Jak jsem se probojovala ke kojení aneb unfriendly baby hospital FNO
Konečně mám čas sepsat to, co jsem si zažila od porodu až dosud. Odkud začít, třeba rovnou od porodu..V sobotu 13.10 mi praskla v 21,30 voda - původně jsem se bála, že to nepoznám, a musím říct, že jsem se obávala zbytečně, páč to byl přímo vodopád. Přítel mne tedy odvezl do nemocnice v Porubě, ale neměla jsem kontrakce, tudíž ho poslali domů, že mu dáme vědět, až se porod rozběhne. Ve 23:20 mne dali na pokoj na porodní sál, kde ležely dvě paní s rizikovým těhotenstvím. Nemusím ani psát, že jsem vůbec nemohla spát, ráno mne natočili na záznam a to už jsem cítila něco jako pravidelné křeče před menstruací, ale sílilo to. Dle záznamu jsem si potvrdila, že to jsou začínající kontrakce. Při snídani se opakovy již po 5 min., to už jsem se nemohla ani najíst, jak to bolelo, jak se to zkrátilo po chvilce na 3 minuty, šla jsem za sestrou, ať mne prohlédne lékař, že se už něco děje. Doktorka potvrdila rozjíždějící se porod, přestěhovali mne na porodní pokoj a já volala příteli, ať přijede. Mezitím proběhla předporodní příprava-klistýr-musím říct, že sedět na záchodě a mít kontrakce byla fakt síla, myslela jsem, že vyrvu ty madla ze zdi. Pak přijel přítel a dohodli jsme se, že ze zdravotních důvodů (měla jsem kdysi zlomené 3 obratle) si vyžádám epidurál. Ten mi měl být poskytnut až po natočení kontrolního záznamu. Po 20 minutách mne doktorka opět prohlédla a zjistila, že jsem otevřená na 7,5 prstů, tudíž epidurál již nestihneme a budu za chvíli rodit. Kontrakce se rozjely na plné obrátky, já dýchala jak radila PA, přítel mi byl obrovskou podporou, bez něj bych to měla sakramentsky těžší. No, pak kontrakce začaly ustávat, tak mi museli napíchnout kapačku oxytocinu, pak se zjistilo, že malá ma hlavičku moc vysoko, takže musím vydržet, to už se nedalo, ale zvládla jsem to a malá se narodila 14.10. ve 13:13 s porodní váhou 3920g a 49 cm. Původně byla váha odhadována na 3400 🙂
Tímto šťastné období končí a začíná trápení s názvem kojení.
Po porodu mi chtěli maličkou Elišku přisát, ale zjistilo se, že mám ploché bradavky, tudíž to bylo v tu chvíli nemožné. Přítele poslala dětská sestra pro kloboučky do lékárny. Po 2 hodinách mne přestěhovali na oddělení šestinedělí, kde jsem měla skvělou spoluležící, takže mne podporovala jak mohla. Sestry mi řekly, že s mými prsy můžu kojit leda přes kloboučky, snažily se mi 10 minut malou přisát-ta kloboučky odmítala, tak mne tam nechali tak, ať to zkouším, a přikládám, ať se mi rozjede laktace. Podepsala jsem papíry, že mi ukázaly jak kojit, koupit, oblíkat a tím to končilo. Po 3 dnech malá začala plakat hlady-já mléko nikde, kloboučky mi rvala z prsou, tak nakonec jsem musela začít s příkrmem. Malá ubírala, měla váhu 3500g, sestry byly neochotné a protivné, jen dvě byly příjemné, ale bohužel neměly často směnu...Malá měla navíc žloutenku, tak pořád spala a já ji dokrmovala přes stříkačku. 5. den se mi přes noc nalily prsa, jako balvany, musela jsem odstříkávat, byla jsem šťastná, že můžu malé dát aspoň moje mléko, a ne bebu. Druhý den, jsem ji dokonce nakojila přes klobouček-navnadila jsem ji na mléko, které jsem do něj nastříkala. Oznámila jsem to sestře, že se mi to podařilo a tentýž den mne pustili domů. Až později jsem v Eliščině zprávě našla, že byla propuštěna jako plně kojící....
Doma to bylo teprve peklo. Malá přestala zase přisávat ke kloboučkům, já odsávala el. odsávačkou, ale úplně jsem si zničila bradavky. Nakonec se mi podařilo odsáváním vytvarovat jednu bradavku, a Eliška se k ní přisála. Mlíčko pila a pila a já byla šťastná, že jsem konečně kojící maminka 🙂 Bohužel za pár dní mne začla bradavka bolet a zjistila jsem, že ji mám celou rozžužlanou a plnou ragád. Z levého prsa jsem vůbec nekojila-klobouček odmítla už úplně....Našla jsem si na netu laktační poradkyni z Ostravy. Ta dojela tentýž den-večer, naučila mi malou přisát na klobouček, spíš taková psychická podpora. Zaplatila jsem za 2 hodiny konzultace a cestu 1000 ale byla jsem ráda i za těch pár rad.
Malou jsem mezitím začla vážit na vypůjčené váze, bohužel jsem zjistila, že mi klesla s váhou na 3400g. V zoufalství jsem ji začla více přikládat k popraskané bradavce, trpěla jsem jako kůň, brečela od bolestí, ale nechtěla jsem ji dávat nutrilon. Včera jsem zjistila, že mám zánět prsa, který se dostal přes popraskané bradavky, které jsou teď celé zhnisané. Vyfasovala jsem antibiotika a pak paralen a byla smířena s tím, že začnu malou zvykat na UM.
Volala jsem i na laktační linku do FNO, kde mi sestřička chytře poradila nechat malou spát tak jak dlouho chce, max.po 4 hodinách budit a dát ji krmit...
Dnes ráno jsem našla na internetu další laktační poradkyni z našeho okresu, přijela do hodinky. Oproti paní z Ostravy okamžitě věděla která bije, naučila mě, jak si mám malou přisát k oboum prsům, upravit spodní čelist, ať zabere co nejvíce dvorce, spočítaly jsme kolik vypije a kolik by měla vypít, určily časový harmonogram krmení, dostala jsem čaj na zvýšení laktace a dalších mnoho rad a tipů. Paní poradkyně kroutila hlavou, proč mi nepomohly sestry v nemocnici hned-např. pomocí odsávačky tvarovat bradavku, tím by se malá přisála hned, atd.Takže od dnešního poledne krásně kojím z obou prsů, malá spokojeně saje, sice mám méně mléka, takže musím cca 15 ml dokrmovat mým odsátým mlékem, které jsem si schovávala, ale je to rozhodně výhra, protože moje trápení okamžitě zmizelo jak mávnutím kouzelným proutkem a já můžu být spokojená maminka.
Tímto bych chtěla povzbudit maminky, které mají podobný problém jako já. Nevzdávat to!!!!! A Fakultní nemocnici v Ostravě, jsem zaslala stížnost, týkající se přístupu k maminkám, které mají problémy s kojením. Určitě bych této nemocnici titul Baby Friendly Hospital nechala odebrat.
Doporučujeme
Obdivuju a přeju hodně mlíčka...🙂
rodila jsem také v Ostravě - Porubě, a bohužel musím souhlasit s tím co tuje napsáno, že sestřičky na šestinedělí nejsou ochotné, odbydou maminku jen krátkou větou a co se týče kojení, tak teda to bylo hrůza, taky se mala nechtěla přisát, já po císaři měla mlíčko později, malá měla hlad, tak ještě byly zlé, že nemám mlíko, že se mám více snažit atd.. jak semi pak na 4. den nalily prsa, tak zase mi nechtěly půjčit odsávačku, Byly tam jen 2 které byly super, a já vždy čekala až je uvidím, vždy pomohly, poradily. Ostatní sestřičky raději nekomentuji, zase bych se akorát rozčílila.. 😀
@modelis Jse na tom uplne stejne ☹...po akutnim CS,mala leniva,ja odsavala jak silena,mesic kolotoc:zkusit prilozit,dat tu trosku co se mi povedlo odstrikat a dokrmit Nutrilonem...pripadalo mi,ze nic jineho nedelam.Zkousela jsem caje,homeopatika......mela jsem z toh taky jen stres a bez vysledku,takze jsme uplne na UM,ale aspon jsme obe spokojene 🙂
Ja s tim uz byla taky smirena, ze prejdeme na UM, protoze to bylo fakt silene obdobi, byla jsem totalne na zhrouceni, ale nechtela jsem to vzdat. Ted jsme pili 24 hodin co 3 hodiny-malou jsem budila, pila jako das, a rano jsem ji prevazovala a nabrala 70 g!! Snad ji to vydrzi, kazdopadne je super, ze nabira, ze uz ma pomalu zase ty svoje kreckovske lica 🙂 No, pokud budeme chtit jeste jedno mimco, tak sto pro FNO nebude.
Moc gratuluju,mamko, jsi šikovná 🙂 já jsem měla malého měsíc na neonatologii a nechtěla jsem se ani za nic smířit s tím,že bude na UM. Bojovali jsme oba a doteď je plně kojený. Pro mě jsou to nejhezčí okamžiky. Držím palce,ať vám to vydrží co nejdýl a překonáte všechny překážky 🙂
Saši taky jsme si s kojením "užila". Ale taky se to povedlo a malého jsem kojila do roku a půl 🙂 😵 tak přeji příjemné kojení a ten kontakt na tu dobrou laktační poradkyni nevyhazuj, kdybych náhodou někdy potřebovala, tak si o něj napíšu 🙂
mmch do fno půjdu asi rodit znovu, už jsem zkušenější snad 😀
ahoj... je super ze jsi to nevzdala.. ja jsme taky bojovala jako lvice... mam podobne zkusenosti z oddelenim sestinedeli v Trinci... porodnice super ale sestinedelka des, misto nauceni kojeni vam privezou TV a cus..
maly se mi po porodu neprisal a kdyz mi ho druhy den nad ranem prinesli (byla jsme po epi neschopna chodit a mela jsem strach abych malemu neublizila kdybych ho mela hned u sebe) snazila sjem se ho nakrmit ale maly se proste neumel prisat a sestra "nemela cas" se mi venovat haha spis se chtela jit vyspat. dalsi dny maly temer nepil, ani pres kloboucek se nechytal takze jsem ho dokrmila a i pres protesty po 3 dnech odesla na revers domu... doma jsem tyden bojovala, odsavala, dokrmovala pres strikacku, nakonec i z flasky a furt prikladala a prikladala...a po tydnu jsem zrusila kloboucky, narvala malemu bradavku do pusy, primackla mu hlavicku k prsu a najednou to slo... hosan byl jen lenivy 😉 nakonec jsme krasne kojili jenze malej permanentne blil.. ma diagnostikovany reflux, cili mi nezbylo nez dalsi 2 mesice odsavat mliko, zahustovat a krmit z flasky. i presto jsem se ho snazila porad prikladat...ted uz jsem 4 mesice na UM, basti prikrmy a jsme spokojeni 😉
@verylka ahojky, ze my zenske to mame v zivote tezke!!! moc te obdivuju, hodne zenskych by to vzdalo hned ze zacatku!! Nam taky pustili video, ale az 5.den, kdy jsem zjistila, ze neco takove by meli vysilat v tv. Meli tam navoleny kanal. Ten pristup je fakt hrozny, zdravotnictvi by se melo zamyslet..
@alex01 joo lehke to neni ale zase za 3 mesice jsem usetrila 7500,- a to na ceste nenajdu.. maly mel co potreboval i kdyz to nebylo jednoduche 😉
ja byla v porodce 3 dny a chteli si me tam nechat jeste jeden den navic ze mi pomuzou s kojenim ALE ZE NEVI JESTLI NA ME BUDOU MIT CAS!!!! tak jsem se sestry zeptala jestli si ze me dela srandu a ze jdu ten den domu... pustit me nechteli tak jsem podepsala revers! prej kluk vam moc zhubnul.. bla bla.. no bodejt by ne kdyz mi nikdo nepomohl.. doma za 2 dny nabral 40dkg a bylo vymalovano 😉... doma to proste slo... bojovlai jsme ale slo to 😉 a v porodce co? zas bych tam lezela a nudila se a nic by se nezmenilo 😉
No, koukám že jediné štěstí že u nás kojení problém nebyl. Poprvé nás teda propustili, i když mlíčko ještě nebylo, jen mlezivo, rozkojila jsem se až doma. Ale malej moc nehubnul, tak to asi stačilo. Stejně doma je doma.Na kojení je FN fakt nic moc. Poprvé jsem měla spolubydlící po císaři, taky kojila s kloboučkem, já sama jsem viděla že má špatnou techniku, ale nechtěla jsem do toho zasahovat, naštěstí pak si jedna super sestra všimla že to dělá špatně a seděla u ní a radila. Ale při propouštění bylo jasné, že mimi bude na Bebě ☹ Na podpoře a pomoci při rozkojování by měli teda zapracovat. Já spíš doporučuju, že rodit ve FN klidně, to jsem byla vždycky docela spokojená, ale mít po ruce hned kontakt na laktační poradkyni a nespoléhat se na ně. Jo a prý už gynekolog by měl posoudit bradavky a doporučit používat formovače a vzít si do porodky už svoje kloboučky. Ale popravdě..kolika těhulkám Dr kontorluje prsa?
Tak podobný příběh jsem měla i já po prvním porodu..Rozkousaný bradavky už v porodnici a to mě sestra ještě ukazovala,jak to dopadá,když se blbě kojí..nikdo mi nic nevysvětlil,nechali mě...já bohužel tehdy měla dost málo info.a skončili jsme na UM.Takže hodně zdaru a ať se daří i dále..😉
Ta moje šiška se neuměla přisát. Když se jí to konečně povedlo, hned se zase pustila. První den ne, ale pak jsem ji měla na prsu skoro pořád a pořád řvala a hledala. Párkrát cucla a začala usínat, během úporného buzení vytuhla tak, že už nešla vůbec vzbudit (ani sestřičkám se to nepodařilo). Položila jsem ji do postýlky a do patnácti minut byla vzhůru a začalo to nanovo. Neustále jsem otravovala sestřičky, že je něco špatně. Některé pomohly hodně, některé mi akorát oznámili, že to dělám blbě (rozpraskané bradavky, au). Shodly se na tom, že je v pořádku, že se hlásí každou chvíli a že mám vydržet. Malá ale vypila malinko. Když 20g, tak to bylo moc, to jim nevadilo, dokonce prý přibírala... což teda zpětně dost pochybuju. Nevadilo mi, že pořád kojím, ale bylo mi divné, že po kojení za pár minut řve hlady. Nakonec spala pouze u mne na bříšku, jakmile mne necítila, vzbudila se a řvala. Propustili mě normálně domů s tím ať kojím jak se bude hlásit. Noc před propuštěním malou dokrmili UM, zunkla asi 40g, sestřička jí tolik ani nechtěla dát. Tři dny po propuštění jsme skončili v nemocnici, malá měla hraniční glykemii, třesy a moc zhubla. ☹ Všichni mě ujišťovali, že kojit určitě budu... Elinka pak začala prsa odmítat. řvala, nepřisála se, pak odmítala i flašku... moje nervy.
@nikolletta87 To me mrzi, ze sis prozivala takove peklo,uplne te chapu,nejhorsi je ta bezmoc, kdyz nevis a nikdo ti poradne neporadi☹my se dostali na porodni vahu snad az za mesic a pul, byla to hruza,ale nakonec jsme to ustali.Kdyz si na to vzdycky zpatky vzpomenu,tak je mi do breku.Rikam si, ze kdyz budu mit dalsi miminko,tak uz budu vedet co a jak a snad si to nalezite uziju,a ne jak ted.V sestinedeli jsem byla uplne vystresovana,kdy se mala vzbudi a bude chtit nakojit,to byl horor(bradavky do krve a stejne skoro nic nevypila ani pres kloboucky..ty uplne hryzala a odhazovala).Tehdy jsme ji porad nosili a husali,meli silene koliky,a ted ji zase ucime usinat bez husani,tak rve zase,sice ne hlady, ale vzdycky si vzpomenu co jsme si vsechno prozily od porodu.Snad uz jste v poradku!!
Začni psát komentář...
No nevím, možná jak kde, já rodila v OL po CS a malej se nepřisál, snažil se.. chodili za mnou sestry, jelu jsme i přes kanylu a prostě to nešlo, i přes kloboučky a když pak na kloboučky začal slušně reagovat a pít, tak prostě byl zdechlý se snažít.. mě dali odsávačku na stimulaci 3tí den, 4tý den dop. před odjezdem dali malému dudlíka a já na ně, proč a sestra mi suše oznámila, on má dudlíka od začátku a protože se nepřisál krmí flaškou, takže před odjezdem mi dali malého a flašku a já odjížděla s tím, že to ne, že se budem snažit.. po třech týdnech jsem to vzdala, odsávačkou (měla jsem asi 4 druhy ) nic nešlo, pár kapek a ručně z každého prsa min. 5ml a pak za den 20ml ... já to obrečela... nejhorší bylo, když jsme dojeli z porodnice a já měla malého nakrmit - z prsa nic a já doma žádnou flašku, protže jsem naivně doufala, že budu kojit ..
Bohužel si myslím, že je to i o tom jak se ta mamina cítí - já byla celé těhu ve stresu, nervozní atak, takže asi i to byl důvod proč jsem nemohla kojit...
ale pokud se zadaří, tak bych chtěla být v pohodě a brát všechno - buď budu kojit, snažit se a nebo vůbec ....