Tak jsem byla vybrána. K testování #test_nutricia2. Musím předem upozornit, že nejsem příliš velký příznivec průmyslově upravené stravy, teoreticky zastánce základních zdravých potravin. Mám 4 děti (9, skoro 5, 2, a skoro 1/2 roku). Pracovně podle věku označované čísly. 

Znáte to - teorie je krásná věc. A realita? Ráno odevzdajíc jedničku a dvojku do školního a předškolního ústavu rychle nakupuji v drogerii chybějící vybavení na děti. Mající hlad, kupuji tyčinku. No, tedy proteinovou. Ale tyčinku. Chutná mi. Přijedu domů a dopíjím slastně kávu s mléčnou pěnou a dvěma lžičkami cukru. Pak dojím po jedničce a dvojce snídani, pokud to už neučinila trojka s tatínkem. Ten si dává sladký koláček a jde do práce. Stravuji se tedy formou "co zbyde".

Po posledním porodu mi do mé původní váhy zbývají ještě dobré 4 kg. Těším se, že si vyšetřím čas na mé intenzivní tréningy a běhání. A - do toho přijde balíček s tyčinkami, které bych si asi sama nekoupila. Ani nevím proč, přijdou mi takové "vědecké" - názvem i obalem. Ale radostně ihned otevírám krabici a vybírám příchuť "Brusinka & čokoláda".

Čekám sladkou chuť, čekám, že budu cítit umělé vitamíny. Ale ono mi to prosím chutná. Pečlivě koušu, poctivě se snažím jazykem identifikovat chutě. Musím říci, že jednoznačně a překvapivě mi tyto tyčinky chutnají více než proteinové tyčinky ze syrovátky, které jsem občas volila "jako nouzovku".  Na dlouhou dobu mě opravdu zasytily. Překvapilo mě, že chutě u těchto tyčinek nejsou "zesíleny". Na obalu je doporučení jíst jednu tyčinku denně. Opravdu by mě nenapadlo jíst jich více, obsahují potřebné vitamíny a jakási DHA - dokosahexaenová mastná kyselina.. Ač je o "uměle" dodaných vitamínech a minerálech povědomí, že nefungují, že jich tělo většinu vyloučí, mám pocit, že mě tyčinky opravdu "nakoply".

Protože po třetím dni jsem dostala konečně chuť začít znovu po porodu běhat. Zvítězila odhodlanost nad pohodlností a možná, že tyčinky od Nutricie byly právě tím správných impulzem a já do toho šla. Zatím běhám a střídavě jdu a za týden jsem zhubla asi 1/2 kg váhy, zpevnil se mi zadek, mám radost a energii. I když jsou všechny tyčinky z testovacího balení už snědené (a to výhradně mnou - nikomu jsem nedala), určitě si je koupím a budu dál užívat. Nestanou mou každodenní stravou, ale už vím, že je dobré je mít - jako pojistku a možná zopakuji "kůru" 10 ks.

Jsem přesvědčena, že vitamíny a minerály si moje tělo z těchto tyčinek opravdu nabralo. Z testovaných příchutí - Brusinka & čokoláda nebo Brusinky & maliny mi chutnaly více druhé uvedené, ale nutno říci, že velký rozdíl - díky brusinkám jsem nezaznamenala.

Na závěr fotka pro pobavení - pokus vyfotit se s tyčinkou 🙂 , selfie peklo 😀

Cílem tohoto článku není podrobně popisovat každý můj porod. Píšu své vjemy a hodnotím, co mi pomohlo a snad to některé pomůže.

První porod jsem hodně řešila, asi jako každá. Nechtěla jsem chodit na dlouhé kurzy a proto jsem zvolila asi 2 hodinové školení od PA v centru Aperio. Bylo to fajn, přesně popsaly, jak porod má probíhat, co a jak asi v tu chvíli bolí či pálí. Bylo to názorné a věděla jsem do čeho jdu. Porod byl krásný, bolest jsem vítala a věděla, že to zvládnu. Odnesla jsem si asi se dva stehy, nechtěla jsem třeba rutinně píchat vodu,  a tak malá střelkyně "vystřelila" 🙂. Krásná růžovoučká princezna byla na světe. (2007 - Bulovka). Žádná speciální příprava hráze neprobíhala, o Aniballu a Epino nebylo ani potuchy, pouze jsem asi jednou masírovala olejíčkem, ale nějak mě to nebavilo 🙂.

Druhý porod, kdy jsem si myslela, že přesně vím "vo co go" dopadl trošku jinak než jsem si představovovala. Začal  odtékáním vody (doma před kontrolou v porodnici). V porodnici zjistily, že malá má ručky nad hlavou a když se lékařce podařilo ručky zatlačit zpět, navrhla mi kapačku s oxytocinem. S tím jsem vůbec nepočítala. Oxytocin kapal, zatím žádné bolesti jsem necítila, zato, když nastoupily, byly překvapivé, nebyly "moje". Byla jsem připravená zase bolest prožívat, pohroužit se hluboko.. Takže, když mi říkali, že mám tlačit, popadla mě panika a nechtěla jsem ještě 🙂. Narodila se malá droboučká letní holčička plná života. (2012 - Hořovice).

Třetí porod byl zase jiný. Už jsem byla pokorná a věděla jsem, že nemůžu s ničím jistým počítat a byla jsem spíš zvědavá, jak to bude tentokrát. Protože manžel se už nechtěl zúčastnit (asi ho moje panika při druhém odradila), sjednala jsem si dulu. Kdybych ale věděla, na jakou porodní asistentku narazím, ušetřila bych peníze na ni. Porod byl vyvolávaný, po termínu (41 +6). Nevěděla jsem zase, co mám čekat. Zavedli mi nějaký kousek tabletky. Co taková malá tabletka způsobí jsem okamžitě začala tušit. Jako kouzlem se začaly ozývat větší a větší bolestivé kontrakce. Překvapení - tak hned? Asi moje děloha čekala na nějaké znamení 🙂. Bylo to tak rychlé, že jsem váhala, jestli mám vlastně dulu volat. Přijela. Bolesti byly šílené, prosila jsem o "nějaký opiát". Při představě, že to bude trvat třeba ještě dvě, tři hodiny to nešlo vydržet. Nevěděla jsem, jak na mě bude tableta účinkovat. Oproti bolestivým kontrakcím skoro v celku bylo ale tlačení skoro bezbolestné. Zase asi 2 stehy a krásná odměna s hlubokýma moudrýma očima. (Praha Podolí 2015).

Počtvrté jsem už věděla co nechci. Nechci manžela, dulu. Chci být co nejvíc sama, abych si mohla broukat, bouchat pěstí o postel, zpívat atd. Výhodou bylo, že čím více dnů jsem překonávala po určeném termínu, tím víc jsem se mohla připravit na setkání s tabletkou. Po slunovratu jsem nastoupila. Avizovala jsem, že tabletka na mě působí neskutečně intenzivně. Sympatický doktor drtil tabletku a ukazoval mi ten malinký kousek. Tak jo, jdem na to. Průběh byl hodně podobný předchozímu. Bolesti, které se stupňovaly a slévaly. Byla jsem ale daleko psychicky silnější, protože jsem věděla, že to bude rychlé. Při třetím porodu jsem se cítila hodně vysílená a PA mi tajně udělala kafe. Tentokrát jsem se vybavila tebletami hroznového cukru a opravdu mi moc pomohly. Vzala jsem si dokonce i olejíček levandule. Bylo to příjemné a pomohlo mi to odreagovat na okamžik mysl. Přála jsem si být co nejvíc sama. Docela se mi to podařilo. Můj krásný synáček s nejvyšší váhou ze všech dětí byl brzy u mě v náručí. (prosinec 2016 - Praha Podolí).

Co mi bylo u porodů příjemné nebo mi pomohlo: 

- pouze jedna porodní asistentka u porodu (první a třetí porod).

- připravit se na bolest a říkat si, že je fyziologická a dobrá. Říkala jsem si to i nahlas, proto bylo fajn být sama. Jinak bych si asi připadala jako blázen 🙂

- vzít si něco na posilnění těla (hroznový cukr, pokud lze i něco k jídlu, pití)

- vzít si něco na psychickou pohodu (překvapil mě ten levandulový olejíček, nedovedu si představit, že by mi pomohla nějaká hudba).

- zakřičet si, pokud to pomůže a uvolní. Zjistila jsem, že u porodu křičím ráda a nevysiluje mě to, prostě to pomáhá (zrovna tak jako mlátit pěstí do křesla - doporučuji předtím nacvičit správnou úderovou plochu 🙂)

- pokud se můžete v kontrakci ve stoje o někoho opřít, je to fajn 

- modlení 

Co mi nepomohlo, ač jsem očekávala opak:

- dula. při třetím porodu o mě totiž pečovala tak skvělá PA, že dula byla jaksi zbytečná 🙂. Navíc mě dopálilo, když přišla na sál a já z ní cítila cigaretu. 

- manžel (určitě jsou manželé užiteční, pomohl mi u prvního porodu vědomím, že tam nejsem sama, druhý přetrpěl a dál jsme oba věděli, že to stačilo 🙂) .

Mám čtyři krásné děti, za které děkuji každý den. Zrození každého z nich byl neopakovatelný zážitek. Nejsem slzící typ, nebrečela jsem u žádného, ale říct poprvé svému dítěti "Ahoj" je prostě nejvíc na světě...