Vracím se domů z práce.Na hodinách se blíží neúprosně 22hod. Děti nespí.Vždyť jsou ještě prázdniny,tak proč by taky.Srovnáná hromada školních pomůcek na stole, které jsem předešlý den nakoupila se rozpadla pod nenechavýma rukama mé dcery.Netrpělivě čekala na můj návrat domů, aby mi mohla sdělit co všechno ze seznamu pomůcek jsem zapomněla koupit.Tempry mami, nejsou tady!!! V hlavě mi zní, nepodléhej panice!Určitě jsem tempery kupovala, určitě!A tak já i dcera hledáme.Dokonce se jde podívat do kufru auta.Sama s baterkou.Jindy nejde sama ani na záchod.Hledáme, ale nenacházíme. Nevadí, je to jen jedna položka ze seznamu, daří se mi dceru uklidnit.Doplňuje pouzdro, kontroluje učebnice.Škemrá jestli si může podepsat a obalit aspoň pár sešitů.Leze mi s tou svojí horlivostí na nervy.🙄 Pokom to dítě je?

Syn, celou dobu sedí na gauči, v klíně notebook.Veškeré dění jde mimo něj, alespoň do chvíle, než sestřička začne poukazovat na jeho závislost a nezájem o přípravu do školy."Buď potichu! neslyším Marka" okřikne ji.Teprve teď mi dochází,že je s námi ještě další osoba a začínám vnímat celek. Můj syn dostává užitečný on - line návod jak zneškodnit vlastní sestru. RYCHLE A SNADNO.Moje holčička se mění v ďábla, ječí."zkus to na mě a uvidíš" Synátor zůstává v klidu."vem si to modrý pravítko, když po něm tak toužíš a už buď hlavně zticha" Dcera ztichne a blaženě si odkládá modrý trojúhelník na svoji hromádku školních pomůcek. Syn se znovu ponoří do svého světa.

Jdu si udělat kávu,kašlu na pozdní noční hodiny, kašlu na můj problém s nespavostí. Hlavou se mi zběsile ženou myšlenky jak zvládneme další školní rok?

Ona, panna,naprosto zničující detailistka.Chce zvládat všechno.Snažím se jí vyhovět, protože nevyhovět panně je smrtící.

On,vodnář, žijící pod heslem,co mě nebaví, nedělám.A škola mě nebaví.Jako jedna z mnoha matek se snažím uplatnit zoufalé strategie typu, to co tě baví, můžeš dělat až po tom, co tě nebaví.Nesnáším ten jeho uslzený zoufalý pohled.

Mají neskutečné štěstí, jsem matka blíženec...