Naše malý Parďátko

30.4 - proběhla první kontrola u nového doktora. Snažení může začít
17.5 - oznámeno datum svatby - chtěli jsme miminko, tak už nezbyla žádná výmluva, proč to neudělat :o)
23.5 - // na těhotenském testu!! Tak to nikdo fakticky nečekal
2.6 - první kontrola u Dr. 6+1 - Těhu potvrzeno! Zatím jenom gestační váček s embryem, srdíčko zatím není. Embryo je tam, kde má být, máme velkou radost. Raduju se, že mi zatím vůbec nic není a o těhu vlastně ani nevím.
8.6 - dostala jsem úpal. Je to docela síla, zvracim a nemůžu nic pozřít... Modlím se, aby to nebyli ranní nevolnosti... Těhu už přestává bejt legrace, všechny příznaky se od týhle chvíle dostavují jak na běžícím páse...
14.6 - druhá kontrola u dr - 7+6 - srdíčko už bije, má 11,7 mm,a dostala jsem průkazku a všechno je naprosto v pořádku!!
24.6 - odběry
12.7 - NT screening 11+6, všechno, jak má být, jenom je o malinko menší - ale to nevadí. Má 5,3cm - už je to velkej chlapák!! Dostala jsem výsledky odběrů a jsem prý naprosto zdravá :o)
17.7 - Krásná svatba. Mimísek byl moc hodnej a maminku skoro nezlobil - jenom jsem se musela držet dál od grilovanýho masa...
29.7 - 14+2, poradna. Vše OK - čekám, kdy se to zvrtne...
03.8 - 15+0, stoupla jsem si na váhu a zjistila, že mám o 8 kilo míň, než na začátku těhu... Dost mě to děsí, váha nechce jít nahoru, jenom furt klesá. Bojím se, aby byl mimís v pořádku...
18.08- 17+1, kontrola u doktorky, malinkej je v pořádku, maminka furt hubne :oD
29.08-18+5, první kopanečky :o) Zcela určitě to jsou oni :o)
11.09-20+4, kopenečky ucejtil i tatínek
13.09-20+6, kontrola u DR, VVV - vše naprosto OK, miminko dorostlo těch 5 dní :o) a čekáme HOLČIČKU!!!! jupííííí :o)
27.10-27+2, 3D UTZ - znovu potvrzeno pohlaví, opět je vše tak, jak má být. Váží kilo a doktor předpovídá menší, tříkilové dítko. Tak jsem zvědavá :o)
23.11-31+0, UTZ, kontrola a první špatné zprávy - malá je zadečkem dolů, mám staženou dělohu, tak se možná už neotočí a zkracuje se mi čípek :o( Tak klidovej režim, magnézko a prášky na zastavení kontrakcí. Snad malá ještě chvíli zůstane vevnitř...
21.12.-35+0, další kontrola a UTZ, malá se otočila a prášky zabrali - vše už je tak, jak má být :o)
25.01 - 40+0 TP :oD první kontrola v nemocnici, nálaze NIC, monitor NIC, jako kdybych vůbec neměla rodit...
03.02. - 41+2 Hospitalizace a bude se vyvolávat...
04.02 - 41+3 Narození Šárky :o)

Už předchozí den mi byla zavedená tableta na přípravu porodních cest a po slabých kontrakcích, které trvali celou noc, mi ráno doktor zavedl další - tentokrát vyvolávací. První nezabrala, tak jsem o dvě hodiny později dostala druhou s tím, že pro dnešek konec, kdyžtak večer injekce na uklidnění a ráno znovu... Byla jsem v pohodě, ještě se dohadovala s mužem, ať dorazí kolem oběda na návštěvu a donýst mi nějaký věci co tu chyběli... Došla jsem na pokoj, lehla si a koukla na hodiny, v kolik budu moct po zavedení tablety vstát... Pomaličku polehoučku začali přicházet kontrakce... A hezky po dvou-třech minutách a parádně silný... Nejdřív jsem je nevnímala, pak jsem začala myšlenkama posunovat velkou ručičku, aby už byla půl hodina a já mohla do sprchy si aspoň trošku ulevit... Ve chvíli, kdy jsem vstala, že jako jdu, vjela do pokoje sestra s monitorem!!! Přivítala jsem jí slovy "vy si děláte srandu!!" a dost nešťastně jsem si zase lehla a nechala si připnout pásy. Po čtvrt hodině, kdy jsem přemejšlela, jestli mi podbřišek praskne a uletí, nebo ne, začal monitor pípat - nějak jsem tomu nevěnovala pozornost, ale zavolala jsem sestru. Přišla, podívala se, přetočila mně na bok a po chvilce přišla s doktorem... Koukali na to, pak mě zase přetočili a odešli. Já strašně potřebovala do sprchy, ulevit si a hrozně mě štvalo, že jsem nesměla... Za chvilku sestra zase, odpojila mně a že hned na vyšetřovnu... tak jsem šla, jenom jsem koukala, že zrovna přijel muž :o) Na vyšetřovně otevřená furt málo, doktor zavelel, že mám jít na sál a hned zase připojit na monitor - jsem myslela, že mu jednu natáhnu... Na sál jsem došla pěšky - odmítala jsem si sednout na křeslo, protože pohyb mi dělal dobře a jenom jsem po cestě slyšela, jak říkaj mužovi, aby mi zabalil věci - dost jsem se divila, furt mi nedocházelo, že už rodím :oD :oD Na sále monitor, hrozně hodná PA mi vysvětlila dejchání a já se začala pomalu nalaďovat na porod - uklidnila jsem se, myslela jsem na malou, mezi kontrakcema jsem si hladila bříško a říkala jí jak to zvládneme a všechno bude OK... Kontrakce teda příšerný, úleva žádná a já si u nich občas fakt hekla bolestí a zatínala jsem ruce do kovovýho stolku s monitorem do ostrý hrany a snažila se si tak ulevit... Ani nevím, jak dlouho jsem tam byla, ale určitě ne víc než 20 minut... Někdy mezitím přišel muž, navlečenej do modrýho munduru chytnul mě za ruku a já se začala cejtit hrozně bezpečně... Pak se kolem najednou seběhla banda doktorů a sester - jeden mě vyšetřoval, druhej koukal na monitor, sestra mi píchala kanylu - což jsem vůbec nepochopila proč dělá a navíc to dělala v kontrakci a já nebyla schopná udržet u ní ruku... A pak přišel zástupce primáře a že je průšvih a jde se na císaře... Pořád kolem mně děsnej fofr - někdo mě holil, někdo sundaval náušnice, musela jsem podepsat souhlas - ani nevím, jestli jsem se nepodepsala jménem za svobodna... posadili mně, vlasy do culíku, nasadit čepici, slíknout - furt se mě někdo na něco ptal, já měla kontrakce každou chvilku a vůbec jsem nevnímala, nenechali mně je prodejchat, tak to bolelo jak čert a bylo mi hrozně mizerně... Pak na operační sál, napůl jsem vnímala co mi kdo říkal a ten hroznej shon kolem... Moc si toho nepamatuju - bylo to strašně rychlý a hlavně jsem měla furt kontrakce a k tomu šílenou hrůzu o malou... Řekli, že budu mít celkovou narkózu, tak jsem ležela a furt si říkala, že teďka usnu a budu mít od toho všeho klid a až se probudím, tak ze mně bude máma... Pak mi někdo zmáčknul krk, já zavřela oči, cejtila něco co mi proudilo krkem... a probrala jsem se, když mě někam vezli - mám hodně mlhavý vzpomínky, jenom vím, že jsem hodně brečela, muž mě držel za ruku a byl u mně a já se furt ptala na malou :o) Pak jsem byla na dospávacím pokoji, všude kolem mně hadičky a přístroje, ale vedle mně furt muž - to byla ta nejlepší věc, co se mi mohla stát - byl pro mně hrozná opora... Vyprávěl mi o malinký, měl s sebou foťák a já furt dokola chtěla vidět fotky, i když jsem je viděla všechny dvakrát :o) A já díky tomu byla hrozně v pohodě a v klidu... Tam jsme byli asi hodinu, než jsem se trošku líp probrala - aby mě odvezli na šestinedělí na pooperační pokoj. Skoro hned co jsme tam vjeli se ve dveřích objevila sestra s malinkou!!! To bylo radosti, po ničem jiným jsem netoužila... Hned mi jí přiložila a po kojení mi jí ještě chvíli nechala v ruce a já se na ní mohla dosyta vynadívat... Bylo to prostě úžasný. V tu chvíli mi bylo všechno jedno - nejduležitější bylo, že ona je v pořádku a je semnou... Konečně jsme měli čas, tak jsme rozesílali nějaký MMSky a zprávy, že už je malá tady s náma - muž nechtěl nic posílat sám, než si bude jistej, že jsme obě v pořádku... Pak muž musel jít, já strávila první noc na pooperačním, průběžně mi malou nosili na přikládání a druhej den ráno jsem vstala - dalo se to, ale byl to fakt masakr, dala si sprchu a stěhovala se na pokoj - na nadstandart, takže jsem byla sama... Malou mi nosili tak nějak průběžně. Odpoledne přijel muž, tak mi jí chvíli nechali, ale sama bych se o ní postarat nedokázala...

Narodila se 4.2.2011 v 13:00 s váhou 3540gramů a 49cm :o)