Příspěvky pro registrované uživatele se ti nezobrazují.
    alex85
    17. říj 2020    Čtené 879x

    3.porod zimní princezny Květušky

    Květušce už je 9 měsíců a já si uvědomila, že sobě i jí dlužím porodní příběh. A tak si ho sem odložím 🙂 

    TP vycházel dost rozpačitě na Silvestra nebo Nový rok. Jediné, z čeho jsem měla obavy, aby se třetátku nechtělo na svět dřív a já nestrávila třeba vánoce v porodnici. Květuška mé přání vyslyšela a hezky si počkala až do půli ledna 😀 Rodit po třetí a čekat do 42tt je zážitek pro tělo i mysl. Ale v tomto směru musím vychválit porodnici Šternberk, že ani náznakem po 40tt nikdo nezmínil to zakázané slovo (vyvolání).

    Poslíčky jsme měla snad už od vánoc, ale ty opravdu bolestivé, začaly v noci před blížícím se porodem. 

    13.1.2020 je ráno cca 8hod, předškoláka jsem ještě odvezla do školy, venku hnusně, sníh, zledovatělá cesta, vánice, to správné počasí na klouzanici v serpentinách ecce homo směr Šternberk, proto mně muž raději vezl už s 1.bolestivou kontrakci, po zkušenosti s 2.porodem, který byl hodinový fičák...

    9.30 cestou v autě mi uplně ustály kontrakce, byly cca po 20min a celkem nebolestivé, takže se na příjmu divili, co tam jako vysmátá a s taškou do porodnice dělám...vyšetření cca na 1 prst, křivky nic moc...no co s vámi máme dělat...já už domů nechtěla. Chtěla jsem porodit! Jsem 41+0 a citím, že dnes porodím...nikam nejedu. Tak mi PA doporučila, at se jdu ještě projít po městě, dám si lehký oběd a okolo 15hod se vrátím...

    12hod tak si dávám menu v restauraci, měli segedín a já neodolala, snažím se aby si nikdo nevšimnul jak se občas křivím jak paragraf s blížící se kontrakcí 😀 

    14hod procházím se křížem krážem Šternberkem a jsem nasrana, že se nic moc neděje, že to přece celé mělo být uplně jinak...snažím se zahnat myšlenky na to, že by to snad mělo trvat déle než 1 den...

    15hod vyšetření opět na příjmu, odešla mi hlenová zátka, jsem na 2 prsty, kontrakce tak co 15min, ale já už se nikam nehnu, odcházím si procházkovou chuzi na porodní box  a tam čučím na obrovské hodiny, sama, a nepusobí to na mně moc dobře...muž hlídá kluky doma...píšeme si zprávy...píšu si s kamarádkama a v tom mně napadlo napsat kamarádce fotografce, jestli teda nechce dojet, jak mi nabízela, že se asi ukoušu nudou, a když se Květuš bude chtít na svět, tak třeba i něco nafotí...

    16.20 přijela kamarádka, maminka 4 holčiček, a tak mi vypráví své porody, smějeme se, uvolnila jsem se, porod se začal konečně rozbíhat...

    18hod jsem si vyžádala klistýr, což se ukázalo jako super nápad. Porod se rozběhnul tak rychle, že 18.30 jsem lezla ze sprchy už po 4, v této poloze jsem si i přála porodit (jak u 2.porodu), už jsem měla nachystanou žíněnku na zemi, lokty jsem se zapřela o křeslo, do polštáře na křesle zabořila hlavu a unášela se už jen na vlně jedné velké bolesti...

    18.50 stihla kamarádka zavolat PA, že už rodím 🙂

    18.53 na 2 kontrakce vyklouzla Květuška sama, s lehounkým mým zatlačením

    Měla 3,810g, nejmenší z mých 3 dětí, já bez poranění, jsem si opět mohla užívat te blažené euforie a nekončící lásky...Bonding proběhnul v podstatě hned, automaticky, 2hod nás nechali spolu nerušeně, a pak jsme se přesunuly na šestinedělí...

    Fotky z porodu: https://www.facebook.com/media/set/?vanity=BBfotoo&set=a.2924688587543960

    alex85
    27. srp 2017    Čtené 1280x

    2. porod za odměnu

    Po neblahé první zkušenosti (Brno Bohunice 2014, nesnesitelné monitory vleže bez možnosti pohybu, řízené tlačení vleže na zádech, oxy, KE, nástřih, separace) jsem si už v 7tt domluvila svou PA, která má smlouvu s Vyškovem. Celé těhu probíhalo bez komplikací a já se těšila na porod. V hlavě si představovala jak dojedu do porodnice, tam si mně převezme má PA a já tak max do hodky porodím nejlépe vkleče a bez poranění samozřejmě 🙂 No a ono se mi to splnilo! V neděli večer 20.8. ve 20hod jsem synovi ještě přečetla pohádku na dobrounoc a cítila, že bolesti už nejsou jen poslíčci nebo tvrdnutí, ale že musím zatnout zuby, tak mně v uspávání vystřídal muž a já s úsměvem na rtech, že se konečně (40+3) něco děje, dobalila poslední věci a volala PA, že se sejdem ve Vyškově. Vlny byly po 7min a trochu jsem si připadala jak vystrašená prvorodička, co jede do porodky s prvním píchnutím, ale než jsme dojeli do porodnice, byly už vlny po 5min, 21.30 dorazila PA, vstupní monitor už probíhal na mou žádost ve stoje, ten už se ale nedodělal, protože konec zápisu už byl na všech 4 s hlasitou vokalizací 😀 Došel dr.Vašíček, velký gentlman (už jsem ho znala z dvou poraden), chtěl mi podávat ruku a představit se, zeptal se, jak se mi vede, ale došlo mu, že už je pozdě na nějaké dekorum 😀 konstatoval, že jsem na 8 a že můžeme na porodní box, než jsem ale došla k boxu (uplně na konci chodby, takový velký s vanou a sprchou), 3x jsem si na chodbě klekla a už cítila jak miminko sestupuje, na boxu už mi PA dala jen žíněnku na zem, světlo šlo jen ze sprchy, jinak tma a ticho, byla jsem na kolenou, zapřena lokty a hlavou o zem, PA mi chránila hráz teplými ručníky a já nechala tělo tlačit, napřed praskla plodovka, pak jsem cítila hlavičku a přitlačila jen na porod tělíčka. Syn se narodil 22.28, hodinku a něco po příjezdu do porodnice, měl 4,04kg, 51cm, hlava 37cm a já byla bez poranění! Neproběhla žádná medikace před ani po, placenta vyšla taky sama do pul hod. Syna jsem měla pořád u sebe a i když jsem zvažovala ambu porod, nakonec jsem v porodnici setrvala 3 noci na nadstandardu a bez reverzu mně pustili domů dřív než po 72hod. 

    alex85
    20. čer 2014    Čtené 0x

    Můj první porod 🙂

    Celé těhotenství jsem si představovala jaký to asi bude, četla si porody jiných, a zjištovala, jak to je opravdu u každé ženy jiné a jedinečné, o to víc jsem byla zvědavá, jaké to bude u mně, a zvědavost mi pomáhala (kromě výsledku - miminka) se na porod těšit. Celý poslední měsíc jsem se prolévala maliníkem, jedla arnicu homeopatika, byla jsem aktivní až do poslední chvíle, a doufala v to, že můj porod bude prostě rychlý, ačkoliv první - A POVEDLO SE. Rychlý opravdu byl, ale ta bolest, to bylo PEKLO. A já můžu jenom děkovat Bohu, že pouze 4  -hodinové 🙂

    Takže můj porod začal v neděli 15.6. - 3 dny po TP. Byla slunná neděle, a já ještě sekala zahradu, plela rybízy a užívala si hezké odpoledne s přítelem.

    13hod - chystám nedělní oběd a začínám cítit menstruační bolesti, nic u čeho by nešlo dovařit

    14hod - zkouším si zapisovat intervaly, ale nebaví mně to, a říkám si jestli to stejně nejsou poslíčci

    16hod - tak znovu zkouším psát intervaly a zjištuju, že jsou docela pravidelné, skoro přesně co 10 min

    18hod - píšu kamarádce, co má podobný termín zprávu: "Celý den už mám bolesti menstruační, teď už to je fakt nepříjemné, pořád ale co 8min. Jestli to jsou jen poslíčci, tak mně jebne 😀 "

    18.50 - jdu to zkusit urychlit do vany a stahuju si aplikaci cotraction metter do telefonu, abych to nemusela psát jak trupka a sděluju přítelovi, at už si rači nedává pivo, že se MOŽNÁ něco děje - nechci ho zbytečně STRAŠIT  😀

    19-20.30 hod - ve vaně to nabralo rychlý spád (kontrakce co 1-2min a fakt to už bolí, ale pořád zvládám vylézt z vany, obléct se, a nachystat si posledí věci do porodnice, do auta už sedám trochu jako paragraf

    20.30 - vyrážíme autem, do nemocnice cesta 30min, kontrakce se zpomalily na štěstí na co 5min, furt si v duchu říkám - FAKT TO UŽ JE TADY? A odpověd mi přišla velmi rychle - LUP, ŽBLUNK - praskla plodovka (měla jsem vložku, tak docela hodně zachytila)

    21hod - příjem v Brně Bohunicích, jsem tam jediná rodička v tu dobu, už nemůžu skoro vylézt na lehátko, PA zjištuje nález na 2 prsty a já si říkám, to bude dlouhá noc...natočili mi monitor, jdeme s přítelem na porodní box, já už mám kontrakce, které mi připadají šílené a hlavně hrozně rychle za sebou, žádný čas na odpočinek, jdeme do sprchy, kde je to aspon trochu zvladatelné, přítel mi sprchuje záda, já každou kontrakci si pořádně prořvu

    23hod - PA jde za mnou do sprchy, že musím zpět na box, natočit ozvy, kvůli zakalené plodovce, začíná nejhorší část - prožít kontrakce v leže na lůžku, PA zjištuje, že jsem na 6 prstů a hrozně se diví, že by to podle nálezu při příjmů neřekla...tam mi totiž řekla, že mám stejný nález jak v pátek na kontrole, že to teda moc nevypadá...ptá se mně zda chci epidurál, já se ptám, jestli ty bolesti budou ještě horší, a ona na to, že horší už to nebude, no tak jsem udělala hrdinku, že ho tedy nechci 😀 Za 10min později byla bolest ještě větší, obrovský tlak na konečník, tak jsem poslala přítele, at jde za někým kdo mi ten epidural nakonec píchne.

    00hod - přichází PA, já lezu po 4, řvu jak cigánka z nádru, vyšetřuje mně a říká, že jsem na 8 prstů a že na epidurál už je POZDĚ...no mám co jsem chtěla 😀 malé peklo gratis 🙂

    Pak už se mi čas stírá, jen vím, že nastalo opravdu dlouhé a mučivé tlačení, žádné 3x a miminko je ven, ale saldo 3x snad 20x za sebou. Malý měl špatně natočenou hlavu, kolem ni 2x pupečník a ještě si ručičkou určoval směr - styl superman 😀 Jsou u mně 3 lidi - vlevo přítel, kterýmu drtím rameno, vpravo doktorka, která mi tlačí na břicho, mezi nohama PA. Všichni 3 vypadají hrozně zoufale, vidí vlásky, ale po každém saldu tlačení hlavička zaleze zpátky, a pokaždé mám pocit, že další tlačení už nedám. Dávají mi kyslík kvůli miminku, které už je v porodních cestách dlouho, byt má ozvy dobré. Pak už jsem slyšela něco o tom, že jdou pro vakuo extractor, ale viděla jsem taky jak chystají už desinfekci a nůžky na pupečník, a to mi dalo obrovskou sílu dát ze sebe ještě zbytek síly. Než došli s extraktorem, malý byl venku.

    1.10 - se narodil náš Jaromír, 3,85kg, 54cm, přirozeně, s nástřihem

    Jen nám ho krátce ukázali, já nechápala jak je velkej, když odhad měl 3kg a já vážím i s postelí 50kg 😀

    Odnesli ho preventivně do inkubátoru na kyslík a teplo. Já byla stejně KO, ztratila jsem půl litru krve, k tomu anemie, nedostatek železa, no čekali 3hod, jestli zaberou kapačky a pak mně raději na šestineděli odvezli na lůžku. Ale já byla celou dobu tak ŠTASTNÁ, že už to mám za sebou, a že MÁME MIMINKO! Které mi ted spokojeně funí u hlavy, zatímco píšu tyto řádky 🙂

    Na tu bolest nikdy nezapomenu, ale dnes, 4dny po porodu, už mně nic nebolí, snad jen záda z kojení 😀 Dole už začínám rozeznávat, kde končí a začíná konečník 😀 A mám to nejhodnější (zatím 🙂 miminko na světě!