Jáchym

Jáchymkův porod na mě přišel 14.12.2010 v 1:11. Do tří jsem nechala taťku spát, neb usnul až ve 2 ráno, a kontrakce jsem si prodýchávala zapřená o stůl. Chodily co cca 5 minut. Taťkovi jsem v ty 3 ráno ještě uvařila kafe a kolem půl 4. jsem dorazili do Vítkovické porodnice. Po zazvonění na příjem se ozvala velice milá sestra slovy "nooo?" tak jsem odvědtila , že jsem teda přijela rodit... No pár minut jí trvalo, než nám přišla otevřít 😝 I u sepisování lejster byla velice milá, bavila se se mnou jak s debilem. Ale snažila jsem se být v klidu. Pak přišel pan Dr. prohlédl mě, prohlásil, že asi předběhnu zbylých 6 rodiček, neb jsem otevřená na 6-7 cm... V 3:45 jsme došli na porodní sál, dostala jsem porodní box č. 1, modrý, pro ty které znají 😉, a pustili si CD Nirvany. Průběžně mě 2 moc, ale opravdu moc příjemné porodní asistentky chodily kontrolovat a jen hlásily, že už jsem na 9cm, jestli můžou prasknout vodu. Tak jsem je nechala, PA prohlásila, že asi malého ještě nevytlačím, že je docela vysoko, že mám chvíli vydržet a pak si rozmyslet, jestli chci oxytocin, neb mezi stahy byly docela mezery. Ale drahý musel pořád zvonit, páč se mi chtělo tlačit. Tak PA řekla, ať zkusím 😉 Zkusila jsem a jelikož mi nestihly dát klystýr a na WC už se mě neodvážily pustit, abych malého nevytlačila do mísy 😀, došlo k mini nehodě 😀 Takže jsem se hned omlouvala, ale PA že niiic se neděje 😉
No pak jsem zkusila ještě jednou zatlačit, i když PA si pořád myslela, že je Jáchymek ještě vysoko, ale pak jen jenom zvolala "a joooo, tak ještě" a já teda zatlačila ještě 😀 To vylezlo temýnko a pak asi ještě dvě zatlačení a Jáchymek byl venku.

Nemůžu říct, že by pro mě byl 2. porod méně bolestivý, ale tím, že byl kratší a tím, že už jsem tušila, jakou bolest můžu očekávat, to bylo jednodušší. Opravdu silné bolesti byly poslední hodinu včetně nucení na tlačení. Tlačení samotné už šlo, i když teda žádná slast 😀, ale rozhodně bylo lepší než u Amelinky 😉

Malý vážil 3850g a měřil 52cm a já nebyla nastřižena ani šita. Udělala se mi jen taková malinká oděrka, jako bych se škrábla nehtem, takže stačilo jen zastříkat desinfekcí a hotovo 😉

A perličkou je že se malý dral na svět za zvuku Something in the Way 😉 😉