak doma se svojí maminkou - aneb, když se mi něco nedaří a jsem líný se nad tím zamyslet, prostě se rozbrečím a maminka se slituje. 🙂 Ve škole bychom si to nedovolili, ale doma na maminku občas ječíme jeden přes druhého, když potřebujeme s něčím poradit... A v neposlední řadě - když nám něco nejde, bere si to maminka osobně a dává to za vinu sobě... No, tak na tomhle ještě zapracujeme. 🙂
Úžasná věc je ovšem přezkoušení. V první řadě jsme samozřejmě museli zvolit školu, která má s domácími školáky zkušenosti, je otevřená alternativě a chová se přátelsky. 🙂 V přesně takové škole jsme byli přezkoušeni v pololetí, a po téhle zkušenosti už máme jasno, na co se v rámci domácího vzdělávání těšíme nejvíce - na ty zkoušky. 😀 Přátelská a pohodová atmosféra, ocenění talentů a jedinečnosti každého dítěte, žádný stres... A jakákoliv pochvala od paní učitelky (a že jich bylo!) je pochvalou také pro mě. A ujištěním, že to stálo za to, a že to dělám dobře. 🙂
Takže tolik aktuálně od nás. Závěrem napíšu, že rozhodně nelituji svého rozhodnutí vzdělávat své děti doma, a že už si to neumím představit jinak. 🙂 Děkuji tedy svému úžasnému manželovi, že nás v tomto podporuje, že nám to trpí 😀 a že mu nevadí, že se celé dny takhle "flákám" doma s dětma, zatímco on na nás těžce vydělává. 😀
Doporučujeme
Je k tomu potřeba nějaké vzdělávání nebo to může každý? Jinak skvěle napsáno a fandím vám 🙂
Super🙂
Jee, diky za clanek. Ja ucim doma druhacku cesky jazyk - tak trochu z donuceni 😀, protoze jsme v zahranici (jinak chodi do mistni skoly). Letos se opet chystame na prezkouseni. Nejste zapsani v Brezove? Uplne me to domskolactvi pohltilo. Co tady na to udelat skupinu?
Obdivuju vas 👍 ac me tenhle pristup moc laka, netroufam si na to...
Nechybi detem společnost ostatnich deti a skolni kolektiv?
krásný přístup k potřebám dětí ...ale co v budoucnosti ? ...do jaké doby chcete děti vzdělávat doma ?
Zatím mám jen to batole, ale do budoucna taky počítáme s domskolou. Budu vám fandit. 🙂
Mně by se to líbilo...ale výpadek jednoho platu si nemůžeme dovolit....
Krásný článek. Jestli se můžu zeptat, nemáte obavy z toho, až děti půjdou na druhý stupeň nebo na střední školu, kde budou "vhozeny" do našeho školního systému? Že se budou lišit a nebudou je ostatní brát? Jinak v mém okolí mám domškoláky a jsou to super děti, tak to neberte jako že jsem hned v opozici 🙂
Chudáci děti.. pokud nemají zdravotní postižení,je podle mě tato přehnaná aktivita pro děti do reálného života na škodu...ony totiž škola je pripravka na život,setkaji se tam s různými charaktery,bez neustále přítomnosti a pomoci matky,v životě se jim vše nebude neustále přizpůsobovat a nebudou dělat jen to co je baví...a tímto domskolactvim jen z rozmaru rodičů jim ve výsledku do života vytváříte handicap...četla jsem ohledně domaciho vzdělávání zahraniční články,kde s tim maji letite zkušenosti a valna vetsina takto vychovanych deti se tam vyjadruje,ze si vzdycky praly chodit do skoly,jsou diky tomu "jiní a svým dětem by to neudělali.. Mám pocit,že dospělí až moc často zapomínají,co cítili,kdyz byli sami dětmi.. a být ve školním věku nonstop s matkou to tedy nebylo 😉
Doporučuji i aktualni rozhovor s Helenou Houdovou,ktera svym detem chtela dopřát výuku poznavanim tim,ze deti bude učit cestovanim po svete a vyukou z jeji strany a jiz po par letech zjistila,ze to deti neocenuji ba dokonce nechtějí a chteji byt normalni a chodit do skoly...
úžasné! Domácí škola se mi moc líbí, bohužel u nás nebude z mnoha důvodů reálná. Tíhnu k alternativnímu školství ale najít ( a zaplatit) alespon to u nás na malém městě bude i tak těžké..
Vám moc držím palce, at vše stále zvládáte!
@tak2014 a ty si myslíš, že je to jen z rozmaru rodičů? Bereš taky v potaz to dítě, že třeba ono do školy už po zkušenosti nechtělo? Píšeš, že jsi četla články...a potkala jsi někdy nějakého domškoláka v reálu? Třeba dospělý domškolák je třeba Ester Ledecká a ta se naopak vyjdařuje, že je za tuhle možnost rodičům vděčná...i jiní pubescentní domškoláci, kteří už chodí na střední školu...
@minkar otázkou je, jestli je banda 30 stejně starých dětí, které jsou vedeny k soutěživosti o dobré známky, nikoliv o touhu k poznání, je pro to dítě prospěšný, jako by třeba byl kolektiv věkově smíšený.
Plus tedy v článku se přece píše, že se učí dopoledne, odpoledne může to dítě vesele ven s kamarády, kteří se dotlačí ze školy, domškoláci mají kroužky, kde jsou s dětmi atd. Žádný domškolák není zavřený doma...spíše bych řekla, že děti navštěvující klasickou školu jsou na tom hůř - sedí x hodin zavření ve škole, pak ještě doma, aby mohli napsat úkoly a pak teprve můžou ven...
@rzymani právě že mám bezprostřední zkušenost...na kroužek kam chodíme dochází i maminka s dvěma dcerami věk sedm osm let...maminka tam o domácím vzdělávání nadšeně vypráví,ale holčičky se při tom tváři hrozně smutné...ona je tak nadšená,že ani nevnímá smutek bych dcer...,holcicky vyzvidaji od ostatních, co dělali ve škole a je jim to viditelně líto a všimli si toho i ostatní holčičky..
Pokud zmiňujete Ester, tam to bylo dano vrcholovým sportem...opět jiná kapitola...domácí vzdělávání je vždy pouze iniciativa rodičů nikoliv dětí a děti bez zdr. problémů jsou ve škole spokojené i když se někdy.musi vyrovnat s věcmi,které se jim nelíbí, něco musí,stejně jako v dospelem životě...
To je neskutečné...zase postřelené husy.
Od toho tu snad článek je, aby se o něm diskutovalo. Já sama jsem sice domškole nakloněna z důvodu vysoce efektivního učení, ale naopak vítám, pokud někdo zmińuje i negativa.
Autorka článku má doma hned čtyři děli, takže sociálním odloučením asi netrpí, na druhou stranu u spousty dětí to tak může být.
Taky se nikde neřeší kvalita - ne všechny matky jsou dle mého způsobilé pro domácí výuku-kromě svého chtění...
Ať to zní sebehloupěji, za základní benefit toho, že jsem chodila do školy, považuju to, že to sem tam byla hrozná pruda. Musela jsem ráno vstávat, i když se mi nechtělo, musela jsem udělat úkol, i když se mě to štvalo, bylo potřeba mít řád, i když mi to sem tam lezlo krkem, musela jsem vycházet i s lidmi, kteří nebyli můj šálek čaje, ne jen s těmi, co mi byli milí a byla jsem tam sama za sebe, nebyla jsem ničí mazánek. Průprava do dospělýho života to byla opravdu řádná. Neumím si představit, že bych byla doma s mámou, která by z hodně věcí slevila a dala by se k ledasčemu ukecat, protože mámy jsou už takový. Zavřená ve svý bublině, kde je všechno tak jednoduchý a příjemný... Asi bych pak, až by ta bublina splaskla, byla zralá na sebevraždu, protože svět venku by byl tak strašně jinej.
Školní docházka mě sice nebyla schopná naučit dělit pod sebou, ale dospívání mi ulehčila v mnoha ohledech. Jako dítěti by se mi asi líbilo být v bezpečí u maminky, ale zpětně jsem vděčná, že si máma nic takovýho nevymyslela.
@tak2014 před 15 lety jsem učila ve zvláštní škole a měli jsme tam v jednom ročníku dvě relativne chytré holky, které díky matykari, kterého jsem bohužel zažila na základce taky, každé ráno zvracely, protože se baly jít do školy, takže nakonec skončily na zvláštní.ja osobně jsem narozená ještě za socialismu a zažila jsem a celý svůj život že strany učitelů tolik šikany a nejen a základce, ale i na střední a bohužel i na vejsce.videla jsem i několik sebevražd kvůli šikaně......a to nemluvím o těch srackach co ve škole učí a v životě to nikdo nikdy nepotřeboval. Kdybych měla víc dětí a podporu manžela, tak jdu do domaciho vzdělávání okamžitě. Školský systém v Česku napáchal moc a moc škod. Ale abys byla schopna to vidět, musela bys mít rozvinuté kritické myšlení, což se ve škole nejenže neučí, ale tvrdě potlačuje, aby se vychovalo poslušné stádo ovcí.
@blecha94 jak můžeš vědět, že by máma naopak nebyla přísnější, protože by na ní byl vyvíjen společenský tlak, že musíš obsát, když nejdeš s davem? Z toho co píšeš o bublině, ty si myslíš, že ty děti žijou na jiné planetě, kde se nesetkávají se světem venku? Myslíš, že ty děti nemají řád, jen proto, že ráno nemusí metelit na osmou do školy, ačkoliv by ještě tak hodinku spaly a byly produktivnější více, než rozespalé ve škole, že nemusí dělat úkoly? apod.? Tohle jsou přesně ty názory lidí, kteří nevidí do té problematiky....
@neliste
Pokud máte negativní zkušenosti tak chápu, já jsem učila před čtyřmi lety a situace ve školství je teď tedy naprosto opačná. Tak či tak je to o lidech ...na magora, který má rád moc a šikanuje ostatní můžete narazit všude, o tom to snad není, zatracovat celý systém, který je už navíc úplně někde jinde...
@rzymani
Nezlobte se na mne, ale omezeně se tedy teď projevujete Vy ... otázka vzdělávání je natolik komplexní a má tolik aspektů, že asi nemůžete vědět všechno, ne?
Proto je důležitá diskuze a názory i lidí, se kterými nesouhlasíte...
@blecha94 a to jsem napsala kde? Obhajuješ tu klasické školství, tím, že víš, že doma by to byla katastrofa. Z toho, co píšeš vyplývá, že dětem v dv rodiče stojí za zadkem, jsou na ně mírní, děcka nemají kontakt se realitou a to jsou přesně ty věci, které lze jako opozici pro domácí vzdělávání číst pořád dokola....
@minkar můžu mluvit jen za naše děti - ne nechybí, naopak. Nevím, proč si většina společnosti mysli, ze pro správný vývoj děti je nutné být téměř každý den několik let v kolektivu stejně starých děti s jednou dospělou autoritou. Moje děti z toho kolektivu cca 30 děti min 6 hodin denně byly dost unavené a otravené. Mají rady společnost jiných děti, ale společnost těch děti, které si sami vybraly, kamarádů. Ne nucenou společnost děti, ve které je zhruba polovina těch, se kterými si nerozumí, kteří se je snaží manipulovat a šikanovat. Takovou jsme měli zkušenost po roce klasického školního vzdělávání a cele rodině to stačilo, díky. S jinými dětmi se potkávají většinou na krouzcich nebo venku a nemají s tím problém.
@bbn ja jsem nenapsala, ze si neco takoveho myslim, ja jsem se jen zeptala, zda detem ten kolektiv nechybi ... ja proti domacimu vzdelavani nic nemam, jen nemam ty informace a nikoho, kdo vzdelava deti doma neznam, tak jsem vyuzila toho, ze jsem se zeptala 🙂 samozrejme, ze deti nejsou jen ve skole, ale i mezi prateli a rodinou.
@sunnurse “problém” je, ze moje děti by se vždy lišily. Dcera se lišila už v první třídě, protože byla nejlepší, několik měsíců napřed a ani učitelka ani ostatní děti to nechapaly, proto jsme nakonec zvolili DV, protože ona potřebuje mnohem víc informaci a práce, než se ji ve škole dostávalo. Syn je přesný opak, tak naopak zvazujeme jeho odklad ještě v 6 letech, protože na školu proste není mentálně zralý a byl by to problém jak pro nej, tak pro učitelku. Takže když vím, ze naše děti už jsou proste jiné, tak s tím do budoucna muzu počítat a připravit je na to.
@verinikky to nebyl jeden magor, psala jsem, že jsem se s magorama setkavala od zakládky po vejsku nepřetržitě.a tu zvláštní jsem nekritizoval, byly jsme na děti hodné a přísné, takže tam problém nebyl.vubec jste nepochopila můj příspěvek. Já beru všechny argumenty, i ty pro školu, já jen napsala svojí zkušenost a o tom by diskuse měla být. Umět se na věc podívat z mnoha úhlů, nejde o to kdo má pravdu, každý má tu svoji samozřejmě
klasický modrý kůň, jak je něco alternativní, tak je potřeba ukázat, jak je ta klasika dobrá, žádná konstruktivní otázka, jak to je (až na @minkar). Když někdo už dělá domácí vzdělávání, nemusí číst, že ostatní by to doma nedali, protože klasické škole dostane řád apod., nebo že ty děti budou jiné.....to je jak porody, očkování...bezva. Píšu a seznam - nevyjadřovat se, i domácí vzdělávání....neb zde to pozbývá smyslu...
@sunnurse a ještě jedna věc na zvážení - je také možné, aby pak děti v budoucnu chodily na jinou školu, než klasickou základní školu nebo všeobecný gympl. Aby chodily do školy s podobnými dětmi. Dnes tu možnost volby máme. A argumenty tipu, že takhle děláme z dětí "nadlidi" atd .... jako co máme dělat, když dcera už v 6 letech má hodnoty IQ na mensu? To ji mám nechat trápit na základce, kde ji za pár let utlučou do poslušného dělníčka k pásu? To prostě nemůžu, 9 měsíců jsem ji nosila pod srdcem, x let piplala, chci pro ni to nejlepší, stejně jako každá máma pro své dítě, tak ji pak přece nenechám trápit, když vidím, že tam byla opravdu nešťastná.
@tak2014 co ty o tom víš? Jako já už dlouho uvažovala o podobném článku. Přesně přede 2 lety jsem byla taky takhle přesvědčená matka, že klasická základní škola je pro moje děti nejlepší a jakákoliv alternativa je přehnaná. Stačil půlrok v obyčejné základce, s obyčejnou třídou a obyčejnou učitelkou, která má praxi více než 20 let. A po půlroce jsem byla zoufalá a hledala jsem jiné možnosti.
Chudáci děti???! Já ti něco řeknu. Zeptej se svých dětí, jak se jim líbí každodenní vstávání přesně na hodinu, snídaně, oblékání, přeprava do školy, min 4-6 hodin denně v kolektivu dalších 20-30 dětí stejného věku pod dozorem min jednoho dospělého. Možná, že je jim to jedno. Možná díky tomu, že jsou takto zvyklé jet od 3 let a nic jiného si vlastně nepamatují, tak jim to divné nepřijde. Ani do budoucna, viď? Pěkně v 6 vstávačka a hurá k pásu, dělníček jak vyšitý, ve 3 padla, do marketu pro rohlíky a pak k televizi a nechat vymýt mozek. A druhý den to samé. Mno.
Zeptej se svých dětí, jestli, kdyby měly tu možnost, jestli by se jim nelíbilo něco jiného. Ono vzdělávání nemusí vypadat tak, že někam ráno naběhnu, sednu do lavice, kde mu budou 45 min něco klavírovat do hlavy, hurá zvoní, všechno zapomenu, lítám po třídě, řvu, skáču, zvoní, zase do lavice, zase poslouchat ty blbé kecy pančelky, hurá zvoní,.............všichni poslední dobou posloucháme, jak vědomosti našich dětí upadají, jak jsou děti čím dál hloupější atd, přesto systém takto jede kolik 30? 50? 70? let? Učí se vlastně pořád stejně, až na drobné změny, učí se se stejnými pomůckami, ve stejných třídách a učí je stejně vzdělávaní lidé, jak před 50 lety. Ale doba není stejná, jak před 50 lety. Opravdu potřebujeme ty bezduché robůtky, dělníčky, kteří stojí u pásu a o nic dalšího, než o výplatu a žrádlo se nezajímají? Skoro každý rodič chce pro své dítě od narození to nejlepší, jen se podívejme na ty alba tady, tolik drahých blbostí už od narození, co dítě téměř nikdy nevyužije. A pak nám najednou cvakne v hlavě a najednou už nechceme to nejlepší? Najednou nám stačí ten průměr, hlavně nevyčnívat, pěkně do tabulek, cvičená opička a posléze dělníček u pásu? Vám to fakt stačí? Vám stačí aby vaše děti byly průměrnými zamidrákovanými občany? Pak se není čemu divit, že naše země vypadá tak, jak vypadá. Když připravujeme děti metodami, které jsou staré 50 let, na budoucnost, která bude za 20-30 let? 😨
@rzymani Podívej se. Mě je domácí vzdělávání docela fuk. Nijak mě neuráží. Domnívám se, je jeho existence je žádoucí, protože na světě existují děti, pro které je tenhle model vyučování nejlepší a proto je fajn, že ho u nás legislativa umožňuje. Super, tleskám.
Na druhou stranu si ale nemyslím, že je to ideál pro všechny děti a obávám se, že se z toho pomalu stává takovej další trend potřeby dělat věci jinak, kterej do domácího vzdělávání stáhne i ty, pro které by bylo lepší navštěvovat školu. Protože při vší účtě, nemyslím si, že by matky zvládly mít větší odstup a být "přísnější" (v dobrém slova smyslu), než učitelky, které nejsou citově zainteresované. Teda - zvládnou to ty, které vědí, že je to nutné a že musí, protože jejich dítě to potřebuje a strčit ho do klasický školy prostě není optimální. Jenže matky, které své děti učí doma proto, aby je ochránily před zlým světem a hroznou školou, ty jsou na to zkrátka moc labilní. Mají extrémní potřebu svoje dítě hýčkat a takové nemívají nejpevnější vedení. Jenže ono ke k tomu, aby dítěti domácí vzdělávání spíš neškodilo, prostě potřeba.
Nic není černobílý. Jsou děti, kterým domácí vzdělávání hrozně moc dá, a pak jsou děti, kterým hodně sebere. Tvářit se že je to to nejlepší pro každýho pod sluncem... Sorry, takhle to prostě není.
Myslím si, že není na škodu podívat se na to z obou stran.
A mimochodem - líbí se mi, jak jsou všichni, co nemají ten správný (čili tvůj 🙂) názor podle tebe omezení. To je velmi neomezené.
@blecha94 tak jasně, tohle jsme asi zažili všichni. Ale otázka je, nakolik nás to pozitivně ovlivnilo? Kdybychom už tehdy měli možnost volby, resp. naši rodiče by měli možnost volby, nevypadal by náš život jinak? Kolik z těch dětí klasicky vzdělávaných a v kolektivu, který pro ně nebyl úplně vhodný, by dnes nestálo u pásu (jo, furt ho tu omílám, už jsem trapná) nebo za pokladnou v kaufu, ale dělalo by opravdu to, co v životě dělat chtělo? Tehdy naprostá většina musela být součástí systému, součástí stáda (a přes zkroucená záda, jak zpívá Kryštof), ale dnes máš volbu. Zrovna ty sis teď dodělávala autoškolu, abys mohla řídit autobus a to je ti kolik 30? (nevím, nebudu lustrovat tvůj blog). Kdybys to řekla doma v 18, že chceš řídit autobus, že je to tvůj sen, tak si rodiče zaklepou na čelo, co? A co když některé děti, možná většina dětí už má okolo 5-6 let dost vyhraněný názor na to, co by chtěla dělat, nebo už v tom dokonce vynikají? Ale systém je systém a musí jím projít, protože my jsme taky museli a tak je to správně! A za 8-9 let školní docházky už si bohužel nevzpomenou, co kdysi chtěly dělat, rodiče už nevidí to, co před 8-9 lety vidět mohli nebo měli. Ale hlavně, že máme splněnou docházku, někam ho upíchneme na střední a ve 20 ať se stará o sebe sám, já ho živit nebudu.
Ty jsi v dětství, v nácti, na střední atd neměla sen, co chceš v životě dělat? Vůbec jsi netušila? Bylo ti to jedno? Rodiče tě nenechali? Vzpomeň si, ale upřímně. Já měla tolik snů a na žádný nedošlo. Až teď v naprosté dospělosti, kdy si můžu konečně opravdu svobodně dělat to, co chci. Ale pak ta otázka. Pokud jsme opravdu svobodní ve volbě až v dospělosti s dětmi, co chudák ty děti? To nejsou svobodné? To jim opravdu zcela vědomě upíráme možnost volby a rozhodnutí? To jim od narození vlastně dáváme najevo, že jejich život není jejich, jen naše rozhodnutí? Tady mi něco smrdí.
@blecha94 ano, DV není pro každé dítě a není pro každou rodinu. Amen. Stejně jako klasické školní vzdělávání není pro každé dítě a pro každou rodinu. Amen.
A proč jsou tady ty následné obranné/útočné komentáře? No protože se, stejně jako všude teď, najde nějaký rýpal, co napíše "chudáci děti", "klasická škola je lepší", "základka mi dala víc". Za 1) není to slušné, ihned někoho nebo něčí život kritizovat a za 2) jak to může takhle někdo jen tak říct? Skutečně je tomu tak, když ten dotyčný nemá na sobě srovnání? Pokrytectví, nic jiného.
Naprostá většina rodičů vzdělávajících děti doma to ale ví. Proč? Protože takových matek cituji: "které své děti učí doma proto, aby je ochránily před zlým světem a hroznou školou, ty jsou na to zkrátka moc labilní." není naprostá většina, spíš naopak, jsou to výjimky, to za 1. A dokonce méně, než množství bezohledných rodičů, kteří své děti pošlou do školy bez přípravy, pomůcek, svačiny, peněz na oběd, protože fetují nebo chlastají. Nebo jsou jim jejich děti naprosto ukradené, si je NĚJAK udělali, tak je NĚJAK vychovají, vlastně ne, vychová je škola.
Naprostá většina rodin, které vzdělávají děti doma, se musela vzdát jednoho příjmu - to taky nemůže každá rodina. Naopak, tyhle rodiny svůj volný čas v naprosté většině právě věnují dětem a jejich vzdělání - co je na tom špatně? Dítě si, aspoň tedy já a manžel, "nepořizujeme" proto, abychom měli od něj klid, abychom ho někam, nejlépe ve 3 letech odložili a makali na své kariéře, děti jsme si "pořídili" proto, že jsme je chtěli, chtěli jsme s nimi trávit čas a prožít celý život.
@bbn ze mě teda škola zamindrakovanyho člověka (na rozdíl možná od tebe?) neudělala... jsem úspěšná v práci , mám milujici rodinu,skola.me na život (základní,střední i vysoka) připravila dobře...mě by jenom zajímalo,jestli ze všech těchto děti budou umělci, protože jinak nevím,jak se srovnaji s tím,že do prace někam musí jít,musí tam být nedejbože na cas a ještě po nich v praci budou chtít dělat něco,co se jim zrovna nechce 😁 to by se nám společnost brzy zhroutila a tito "pracanti mamincini " by neměli co jíst a čím si topit a jak zavolat mamince,že ho nutí do něčeho,v čem se teď rozvíjet nechce 😎
Tohle je super, děti tím rozhodně obohacujete. Těším se na další články.
@tak2014 a já nemám potřebu všude cpát, jak jsem úspěšná, mám milující rodinu atd. Potrefená husa se vždy ozve.
Ze všech těchto dětí rozhodně umělci a bohémové nebudou. To si může právě myslet jen někdo, kdo o tom nic neví. Většina těchto dětí má naopak velký pocit zodpovědnosti. Narozdíl od těch, které jsou k tomu donuceny - vstaň, nasnídej se, sbal se, odejdi do školy abys tam byl včas, uč se! Naprostá většina těchto doma vzdělávaných dětí se učit chce, protože je to baví. Ne proto, že se musí učit, protože jim to někdo nařizuje! U normálního školáka opravdovou touhu po vzdělání a vzdělávání se utlučete donucením nejdéle ve čtvrté,páté třídě (uč se na přímačky! ať z tebe NĚCO je!). Naprostá většina domškoláků docela jasně ví nebo aspoň tuší, co by v životě chtěla dělat, čím být, a udělají toho opravdu hodně, aby svého cíle dosáhli. Ze své vlastní snahy a podstaty! Mnoho času navíc oproti klasické výuce třeba věnují právě tomu směru, který je baví, ve kterém vynikají! A to je ten obrovský rozdíl! Většina klasicky vzdělávaných dětí ve školách má průměrné vzdělání ve všem, v ničem extra nevynikají, a na prahu či v průběhu puberty se tak nějak rozhodují, co by asi mohli od života chtít a díky tomu si teprve vybírají např. střední školu nebo učňák (už v malé míře, bohužel). Pak tady máme za pár let další generaci průměrných skoro dospělých, kteří mají průměrné vzdělání, průměrné nároky a průměrné životy.
Narozdíl od toho většina domškoláků opravdu vyniká v nějaké oblasti, které se věnovala NADPRŮMĚRNĚ už od dětství. A proto se třeba v dospělosti NEMUSÍ zařadit mezi masu těch, kteří MUSÍ být na 6 nebo 8 v práci, u pásu, za stolem v kanclu nebo openspacu. OPRAVDU NEMUSÍ. A jestli si všichni myslí, že za 20 let bude potřeba tolik dělníků u pásu, tolik kancelářských krys za pc a přepážkou v bance, tak fajn. Naprostá většina průměrných lidí tak asi skončí. Protože proč? Protože neměli volbu nebo chuť se svým životem udělat něco jiného, stejně jako naprostá většina lidí okolo. To je ten průměr.
A přijde mi to opravdu úsměvné, jak se někdo bojí o budoucnost naprosté minority populace. Jó, kdyby domškoláků bylo 10 a více % v populaci, to by se budoucí zaměstnavatelé asi měli začít bát. Ale tady se bavíme o kolika procentech? 2? 5? 😅 Ani to ne. Rozhodně to nebude procento vyšší, než procento alkoholiků, bezdomovců, feťáků a podobných, ne? A na ty průměrný zaměstnavatel taky asi čeká s otevřenou náručí, že? 😅
@bbn Tak pokud jsou u nás takové školy, tak jen super. Já to jen beru ze své zkušenosti - mám zdravku. A představa, že devět let žiju v tom, že výuka začína např. v devět, dá se s ní hýbat podle momentální situace (neříkám anarchie, ale určitě když vidí maminka, že dnes je dítě unavené, nebude do něj cpát rovnice o jedné neznáme) a najednou nastoupím na střední, kde tři dny v týdnu na sedmou a dva dny na šestou na praxi, max 20% absence, jinak neklasifikace. Asi by mi jeblo 😀
Každopádně souhlasím s tím, že naše školství je postaveno špatně. Nevím co se změnilo od dob, kdy jsem byla ve škole já, ale manžel učí na VŠ. A rok co rok řeší pořád to samé. Studenti (až na dvě tři výjimky) neznají středoškolské učivo, ani jeden z nich netuší, že v protokolu MUSÍ být závěr apod. To jsme se učili už na základce, jak to, že teď to neví? Ale to už jsem odbočila 🙂
@bbn
Já prostě nechápu, proč jste agresivně v opozici...je dobré slyšet oba názory na věc!!!
To co ve svých komentářích kritizujete na ostatních, sama děláte. tolik hanlivých řečí na systém jsem už dlouho neslyšela (mimochodem systém, kterým jste zřejmě prošla a ejhle máte vlastní názor a dělník u pásu a doma vymývající mozek televizí z Vás asi taky není🙂
Každopádně bych Vám doporučila si nyní do školy zajít na exkurzi, protože to co popisujete je již mimo mísu...škola už prostě funguje jinak.
A jaký dělník u pásu proboha🙂 Dnes má každý možnost volby, je to hlavně o rodičích, jak se zajímají a na děti s prominutím neserou - škola dneska nikoho neomezuje.
Je to ale prostě nutné brát jak je - vzdělání pro všechny a jako takové hromadné nějak vypadá a má svá negativa (třicet děcek ve třídě, možná šikana (to však není vina systému, ale zpravidla vina rodičů agresora, kteří na řešení a prevenci zvysoka kašlou), jedna učitelka, administrativa, pevný časový řád, atd.
Samozřejmě že je daleko efektivnější a zábavnější děti učit v malé různorodé skupině - proto se mi domškola i líbí a autorka článku to má moc pěkně pořešené, funkční a propracované. Jako inspirace pro ostatní super🙂
To ovšem neznamená, že se musí kydat hnůj na systém, víte?
Jsem učitelka (mám zkušenosti s mš, prvním, druhým stupněm i střední školou. Obě formy školy mají svá pozitiva i negativa. A ani jednu formu bych určitě nezatracovala, domácí vzdělávání mi přijde ohromné zajímavé, ale myslím, že nebude vhodné pro všechny - stejně jako klasická škola samozřejmě. Zajímalo by mě, zda jsi nějak finančně ohodnocena, když učíš doma své děti. Pokud by vadilo odpovídat veřejné, budu moc ráda, kdyby se to chtělo odpovědět do zprávy. Ať se daří!
@verinikki Není to nutné. A právě díky lidem, kteří vědí, že nic není nutné a investují vlastní energii a čas, se i to školství pomalu může měnit a eliminovat tak negativa. Být všichni lidi jak poprděný, že "všichni to tak dělají, tak to taky budu tak dělat", tak nikdy nedojde k žádnýmu vývoji a jsme furt v jeskyních.
Všichni úspěšní lidé se shodují v tom, že jsou úspěšnými jen díky tomu, že riskovali a nebáli se vyčnívat.
@verinikki ale to špatně chápeš, já nejsem agresivně v opozici, já se snažím ten pohled na domškolu vysvětlit. Bohužel psané slovo, byť se smajlíky, tomu moc nepomáhá, škoda.
Snažím se jen o to, aby ti kritizující zkusili přemýšlet jinak, aby viděli ty vztahy jinak.
A právě proto, že jsem tím systémem prošla! mám bohužel na něj tak špatný pohled. To je snad logické ne? Přece by byla blbost kritizovat něco, co jsem nezažila a čím jsem neprošla. Takhle si tu kritiku ze svého pohledu snad dovolit mohu, ne? A právě díky systému jsem přede 2 lety stála s dcerou u zápisu do klasické základky, přesvědčená o tom, že systém je to nejlepší. Bohužel nebyl.
Ale on vás nikdo nenutí, abyste ze systému vystoupili. To je jen vaše/naše volba, jestli chcete být součástí systému. Já konkrétně vás nebo někoho jiného nepřesvědčuju, že můj systém je lepší než váš. Já se jen snažím říct, že systém, který je tu nastaven průměrně pro všechny nemusí vyhovovat všem. Ale jsou tu někteří, kteří se vehementně snaží cpát nám, té menšině, že je to blbost, že přece systém funguje pro všechny a je skvělý pro všechny a chudáci naše děti, že tím taky neprojdou. To si myslím, že ale není slušné. Nebo se mýlím a je slušné někoho napadat jen proto, že máme jiný názor?
Velmi zajímavý článek. Moc děkuji autorce, že ho sem vložila. Osobně obdivuji všechny ženy, které učí své děti doma (já bych na to asi neměla nervy). 😅
Bohužel již nepochopím, proč se zde na MK musí z jakékoli diskuse vyvinout agresivní obhajování vlastního názoru. Každý má snad právo na vyjádření, a i když s někým nesouhlasím, není potřeba se do té osoby jakkoli navážet.
@verinikki jinak ve spádové škole jsem byla minulý rok díky dceři 5x, byla jsem ve třech dalších školách a opravdu jsem měla velmi silný pocit deja vu. Ale u nás byl spíš problém na jiné úrovni, než vzdělávací. Tam šlo o inkluzi (ne naši) a o to, že učitelka si s tím nedokázala poradit a ředitel nebyl nápomocný. Bylo by to na dlouhý článek, snad se k němu někdy dostanu. Každopádně poslední kapka toho všeho byla, když třídní učitelka začala dětem lhát o jedné situaci a NUTILA své žáky, prvňáky, aby lhali i doma rodičům. To už je podle mě dost přes čáru, ne?
@tak2014 jak útočně? Jakože používám i vykříčníky a nejen smajlíky? Známe satiru třeba? 😉 A první útočný komentář pod článkem jsi měla ty.
Hele, já fakt netvrdím, že domškola je všespásná a systém je pro všechny špatný. To ne. Má to (asi) smysl. Ale ne pro všechny. To je jako se vším. Já bych jen ráda, kdybys neodsuzovala tuhle možnost jen na základě 2 holčiček, co potkáváš před kroužkem a jen proto, že ty si myslíš, že jsou to chudáci děti, protože neprojdou systémem. Tenhle pohled se mi nelíbí, víš?
Chudák paní učitelka. No hele, z té třídy ještě před náma odešly 3 děti, další následovaly a příští rok další odejdou - jsem ve spojení s ostatními maminkami, tak vím. Ale milé paní učitelce to divné nepřijde, jede si dál svou. A já ji vlastně taky lituju, protože díky tomu systému, co nastal a díky řediteli, který jí ještě hází klacky pod nohy, se jen ona topí a kope kolem sebe. Ale bohužel, odnášejí to její žáci.
Veselo se mnou neměla, já to s ní nijak extra neřešila. Spíš jsem byla pozorovatel z povzdálí, jen jsem zjišťovala informace a když to šlo, tak jsem požádala o přestup dítěte na jinou školu plus DV, která nám novým ředitelem byla schválena (a doporučena). S paní učitelkou jsem se pak ještě v dobrém rozloučila a když se potkáme v obchodě vedeme spolu docela živý a přátelský rozhovor. Tož asi tak.
No ona objektivní kritika je potřeba a sune nás dopředu. Nezaměňujte s ní ale kydání hnoje na školu, které tu probíhalo.
Názor i kritiku lze vyjádřit slušně a s pochopením a pokud se někdo omezuje jenom na shazování ostatních a jiného názoru, tak je to jen neomalená omezená agrese.
@verinikki a kde jsem kydala hnůj na školu? Já fakt nevím, jen jsem popisovala naši situaci, kvůli které jsme se rozhodli pro jinou cestu. A já jsem názor ostatních neshazovala, jen jsem se bránila útoku "chudáci děti" a vysvětlovala, že ale jen proto, že někdo jiný má pocit, že musí, tak ale všichni nemusí. Že je možnost volby.
Ach jo, škoda, že si pokaždé naprostá většina z každé diskuze vyzobe to "nejhorší" a hned to obrátí do útoku. Tohle dřív nebývalo.
@bbn Chápu dobře, že za to, že někdo skončí v práci, která ho nebaví a má život, kterej stojí za prd, může to, že navštěvoval obyčejnou školu? To je prostě hloupej alibismus, nezlob se. Kdo chce, ten si svoje sny realizuje a je absolutně nepodstatný, kde a co studoval. Kdo nechce, ten holt fňuká a hledá příčiny svýho neštěstí všude, jen ne u sebe. Realizovat se může člověk kdykoliv, stačí chtít a smířit se s tím, že to bude stát nějaký úsilí.
Není mi 30. Je mi 24. Že budu řídit autobus jsem se rozhodla ve 23. A ne, rodiče si na čelo neťukali. A neťukali by si na něj ani kdybych s tím přišla v 18 (akorát by mi vysvětlili, že si musím ještě 3 roky počkat, protože v 18 mi nikdo ŘP na autobus nedá ;] ). Moji rodiče mě vždycky podporovali ve všem, co mě nadchlo, pokud to bylo v jejich silách. I přes to, že se mě tak neomaleně zbavili ve 4 letech šoupnutím do školky a následně do obyčejný školy, která mě podle toho, co tu čtu, zadupala do země, vygumovala mi hlavu, udělala ze mě blbce neschopnýho úsudku a vůbec... A víš co? Já jim za to jsem vděčná. Mně škola hodně dala, jak už jsem psala výše a jsem ráda, že jsem si jí prošla.
Víš, co mě hrozně baví? Jak se můžete uprskat, že všichni ti neinformovaní tupci, co o domácím vzdělávání nic neví, pořád mluví o tom, jak jsou ty děti pak rozmazané, nesocializované a tak dále, což je nefér, protože nemůžeme házet všechny do jednoho pytle, a přitom téměř v každém článku na toto téma a následně i v komentářích od příznivců DV čtu, jak v normální škole každé dítě ztratí chuť učit se a stane se z něj další poslušná zombie, co půjde k pásu.
Obávám se, že jen za zlomek takových dětí může škola. Většinou je chyba spíš na straně rodiny. A trosku z dítěte může vychovat i rodič praktikující DV. Protože to, že někdo "neodloží" svoje dítě do veřejného vzdělávacího systému, neznamená, že je jako rodič 100%. 😉
Děkuji všem za komentáře, doufala jsem že zde nerozpoutám nějakou hádku, ale v 11 večer, když jsem psala tento článek, už jsem nějak opomněla domýšlet ty následky... Na druhou stranu, možná je to dobře, ta výměna názorů. 🙂 Přiznám se, že už nějak nezvládám dočíst všechny komentáře až do konce... Tak jen odpovím na pár otázek, které tu padly. Takže za prvé, co se týče kolektivu (toho uměle vytvořeného), tak ten mým dětem vážně nechybí. Kamarádů mají spoustu, ať už v kroužcích, či v rodinách se kterými se pravidelně setkáváme. Jiní nejsou, jsou úplně normální, nesnažím se je hýčkat ani je chránit před něčím zlým, vedu je ke zodpovědnosti a samostatnosti, nemají problém strávit víkend na chatě s přáteli, nebo 14 dní na letním táboře. Nedělám z nich žádné výjimečné osobnosti, ač jsem, jako matka, schopná vidět všechno to, v čem jsou výjimeční, jelikož každý člověk je něčím výjimečný. Učit je takhle plánuji jen první stupeň, od druhého už půjdou do školy (na ten už si opravdu netroufám), a ano, mám trošku obavy, ale ne tolik z toho, jak "zapadnou" do kolektivu (naše děti nemají problém najít si kamarády a většina jejich přátel jsou "normální" školní děti), jako z toho, jak zvládnou ten šok, kdy se najednou budou muset učit "na povel", budou známkováni, v takovém tom běžném školním stresu... Ale to je asi tak jediná obava a bohužel s tím asi nic nenadělám, jelikož žádnou alternativní školu v dojezdové vzdálenosti nemáme. Za velké plus ale považuji, že jim alespoň ten začátek školy (první stupeň) neznechutím, ale dávám jim dobrý základ pro to, aby se i v budoucnu vzdělávali rádi a získali si již teď ke každému předmětu hezký vztah, byli schopni na něm vidět to zajímavé... Porovnám-li totiž, jakým způsobem učím tu stejnou látku své děti já, a jakým způsobem je to vtloukáno do hlaviček jejich vrstevníkům ve školních lavicích, je mi z toho hodně smutno. Máme mezi přáteli většinu dětí navštěvujících klasickou školu, a mezi mými kamarádkami (maminkami těch dětí) je velká část pracujících ve školství. Takže porovnávat můžu docela často. Ukazovala jsem jedné své kamarádce, která dělá asistentku pedagoga, naši pomůcku pro výuku slovních druhů. Byla z toho velmi nadšená, vyfotila si to a chce to ukázat paní učitelce v jejich škole. Její syn ve čtvrtém ročníku se tuhle látku, jejími slovy, "drtí". Tráví učením celá odpoledne a velmi ho to vyčerpává. Můj třeťák i druhák už to umějí také, aniž by se cokoliv drtili. A baví je to a pořád by si o tom chtěli povídat a hrát si s tím, narozdíl od toho chlapečka, kterému když maminka jen připomenula slovní druhy, utíkal radši pryč. O dalších předmětech, kde se také pořád něco "drtí", už se mi rozepisovat ani nechce. Další kamarádka, také asistentka pedagoga, jen na jiné škole, a její dvě dcery, se u nás také občas zastaví. Ale málokdy. Nestíhají totiž, jelikož holky každý den píšou písemky a testy, a tudíž se musí také pořád "drtit". A mohla bych vyprávět dál... Takže, školní docházka jako příprava na život - na jaký život, na život průměrného poslušného dělníka? Je to velká škoda, když sama vidím, že to jde i jinak. Jiné názory respektuji a chápu, ale my holt nejsme z těch, kteří touží po zařazení se do stáda a nevyčnívání. Klidně budeme vyčnívat, a klidně budeme ti neposlušní. 😉 Náš styl života je prostě takový, vyčníváme ve všem, DV je jen jedna z mnoha věcí, kterou děláme prostě "jinak". Ani můj manžel není, nebyl, a nikdy nebude průměrným dělníkem u pásu. Ani já po tom netoužím. A neznám jediný důvod, proč na to připravovat naše děti. Jsme ráda, že je učení baví, dokážou myslet samostatně a mají své sny. Klasické školy jsme si užili dva roky a víme moc dobře, o čem to je. Na DV jsem se dohodla se svými dětmi a rozvažovali jsme to dlouho, není to nějaký můj rozmar. Moje děti jsou za tuhle možnost rády a neměnily by (ptám se jich pravidelně, jestli nechtějí zpátky do školy 😉 ). Já osobně se necítím nijak alternativně nebo "výjimečně". Školní docházka mi nepřijde jako jediná ideální možnost pro většinu normálních dětí. Přesně naopak. DV mi přijde normální, přirozené. Bohužel v dnešní době, kdy "všichni" přece chodí do školy, tímto vyčníváme a mnozí mají potřebu nás kritizovat, snažit se nás vrátit zpátky do davu, hledat na tom všechno to špatné... A já to nikomu neberu. Myslím, že každý máme možnost volby. 😉 Tak vybírejme a volme si způsoby života podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. 🙂
@alamo Skupinka tady na MK jedna je, jen je taková nějaká polomrtvá. Na fb je nejen ta skupinka Domškoláci z Březové (více méně zaměřená hlavně na ty, kdo mají kmenovou školu tam nebo o tom uvažují), ale také např. skupinka Domácí a komunitní vzdělávání. Já se na DV chystám od září s nejstarším a zatím jsem ve fázi výběru kmenové školy. Píšu o nás na fb a jak vidím, je to asi lepší než psát tady na MK. Lidí, kteří si myslí, že to je nějaká móda nebo že to děti poškozuje a mají nutkání vnucovat svůj názor, který není opodstatnění ničím jiným (žádnými hlubšími znalostmi problematiky nebo rozsáhlejším výzkumem) než vlastní jedinečnou a nepřenosnou zkušeností, je tady víc než dost.
..nikdo prece nerekl ze deti kdyby moc chteli do skoly muzou, dalsi vec je kolik se toho uzitecneho deti ve skole nauci... Dale v kolektivu muzou byt i treba pokud budou chodit na nejake krouzky a podobne.
Jsem presvedcena ze do budouciho zivota tato domaci skola dite pripravi urcite vice a co hlavne ? Nezhnusi mu uceni a biflovani se veci ktere jsou nezajimave zbytecne apod ...
Drzim vam palce 😉
@blecha94 vrátím se k tomu předchozímu příspěvku: "Chápu dobře, že za to, že někdo skončí v práci, která ho nebaví a má život, kterej stojí za prd, může to, že navštěvoval obyčejnou školu?" Kdybychom to vzali čistě fatalisticky, tak ano, za to, jaký kdo má dnes život a práci může (i) jeho vzdělání (samozřejmě krom jiného). Takže opět čistě fatalisticky, ten, kdo vychodil jen obyčejnou základku a dál se nevzdělával, neb neměl chuť se vzdělávat, tak s největší pravděpodobností a v lepším případě skončí s blbou prací a blbým životem, v horším případě jako alkáč, feťák, bezdomovec...třeba. Ale to je pohled opravdu velmi omezený a tak jsem to opravdu nemyslela. Samozřejmě, že existují také lidé, kteří ač mají jen základku, tak mají velmi dobrou práci a velmi spokojený život. Jde jen o úhel pohledu. Ale prostě takhle jsem to nemyslela. Přesně, kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce hledá výmluvy.
A tak trochu jsme u toho. Kdo chce. Opravdu velká spousta klasicky vzdělávaných dětí posléze již moc nechce, v průběhu klasického vzdělávání ztratily chuť se sami dobrovolně a se zápalem vzdělávat nad rámec. A opět, nepíšu, ani si fatalisticky nemyslím, že takto dopadnou všechny děti. Ale bohužel je jich většina, ne menšina.
Opět cituji:"Ať to zní sebehloupěji, za základní benefit toho, že jsem chodila do školy, považuju to, že to sem tam byla hrozná pruda."
A já se ptám, proč by vzdělávání měla být pro děti pruda? Proč to nemůže být příjemná součást života, která by je motivovala se sebevzdělávat dále? Proč je tolik dětí na druhém stupni ze školy a učení otrávených? Jen se ptám. A ptám se, je to správně? Máme část dětství, tu nejvíc ovlivňující část života, strávit prudou? Neexistuje jiná cesta? A když to dítě má možnost volby, je správné mu tu volbu upřít?
"Musela jsem ráno vstávat, i když se mi nechtělo."
Je dokázáno, že děti, či dospělí, kteří vstávají ráno dříve, než mají nastavené biologické hodiny, jsou daleko méně výkonní a tím pádem se toho i méně naučí. Argument, že jednou v dospělosti (což je pro děti na prvním stupni za cca 15 let), budou muset vstávat neobstojí - za prvé na zvyknutí si na vstávání mají tedy těch 15 let, což si myslím, že si asi zvyknou (opět otázka, jestli ale pak budou výkonní, a ještě lepší otázka, pro jakou práci a pro koho musejí být přesně takto výkonní či unavení?), naučit vstávat se dá během pár měsíců, a za druhé třeba takto vstávat nebudou muset, pokud na sobě budou pracovat a vzdělávat se nad rámec průměru, tak si pak mohou vybrat práci, kde nebudou muset vstávat na 6 nebo 8 hod. Proč všichni argumentují tím, že budou muset?
"musela jsem udělat úkol, i když se mě to štvalo, bylo potřeba mít řád, i když mi to sem tam lezlo krkem, musela jsem vycházet i s lidmi, kteří nebyli můj šálek čaje, ne jen s těmi, co mi byli milí a byla jsem tam sama za sebe, nebyla jsem ničí mazánek."
Jenom proto, že moje děti jsou doma na DV nejsou mazánci. Mám na ně docela velké nároky, nestačí mi, aby mi to, co naučily, jen tak přepapouškovaly, chci po nich i vysvětlení proč to tak je a vysvětlení vztahu s ostatním učivem. Řád mají také, rozhodně je nenechávám mi skákat po hlavě. Pro někoho je řád to, že se musí vstát v 6,7,8 hodin, naklusat do školy, odsedět tam 5-6 hodin denně, pak přifrčet domů, udělat úkoly,.... Pro nás je řád ten, že vstaneme, až jsme vyspaní, uděláme společně snídani (nedělám ji jen já = z části splňujeme už tímto pracovní výchovu - děti umí krájet, loupat, namazat chleba, odměřit množství na váze, odlít mléko na objem), společně ji sníme a pak pracujeme na věcech do "školy". U jednoho předmětu nesedíme 45 min, protože kdo kdy stanovil, že zrovna 45 min je optimální doba na soustředění pro 6-10 dítě? A je to vhodné pro každé dítě? Nějakému učivu jsme schopní se věnovat 10 min a stačí to - když vidím, že dcera látku chápe a vypočítá sama 2 stránky příkladů z matematiky za 10 min musím ji nutit u matematiky sedět dalších 35 min? Není pak lepší se věnovat dalšímu předmětu třeba 2 hodiny, když vidím, že ji to zajímá a ještě není nasycená? To jen k zamyšlení.
"Průprava do dospělýho života to byla opravdu řádná. Neumím si představit, že bych byla doma s mámou, která by z hodně věcí slevila a dala by se k ledasčemu ukecat, protože mámy jsou už takový. Zavřená ve svý bublině, kde je všechno tak jednoduchý a příjemný... Asi bych pak, až by ta bublina splaskla, byla zralá na sebevraždu, protože svět venku by byl tak strašně jinej." Opravdu je nutné, aby 6-10 dítě bylo připravené na dospělý život (který začíná cca 18 - 24 let?), opravdu je nutné, aby dítě už v první třídě umělo všechna sprostá slova, poznalo na sobě, co je šikana, vidělo, že krást a podvádět je vlastně normální? To jsou velmi časté jevy, se kterými se už děti na prvním stupni setkávají. Ano, měli by o nich vědět, měli by vědět, že takové chování není správné (a kdo jim to potvrdí, že není správné, když od toho většinou učitelka či rodiče agresora dávají ruce pryč a dělají, že to nic není = bohužel častá praxe), ale nesouhlasím dobrovolně s tím, že moje dítě bude tím pokusným králíkem, na kterém se to ostatní naučí. Ty bys to chtěla? Tobě se to v dětství na základce líbilo? A to si troufám podle tvého věku říct, že jsi ještě nezažila tohle chování tak brzo. Opět, jen se ptám.
Jinak moje děti nejsou zavřené v bublině, jenom doma. Krom jejich kroužků, kam chtěly oni sami chodit, navštěvujeme společně rodinu a naše přátele, denně jsou v kontaktu s okolním světem, se sousedy, chodí se mnou nakupovat, vyřizovat úřady, tedy jednat s lidmi atd. A i při takových situacích vidí, jak se lidská společnost chová, ono úplně stačí cesta autem, kdy potkáte x magorů na silnici - myslím, že to sama znáš.
A na tohle všechno jsem proto reagovala: "tak jasně, tohle jsme asi zažili všichni. Ale otázka je, nakolik nás to pozitivně ovlivnilo?" Opravdu, nakolik pozitivně nás tyhle všechny vlivy školy ovlivnily do budoucna pozitivně? Opravdu naprostá většina lidí má na základku velmi hezké vzpomínky? Kolik z nás by tehdy školní docházku s těmito jevy raději vyměnilo za ten pocit bezpečí a klidu doma?
"Kdybychom už tehdy měli možnost volby, resp. naši rodiče by měli možnost volby, nevypadal by náš život jinak? Kolik z těch dětí klasicky vzdělávaných a v kolektivu, který pro ně nebyl úplně vhodný, by dnes nestálo u pásu (jo, furt ho tu omílám, už jsem trapná) nebo za pokladnou v kaufu, ale dělalo by opravdu to, co v životě dělat chtělo?"
Kdybys tehdy, v tom dětském věku, měla možnost volby, dobrovolně bys v té škole zůstala? Opravdu bys tehdy uvažovala tak, jakože "super, škola mě prudí, spolužáci jsou zlí, některé učitele nesnáším, ale co, však ono mě to za 15 let posílí." Obávám se, že takto naprostá většina dětí 6-x let neuvažuje. Ano, když se my dospělí podíváme zpět, asi nám to něco dalo. Otázkou je co? A ne vždy to je pozitivní odpověď.
Máme to podobně, jen už učím doma pátým rokem 🙂 Druhorozená je ve čtvrté, syn v první a doplňuje nás předškolačka, která by měla v září nasotupit do povinné školky, ale bude také na IV.
"Není mi 30. Je mi 24. Že budu řídit autobus jsem se rozhodla ve 23. A ne, rodiče si na čelo neťukali. A neťukali by si na něj ani kdybych s tím přišla v 18 (akorát by mi vysvětlili, že si musím ještě 3 roky počkat, protože v 18 mi nikdo ŘP na autobus nedá 😉 ). Moji rodiče mě vždycky podporovali ve všem, co mě nadchlo, pokud to bylo v jejich silách. I přes to, že se mě tak neomaleně zbavili ve 4 letech šoupnutím do školky a následně do obyčejný školy, která mě podle toho, co tu čtu, zadupala do země, vygumovala mi hlavu, udělala ze mě blbce neschopnýho úsudku a vůbec... A víš co? Já jim za to jsem vděčná. Mně škola hodně dala, jak už jsem psala výše a jsem ráda, že jsem si jí prošla."
Já někde píšu, že tě škola zadupala do země, vygumovala ti hlavu a udělala z tebe blbce neschopnýho úsudku a vůbec? Tohle já někde píšu? Můžeš mi prosím citovat přesně, kde o tobě tohle píšu? Já píšu, že bohužel a je to opravdu škoda, že velká část dětí, dovolím si napsat většina, ztratí dosavadním systémem výuky (a výchovy) ve školách tu dobrovolnou touhu a chuť se samovzdělávat. Že kdyby ten systém byl postavený jinak, tak třeba těch dětí, které by školu a vzdělávání milovali, by bylo mnohem víc a tím více by pak bylo dospělých lidí, kteří chtějí něco dokázat, někam se dostat a nespokojili by se s prací, kterou bohužel teď musí dělat i když se jim ta práce nelíbí. A je jedno, jakou konkrétní práci myslím. Že zmiňuju práci u pásu je jen pro zjednodušení pohledu.
"Víš, co mě hrozně baví? Jak se můžete uprskat, že všichni ti neinformovaní tupci, co o domácím vzdělávání nic neví, pořád mluví o tom, jak jsou ty děti pak rozmazané, nesocializované a tak dále, což je nefér, protože nemůžeme házet všechny do jednoho pytle, a přitom téměř v každém článku na toto téma a následně i v komentářích od příznivců DV čtu, jak v normální škole každé dítě ztratí chuť učit se a stane se z něj další poslušná zombie, co půjde k pásu."
Tohle moc nechápu se přiznám. O nikom jsem tady nepsala, že je neinformovaný tupec (mimochodem tohle moc slušné není, vkládat do pusy někomu něco, co neřekl a ještě tímhle hanlivým způsobem). Psala jsem, že se mi nelíbí, když někdo nazve děti domškoláků "chudáci děti", aniž by o DV něco více věděl. A to si myslím, že se mi to může nelíbit, ne? A proč odpůrci DV, aniž by o tom něco více věděli, zase napíší tak jednoduché věci jako "no to chci vidět, jak v dospělosti budou vstávat, jak budou jejich zaměstnavatelé šťastní, to bych nechtěla bych byla chudák zavřená v bublině ....apod. Nebylo by třeba slušnější napsat: "no ty jo, to si nedovedu představit, jak to přesně funguje, jaké byly vaše důvody pro DV?" Proč se nesnaží se o tom něco více dovědět předtím, než to smetou ze stolu, protože podle nich je to blbost, protože to tak nemá většina? Opět, jen se ptám.
"Obávám se, že jen za zlomek takových dětí může škola. Většinou je chyba spíš na straně rodiny. A trosku z dítěte může vychovat i rodič praktikující DV. Protože to, že někdo "neodloží" svoje dítě do veřejného vzdělávacího systému, neznamená, že je jako rodič 100%. 😉"
No to 100% Jestli si někdo (a teď to nemyslím na tebe) myslí, že škola má funkci výchovnou, tak je padlý na hlavu. Vždycky je na vině rodina, o tom žádná. Ale on tu někdo z rodičů na DV psal, že ostatní děti ve škole jsou rozmazlené, nesociolizované a nevychované? Naopak to v naprosté většině napíše šmahem odpůrce DV - "no to jsem zvědavá na ty vaše děti, to zase budou rozmazlení neposlušní spratci, učitelku/dospělého/zaměstnavatele nebudou poslouchat (na slovo!). Tady se myslím plete víc věcí dohromady a DV s tím má pramálo společného. Nemyslím si, že děti na DV by byly nesociolizované, velká část rodičů s nimi totiž podniká různé výpravy za kulturou - divadla, výstavy, přednášky atd. Ty děti se ve společnosti většinou opravdu chovají lépe, protože právě nesedí x hodin denně s bandou stejně starých mimoňů 🙂 aby od nich odkoukaly ty super vychytávky (jako banik p...o, že), ale většinou jsou naučené, jak se chovat v mhd, v obchodě, v restauraci apod. Nechovají se jako smečka zvířátek.
Ale samozřejmě nemůžu tvrdit, že všechny takto vzdělávané děti jsou naprosto bez problémů a slušné. Ani netvrdím, že takto vzdělávané děti jsou lepší! Ale proč má někdo potřebu mi tvrdit, že všechny děti na DV jsou jiné, divné, nesocializované, nevychované atd? Že jsou a budou to i v budoucnu chudáci? Jak tohle někdo může jen tak šmahem říct? Proti tomu se tedy ohrazuju, o nic jiného mi nejde 😉
proč mě napadla jedna hláška z filmu Pelíšky 😀
myslím, že nejde hromadně říct budu svoje dítě učit doma sama, nezlobte se, ale na to fakt všechny nemáme a taky to není vhodný pro všechny děti a jestli je to správná cesta to může člověk posoudit až když dítě vyroste a bude žít vlastní život
@jolcap no, ale to tady nikdo nikomu neříká. Já nikoho do DV nenutím ani nepřesvědčuju. Já jsem se jen na začátku ohradila, že moje děti přeci nejsou chudáci jen proto, že mají DV a snažila jsem se vysvětlit, proč jsme my nakonec DV zvolili a jak zhruba DV funguje a jaké důvody k ní obvykle bývají.
@bbn, sice jsi se ohradila proti jednomu slovnímu spojení (“chudáci děti”), ale celý den zde píšeš jedno a to samé. Promiň, ale už to je celkem nuda. A teď si trošku rýpnu, tak snad Tě to moc nenaštve. 😉 To se dnes dcera neučila? Tedy pokud nemá prázdniny, to by pak bylo pochopitelné, že místo jejího vzdělávání doma si vypisuješ na MK. 😂
@jolcap, o to bych se asi ani nesnažila. Reakce je tak trošku mimo. 😂
@dominikaromanova tak promiň, jiné matky jsou na mk pečené vařené, reagují pomalu ke každé diskuzi a tématu, já reaguji po dlouhé době k jednomu tématu a stejně je to blbě. Ach jo.
Nenaštve, přijde mi to smutné, jak se někdo snaží schválně rýpat. A ne, dcera má i samostatnou činnost/práci, nemusím jí stát za zadkem celý den a kontrolovat, jestli každé písmeno nebo číslo má správně, některé věci zvládá naprosto samostatně.
@bbn Já nezmiňuji jen to, co píšeš ty. Zobecňuji to, co tu píše víc skaních fanoušků DV. A nezlob se na mě, ale už mě nebaví diskutovat na tohle téma s člověkem, který se několikrát vyjádřil ve smyslu, že děti vzdělávané klasickou formou ve školách jsou víceméně jen sprosté odložené chudinky, které z většiny nemají vůbec žádnou chuť a motivaci se ve svém životě o cokoliv usilovat. Vlastně už ve chvíli, kdy jsi tu vytáhla to, jak jste si děti nedělali proto, abyste je odkládali, mě ta chuť tak nějak přešla... Nejsi fér, DV se snažíš vyšperkovat tím, že na druhou stranu barikády kydáš jenom hnůj.
100 % mých známých a kamarádů prošlo klasickým školstvím a z kolika jsou trosky, to bych spočítala na prstech jedný ruky. Navíc si troufám tvrdit, že za jejich pohnutý osudy nemůže škola, ale právě ty nepříznivý podmínky v rodině. Takže nevím, kde bereš tu tvou statistiku o tom, že se většina klasicky vzdělaných lidí plácá ve zmaru a nevědí, co si počít se životem.
Jak už jsem řekla: sláva, že DV je a lze ho aplikovat na ty, kterým ulehčí život. Ovšem jako se vším - i tahle záležitost má dvě strany mince.
Očividně si ze základní školy neseš trauma. A hodně tě to ovlivňuje. Taky mám svoje traumata. A to jediný, o co mi jde, je to, aby moje traumata neovlivňovaly život mýho dítěte. Toť vše.
@bbn, ach jo, vůbec jsi nepochopila jak to bylo myšleno, ne, že bych to nečekala.
Promiň, dotknout jsem se Tě fakt nechtěla.
@dominikaromanova to je dost možný, tady už člověk spis čeká to horší, což je smutné. A mám z toho celého tady fakt blby pocit, člověk se v dobrém snaží a pak je tady za blbce. No nic, uzavřou to “kéž jsou všechny bytosti šťastny.” 😉
Díky za zajímavý článek! Je super, že časy totality a uniformity jsou za námi a lidi můžou žít, jak chtějí. Já bych na to neměla, ale znám jednu rodinu, co se pro domácí vzdělávání rozhodla a ti na to mají a je to vlastně přirozené pokračování jejich životního stylu s dětmi. Taky obdivuju ten time-management, já mám děti "jen" tři a když jsou díky nemoci všechny doma, mám co dělat, abych vůbec uvařila ten oběd a to nikoho nevzdělávám🙂
A ještě něco dodám - alternativy obecně vždy ovlivní a změkčí hlavní proud, je to hodně znát třeba v porodnictví, takže díky za to🙂
Jsem ráda, že se vášnivá diskuze zde uklidnila, a každý má jasno 🙂 Ještě bych ráda poznamenala, že můj článek nevznikl za účelem někoho napadnout či házet špínu na ty, kteří to nedělají tak jako my. Chápu i "druhou stranu", ani mně by se nelíbilo, když by někdo mé dítě nazval chudákem jenom proto, že prostě chodí do normální školy. (Ale proto také prosím, aby nikdo neoznačoval za chudáky mé děti, které do školy nechodí. 😉 ) Článek jsem sepsala hlavně proto, abych třeba inspirovala někoho, kdo o této možnosti ani neví, nebo ví ale teprve váhá. Ale i pro ty, co si myslí, že to takhle nejde. Pro ty, co už své děti doma učí... Ale i pro sebe, abych se jednou mohla ohlédnout... A pokud píšu něco špatného o českém školství, tak jsou to zase pouze moje vlastní zkušenosti. Které mě prostě neustále nutí k zamyšlení a nemůžu si pomoct, ale vzbuzují ve mně otázky: Je opravdu nutné, aby se dítě na prvním stupni cokoliv drtilo? Aby mělo ze školy a učení obavy? Opravdu nikomu nepřijde divné, že dítě do cca 6 let se naučí všechno samo - od samostatné chůze až po řeč... a pak najednou musí nastoupit do školy a k dalšímu učení být nuceno a motivováno? To si opravdu většina lidí myslí, že pokud dítě nesedí ve školní lavici, pod nátlakem, motivováno známkami, vzděláváno podle jasně daných celostátně platných osnov, nic se nenaučí? Kdybych neviděla denně, že to opravdu jde zcela jinak, také bych tomu snad i věřila. Ale já můžu porovnat ten rozdíl mezi dobou, kdy se můj syn ve druhém ročníku trápil nad učebnicí prvouky, donucen učit se něco, co ho zrovna v tu chvíli prostě až tak nezajímalo, ale cpal to do hlavy jen aby byl poslušným žákem a nedostal pětku... a tím co je teď, když se sám od sebe učí, ptá a čte informace, o které se právě zajímá, jen tak, z přirozené dětské zvídavosti a touhy po vzdělání, a jako jediná motivace mu stačí, že to bude prostě znát. A vidím ten rozdíl, kolik toho, i bez písemek a nucení a známkování, umějí mé děti teď, a kolik se toho naučily za stejnou dobu loni ve škole... Samozřejmě, že se třídou o 30 žácích, z nichž každý je úplně jiný, je jakýkoliv alternativnější přístup dosti těžko realizovatelný... ale nedovolila bych si házet všechny školy na jednu hromadu. Jsou dobré školy, skvělí učitelé... A že jich je! Jenomže bohužel, my na nic takového tady v okolí štěstí prostě nemáme, a moje zkušenosti (a zkušenosti mých kamarádek) se školou jsou prostě takové, jaké jsou. ☹ Tohle jsou ty důvody, které mě vedly k tomu, abych přehodnotila tu touhu dělat to tak, jak to dělají všichni, protože přece i já jsem to přežila a určitě mi to i mnoho dobrého dalo... A udělala konečně ten krok, který mě lákal už dávno, a který mi vlastně přišel, vzhledem k našemu životnímu stylu, jako naprosto normální a přirozený - vzdělávat své děti doma.
Přesto chci říct, že si určitě nemyslím, že způsob vzdělávání automaticky předurčuje, jakým člověkem dítě v dospělosti bude. Ovlivňuje to člověka po celý život, ale nikdy bych si netroufla tvrdit, že všechny doma vzdělávané děti se stanou "osobnostmi", a všechny děti které prošly klasickým školstvím budou automaticky dělníky u pásů. Všichni přece víme, že to tak není. 😉 Ale přijde mi škoda, nikoliv kvůli budoucnosti, ale především kvůli přítomnosti, aby děti trávily většinu svého dětství ve školní lavici a poslouchaly vyprávění od paní učitelky o světě, zatímco ten skutečný svět se odehrává venku... Či drcením se často zbytečností již na prvním stupni zš... Určitě stojí za to se nad tím alespoň zamyslet. Velmi mě zaujal jeden citát: "Strašným omylem výchovy je dojem, že dětství je jen trenažér života, který teprve přijde. Opak je pravdou: Dětství je život sám, a celá dospělost je jeho brzdná dráha."
Naučit se rannímu vstávání, řídit se pokyny nadřízeného v práci, a další, ne vždy nezbytné, součásti pracovní morálky, na to vše si lze zvyknout během pár dní nebo měsíců. K tomu není potřeba "trénovat" děti už od malička. 😉 Když mám možnost dát svým dětem to, co považuji za nejlepší, prostě to udělám, ať si o tom každý myslí co chce. Respektuji názory, životní styl a zkušenosti jiných, prosím o respekt k názorům, životnímu stylu a zkušenostem mým a jiných podobně smýšlejících lidí. Děkuji. A děkuji všem za přečtení.
Všem, kteří si myslí, že domácí vzdělávání dětem škodí, doporučuji zhlédnout povídání s dospělými, kteří byli jako děti vzděláváni doma: https://www.youtube.com/watch?v=yB6935eEmh4
Pro mně osobně je zvláštní vidět, když se něco takového jako domácí vzdělávání či cokoliv jiného (nošení děcka, atd) stylizuje jako nějaký alternativní směr za který se musí bojovat...jako proti komu? Je to prostě jen o lidech, někteří jsou rejpaví a jiným je to jedno. A nehorázná je dle mého akorát snaha některých si myslet, že pokud něco dělají po svém, tak jsou lepší, než ti ostatní a tlačí jim to horem dolem...to totiž člověka pak znechutí cokoliv pak rozebírat...
@aos
Váš článek i Vaše příspěvky jsou velice sympatické právě v tom, že nemáte potřebu se nijak obhajovat a na nikoho házet špínu, prostě jen vysvětlujete, jak u Vás domácí vzdělávání funguje a inspirujete ostatní. Tohle umí málokdo a opravdu byl článek pro mne přínosný. Asi Vás budu sledovat🙂
Plánujete třeba přidat nějaký konkrétní učební plán či metodu jak na to? Všude je totiž spousta takových obecných věcí a spíše by se mi pro představu o náročnosti hodilo něco konkrétního...děkuju❤
@verinikki Děkuji, jsem ráda že se vám článek líbí. 🙂 Učební plány a metody jsou právě to, v čem je ta svoboda. Nikde žádný návod nenajdete, protože tohle si musíte udělat po svém a přizpůsobit svému vlastnímu dítěti. Každému je blízké něco jiného, existují různé směry, někdo tíhne k montessori, někdo k waldorfské pegagogice, někdo jede třeba čistý unschooling... Těch způsobů a kombinací, jak to celé pojmout, je spousta a každému dítěti, každé rodině, vychovuje úplně něco jiného. Já sama jsem ze začátku sympatizovala s montessori, po důkladnějším seznámení se s touto metodou už jsem si tím nebyla 100% jistá a zaujal mě hodně unschooling. No a když jsem řešila problémy, pomohla mi učitelka waldorfské školy, a bylo to jasné - převzala jsem i něco od nich. 🙂 Učební plány jsem si zhruba sestavila na základě RVP, ŠVP školy, kde jsme zapsáni, ale spoléhala jsem hlavně na učebnice, že tam by ten základ měl být. Ale ne ve všech předmětech. Je to na dlouhé vyprávění. A mnohokrát jsem své plány už také měnila. Prvouku jedeme formou projektů a spojila jsem ji s výtvarkou (tzn. že na probírané téma vždy něco vyrábíme a tvoříme, snažím se s dětmi zkoušet různé techniky, a zároveň tvořit fakt něco, co bude přínosné a použitelné ve výuce) a tam bylo tudíž potřeba připravit si plány na dlouho dopředu, ať máme nakoupené výtvarné potřeby atp. a nemusíme nic řešit za chodu. Minulý týden jsme si vytvořili např. lidskou postavu a z barevného papíru různé vnitřní orgány, které pak děti skládaly na správná místa 🙂 Lepší, než zápis v sešitě 😉 (Sešit v prvouce vůbec nevedeme, ke všemu si tvoříme podobné pomůcky, knížečky, plakáty atp.) Angličtinu jedeme bez učebnice, tam jsem si připravila tematické okruhy a zhruba časový plán - ale opět, i tohle jsem musela v průběhu šk. roku měnit, protože člověk míní, život mění. 🙂 Tvoříme si sami různé pomůcky, např. kartičky, nástěnný slovník, a momentálně oblékáme papírové človíčky a povídáme si o nich, probíráme totiž oblečení. Fajn jsou videa v angličtině, písničky, hry... Češtinu a matematiku jsem neplánovala téměř vůbec, jen jsem si zmapovala, co vše se budeme učit, a jinak se připravuji max. třeba den dopředu, když mě k tématu, které nás čeká, něco zajímavého napadne. Matematiku děláme podle Hejného, tam není potřeba nic dalšího vymýšlet, prostě se jenom prokousáváme učebnicí... A český jazyk jedeme také podle učebnic, ale vyrábím si k tomu také své vlastní pomůcky, hledám zajímavé nápady, děláme různé aktivity, hry, píšeme si vlastní kroniku atd. atd. Hudební výchovu si dělají děti samy, máme doma klavír, kytaru, flétny atd., takže hudbou v podstatě žijeme ( i tak si ale jednou týdně uděláme něco jako oficiální hudebku, aby se neřeklo, a abychom se měli na co těšit 😀 ), tělocvik řeším formou kroužků, ale také si ho děti dělají doma či venku samy... Prostě žijeme 🙂 Zakládám si na tom, aby děti hlavně hodně četly, to je opravdu základ... ale také sledovaly poučné pořady. Vše se snažím s dětmi dělat tak, aby je to bavilo a nebylo to jen holé biflování. Ještě přesněji řečeno, nebiflujeme vůbec nic. Jen si prostě povídáme a tvoříme a hrajeme... 😉 Podporuji je v tom, co je baví a zajímá, odpovídám na otázky... Občas nějaká kulturní vložka, např. kino, nebo nějaká výstava atp. Důležitý je ale i praktický život. Víc mě k tomu momentálně nenapadá. Je to životní styl, člověka to musí především bavit, a ne to brát jako pouhou povinnost, kterou musí honem splnit, aby se mohl věnovat zase něčemu jinému... Časově náročné je to jen tak, jak si to člověk sám udělá. Na vyučování se připravuji velmi nepravidelně, tak jak mám čas a chuť. 😉 Tak snad jsem vás trošku inspirovala, či alespoň uklidnila 🙂
@verinikki Koukám na internet, jsem na fb v různých skupinách, kde jsou různé zajímavé nápady, či rady, jaká fajn věc se dá koupit. Ale spousta věcí mě napadne také sama, nebo udělám něco svého na základě něčeho již existujícího... prostě to vždycky najednou secvakne a nápad je na světě 😀 To jsem pak schopná třeba o půlnoci vyrábět nějakou pomůcku, abych to do rána náhodou nezapomněla 😀 A pak mívám období, kdy mě nenapadá nic... Takže jak jsem psala, připravuji se nárazově, tak jak to na mě přijde. Občas si jen tak sednu a prohlížím si učebnici. A u toho mě právě občas něco zajímavého napadne. Ono v těch dnešních učebnicích a pracovních sešitech, když dobře vyberete, je také dost hezkých úkolů a aktivit, takže i když zrovna nemáte připraveného nic svého, učebnice a pracovní sešit to jistí. 😉 Jen v té angličtině musím improvizovat, protože tam učebnici žádnou nemám. Ale průběžně se setkávám s různými zajímavými nápady, jak na internetu, tak třeba od kamarádek a tak různě... Co kde vidím a zalíbí se mi to, hned si to zapisuji. Veškeré odkazy na zajímavé webové stránky (existují i různé stránky s výukovými hrami, např. školakov.eu a mnohé další), povedené výrobky a aktivity s dětmi, pracovní listy, videa... Vše se může hodit, i když třeba až později. Člověk musí hlavně koukat 🙂
Takový střípek k tématu z rozhovoru s Ester Ledeckou, její maminka se musí ohlédnout a říct si, že to asi celou dobu dělala správně🙂
Je úžasné, že tu se mnou mohla být maminka, která je se mnou odmalička, věří mi a je se mnou na úplně každým závodě. Přestože se strašně bojí lítání, je tady.
Zdroj: https://oh.idnes.cz/ester-ledecka-superobri-sla...
Máš můj obdiv, jak krásně to zvládáš . 👏 👍
Já jsem učila děti doma 3 roky jen dva předměty ( byli jsme celá rodina v cizině) a byla jsem z nich občas na blázinec. Chodily normálně do školy, jenom z ČJ, vlastivědy od 6tř. z dějepisu musely dělat v české škole rozdílové zkoušky. Sice jsme na učení měli zaběhlý režim, který jsem se snažila přesně dodržovat, ale vždy to bylo trochu s tornádem. (proč musíme, já se nechci učit, na co to musím psát atd.) Plus ještě musely dělat úkoly a učit se do německé školy . Když jsme jeli na zkoušky, tak jsem měla nervy jen já ( děti byly v poho). Ten strach jestli jsem dobře zvládla, jestli všechno umí. (zato ta úleva když vylezli ven a usmívali se jak děti tak učitelé). Takže obdivuji všechny, kdo si zvolí tuto cestu pro vzdělávaní svých dětí. 👏
@daru43 Pokud vaše děti chodily ještě do školy a dělaly úkoly atd., ani se nedivím, že to muselo být těžké a nechtělo se jim ještě tohle navíc. Jinak tedy my jsme si zvolili školu, kde zkoušky probíhají portfoliově, žádné vyloženě zkoušení ani testy... takže pohoda, nervy ani strach nemám, naopak se těšíme, co všechno ukážeme, protože díky té spoustě volného času, který děti domácí školou získaly, mají tolik zájmů - hra na hudební nástroj, psaní knížek, vymýšlení a natáčení pohádek, sport, teď jeden syn začal s elektrickými obvody a montováním všeho možného... že pokud tohle všechno ukážeme, budeme mít splněno na 1000% 😀
Začni psát komentář...
Jeee, konečně potkávám někoho na MK s domácí školou 😀 Taky mám od září 2 děti doma na DV, druhacku a predskolaka.