Echinacea neboli třapatka je nejen okrasnou zahradní květinou, ale i známou léčivkou. Její sezona sice s nastávajícím podzimem končí, avšak právě teď je ten nejlepší čas pro sklizeň její nejúčinnější části - kořene. Vyrobit z něj tinkturu, která hravě odežene podzimní nachlazení, není vůbec těžké. Podívejte se, jak na to.

                                                            foto: pixabay.com

Třapatku využívali již staří indiáni, kteří o jejích zázračných účincích věděli snad vše. Kromě toho, že výrazně stimuluje imunitní systém, působí také přímo proti bakteriím a virům. Pomůže při nachlazení a chřipce, zánětech průdušek, angínách a zánětech středního ucha a močových cest. Podpoří imunitu také v boji proti oparům, bradavicím a plísňovým onemocněním.

Na podzim je ideální čas pro vyrýpnutí jejího kořene, který je zároveň nejúčinnější částí rostliny. Můžete ho nasekaný usušit, ale jednodušší je udělat z něj tinkturu. Není to vůbec složité a díky alkoholu je její trvanlivost mnohem delší, v řádech let.

Na cca 100ml tinktury budeme potřebovat:

• 30g kořene echinacey
• 100ml 60% alkoholu

Kořen echinacey si buď vyrýpněte na zahradě nebo se dá zakoupit v obchodech s bylinkami již nakrájený a usušený. Budeme ho louhovat v alkoholu - můžete použít silnou pálenku nebo konzumní líh. Ten má ovšem 80% alkoholu, takže bude třeba jej naředit. Pokud si již z chemie nepamatujete nic o ředění roztoků, pomůže vám online aplikace stejně jako mně.

1 . Vyrýpnutý kořen očistíme od zeminy a odstraníme nejtenčí kořínky, ty nepotřebujeme. Silnější kořeny nasekáme na malé kousky - někdy to jde opravdu ztuha.

2. Odvážíme 30g kořene a nasypeme ho do čisté uzavíratelné sklenice. Zalijeme 100ml vybraného alkoholu. Pokud máte kořene dost, udělejte si klidně více. Věřte mi, vyplatí se to.

3. Nyní je třeba čekat. 3 týdny necháme louhovat při pokojové teplotě na tmavém místě. Alespoň 1x denně protřepeme.

4. Po uplynutí tří týdnů zcedíme přes sítko do lahvičky (nejlépe z tmavého skla).

Nyní máme tinkturu připravenou k použití. Pro prevenci onemocnění používáme 1 kávovou lžičku denně, například v období chřipkové epidemie, nástupu do školky apod. Pokud nás již bacil nakazil, užíváme lžičku co 3 hodiny. Pro malé děti se doporučuje dávka poloviční. Vzhledem k obsahu alkoholu doporučuji nakapat do horkého nápoje a nechat alkohol vyprchat.

Echinacea by se neměla užívat déle než 14 dní v kuse. Před dalším užitím si raději dejte 14 dní pauzu. Těhotné ženy by se měly třapatky vyvarovat.

Zdroj: www.bylinkyprovsechny.cz

Vyrobit si domácí mýdlo není tak těžké, jak si většina lidí myslí. Ručně vyrobené mýdlo je milým dárkem a pokud je chcete někomu věnovat k blížícím se Vánocům, je třeba se do výroby pustit nyní. Máme pro vás recept na mýdlo s přídavkem kozího mléka.

                                                                foto: Pixabay.com

Mýdla z kozího mléka jsou vhodná pro všechny druhy pleti, včetně té dětské. Tradičně se používají u ekzematiků a lidí se suchou kůží. Protože pomalu končí sezóna kozího mléka, vyrobte si mýdlo do zásoby. Kozí mléko seženete třeba na farmářských trzích nebo v prodejnách zdravé výživy a lokálních potravin.

Pro výrobu cca 650g kozího mýdla budeme potřebovat:

• 400g olivového oleje (pomace)
• 283g kokosového oleje
• 170g palmového oleje
• 51g kozího mléka
• 343g destilované vody
• 131g hydroxidu sodného
• 0,5g extraktu z grepových jader

Doporučuji nakupovat suroviny přes e-shopy specializující se na potřeby pro výrobu domácí kosmetiky. Dnes se již dají sehnat přímo sady pro začínající mýdlaře. V takové sadě obvykle naleznete právě suroviny z našeho receptu (vyjma kozího mléka).

Olivový olej používám v kvalitě pomace, je méně aromatický. Extrakt z grepových jader prodlužuje trvanlivost mýdla asi na jeden rok. Bez něho spotřebujte mýdlo do 5 měsíců.

Všechny suroviny je třeba vážit co nejpřesněji. Budeme také potřebovat kuchyňský teploměr, tyčový mixér a formu, do které mýdlo odlijeme. Pro uvedené množství je dobrá forma na biskupský chlebíček vystlaná pečícím papírem. Také můžete použít jakékoli silikonové pečící formy.

Před začátkem výroby vvyžeňte z kuchyně děti a domácí mazlíčky. Budeme pracovat s hydroxidem, který je žíravý a dráždivý při vdechnutí. Buďte proto opatrní a větrejte.

Postup

1. Navážíme si 343g destilované vody a 131g hydroxidu sodného (každé zvlášť). Poté opatrně nasypeme hydroxid do vody. Nikdy ne naopak, snadno bychom se tak mohli potřísnit žíravinou!!! Hydroxid zamícháme. Dojde k reakci, při které se roztok zahřeje na vysokou teplotu (přes 90°C) a uvolní se dráždivé páry. Tento krok doporučuji dělat u otevřeného okna a zadržet dech. Mísu s roztokem nechte u okna, dokud nezchladne na cca 30°C.

2. Mezitím, co nám chladne roztok hydroxidu, navážíme si oleje a mléko.

3. Olivový, kokosový a palmový olej v hrnci rozpustíme a necháme zchladnout na cca 30°C.

4. Z rozpuštěných olejů odebereme pár lžic do hrnku a rozmícháme v něm 0,5g grepového extraktu. Vrátíme zpět do hrnce.

5. 51g kozího mléka zahřejeme v hrnci na cca 30°C.

6. Ve chvíli, kdy máme všechny složky (roztok hydroxidu, mléko a oleje) zhruba stejně teplé (cca 30°C), můžeme přistoupit k míchání. Nejprve vlijeme hydroxid do kozího mléka.

7.Připravíme si tyčový mixér do hrnce s oleji a za stáleho míchání pomalu vléváme hydroxid s kozím mlékem. Hmota začne brzy houstnout.

8. Mícháme dokud není hmota hladká a hutná (asi jako hustší puding). Poté můžeme přelít do formy, pomůžeme si stěrkou a povrch uhladíme. Mýdlo necháme ve formě 24 hodin na teplém místě.

9. Po 24 hodinách by měla být hmota dostatečně tuhá. Vyklopíme mýdlo z formy a nařežeme ho na jednotlivé kusy. Mýdla si naskládáme na tác, kde budou cca 6 týdnů zrát. Podkládám je špejlemi, aby k nim mohl vzduch ze všech stran.

Po 6 týdnech můžeme mýdla pěkně zabalit a věnovat nebo sami použít.

Už jste zkusili vyrobit vlastní mýdlo? Pochlubte se v komentářích.

Poctivý domácí jogurt z čerstvého mléka je prostě pochoutka. Vyjde levněji než kupovaný, jeho příprava není nikterak náročná a přesně víte, z jakých surovin je. Tak proč si ho nezkusit vyrobit?

                                                                foto: pixabay.com

Na výrobu cca 1 litru domácího jogurtu potřebujeme:

• 1l mléka
• 2 lžíce bílého jogurtu 

Mléko je nejlepší čerstvé, od farmáře nebo z trhu. O něco méně dobrá varianta je čerstvé mléko z obchodu (vždy naleznete v chladícím boxu). Trvanlivé mléko (krabicové, ošetřené UHT) k přípravě jogurtu nedoporučuji, chuť ani konzistence není dobrá. Výborné je i kozí mléko, ale jogurt z něj je vždy řidší.

Jogurt nám dodá prospěšné bakterie mléčného kysání. Je důležité, aby to byl jogurt, ve kterém jsou bakterie živé a nejsou přidány žádné zahušťující látky. Takové jogurty mívají ve složení napsáno pouze mléko (případně i sušené mléko nevadí) a jogurtové kultury.

Samozřejmě budeme ještě potřebovat kuchyňské náčiní - hrnec (nejlépe se silným dnem), metličku na míchání, misku, naběračku, sklenice na hotový jogurt a nezbytně nutný je kuchyňský teploměr. Ten si určitě pořiďte, využijete ho třeba i při zavařování.

Při výrobě jogurtu je důležitá hygiena. Veškeré nástroje, které přijdou do styku s mlékem musí být čisté, aby nedošlo ke kontaminaci jogurtu špatnými mikroorganismy. V tom lepším případě by se zkrátila doba trvanlivosti jogurtu nebo by utrpěla chuť, v tom horším byste si mohli přivodit i nepříjemné zdravotní komplikace.

Jak na to?

1. Mléko nalijeme do hrnce a zahříváme na 97°C. Pokud nemáme hrnec se silným dnem, zahříváme zvolna a mícháme metličkou. Dobře hlídejte, ať vám mléko z hrnce neuteče. Tento krok lze vynechat, ale jogurt bude mít horší konzistenci (bude slizovitý).

2.  Mezi tím si připravíme čisté sklenice a víčka. Já je vždy proliji horkou vodou a dám vyschnout do trouby se zapnutým ventilátorem a nízkou teplotou (70°C).

3. Po dosažení teploty 97°C mléko odstavíme. Je třeba ho rychle zchladit. Nejlépe to jde ve dřezu napuštěném studenou vodou. Mléko občas promíchejte a kontrolujte teplotu. Potřebujeme dosáhnout teploty mezi 42-47°C. Vytáhneme suché sklenice z trouby, aby stihly vychladnout.

Dejte si raději kohoutek stranou, jako já. Již několikrát jsem si do mléka omylem                                         napustila vodu a celé dílo putovalo do výlevky.

4. Máme mléko teplé 42-47°C. Vytáhneme hrnec ze dřezu; nyní postupujeme rychle, aby nám mléko zbytečně nevychladlo. Naběračkou nalijeme trochu mléka do malé misky a v něm rozmícháme dvě lžíce jogurtu. Po rozmíchání toto mléko s jogurtem nalijeme zpět do hrnce a promícháme.

5.  Naběračkou plníme připravené sklenice a zavřeme. Já si je skládám do plastového boxu. Potřebujeme sklenice udržet v teple 6-8 hodin. Nejlepší je, prostě je zastlat do peřin. U nás k tomuto účelu perfektně slouží dětská postýlka.

Vpravo dole vidíte malou skleničku, kterou si schovám pro přípravu další várky. Takto to můžete udělat až 3x po sobě. Pak už bakterie začínají "divočet" a jogurt ztrácí                                 kvalitu. Na fotce jsou asi 4 litry jogurtu.

6. Po uplynutí 6-8 hodin kysání přemístíme jogurt do lednice, alespoň na 10 hodin, aby ztuhl. A poté již můžeme konzumovat výborný domácí jogurt!

Jogurt s ovesnými vločkami, semínky, rozinkami a trochou javorového sirupu.                                                                         Mňam!

Tip: Když dáte jogurt do cedníku vystlaného plátýnkem a necháte jej 12 hodin stát, vykape z něj syrovátka a vy získáte chutný měkký sýr - labneh (čti labne). Ten je výborný na pečivo, jako základ pro pomazánky nebo pro výrobu domácí lučiny (tam patří ještě smetana).

Děláte si domácí jogurt? Pochlubte se nám, jak ho máte rádi zrovna u vás doma! Nebo se podívejte pro další inspiraci do koníkovské skupiny Výroba sýrů, jogurtů a potravin z mléka.

Cuketová sezóna pomalu končí a pokud, jako já, spotřebováváte poslední zásoby plodů, zkuste něco nového. Už jste měli plněné zapečené cukety ve vegetariánské verzi? Že ne? Tak vyzkoušejte a uvidíte, že i bez masa je to dobrota!

Na 4 porce budeme potřebovat:

• 2 hrsti ječných krup
• 2 větší cukety
• 2 cibule
• 3 stroužky česneku
• 3 - 4 rajčata
• olivový olej
• sůl
• pepř
• sladká paprika
• koriandr
• oblíbený sýr nebo tofu na posypání

A takto postupujeme:

1. Kroupy si musíme připravit dopředu. Propláchneme je ve studené vodě a namočíme asi ve dvojnásobku vody, nejlépe přes noc nebo alespoň 6 hodin dopředu.  Pak vodu osolíme (cca půl lžičky soli) a uvaříme je doměkka.

       Namočení krup zlepšuje jejich stravitelnost a zkracuje dobu varu. Vaříme ve vodě,                                                              v které jsme namáčeli.

2. Cukety rozřízneme podélně napůl a vydlabeme vnitřek. Nejlépe to jde asi lžící. Vydlabanou dužinu dáme do mísy a osolíme (cca lžička soli), promícháme. Také vydlabané půlky cuket posolíme. Necháme odpočinout, aby cuketa pustila vodu.

3. Mezitím si nakrájíme cibuli na hrubo, oloupeme česnek a pokrájíme rajčata na kostky. Z vydlabané dužiny cuket slijeme a vymačkáme vodu a pokud je třeba, také pokrájíme. Cuketa se téměř rozvaří, takže není třeba mít to nějak extra úhledné, jen pokrájejte příliš velké kusy.

4. Asi dvě lžíce oleje rozehřejeme na pánvi (střední teplota) a orestujeme cibulku. Až začne růžovět, přidáme prolisované stroužky česneku, lžičku koriandru a červenou papriku (1-2 lžičky). Ještě dvě minutky necháme rozvonět koření. Ne moc dlouho, paprika a česnek by mohly zhořknout.

Tip: Můžete již přidat i pepř a sůl, je to chuťově i lepší, dát je již nyní. Já ale z náplně odebírám i pro svého ročního syna, takže solím a pepřím až poté.

5. Přidáme rajčata a vydlabané vnitřky cuket. Zamícháme, přiklopíme poklicí a necháme 10 minut dusit. Rajčata i cuketa pustí dost vody, není třeba podlévat.

6. Po deseti minutách vmícháme uvařené kroupy a necháme již bez poklice dusit ještě 5 minut společně. Náplň se nám tak trochu zahustí. Zároveň si zapneme troubu na 180°.

            Pokud nám u krup po uvaření zbyla voda, slejeme ji a přidáme jen  kroupy.                             Rajčata i cuketa pustily již vody dost, tak ať to nemáme moc tekuté.

7. Zatím si poloviny cuket osušíme od vody, kterou vypotily. Nejlepší je na to asi papírová utěrka. Pak cukety potřeme trochou olivového oleje a připravíme si je na plech.

8. Po 5 minutách je náplň připravena. Já v tuto chvíli odebírám porci pro batole bokem, solím a pepřím. Ochutnejte a dokořeňte si, jak je libo.

9. Naplňte cukety. Navrch posypte oblíbeným sýrem, dobrý určitě bude parmezán nebo gouda, ale marná by nemusela být ani niva. Já dnes zvolila rozdrobené lahůdkové tofu.

   Já mám cukety méně plné, protože část náplně snědl syn. Vy je budete mít s hezkým                                                                             kopečkem . =)

10. Cukety dáme péct do rozehřáté trouby (180°). Pečeme, dokud nebudou "lodičky" měkké - nejlépe se to zkouší špičatou špejlí. U mě to tentokrát trvalo asi 40 minut - záleží na velikosti a stáří cukety a na tom, jak moc jste je vydlabali.

11. Konzumujeme! Jako příloha je dobrý zeleninový salát nebo, pro vydatnější verzi, vařené brambory. Dobrou chuť!

foto: autorka

Pomalu končí sezóna měsíčku lékařského, sklízíme poslední čerstvé květy, a to je dobrý čas pro jejich zpracování do masti. Pokud máte rádi přírodní mazání, je dnešní článek přesně pro vás.

Měsíček lékařský je krásná a nenáročná bylinka. Jeho květy rozsvítí každý záhon, a ještě k tomu je léčivý. Dá se užívat vnitřně, jako čaj (1 lžička sušených květů na hrnek), na problémy jater, žlučníku, gynekologické obtíže. Nezapomeňte si proto nasušit jeho květy do zásoby. Nejúčinnější jsou prý ty oranžové - no mně bohužel letos vykvetly jen samé žluté.

Dnes ale budeme vyrábět mast, která je vhodná na suchou pokožku, rozpraskané ruce i paty, popáleniny, omrzliny, vyrážky a opruzeniny. Prostě takové domácí zlato! Já vyrábím raději malá množství a pokud dojde, ze sušených květů mohu kdykoli udělat další.

Na malý kelímek masti  (cca 80g) budeme potřebovat:

Měsíček lékařský - hrst

Kokosový olej - 2 opravdu velké lžíce

Lanolin - čajová lžička

Měsíček je dobré sbírat během dne, kdy má květy otevřené a oschlé od rosy. Já stříhám květy se stonky, jako kdybych si je chtěla dát do malé vázy - stačí tak 4-5. Nebo můžete použít sušený měsíček, který koupíte v lékárnách nebo obchodech s bylinkami a zdravou výživou.

Dále potřebujeme nějaký základ masti. Tradiční je sádlo, ale pozor! U sádla je důležitá kvalita. Mělo by se používat nesolené tzv. vnitřní sádlo z dobře krmeného prasete. To je sádlo, které se nachází okolo vnitřních orgánu prasete. Takové sádlo je opravdu dobré, ale je velice těžké ho sehnat. Já proto používám kokosový olej v biokvalitě. Seženete ho ve zdravé výživě nebo i v supermarketech.

U kokosového oleje musíme trošku vylepšit konzistenci, proto přidáme ještě lžičku jiného tuku. Ráda používám lanolin, což je tuk z vlny ovcí. Ten se mi hodně osvědčil na synovy opruzeniny a moje bolavé bradavky. Seženete ho v lékárnách (vážený do kelímku) nebo v e-shopech. Pokud chcete mast vláčnější, můžete přidat lžičku mandlového oleje. Ten je také skvělý, zvlhčuje a zvláčňuje pokožku.

Suroviny máme, jdeme na to!

Postup:

1. Měsíček si nasekáme na drobno. Krájíme květy, listy i stonky - potřebujeme cca hrst. Je dobré, pokud bylinka nepřijde do styku s kovem. Já používám keramický nůž.

2. V nádobě si rozpustíme kokosový tuk (nebo sádlo). Dávám 2 lžíce, opravdu hooodně vrchovaté.

3. Přidáme lžičku lanolinu. Vše rozpustíme a vypneme plotýnku.

4. Vsypeme hrst pokrájeného měsíčku. Od této chvíle již nepoužívám kovové lžíce.

5. Zamícháme, lžící trochu podrtíme a necháme do druhého dne zatuhnout. Skladujeme přikryté na chladnějším místě, třeba ve spíži.

6. Máme ztuhlou směs. Já ji do druhého dne pravidelně promíchávám pokaždé, když jdu okolo. (Jde to i bez toho, ale je to moc příjemná činnost =))

7. Druhý den si mast opět rozehřejeme a rozmícháme. Připravíme si čistý, umytý kelímek (já používám skleničku od jogurtu), musí být suchý. Mast do něj přecedíme přes jemné sítko nebo gázu. Tím zvýšíme její trvanlivost. Kusy čerstvého měsíčku by v masti mohly plesnivět. Bylinku vymačkejte, jinak v ní zůstane dost tuku, o který se zbytečně připravíte.

                               (Pokud u toho fotíte, potřebujete k tomu i manžela =))

8. Nechte ztuhnout a mastička je připravená k použití! Osobně doporučuji spotřebovat do 2 měsíců od výroby. Skladujte při teplotě do 24°, jinak vám bude kokosový olej tát a mastička bude příliš řídká. Já, pokud ji déle nepotřebuji, ji mám v lednici.

Na podrážděné zadečky ideál! Podělte se s námi o svoje zkušenosti s výrobou nebo používáním měsíčkové masti.

Foto: autorka

Podzim již vchází do dveří a s ním i nachlazení, rýma, kašel. Neznám nikoho, kdo by si tato onemocnění užíval. Věděli jste, že v prevenci i léčbě těchto neduhů vám může pomoci nenáročná pokojovka? Seznamte se s rýmovníkem!

Rýmovník (plectranthus) je bylina, která vám vděčně poroste doma v květináči. Její pěstování je velice nenáročné a zvládne jej i zahradník  - začátečník. Rýmovník je vzdálený příbuzný našich hluchavek. Jeho chlupaté lístky vydávají příjemnou eukalyptovo-citronovou vůni, která vám provoní domov.

Celá rostlina obsahuje vonné silice, vitaminy A, C, E a K a omega-6 mastné kyseliny. Všechno jsou to látky důležité pro mnoho tělesných pochodů. Např. obnova kůže a sliznic, správný vývoj zubů a kostí, růst svalové hmoty, tvorba červených krvinek apod. Tělo si je samo neumí vytvořit.

Z rýmovníku se využívají se především listy. Rostlina roste rychle, nemusíte se tedy bát, že budete mít nedostatek. Pravidelné zastřihávání jí jen prospěje. Jinak je na péči nenáročný, stačí pravidelná zálivka (pozor, nepřelít) a na jaře přesadit do nového substrátu. A pokud chcete rýmovníky dva, není nic jednoduššího než ustřihnout větvičku a dát ji do vody. Rychle pustí kořínky a pak může do vlastního květináče.

Jak můžete rýmovník použít?

Jak název napovídá, rýmovník je bylinkou vhodnou na rýmu a nachlazení. Sáhněte po něm ale i v případě jiných problémů dýchacího aparátu (zánět nosohltanu, průdušek, bolest v krku, kašel, astma…). Utrhněte lístek, rozemněte mezi prsty a vdechujte jeho vůni. I rýma, která nechtěla odtékat, se spustí.

S léčbou rýmy u dítěte má zkušenosti @limba111: „Na léčbu rýmy můžu doporučit rostlinu rýmovník. Pěstuji ji doma a při rýmě rozmělním lístek a malému lehce potřu pod nosíkem.“

Samotná rostlina v místnosti zlepšuje ovzduší a odhání hmyz. V případě nachlazení si přestěhujte rýmovník k nemocnému do místnosti. Anebo si prostě pořiďte do každé místnosti jeden!

Rýmovník je užitečný též v případě bolestí hlavy a horečky. Také uklidňuje zažívací trakt, snižuje krevní tlak a hladinu cholesterolu, pomáhá při problémech s ledvinami a srdcem. Užívat ho můžeme jako čaj, jehož příprava je jednoduchá – prostě vhoďte jeden lístek do hrnku a zalijte horkou vodou. Po pár minutách je čaj připravený k pití.

Rýmovník se dá použít i zevně. Výluh (připravíme stejně jako čaj k vnitřnímu užití, viz výše) z něj prý léčí drobné ranky (odřeniny, škrábance), mírně dezinfikuje a je dobrý na ekzém a spáleniny, které jemně potíráme (tamponem, gázou). Můžete si přidat pár lístků do koupele, to zase zaručeně pomůže při stresu.

Také v kuchyni si přijde bylinka na své. Dá se použít jako koření k masu, do marinád, na zeleninu. Její použití je podobné jako u šalvěje - například k jehněčímu masu, drůbeži, zvěřině a do nádivek.

Prevence a léčba nachlazení? Jedině s rýmovníkem!

Podzimní období a nástup dětí do kolektivních zařízení je neodmyslitelně spojen s častou nemocností. Rýmovník nám může pomoci i s prevencí. Už jen to, že jej pěstujete, pozitivně ovlivňuje klima v místnosti a usnadňuje dýchání. Mějte jej proto tam, kde se vy a vaše děti často pohybujete. Také použití rýmovníku při vaření, jak již bylo zmíněno, je dobrým preventivním krokem. Pokud máte lístků dostatek, můžete si vyrobit i tinkturu, která imunitu nakopne.

Rýmovníková tinktura

rýmovníkové listy

80% alkohol

Na tinkturu potřebujete pouze dostatek lístků (aby se naplnila zvolená nádoba), které se vloží do čisté sklenice, zalijí 80% alkoholem, tak aby byly ponořené, a nechají se louhovat 3 měsíce v tmavém prostředí. Hlídáme, aby byly všechny listy ponořené, případně dolijeme alkohol. Poté se přecedí a může se užívat.

Pro posílení imunity doporučuji 10 kapek ráno, v případě, že na vás již choroba leze, tak zvedneme dávku na 10 kapek 3x denně. Dětem můžeme kapat do horkého čaje – alkohol se vypaří.

Pokud prevence nezabrala, používejte pravidelně lístky k inhalaci a čaj. Také lze udělat z rýmovníku sirup, což je skvělá varianta, pokud máte listů nadbytek (sušit se bohužel nedají).

Rýmovníkový sirup

rýmovníkové listy

cukr (1kg na 1l tekutiny)

voda

Listy rýmovníku (několik hrstí - záleží na vás, kolik máte) zalijeme vodou tak, aby byly ponořené. Přivedeme k varu a ihned odstavíme z plotýnky. Necháme do druhého dne louhovat. Druhý den přecedíme, změříme množství tekutiny a přidáme cukr (1kg na 1l tekutiny). Šetrně zahříváme a necháme odpařovat, až zhoustne. Horké plníme do čistých nahřátých sklenic, pro jistotu otočíme víčkem dolů než zchladnou. Takto se víčka lépe přichytí a nemusíme se obávat kažení.

(Pro lepší chuť a účinek můžeme k rýmovníkovým listům přidat na kolečka nakrájené citrony a pomeranče. Doporučuji bio kvalitu.)

Pro koho rýmovník není vhodný?

Pozor si musí dát těhotné, pro které je vhodná pouze inhalace, vnitřní použití rýmovníku pro ně není, pravděpodobně vzhledem k tomu, že může ovlivňovat srážlivost krve. Vzhledem k obsahu vitamínu K by rýmovník neměly užívat také osoby užívající protisrážlivé léky (warfarin a jiné). Tyto léky bývají předepisovány lidem s poruchami srážlivosti krve, ale také po operacích nebo problémech s ucpáváním cév (infarkty, mrtvice, angina pectoris).

A co vy? Jak bojujete s nachlazením? Znáte rýmovník nebo už ho dokonce i pěstujete? Svoje zkušenosti s rýmovníkem ve svém článku Léčivý rýmovník sdílela i @karol89.

Zdroje:

VINŠOVÁ, Nina. Rýmovník - využití [online]. ČeskáOrdinace.cz, 2017-01-10. Dostupné online.

Rýmovník: vyzrajte na rýmu a další neduhy. Vše o bylinkách [online]. Praha: Bylinkovo.cz, 2017 [cit. 2017-09-11]. Dostupné z: https://www.bylinkovo.cz/rymovnik-vyzrajte-na-rymu-a-dalsi-neduhy/

foto: pixabay.com

Růstový spurt je termín označující období zrychleného růstu člověka. Nejrychleji za celý svůj život roste jedinec v prvním roce, tj. v novorozeneckém a kojeneckém období. Další zrychlení růstu obvykle přichází v 7 letech a pokračuje pubertální akcelerací (u dívek od 12-13 let, u chlapců od 14 -15 až do dosažení tělesné dospělosti v 17, příp. 20 letech). 

V růstovém grafu Státního zdravotního ústavu je dobře vidět, že růst kojeného dítěte není lineární - v určitých obdobích je rychlejší (první 2-3 měsíce života), jindy pomalejší (zejména kolem 5-6. měsíce věku), viz červená křivka:

Růstový spurt a kojení

V souvislosti s kojením se mluví o růstovém spurtu kolem 7.-10. dne, 2-3 týdnů, 4-6 týdnů, ve 3. měsíci, 4. měsíci, 6. měsíci a 9. měsíci, nicméně tyto časové údaje jsou jen orientační. Některé zdroje uvádějí jako období spurtů jen 3. a 6. týden a 3. a 6. měsíc.

V této době matka pozoruje častější zájem o kojení přes den. Miminko je více neklidné a plačtivé, vyjadřuje vyšší potřebu příjmu mléka. Na krmení se budí častěji i v noci, hůře spí. Při kojení může dávat najevo nespokojenost nad nedostatečným tokem mléka. Růstový spurt tak může přecházet až v bojkot kojení.

Příznaky růstového spurtu matky většinou pozorují 2-3 dny než dojde k úpravě produkce mléka. Někdy může trvat i týden a déle, v tom případě se doporučuje zkontrolovat, zda je vše v pořádku s technikou kojení. V této době by se matka měla řídit obecnými doporučeními pro zvýšení tvorby mateřského mléka a dítěti v jeho požadavcích na kojení vyhovět. Dokrm umělým mlékem nebývá nutný a není ani doporučován.

Růstový spurt se může vyskytovat i u dětí nekojených, na umělé výživě. V tomto případě se doporučuje konzultovat s pediatrem množství umělého mléka, které by mělo dítě přijmout.

Růstový spurt jako kojící mýtus

Výše uvedenému oponuje teorie tvrdící, že příjem mateřského mléka je mezi 1. – 5. měsícem téměř konstantní co do objemu. Podle nároků dítěte se pouze mění jeho aktuální složení. Podle této teorie je časté kojení naprosto běžným jevem, a kromě nutritivní funkce má i silnou funkci psychosociální a regulační pro tělesné pochody (tělesná teplota, tep, hormonální činnost, cirkadiánní rytmy).

Náhlá vyšší potřeba kojení a neklid pak není důsledkem růstového spurtu a potřeby většího množství mléka, nýbrž nejčastěji je následkem snížení tvorby mléka, nástupu nemoci nebo psychického vypětí, kdy se dítě u prsu uklidňuje. Snížení tvorby mléka může souviset s horší technikou kojení, používáním dokrmu či náhražek prsu (kloboučky, dudlíky, láhve), s omezováním délky a frekvence kojení. Také méně častý blízký fyzický kontakt s dítětem a používání hormonální antikoncepce může ovlivňovat laktogenezi.

Řešením je opět navýšit tvorbu mateřského mléka, o této problematice naleznete více ve článku Jak kojit.

Související články

• Kojení
• Jak kojit
• Bojkot kojení
• Mateřské mléko
• Vývoj dítěte

Více o růstovém spurtu na modrykonik.cz

Diskuze: Jak poznám růstový spurt?

Diskuze: Růstový spurt. Co je to?

Diskuze: Růstový spurt a krmení UM/MM flaškou.

Diskuze: Růstový spurt nebo hlad?

Diskuze: Růstový spurt nebo málo mléka?

Použité zdroje

1. http://www.poradkyneprikojeni.cz/news/rustovy-spurt-kojenych-deti-veliky-mytus/
2. http://www.kojeni.cz/novinky/rustovy-spurt/
3. https://www.mamila.sk/pre-matky/dojcenie-a/spurt/
4. http://szu.cz/uploads/documents/obi/CAV/LETAK.pdf
5. https://commons.wikimedia.org/wiki/Category:Breastfeeding

Léto se nám rozběhlo přímo raketovou rychlostí, slunce pálí, až to hezké není, a tak se potřebujeme před ním chránit. Víte ale, jak se vybírá přípravek na opalování, co znamená číslo ochranného faktoru a jaký typ UV filtru je nejlepší? Jestli tápete, čtěte dál.

Sluneční záření je životadárné, ale také zrádné. Opalovací krémy nás dokážou částečně ochránit proti UVB složce záření, která způsobuje opálení až spálení pokožky a může se podílet na vzniku rakoviny kůže. Míru ochrany proti UVB záření uvádí číslo SPF neboli ochranný faktor. Někteří výrobci uvádí též číslo UVA PF, což je ochranný faktor proti UVA záření, kterého je ve slunečním svitu převaha. Obecně se nepovažuje za škodlivé, ale právě ono stojí za stárnutím pleti, sluneční alergií a tvorbou vrásek a pigmentových skvrn. Číslo ochranného faktoru říká, kolikrát déle smíme pobýt na slunci bez spálení oproti tomu, za jak dlouho bychom se spálili bez krému.

Čím víc, tím líp?

Říkáte si, že by bylo nejlepší pořídit si rovnou nejsilnější výrobek s faktorem 50+? To není dobré řešení. V praxi platí, že za silnější ochranu si také připlatíte. Proto je dobré se výběrem trochu více zabývat. To, co ušetříte na hodnotě UV faktoru, můžete pak raději investovat do krému s kvalitnějším složením.

A jak tedy určíme, jak silný krém potřebujeme? Nejprve je třeba zjistit, jaký má naše kůže fototyp. Ty existují celkem čtyři, podle toho, kolik pigmentu kůže obsahuje. Také je dobré si rozmyslet, zda budete přípravek používat v Čechách nebo na dovolené u moře. Posledním atributem je, zda se jedná o začátek opalovací sezóny nebo za sebou již nějaký pobyt na sluníčku máte. V prvních dnech opalování volíme faktor silnější, později můžeme z nároků slevit.

Z výše uvedeného můžeme odvodit, jak dlouho se můžete slunit. Dejme tomu, že jste fototyp 2, na slunci můžete pobýt 10 minut bez ochrany. Použijete-li krém s SPF 12, můžete na slunci bezpečně strávit 10x12 minut, čili 120 minut celkem.

Není krém jako krém

Nyní, když víme, jaký faktor si chceme pořídit, je načase věnovat pozornost typu UV filtru. Ty se dělí na chemické UV filtry (syntetické) a fyzikální (nebo také minerální).

- Krémy s chemickými filtry mají lepší roztíratelnost a většinou jsou levnější, účinek nastupuje 20-30 minut po natření. Tím bohužel jejich klady končí. Většina chemických filtrů čelí podezření z toho, že způsobují alergie, jsou hormonálně aktivní (vykazují přítomnost estrogenních látek s negativním působením především na mužskou hormonální rovnováhu) a mají bioakumulační potenciál (hromadí se v tkáních).

- Krémy s minerálními filtry bývají většinou dražší a hůře se roztírají. Mohou za to přítomné oxidy – většinou titaničitý a zinečnatý – které fungují jako zrcadlo odrážející UV záření. Také zanechávají bílou stopu na kůži. Účinkují ihned po nanesení a bývají voděodolné. Někteří výrobci začali používat nanočástice, které usnadňují roztíratelnost. Jejich bezpečnost je však stále diskutabilní (nanočástice pronikají do buněk a o jejich dalším osudu v těle toho zatím moc nevíme). Z nařízení EU musí být ve složení krému nanočástice jasně označeny.

Je libo přírodní?

Stejně jako jiné kosmetické přípravky, i opalovací krémy obsahují v různé míře další přídavné látky. Konzervanty, rozpouštědla, parabeny, parfémy. Někdy je velice těžké se probrat nesrozumitelným složením výrobku a najít vhodný kompromis. Existuje však i přirozená varianta opalovacích prostředků, kterou znaly již starověké národy. Tou jsou oleje různých druhů rostlin. Jejich výhodou je, že nemusíte pracně studovat složení. Nevýhoda je, že u nich nelze jednoznačně definovat ochranný faktor, který je u různých várek téhož oleje odlišný.

Nejznámější opalovací oleje jsou: olej z mrkvových semínek (SPF 38-40), olej z malinových semínek (SPF 28-50), arganový olej (SPF 30), olej z obilných klíčků (SPF 20). Kokosový a olivový olej mají SPF 2-8.

A pro děti?

Dermatologové nedoporučují děti mladší 1 roku vystavovat slunci a do 3 let dbát zvýšené opatrnosti - cílené opalování, jak mají v oblibě někteří dospělí, je naprosto nevhodné. Malé děti chráníme především oděvem a pobytem ve stínu. Nicméně pozor, i pod slunečníkem či markýzou nejsme zcela ochráněny, UV záření látkou částečně proniká.

Pro ochranu vašich nejmenších se snažte volit krémy co nejšetrnější. Upřednostněte raději minerální filtry před chemickými a důkladně prostudujte složení. Vyhýbejte se především přítomnosti parabenů a umělé parfemace. Jelikož je složení kosmetiky psáno v jazyce INCI, kterému běžný člověk téměř nerozumí, podívejte se na stránky slozenikosmetiky.cz, kde se dozvíte vše podstatné.

Ať už se rozhodnete jakkoli, mějte na paměti, že kůže je náš největší orgán, který kromě dobré vnější péče potřebuje i správnou výživu zevnitř. Důležité je také dodržovat základní pravidla opalování:

– vyhýbat se přímému slunci mezi 12. - 16. hodinou

– pravidelně obnovovat vrstvu krému nebo se chránit lehkým oblečením. To, že je již vaše kůže opálená, sice částečně chrání před bolestivým spálením, ale ne před ostatními vlivy UV záření.

Tipy na konkrétní značky opalovacích krémů můžete najít na fóru.

Zdroje: wikipedia.org, dermanet.cz, slozenikosmetiky.cz, rehabilitace.info

foto: pixabay.com

Jaro udeřilo plnou silou a s ním i chutě na čerstvou zeleninu. Co dělat, pokud ještě nemáte na záhonech nic k snědku? Vyrazte s dětmi ven a sklízejte, co pro vás vypěstovala sama příroda! O tom, jak si můžete obohatit svůj jídelníček planými rostlinami, bude tento článek.

Říkáte si, proč vůbec něco takového dělat? Důvodů je hned několik. Divoké rostliny jsou výsledkem tisícileté evoluce, při které doslova musely bojovat s ostatními druhy o přežití. Na rozdíl od člověkem opečovávané zeleniny jsou odolnější a přímo napumpované zdraví prospěšnými látkami, což naše tělo (zejména po dlouhé zimě) ocení. Když navíc vezmete s sebou na „lov“ děti, bude je to bavit, lecčemu se přiučí a pobudou na čerstvém vzduchu. Plané rostliny jsou také aktuálním hitem světové gastronomie, a konečně – jsou zadarmo.

Při sběru však musíme dodržovat pár zásad:

• Sbíráme jen rostliny, které známe a víme, že jsou jedlé. Doporučuji si neznámé rostliny před sběrem alespoň prohlédnout v atlase.
• Nesbíráme na znečištěných stanovištích (u silnic, železnic, poblíž skládek aj.)
• Trháme mladé listy (nebo celé lodyhy), starší nebývají tak chutné a jsou hůře stravitelné.
• Stejně jako když jdeme na houby, používáme košík, plátěné nebo papírové tašky. Nikdy igelit! Surovina by se vám zapařila a znehodnotila.
• Vždy sbíráme ohleduplně k přírodě – neotrháme všechny rostliny na daném místě, aby se populace mohla obnovit. Zvlášť pozor si dáváme na vzácné a chráněné druhy.

Pojďme se nyní podívat na nejzajímavější druhy.

Bršlice kozí noha

Zahrádkářky jistě znají tento úporný plevel. Dobrá zpráva! Bršlice je jedlá a chutná. Najdeme ji všude, na zahradě, louce i v lese. Sbíráme malé rozvíjející se lístky. Je výborná za syrova do salátů, pomazánek, na chleba s máslem, ale i vařená do nádivek, polévek a dá se z ní udělat i špenát.

Smetanka lékařská

Pampeliškové mladé lísky jsou výborné do salátů, z květů se dělá „pampeliškový med“ a z kořene náhražka kávy. Kdo by ji neznal!

Ptačinec žabinec

Běžný plevel na záhonech. Sbíráme celou lodyhu před vykvetením bělavých květů. Má velice dobrou chuť (trochu jako polníček) a křehké lístky. Před konzumací se musí důkladně oprat, pokud nechcete, aby vám mezi zuby vrzala hlína. Nejlepší je za čerstva, skladováním a tepelnou úpravou značně ztrácí na chuti.

Popenec břečťanovitý

Drobný popenec s modrofialovými kvítky je bylinkou s výraznou chutí. Používáme ho proto spíše jako koření – v menším množství pro dochucení salátů, pomazánek, polévek aj. Starší rostliny mají listy nepříjemně ochlupené.

Z dalších druhů se dají konzumovat např. všechny druhy jitrocelů, sedmikrásky, pěťoury, jetele. Pro odvážnější konzumenty jsou k dispozici i listy z ovocných stromů, lípy, jahodníků a borůvčí. Notoricky známý je medvědí česnek, zajímavá je též o něco méně proslulá divoká pažitka.

Pro začátek doporučuji nejprve ochutnat jednotlivé druhy a na základě toho se rozhodnout, které sbírat a jak je v kuchyni využít. Divoké bylinky můžeme využít stejně jako ty zdomácnělé – do salátů, pomazánek, smoothies, na chléb s máslem, na těstoviny, do rizota, do nákypů, do polévek… nebo se můžete prostě venku s dětmi „napást“. Každopádně jsou plané rostliny zdraví prospěšným ozvláštněním jarní kuchyně. Zkuste je a podělte se s námi o své zkušenosti!

foto: archiv autorky

Již po sedmnácté patří v České republice třetí květnový týden porodům. Letošní ročník probíhá 14. -20. 5. 2017 a nese téma: 40 týdnů? Každý porod má svůj čas. Proč a jak tradice vznikla a co vás tento týden čeká, vám přiblíží následující řádky.

Historie Světového týdne respektu k porodu sahá do roku 2004, kdy jej založila Francouzská aliance pro respektovaný porod (Alliance française pour l’accouchement respecté – AFAR), jako reakci na stále se zvyšující medicinalizaci porodů. V rámci toho týdne se pak pod hlavičkou nejrůznějších sdružení začaly pořádat informativní festivaly pro veřejnost se zaměřením na přirozený porod a jeho podporu. Každý ročník pak má vyhlášené hlavní téma. Od roku 2011 je akce mezinárodně zaštítěna European Network of Childbirth Associations (ENCA).

V současné době se akce k příležitosti Světového týdne respektu k porodu konají v 19 zemích světa – mimo jiné ve Spojeném království, Severním Irsku, Řecku, Španělsku, Polsku, Rakousku, Maďarsku…

I v České republice začala významná skupina (nejen) žen pociťovat dopady moderního porodnictví. Se změnami ve společnosti přišla i změna myšlení. Ženy začaly chtít více než „být odrozena“ a „hlavně mít zdravé dítě“. Náhled na porod se drasticky měnil – z nutné nepříjemnosti na posvátný okamžik vstupu do života a proměny v matku.

Nové vědecké poznatky a doporučení Světové zdravotnické organizace doporučující přirozený porod, pouze s nutným zasahováním ze strany zdravotnického personálu, byly jako pěst na oko v porovnání s praktikami v některých českých porodnicích, v kterých i desetiletí po sametové revoluci přetrvával socialistický duch. Bylo jen přirozeným vyústěním stávající situace, že se myšlenka Světového týdne respektu k porodu uchytila i u nás.

Česká republika se k tradici oficiálně připojila v roce 2006 prostřednictvím spolku Hnutí za aktivní mateřství. Od tohoto roku se každoročně rozšiřuje nabídka akcí v mnoha městech ČR. Letos můžete čekat program ve více než 20 městech v Čechách i na Moravě. Porody zkrátka táhnou. Podívejte se na české stránky Světového týdne respektu k porodu, kde na mapce snadno najdete akce ve vašem okolí!

Můžete se těšit na přednášky, semináře a workshopy pro těhotné, matky i jejich rodiny na témata zdravého těhotenství, přirozeného porodu, kojení, nošení dětí, látkových plenek, ekologické kosmetiky aj. Součástí festivalu bývají i poradny a besedy s porodními asistentkami a mateřské bazárky.

Chtěli byste vědět více, proč je okolo přirozeného porodu tolik rušno? Přidejte se do skupiny Přirozený porod nebo přijďte diskutovat do diskuze Přirozený porod - vaše tipy a zkušenosti. Také si můžete nastudovat naší Wiki stránku Přirozený porod.

Jaro je v plném proudu. Ředkvičky, mrkve i cibule již máte jistě zasazeny. Pokud vám ještě zbývá na zahrádce nějaké místo, nechte se inspirovat následujícími tipy, co zasadit. Vybrala jsem pro vás zeleninu, jejíž pěstování je nenáročné a přitom výsledek stojí za to. Jak se říká, za málo peněz, hodně muziky!

Mangold

Mangold je středomořská listová zelenina. Je velice nenáročný na pěstování, jeho listy se zpracovávají stejně jako špenát, řapíky mohou nahradit chřest. Mangold netrpí na žádná onemocnění, ze škůdců ho napadají pouze mšice. Vyséváme v dubnu, listy sklízíme průběžně od května do října. Na rozdíl od špenátu většinou nevybíhá do květu a vytváří mnoho listů celou sezónu. Pokud na podzim mangold přihrnete hlínou, či přikryjete chvojím, příští jaro obrazí znovu.

Zkuste lasagne či pizzu s mangoldem. Mladé listy lze použít do salátů. U větších listů je třeba vyříznout tužší řapík. Ten se dá připravit v celku na páře nebo přidat nakrájený k dušené zelenině.

Salátová řepa

Další z řady „nezničitelné“ zeleniny. Velká semena vyséváme v dubnu či květnu a pak už jen čekáme na úrodu řep. Koncem léta již začínáme postupně sklízet malé bulvy, před zámrazem pak vytaháme všechny. Řepu využijeme na polévky, omáčky, do salátů. Můžeme ji péct, dusit, nakládat, zavařovat i odšťavňovat. Je velice bohatá na železo.

Ale to není všechno! Věděli jste, že řepa byla původně pěstovaná pro své listy? Zkuste je v kuchyni využít místo špenátu, budete mile překvapeni! Červené řapíky mají jemnější chuť než bulvy a dobře se hodí do zeleninových směsí.

Dýně olejná

Dýně a cukety jsou velice populární a znají je všichni zahrádkáři. Znáte ale dýni olejnou? To jsou ona známá dýňová semínka z obchodů. Pokud je máte rádi, je dýně olejná přesně pro vás. Její semena, na rozdíl od ostatních druhů dýně, rostou bez tvrdých bílých slupek. Když dýně dozraje, prostě ji rozříznete, vyndáte semena a usušíte je. Jak prosté.

Fazol keříčkový pro sklizeň lusků

Fazolky jsou moje oblíbená zelenina. Je tak jednoduché je pěstovat! Stačí v květnu zasadit semena a počkat, případně zalévat. Keříčkové fazole se nepnou, nemusíte tedy řešit žádnou oporu. Za to ale až do pokročilého podzimu sklízíte lusky, zelené nebo žluté, podle druhu fazole. Nadbytečné fazolky se dají blanšírovat a zamrazit.

Cukrová kukuřice

Pokud máte na zahradě osluněný a závětrný kout, vysaďte si i kukuřici. To je další plodina, jíž si na zahradě nemusíte téměř všimnout. Sice je náročnější na teplo a prostor (může dorůst i 1,5m na výšku), ale ty dobré sladké kukuřičky stojí za to. Počítejte ovšem, že jedna rostlina vytvoří 2-3 klásky, je to tedy spíše chuťovka.

Pro všechny zkušené i začínající zahradnice máme na Modrém koníku skupiny uživatelek:

• Zahradniččin rok
• Pěstujeme na zahrádce a balkonech
• Zpracování a uchování plodin ze zahrádky

A zahradničí se i na fóru:

• Ekozahrady, zahradničení, bylinky a podobně
• Zahradničíte s dětmi?

Tak ať vám to roste!

foto: pixabay.com