Růstový spurt

Růstový spurt je termín označující období zrychleného růstu člověka. Nejrychleji za celý svůj život roste jedinec v prvním roce, tj. v novorozeneckém a kojeneckém období. Další zrychlení růstu obvykle přichází v 7 letech a pokračuje pubertální akcelerací (u dívek od 12-13 let, u chlapců od 14 -15 až do dosažení tělesné dospělosti v 17, příp. 20 letech).

V růstovém grafu Státního zdravotního ústavu je dobře vidět, že růst kojeného dítěte není lineární - v určitých obdobích je rychlejší (první 2-3 měsíce života), jindy pomalejší (zejména kolem 5-6. měsíce věku), viz červená křivka:

Růstový spurt a kojení

V souvislosti s kojením se mluví o růstovém spurtu kolem 7.-10. dne, 2-3 týdnů, 4-6 týdnů, ve 3. měsíci, 4. měsíci, 6. měsíci a 9. měsíci, nicméně tyto časové údaje jsou jen orientační. Některé zdroje uvádějí jako období spurtů jen 3. a 6. týden a 3. a 6. měsíc.

V této době matka pozoruje častější zájem o kojení přes den. Miminko je více neklidné a plačtivé, vyjadřuje vyšší potřebu příjmu mléka. Na krmení se budí častěji i v noci, hůře spí. Při kojení může dávat najevo nespokojenost nad nedostatečným tokem mléka. Růstový spurt tak může přecházet až v bojkot kojení.

Příznaky růstového spurtu matky většinou pozorují 2-3 dny než dojde k úpravě produkce mléka. Někdy může trvat i týden a déle, v tom případě se doporučuje zkontrolovat, zda je vše v pořádku s technikou kojení. V této době by se matka měla řídit obecnými doporučeními pro zvýšení tvorby mateřského mléka a dítěti v jeho požadavcích na kojení vyhovět. Dokrm umělým mlékem nebývá nutný a není ani doporučován.

Růstový spurt se může vyskytovat i u dětí nekojených, na umělé výživě. V tomto případě se doporučuje konzultovat s pediatrem množství umělého mléka, které by mělo dítě přijmout.

Růstový spurt jako kojící mýtus

Výše uvedenému oponuje teorie tvrdící, že příjem mateřského mléka je mezi 1. – 5. měsícem téměř konstantní co do objemu. Podle nároků dítěte se pouze mění jeho aktuální složení. Podle této teorie je časté kojení naprosto běžným jevem, a kromě nutritivní funkce má i silnou funkci psychosociální a regulační pro tělesné pochody (tělesná teplota, tep, hormonální činnost, cirkadiánní rytmy).

Náhlá vyšší potřeba kojení a neklid pak není důsledkem růstového spurtu a potřeby většího množství mléka, nýbrž nejčastěji je následkem snížení tvorby mléka, nástupu nemoci nebo psychického vypětí, kdy se dítě u prsu uklidňuje. Snížení tvorby mléka může souviset s horší technikou kojení, používáním dokrmu či náhražek prsu (kloboučky, dudlíky, láhve), s omezováním délky a frekvence kojení. Také méně častý blízký fyzický kontakt s dítětem a používání hormonální antikoncepce může ovlivňovat laktogenezi.

Řešením je opět navýšit tvorbu mateřského mléka, o této problematice naleznete více ve článku Jak kojit.