Moje nejkrásnější Vánoce

Bylo mi asi 5let, když se moji rodiče začali rozvádět. Pamatuji si tu dobu jako dnes, táta odcházel, s mojí mámou na sebe moc křičeli, hádali se a oba mi říkali věci, které jsem nechápala, byli plné zloby a hněvu. Travil  adventní čas s jinou paní se stejně starou holčičkou jako jsem tehdy byla já. Definitivně jsme zůstaly s mámou samy na Mikuláše.

Protože moje maměnka neměla peníze skoro ani na složenky natož, aby mi mohla dopřát to, co měli moje kamarádi... Proto když jsem psaly Ježíškovi a já chtěla panenky, kočárky, stavebnice, knížky... říkala mi:

"A ty nechceš, krásně svítící stromeček? Ten nosí taky jenom Ježíšek"

"JOOOOOOOOOOOOooooooo, chciiiiiiii" a další přání byla na obrázku.

"A co cukroví? To taky nosí Ježíšek, jen těm dětem, co si ho přejí."

"Joooooooooo, rohlíčky chci a pracinky a......"

"A to chceš jíst u neprostřeného, ošklivého stolu?"

"Neeeeeeeeeee" a na seznamu byl za kaprem, salátem, koledami, hezkým balicím papírem, stromečkem... přibyl další obrázek...

Bydlely jsme spolu na kopci ve velkém domě, který byl vidět široko daleko. Na Štědrý den navečer, když se stmívalo a padal sníh, jsme šly na mši do blízkého kostela a k našemu lesu ozdobit zvířátkům stromeček dobrotami, aby se měli o Vánocích také dobře. Ještě než jsme odešly ven, poslala mě zhasnout, vypnout koledy, musela jsem zkontrolovat, všechny svícínky, jestli jsme nezapomněly, někde nějakou zhasnou.

 Když jsme se vracely domů, byla už tma, padal sníh, mrzlo a vše se krásně třpytilo v měsíčním svitu, dívala jsem se směrem k našemu domu, v oknech svítila světýlka, zevnitř jsem viděla jas plápolajících svíček, dokonce byl vidět i stromeček, který jsme do té doby neměly.

"Mamiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiii, on tam musel být Ježííííííííííííííííííííšek, mamííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííí, koukej, koukej, koukeeeej" Mámě asi něco spadlo do očí, tekly jí slzy, (nechápala jsem, chápu).

Když jsme přišly domů, stála jsem při vstupu do obýváku s jídelnou v němém úžasu.

Z přehrávače hrály krásné vánoční koledy, stůl byl překrásně slavnostně prostřen, všude svíčky, stromeček svítil a třpytil se a byla pod ním i hromada krásně zabalených dárků s mašlemi.

Pod stromečkem jsem měla mýdlo, kartáček na zuby, pastu, omalovánky, mateřídoušku, věcičky na panenku, co mi  maminka po nocích našila a 10 pastelek každou zabalenou zvlášť... Měla jsem takovou radost, že nám Ježíek usmažil řízek, udělal salát, prostřel stůl, zapálil svíčky a dokonce mi přinesl zelenou, červenou, modrou, černou, žlutou a dokonce i hnědou pastelku... „Mamiiiiiiiii, koukej, koukej jeeeeeee červená“

Přes všechno to byly ty nejkrásnější Vánoce a mojí mámě za to náleží velký díky. Každý rok se to stejně snažíme vykouzlit i pro naše děti. To nadšení, to kouzlo a ty obrovké oči, o tom jsou Vánoce, ne o hračkách z katologu, kupovaných podle módnosti ne podle toho, jak jim vytvořit nádherné vzpomínky na dětství…

Když jsem byla starší, měla jsem pod stromečkem walkamany, discmany, MP3, MP4, telefony, notebooky… ale nikdy jsem nebyla tak nadšená, jako když mi bylo 5 let.

Přeji všem krásný adventní čas