Můj první porod 🙂

Celé těhotenství jsem si představovala jaký to asi bude, četla si porody jiných, a zjištovala, jak to je opravdu u každé ženy jiné a jedinečné, o to víc jsem byla zvědavá, jaké to bude u mně, a zvědavost mi pomáhala (kromě výsledku - miminka) se na porod těšit. Celý poslední měsíc jsem se prolévala maliníkem, jedla arnicu homeopatika, byla jsem aktivní až do poslední chvíle, a doufala v to, že můj porod bude prostě rychlý, ačkoliv první - A POVEDLO SE. Rychlý opravdu byl, ale ta bolest, to bylo PEKLO. A já můžu jenom děkovat Bohu, že pouze 4  -hodinové 🙂

Takže můj porod začal v neděli 15.6. - 3 dny po TP. Byla slunná neděle, a já ještě sekala zahradu, plela rybízy a užívala si hezké odpoledne s přítelem.

13hod - chystám nedělní oběd a začínám cítit menstruační bolesti, nic u čeho by nešlo dovařit

14hod - zkouším si zapisovat intervaly, ale nebaví mně to, a říkám si jestli to stejně nejsou poslíčci

16hod - tak znovu zkouším psát intervaly a zjištuju, že jsou docela pravidelné, skoro přesně co 10 min

18hod - píšu kamarádce, co má podobný termín zprávu: "Celý den už mám bolesti menstruační, teď už to je fakt nepříjemné, pořád ale co 8min. Jestli to jsou jen poslíčci, tak mně jebne 😀 "

18.50 - jdu to zkusit urychlit do vany a stahuju si aplikaci cotraction metter do telefonu, abych to nemusela psát jak trupka a sděluju přítelovi, at už si rači nedává pivo, že se MOŽNÁ něco děje - nechci ho zbytečně STRAŠIT  😀

19-20.30 hod - ve vaně to nabralo rychlý spád (kontrakce co 1-2min a fakt to už bolí, ale pořád zvládám vylézt z vany, obléct se, a nachystat si posledí věci do porodnice, do auta už sedám trochu jako paragraf

20.30 - vyrážíme autem, do nemocnice cesta 30min, kontrakce se zpomalily na štěstí na co 5min, furt si v duchu říkám - FAKT TO UŽ JE TADY? A odpověd mi přišla velmi rychle - LUP, ŽBLUNK - praskla plodovka (měla jsem vložku, tak docela hodně zachytila)

21hod - příjem v Brně Bohunicích, jsem tam jediná rodička v tu dobu, už nemůžu skoro vylézt na lehátko, PA zjištuje nález na 2 prsty a já si říkám, to bude dlouhá noc...natočili mi monitor, jdeme s přítelem na porodní box, já už mám kontrakce, které mi připadají šílené a hlavně hrozně rychle za sebou, žádný čas na odpočinek, jdeme do sprchy, kde je to aspon trochu zvladatelné, přítel mi sprchuje záda, já každou kontrakci si pořádně prořvu

23hod - PA jde za mnou do sprchy, že musím zpět na box, natočit ozvy, kvůli zakalené plodovce, začíná nejhorší část - prožít kontrakce v leže na lůžku, PA zjištuje, že jsem na 6 prstů a hrozně se diví, že by to podle nálezu při příjmů neřekla...tam mi totiž řekla, že mám stejný nález jak v pátek na kontrole, že to teda moc nevypadá...ptá se mně zda chci epidurál, já se ptám, jestli ty bolesti budou ještě horší, a ona na to, že horší už to nebude, no tak jsem udělala hrdinku, že ho tedy nechci 😀 Za 10min později byla bolest ještě větší, obrovský tlak na konečník, tak jsem poslala přítele, at jde za někým kdo mi ten epidural nakonec píchne.

00hod - přichází PA, já lezu po 4, řvu jak cigánka z nádru, vyšetřuje mně a říká, že jsem na 8 prstů a že na epidurál už je POZDĚ...no mám co jsem chtěla 😀 malé peklo gratis 🙂

Pak už se mi čas stírá, jen vím, že nastalo opravdu dlouhé a mučivé tlačení, žádné 3x a miminko je ven, ale saldo 3x snad 20x za sebou. Malý měl špatně natočenou hlavu, kolem ni 2x pupečník a ještě si ručičkou určoval směr - styl superman 😀 Jsou u mně 3 lidi - vlevo přítel, kterýmu drtím rameno, vpravo doktorka, která mi tlačí na břicho, mezi nohama PA. Všichni 3 vypadají hrozně zoufale, vidí vlásky, ale po každém saldu tlačení hlavička zaleze zpátky, a pokaždé mám pocit, že další tlačení už nedám. Dávají mi kyslík kvůli miminku, které už je v porodních cestách dlouho, byt má ozvy dobré. Pak už jsem slyšela něco o tom, že jdou pro vakuo extractor, ale viděla jsem taky jak chystají už desinfekci a nůžky na pupečník, a to mi dalo obrovskou sílu dát ze sebe ještě zbytek síly. Než došli s extraktorem, malý byl venku.

1.10 - se narodil náš Jaromír, 3,85kg, 54cm, přirozeně, s nástřihem

Jen nám ho krátce ukázali, já nechápala jak je velkej, když odhad měl 3kg a já vážím i s postelí 50kg 😀

Odnesli ho preventivně do inkubátoru na kyslík a teplo. Já byla stejně KO, ztratila jsem půl litru krve, k tomu anemie, nedostatek železa, no čekali 3hod, jestli zaberou kapačky a pak mně raději na šestineděli odvezli na lůžku. Ale já byla celou dobu tak ŠTASTNÁ, že už to mám za sebou, a že MÁME MIMINKO! Které mi ted spokojeně funí u hlavy, zatímco píšu tyto řádky 🙂

Na tu bolest nikdy nezapomenu, ale dnes, 4dny po porodu, už mně nic nebolí, snad jen záda z kojení 😀 Dole už začínám rozeznávat, kde končí a začíná konečník 😀 A mám to nejhodnější (zatím 🙂 miminko na světě!