Konečně mám čas sepsat to, co jsem si zažila od porodu až dosud. Odkud začít, třeba rovnou od porodu..V sobotu 13.10 mi praskla v 21,30 voda - původně jsem se bála, že to nepoznám, a musím říct, že jsem se obávala zbytečně, páč to byl přímo vodopád. Přítel mne tedy odvezl do nemocnice v Porubě, ale neměla jsem kontrakce, tudíž ho poslali domů, že mu dáme vědět, až se porod rozběhne. Ve 23:20 mne dali na pokoj na porodní sál, kde ležely dvě paní s rizikovým těhotenstvím. Nemusím ani psát, že jsem vůbec nemohla spát, ráno mne natočili na záznam a to už jsem cítila něco jako pravidelné křeče před menstruací, ale sílilo to. Dle záznamu jsem si potvrdila, že to jsou začínající kontrakce. Při snídani se opakovy již po 5 min., to už jsem se nemohla ani najíst, jak to bolelo, jak se to zkrátilo po chvilce na 3 minuty, šla jsem za sestrou, ať mne prohlédne lékař, že se už něco děje. Doktorka potvrdila rozjíždějící se porod, přestěhovali mne na porodní pokoj a já volala příteli, ať přijede. Mezitím proběhla předporodní příprava-klistýr-musím říct, že sedět na záchodě a mít kontrakce byla fakt síla, myslela jsem, že vyrvu ty madla ze zdi. Pak přijel přítel a dohodli jsme se, že ze zdravotních důvodů (měla jsem kdysi zlomené 3 obratle) si vyžádám epidurál. Ten mi měl být poskytnut až po natočení kontrolního záznamu. Po 20 minutách mne doktorka opět prohlédla a zjistila, že jsem otevřená na 7,5 prstů, tudíž epidurál již nestihneme a budu za chvíli rodit. Kontrakce se rozjely na plné obrátky, já dýchala jak radila PA, přítel mi byl obrovskou podporou, bez něj bych to měla sakramentsky těžší. No, pak kontrakce začaly ustávat, tak mi museli napíchnout kapačku oxytocinu, pak se zjistilo, že malá ma hlavičku moc vysoko, takže musím vydržet, to už se nedalo, ale zvládla jsem to a malá se narodila 14.10. ve 13:13 s porodní váhou 3920g a 49 cm. Původně byla váha odhadována na 3400 🙂

Tímto šťastné období končí a začíná trápení s názvem kojení.

Po porodu mi chtěli maličkou Elišku přisát, ale zjistilo se, že mám ploché bradavky, tudíž to bylo v tu chvíli nemožné. Přítele poslala dětská sestra pro kloboučky do lékárny. Po 2 hodinách mne přestěhovali na oddělení šestinedělí, kde jsem měla skvělou spoluležící, takže mne podporovala jak mohla. Sestry mi řekly, že s mými prsy můžu kojit leda přes kloboučky, snažily se mi 10 minut malou přisát-ta kloboučky odmítala, tak mne tam nechali tak, ať to zkouším, a přikládám, ať se mi rozjede laktace. Podepsala jsem papíry, že mi ukázaly jak kojit, koupit, oblíkat a tím to končilo. Po 3 dnech malá začala plakat hlady-já mléko nikde, kloboučky mi rvala z prsou, tak nakonec jsem musela začít s příkrmem. Malá ubírala, měla váhu 3500g, sestry byly neochotné a protivné, jen dvě byly příjemné, ale bohužel neměly často směnu...Malá měla navíc žloutenku, tak pořád spala a já ji dokrmovala přes stříkačku. 5. den se mi přes noc nalily prsa, jako balvany, musela jsem odstříkávat, byla jsem šťastná, že můžu malé dát aspoň moje mléko, a ne bebu. Druhý den, jsem ji dokonce nakojila přes klobouček-navnadila jsem ji na mléko, které jsem do něj nastříkala. Oznámila jsem to sestře, že se mi to podařilo a tentýž den mne pustili domů. Až později jsem v Eliščině zprávě našla, že byla propuštěna jako plně kojící....

Doma to bylo teprve peklo. Malá přestala zase přisávat ke kloboučkům, já odsávala el. odsávačkou, ale úplně jsem si zničila bradavky. Nakonec se mi podařilo odsáváním vytvarovat jednu bradavku, a Eliška se k ní přisála. Mlíčko pila a pila a já byla šťastná, že jsem konečně kojící maminka 🙂 Bohužel za pár dní mne začla bradavka bolet a zjistila jsem, že ji mám celou rozžužlanou a plnou ragád. Z levého prsa jsem vůbec nekojila-klobouček odmítla už úplně....Našla jsem si na netu laktační poradkyni z Ostravy. Ta dojela tentýž den-večer, naučila mi malou přisát na klobouček, spíš taková psychická podpora. Zaplatila jsem za 2 hodiny konzultace a cestu 1000 ale byla jsem ráda i za těch pár rad.

Malou jsem mezitím začla vážit na vypůjčené váze, bohužel jsem zjistila, že mi klesla s váhou na 3400g. V zoufalství jsem ji začla více přikládat k popraskané bradavce, trpěla jsem jako kůň, brečela od bolestí, ale nechtěla jsem ji dávat nutrilon. Včera jsem zjistila, že mám zánět prsa, který se dostal přes popraskané bradavky, které jsou teď celé zhnisané. Vyfasovala jsem antibiotika a pak paralen a byla smířena s tím, že začnu malou zvykat na UM.

Volala jsem i na laktační linku do FNO, kde mi sestřička chytře poradila nechat malou spát tak jak dlouho chce, max.po 4 hodinách budit a dát ji krmit...

Dnes ráno jsem našla na internetu další laktační poradkyni z našeho okresu, přijela do hodinky. Oproti paní z Ostravy okamžitě věděla která bije, naučila mě, jak si mám malou přisát k oboum prsům, upravit spodní čelist, ať zabere co nejvíce dvorce, spočítaly jsme kolik vypije a kolik by měla vypít, určily časový harmonogram krmení, dostala jsem čaj na zvýšení laktace a dalších mnoho rad a tipů. Paní poradkyně kroutila hlavou, proč mi nepomohly sestry v nemocnici hned-např. pomocí odsávačky tvarovat bradavku, tím by se malá přisála hned, atd.Takže od dnešního poledne krásně kojím z obou prsů, malá spokojeně saje, sice mám méně mléka, takže musím cca 15 ml dokrmovat mým odsátým mlékem, které jsem si schovávala, ale je to rozhodně výhra, protože moje trápení okamžitě zmizelo jak mávnutím kouzelným proutkem a já můžu být spokojená maminka.

Tímto bych chtěla povzbudit maminky, které mají podobný problém jako já. Nevzdávat to!!!!! A Fakultní nemocnici v Ostravě, jsem zaslala stížnost, týkající se přístupu k maminkám, které mají problémy s kojením. Určitě bych této nemocnici titul Baby Friendly Hospital nechala odebrat.