Víte, co je krevní faktor? Rh+ a Rh-? Já věděla, že existují a že mám faktor negativní (ten méně častý) a musím si dát pozor, abych po každém těhotenství (i po tom nepovedeném) dostala jakousi injekci. Ale rozhodně jsem nevěděla, že kvůli tomu může být moje dítě zesláblé a hladové.

Obecně může nastat problém, tzv. Rh konflikt, a to když matka rh negativní porodí dítě rh pozitivní. V nejhorších případech může dojít až k poškození mozku dítěte. U nás díkybohu (snad) k ničemu takovému nedošlo. Problém pak vzniká kojením - matka předává v mléku dítěti látky, které urychlují rozpad červených krvinek, dítě má pak zvýšený bilirubin a všechny klasické “příznaky” jako u běžné novorozenecké žloutenky. Jen bilirubin stále neklesá, ale tím jak je dítě den ode dne starší, se zvětšují limity na to, kdy je to již hraniční a ohrožující hodnota.

Ale začnu od začátku. Už na porodním boxu se syn nechtěl přisát, později ani na pokoji. Ihned mi dali kloboučky na kojení, ale ani tak se nepřisál, resp. přisál, nic neteklo, tak to hned vzdal. Čili jsem byla ráda, že se spustilo alespoň mlezivo, ale na mléko jsem mohla zapomenout. Ládovala jsem se tedy homeopatikama, pila tři litry tekutin denně. Z porodnice jsem odcházela s tím, že syn je plně na umělém mléku (UM). Doma jsem to s pomocí kojících čajů a odsávačky zvládla a mléko se spustilo, přes klouboučky si syn něco vzal. Nicméně ještě zpět k pobytu v porodnici. Třetí den se malému začaly zvyšovat hodnoty bilirubinu, nakonec si ho odnesli na fototerapii - svícení pod modrým světlem. Vzhledem k tomu, že jsem nekojila, tam zůstal bez přerušení a mé přítomnosti celé jedno odpoledne a noc. Ráno po odběrech hodnoty klesly a pak nás pustili domů. Bohužel jsme se tam druhý den museli opět vrátit a celou noc byl zase na svícení. Jak jsem psala výše, doma se nám pak povedlo nějak se sladit a UM jsem mohla vyřadit a ze syna bylo plně kojené dítě. A já měla radost, že mu mohu dát to nejlepší pro něj. Ze začátku bylo vše v podstatě normální, jen měl neustále na ručičce modřinky, jak mu pořád brali krev. Bilirubin lehce pomalu stoupal, ale tím jak byl syn starší, se “povolené” hodnoty posouvaly.

Takto to šlo celé šestinedělí. Jenže ke konci už se syn v noci budil co hodinu a půl a další hodinu byl na prsech. Pokud samo mléko neteklo, pustil se a brečel nebo zkusil sát a usínal. Musela jsem ho u toho budit a snažila jsem se, aby se aspoň trochu najedl. Za hodinku a půl nanovo a takto celou noc. Přes den to bylo lepší, to vydržel hodiny dvě. Zoufale jsem se snažila na internetu najít nějaké informace, neustále jsem jen četla, že je to normální, že kojení není jednoduché, že musím vydržet, že mám kojit na požádání, zkoušela jsem různé polohy, různé kloboučky i bez kloboučků...až jsem jednou narazila na informace ohledně převařování (ve skutečnosti je to spíše pasterizace, protože nesmí dojít k bodu varu) mateřského mléka. Rozhodla jsem se, že to zkusím. A tady nastal další problém. Vzhledem k tomu, že tvorba mléka reaguje na poptávku a syn nebyl schopný vytáhnout mléka více, ustálila se mi tvorba na cca 40ml. Víc jsem prostě na jedno odsátí nedala. Syna jsme krmili stříkačkou přes prst, aby si neodvykl na prso. Tím, že to dostal naservírované bez práce, toho najednou vypil fakt hodně, ale moje tělo prostě nebylo schopno takové množství mléka vyprodukovat. A to ani přes opět nasazené kojící čaje, homeopatika a odsávání.

V tomto momentu manželova mamka volala své známé pediatričce (bydlíme v jiném městě, takže k ní syn chodit nemůže), která se ihned sama zeptala, zda nemáme odlišné rh faktory. S kladnou odpovědí následně sama přesně popsala chování syna, aniž bychom ji něco říkali. Chudinka byl tak zesláblý, že nedokázal pořádně z prsa sát, a tak měl pořád hlad. A já mu pořád dávala mléko, kterým přijal další, pro něj v tuto chvíli, špatné látky a jeho problém se zvětšoval. Začarovaný kruh. Jediné možnosti tedy byly převařovat, dokrmovat UM a doufat, že pak se zase rozjede laktace na plno nebo přejít na UM. Po tomto zjištění a týdnu nespání jsem byla na zhroucení. Nedokážu nakrmit vlastního syna, trpí několik týdnů hladem, musí se trápit..všechny podobné věci se mi honily hlavou. Nedalo se nic dělat. Musela jsem se sebrat a situaci řešit. Dala jsem mu tedy dávku UM a potom spinkal 4 hodiny v kuse. Bylo mi ho fakt líto. Několik týdnů mít hlad a nemoci si o to nějak říci, aby rodiče pochopili. 

Když se teď podívám zpětně na fotky, syn byl opravdu hodně oranžový a vyhublý (nicméně v tabulkách byl až do 6.týdne v normě). Pro mě to bylo moje krásný malý miminko (nutno dodat, že syn má snědší pleť po mně, takže ani po odeznění žloutenky se z něj nestalo růžové miminko). Toto je fotka z doby, kdy mu byl jeden měsíc.

Rozhodnutí ukončit kojení a přejít na umělé mléko bylo to nejlepší možné řešení. Najednou tu bylo šťastné najedené miminko, které se budilo jednou za 4 hodiny, a šťastná maminka. Syn krásně začal pomalu nabírat váhu a přestával být oranžový. Do 14 dnů už neměl žluté ani bělmo v očích. Zpětně mě mrzí, že jsme období šestinedělí vlastně vůbec nebyli spolu. Pořád mi říkali, všude to psali, dávejte ho na světlo, to brzy odezní. A tak jsem syna nakrmila (no..nakrmila..) a “odevzdala” do postýlky u okna, celých šest týdnů. Žádné ležení, mazlení, poznávání se...to mě opravdu velmi mrzí.

Škoda, že mi žádný doktor neřekl, že ta vysoká čísla můžou být odlišnými faktory a kojením, škoda, že mě nikdo neupozornil na to, že se to může srovnat podáváním UM, škoda, že o tom na internetu moc nenarazíte (pokud přímo nevyhledáváte pojmy jako kojení ve spojení s rh faktorem), škoda, že na tuto variantu žloutenky neupozorňují už v porodnici. Tak třeba alespoň tenhle článek někomu ve stejné situaci pomůže.

Děkuji že jste dočetly/i až sem.

P.S. Tady je syn ve třech měsících, myslím, že rozdíl je znatelný a nebylo to jen věkem🙃