Sbohem můj malý princi
Jaro pomalu odcházelo a atmosféra doma by se dala krájet. Už pár měsíců nám to doma docela solidně skřípe. Nějak nemůžeme najít společnou řeč. Ke konci května po jedné obzvláště vydařené výměně mi manžel řekl, že už další dítě nechce. Nejprve to beru jako poslední kapku, ale po pár dnech musím uznat, že má vlastně pravdu. Nemůžeme do této situace přivést dalšího malého tvorečka. Začínám tedy řešit můj návrat do práce.
Najednou se mi tak nějak i uleví. Doma se atmosféra kupodivu lepší a huráááá začínají prázdniny. Poslední, co trávím bezstarostně sama s holkama a tak si je teda užijeme. Hned na začátku měsíce nás čeká dovča na Slovensko. Po dlouhé době si s manželem rozumíme a dokonce si jeho přítomnost vysloveně užívám. Holky jsou nadšené.
Jeden večer se nám podaří obě příšerky uspat v rozumnou dobu a tak máme taky čas sami na sebe. Vše si v klidu vyříkáme, tulíme se a konečně je tu dávno ztracená pohoda. Noc zakončíme krásným tuleníčkem. V noci mám sen, že se nám narodí chlapeček. Hned ráno se tomu společně zasmějeme. Od toho dne je vše tak jako dříve, milujeme se, je nám krásně.
Prázdniny šíleně letí a je tu srpen a s ním odjezd na další dovču. No jo, ale něco není úplně v pořádku. Tři dny před odjezdem mi dochází, že se nedostavila MS. Na tajňačku si kupuji testík a večer po uspání holek hned zkouším. Ani né po minutě koukám na dvě čárky. Nastává hrozný zmatek. Co teď? Co naše dohoda? Nechci narušit náš konečně fungující vztah zrovna teď, když nám to tak krásně klape. Nakonec se rozhodnu, že to manželovi řeknu po dovče. Druhý den po večeři za mnou manžel přijde a sám se ptá, co se děje. Chvíli váhám, ale pak mu podám testík. Je naprosto nadšený – objímá mne. Jsem neuvěřitelně šťastná.
Od prvního okamžiku cítím, že to bude chlapeček. Kupodivu tentokrát i manžel nemluví jinak než v mužském rodě. Ani nevím proč, ale nechci nikomu nic říkat. Tak si to tak tajíme a jsme ti nejšťastnější na světě. Cítím se docela dobře, jen bych prospala celý den.
A máme tu 12 tt a s ním nadcházející genetiku. Vůbec to neumím vysvětlit, ale genetika mne neděsí. V pondělí ráno jdu ke své Dr pro průkazku a výsledky krve. Mile mne pozdraví – vše mi vyplní a nabídne mi, že mrkneme alespoň na ultrazvuk. Mám dost času, tak souhlasím
Hned na první pohled vidím, že je něco špatně. Miminko se nehýbe a co víc – nikde nevidím blikat srdíčko. Dr mlčí a pořád někde jezdí. Požádá mne o ultrazvuk spodem – souhlasím – cítím, že už není co ztratit. Ultrazvuk končí – obě mlčíme, v tichosti se oblíkám. Dr mi říká, že pro mne nemá dobré zprávy. Miminko je mrtvé. Vypisuje mi zprávu pro nemocnici. Nemůžu myslet – hučí mi v uších. Nakonec se zmůžu jen na sdělení, že do nemocnice zatím nejdu, chci potratit přirozeně – doma. Dr se hrozí – miminko je mrtvé už alespoň 2 týdny. Dle ní mohu každou chvíli očekávat zánět dělohy.
Vracím se domů – chci jen spát. Manžel dojede z práce a já se hroutím. Najednou chápu, proč jsem to nechtěla ani za nic nikomu říct. Opravdu jsem to tušila. A teď přichází ta nejhorší část. Musím se s miminkem – mým malým princem rozloučit. Nebyl nám přán, ale milovat ho budeme na vždy. V tichosti se loučím – času mám spoustu. Piju kontryhel a maliník a doufám, že vše zvládneme doma sami a budeme tak mít i možnost jeje pohřbít. Tlak okolí sílí.
Je to přesně týden, co jsem se dozvěděla, že jsme přišli o malého prince. Cítím, že už to nebude dlouho trvat a odejde navždy. Už do rána mi není na 2x. Kolem 18 vím, že jsou vlny pravidelné – nejsou zatím dost silné, ale jsou tu. Naštěstí jsou holky dnes hodně unavené a usínají u pohádky už před 20 hod. Sejdu dolů a tulím se k manželovi – ležet už ale nemohu – sílí to, sílí.
Přesunuji se do koupelny, kde si dopřeji vařící koupel s vůní růží. Přichází úleva. Přála jsem si ve vaně zůstat až do konce, bohužel mi to není dovoleno. Agi se asi po hodině budí a v žádném případě se nespokojí s tatínkem. Musím tedy ven – rychle se obléknout a letět za naší plačkou. Začíná se kojit a zase usíná. Vlny jsou už docela nesnesitelné. Hodím pod sebe rychle připravenou podložku a jdu do kleku. Zase se mi uleví – houpu se dozadu a dopředu – docela mne to uklidňuje. Najednou cítím lupnutí.
Ne v posteli to nejde – spí tu holky, to není možné. Rychle mizím na záchod – bohužel odchází vše možné – nic nepoznávám a je toho mnoho. Najednou je všude spousta krve, ale já cítím úlevu. Chvíli tam tak sedím a zdá se mi, že je lépe. V tichosti mířím opět do vany. Vana je skvělá, jen se mi zdá, že odchází opravdu hodně krve. Po chvíli se obléknu do čistého a zdá se mi, že je mi dobře. Jsem teda hodně unavená, jdu zkusit usnout. Usínám hned jak padnu do peřin.
Kolem 2 hodiny se budím – dost se děsím. Všude je krev a já cítím zase hrozné vlny. No jo – asi to neodešlo vše – letím na záchod. Opět ze mne odchází ohromné množství krve a různé kusy. Už jsem docela zničená. Opět mířím do koupelny a provádím očistu. Další vlna a zase odchází vše možné, ale najednou je konec. Byla to asi pomyslná poslední kapka. Ještě chvíli se sprchuji, ale vím, že tím to už skončilo.
Do rána už jen lehce špiním. Jsem ráda, že jsem si tím prošla doma. Přineslo mi to určitou úlevu. Bolest v srdci ještě trvá – zatím nezmizela, ale jsem vděčná, že se mé tělo dokázalo vypořádat s touto ztrátou samo.
Na začátku jsem si neuměla představit, že by nás bylo pět a dne pláču, protože jsem jen čtyři.
S bohem můj milovaný malý princi nikdy nezapomenu
Doporučujeme
Je mi to moc lito. Si silná, statecna a mas muj veľký obdiv jak to zvládaš.
Je mi lito, ze jste prisli o miminko. Je to vzdy hrozne i takhle brzo. Hodne sily.
Ale nikdy nepochopim jak zena, ktera je matka 2 malych deti muze takto vedome ohrozovat sve zdravi.
@pisisvori nemyslím si, že jsem jakkoliv ohrozila své zdraví. Naopak jsem měla dostatek informací o možných rizicích a to jak revize, tak i samovolného potratu. Myslím, že rozhodnutí je čistě na mne a já jsem ráda, že jsem se takto rozhodla. Nezlobte se, ale s vaším názorem se rozhodně neztotožňuji.
Je mi to moc lito,taky jsem si tim prošla,jen jsem nemela sílu čekat,az to samo odejde. Mam dva kluky,byla jsem si tak jista holčičkou. Bohužel to nevyšlo. Po 4 měsících jsem opět otěhotněla a jsem ted v 7 tydnu. Ted nevim proc,ale jsem si jista tim,ze je to kluk a moc se těším. Na moji bublinku si často vzpomenu,ale jsem šťastná.
Já jsem se dozvěděla v 11tt, že moje miminko nežije...vymodlené, vysněné, dcerka se na něj těšila...plakaly jsme společně, když jsem doma prožívala přirozený potrat... Držte se, jste statečná a silná žena, dušička bude navždycky s vámi...
<3
Také držím pěsti at vše dopadne dobře🌹
Mám za sebou tři potraty, dva v 7tt, jednoho zamlklíka ve 13tt. Dětem narozeným po předchozí ztrátě se říká Rainbow baby 🌈, ať držíš svého "duháčka" brzy v náručí. Objímám.
Klaním se před všema, které se musely potýkat se samovolným potratem!! 😢 ❤ věřím, že takovou bolest dokáže zmírnit pouze čas...
Je to smutné, nedokážu si představit jaké to musí být.. ale na druhou stranu.. každý z nás má tady svůj úkol, váš malý princ ho už splnil, když vás s manželem dal svým způsobem víc dohromady.. jestli mi rozumíte. Hodnĕ sil, ať vám vaše holky dĕlají radost. Malý princ se bude s vámi radovat a sledovat vás z nebe 🙂
@elleonorecka ano máte pravdu - jsme mu vděční za hodně - i pro mne to bylo celé o velikém učení - pokoře, trpělivosti, spojilo nás to opravdu hodně. Dokázl mnoho
To me moc mrzí,je pravda ze vas princ udělal alespoň něco pro vas,zazivam to co vy před tím ted já s přítelem,nejhorší na tom je ze ted začínáme mít hodně rada svého kamaráda,ale snažím se to zahnavat a docela se mi daří,cítím sice od něho to co v našem vztahu už dávno ne,ale s přítelem jsem přece zažila víc navíc musím myslet hlavně na Karolinku.Zažili jsme něco podobného,az na to ze jsem svého syna porodila v porodnici na mou poslední chvíli v 36.týdnů těhotenství.Pojmenovali jsme ho Michal,rodila jsem ho v přítomnosti me maminky a babičky ve Vítkovicích přítel tehdy chlastal s kamarády.A já přišla za 5minut dvanáct,malém jsme umřeli oba.Už jsou to 4roky,ale dodnes me to bolí.Je to zlý vim to,Karolinka ma skoro 3leta dcera mi to nějak v nahrazuje(1.12.)ale i tak to občas dost bolí,a nejen to.Už nikdy neuzdravim bolavé srdce i když žijí teprv 25let ale už se za tu dobu stalo hodně az příliš bolestnych věci.Přejí vám hodně štěstí!Zdraví,lásky a štěstí je nejvíce potřeba.Naschledanou Lenka
Vim ze to moc bolí,ale časem třeba bude další i když neplanovany😉
@pomoztekacence no teda tak to je síla. Moc mne to mrzí - Vaši bolest si opravdu neumím představit. Popravdě řečeno v době té největší krize jsem si říkala, jak to bude dál. V mém životě se teda neobjevil nikdo další, ale neumím si představit vzít holkám jejich tátu.Na druhou stranu myslím, že zůstat s mužem jen kvůli dětem taky nejde. Jsem moc ráda, že se teď vše spravilo. Dnes jsme společně miminko pohřbili a ač to asi zní divně moc se nám ulevilo a bylo to "krásné". Opět nás to sblížilo a posunulo. Moc vám přeji už jen krásné a šťastné chvíle.
No to si právě taky neumím představit,proto nedělám a snažím se zahnat me pocity k jinému muži pryč,díky bohu se to daří.Mala tatu potřebuje a já tak nějak taky.Snad už bude jen a jen dobře,ještě kdyby se to u nás taky spravilo,tolik bych si to prala,.Strašně moc.Upřímnou soustrast je mi to líto.My taky pohřbívali tehdy,dostali jsme i pohřební list.
Bohužel jsem se dnes dozvěděla, že mě čeká také samovolný potrat. Jsem v 9. týdnu, ale miminko zemřelo kvůli chromozomálním vadám, alespoň podle toho, co mi řekl dnes dr. Ještě jsem to nějak nepobrala, jsem mimo. Snad se nám 🌈 duháček časem podaří. A jsem vděčná za doktora, co i smutné zprávy dokáže podat citlivě a jemně. Upřímnou soustrast.
@haniplanetka velice mne to mrzí. Vím jak to bolí. Pokud se rozhodnete pro samovolný potrat a budete chtít nějaké informace klidně pište. Není špatné mít dost informací a třeba i nějakou oporu. Nikomu tuto cestu nevnucuji, každý musí zjistit, co je pro něj lepší. Přístup Dr je opravdu důležitý - já třeba vím, že budu hledat nového DR. měla jsem své pochybnosti již dříve a bohužel přístup Dr mne nenadchl. Počkát teď na kontrolu dělohy a začnu oslovovat jiné DR
Terez, je to moc krasne napsany, i kdyz samozrejme moc smutny. Je nadherny, ze jsi to zvladla doma a ze jste si z toho konce dokazali vzit i neco dobreho.
Smutný příběh, poplakala jsem si, když jsem ho četla...Mám za sebou bohužel podobný příběh. Samovolny a zamkly potrat v 11týdnu. Nikdy nezapomenu na ten den, kdy jsme se museli rotloucit...Teď mám dvě princezny a jsou moje všechno. Hodně sil a přeji Vám spokojenou rodinu ❤
Diky za vas pribeh i za dalsi pribehy tady pod clankem!
O nasi prvni holcicku jsme prisli na konci 16.tt. Prvotrimestralni screening dopadl spatne, probehl 2 tydny po tom, co jsme tehotenstvi oznamili rodine. CVS jsem odmitla, protoze bych pak na "nabizeny" potrat stejne nesla. Pritel me podporil. Bohuzel jsem tehdy netusila, ze bych nemusela na revizi do nemocnice, to jsem zjistila az pozdeji pri procitani pribehu jinych maminek. Jeste tesne pred revizi doktor koukal na utz a rikal - to neni mozne, ze jste byla v 16.tt, pry "velikost neodpovida"... Ano, protoze me telo vedelo, ze miminko uz neni a samo se chystalo na jeho odchod, verim tomu, ze by vse probehlo dobre a nemusela bych cekat, az se me telo da po revizi opet dohromady. Ale to uz je ted vedlejsi.
Rok a den po odchodu nasi (navzdy) prvni holcicky se nam narodil nas duhacek 🌈 netusila jsem, ze se jim tak rika 😍
Pred skoro 4 mesici jsme privitali nasi druhou holcicku, je to nase slunicko 🌞
A ackoli jsme puvodne planovali obligatni dve deti, mozna casem pribyde dalsi, uvidime 👶
Omlouvam se za "roman", ale nedalo mi to a proste jsem ho sem musela napsat.
Vsem maminkam (i tatinkum), co si projdou necim podobnym, preju, aby to zvladly (zvladli), a pokud si to budou prat, aby se jim narodil ten jejich duhacek 🍀 ❤
@haanja mám veliké štěstí, že je kolem mne spousta úžasných silných žen, které mi v této nelehké situaci byly oporou a připravily mne na to, co mne čeká. Když už se to tak stalo jsem opravdu vděčná za množnost se důstojně rozloučit a prožít si to. Neříkám, že je to pro každého - chápu ženy, které si vyberou jinou cestu, ale za sebe bych to moc doporučila každé ženě v této situaci. Je jen škoda, že v takové situaci se můžete obráti pouze na soukromé PA, že v nemocnici tuto možnost nenabízí. Má Dr. mi nabízela alespoň možnost konzultovat a nechat se zkontrolovat než to příjde a také po, ale vím, že spousta Dr nenabízí ani to a na ženy pohlíží jako na nesvéprávné.
A ano připouštím, že do chvíle, kdy jsem nevěděla, že prince čekáme jsem už dítě nechtěla. Teď jsem se s manželem dohodli, že tuto možnost necháme otevřenou a pokud se zadaří budem rádi a v pokoře nový život přivítáme.
Moc děkui za sdílení Vašeho příběhu - myslím, že toto prožívá spousta žen a je trochu škoda, že se v takové situací cítí sami a opuštěné. Stále je to pro společnost veliké tabu. Přitom mluvit o tom a předávat si zkušenosti moc pomáhá. Sama jsem měla velikou podporu a jsem za ni neskonale vděčná a přála bych ji každé ženě.
Terezko,tak moc me to mrzi!A kdybys potrebovala,jsem tady!❤
Začni psát komentář...
Chtela jsem neco napsat,ale.... ja nemam co.. nevim.. vlastně vim.. prosla jsem su tim,ovsem v půlce.. doma samý chlapu,pod srdcem děvče.. 😞