@opravdova_luzy souhlasim
a já souhlasím s @anjilu! Porod je opravdu jeden z mezníků, který nás může posunout tam nebo zpátky. Nemluvíme totiž jen o tom, co dokážeme vědomě vnímat. Jde především o to, že si žena svým porodem dokáže traumata hojit, ale zároveň i způsobit, a to rozhodně ovlivňuje vztahy k dítěti, muži, ale i jí samotné. Trauma je něco, co se zažere hluboko do podvědomí a projevuje se na našem prožívání reality a vztahů a celkově na naší "radosti" ze života.
@opravdova_luzy u me tedy ano ;) syn porod hrozny, vztah mnohem horsi nez k dceri s prirozenym porodem a nulovou separaci ;) a vidim to az ted s ni, kdyz byl jedinacek, tak mi to vubec neprislom;)
Celkove ted jsem sebejistejsi, vyrovnanejsi, nebyly mi snizovany materske kompetence jako u syna... Ja toto vnimam hrozne moc a mam vuci nemu vycitky...
Presne, kdyby nebyl internet, tak by spoustu veci zenske ani nenapadly...
Souhlasím naprosto, s každým dítětem mám jiný vztah. syn nemocniční separovany porod a dcera překotně doma a s PP a p.sestinedeli převezena do porodnice a po dnu na reverz domů. S prvním jsem nevěděla co me čeká, a nikdo neporadil. u druhého jsem se připravila a internet byl pomocníkem jako pro všechny a JÁ děkuji, protože me to prožití změnilo.
@paullet cesta do pekel bych neřekla, jsem ráda że jsem ty chyby našla a co můžu napravit a svým dětem předat co vím a az budou mít své děti, budou moci čerpat z toho správného.
Hezky napsáno, ale sama za sebe nesouhlasím s větou, že se způsob odehrání porodu promítne do vztahu k dítěti, partnerovi i ženě samotné.