Život s obstrukční bronchitidou

Obstrukční bronchitida je onemocnění, kdy z různých důvodů otékají průdušky, vzniká překážka, díky které je zhoršené dýchání - dušnost.

Poprvé jsme se s ní setkali začátkem srpna u mého tehdy 9 měsíčního synka Damíska. Jednoho pondělního večera byl velmi neklidný a plačtivý, nemohl usnout a hůř dýchal. Během hodiny už se nebyl schopný skoro vůbec nadechnout a vyštěkával pláč. Až později jsem zjistila, že to bylo proto, že nemohl vydechnout. Vyděsila jsem se poprvé v životě volala sanitku. Diagnóza byla obstrukční bronchitida s akutní laryngitidou. Saturace kyslíku jen 89%. Tomuhle celému předcházely 2 dny rýmy. Jelikož se v nemocnici moc nelepšil, podstoupil výtěry, odběr krve, dostal první kanylu a první rentgen. Celou dobu byl moc šikovný, klidný. 3x denně měl inhalace, odsávání. Dostával kortikoidy, ventolin - inhalačně a jelikož ve výtěrech našli streptococcus pneumonae, tak i antibiotika. Na rentgenu byl vlevo patrný významný stín. V nemocnici jsme byli celý týden, než nás pustili domu, hlavně proto, že brouček zvládal antibiotika v sirupu, zvládla jsem mu dávat inhalátor sama a měli plné oddělení. Doma jsme postupně dobrali antibiotika a vysadili Ventolín a vše se zdálo v pohodě. Zakoupila jsem nám domů zvlhčovač vzduchu a inhalační přístroj na vincentku. Měla jsem obrovský strach, že až nám nejstarší dcera začne tahat ze školky různé nemoci, že by se mohla bronchitida vrátit.

Nečekala jsem, že to bude trvat pouhý měsíc a pátek ráno, po 2 dnech rýmy jsem hned poznala, že začíná Damík dýchat hůř. Byl pátek a proto jsem hned volala na pediatrii, že mám podezření na opakující se obstrukční bronchitidu, jestli by si ho doktorka mohla poslechnout. Sama mám doma fonendoskop a zdálo se mi, že tam slyším významné vrzoty a pískoty. Doktorka slyšela totéž, aplikovala Ventolin a odeslala nás do nemocnice na konzilium. Obrečela jsem to, sbalila si věci do nemocnice, protože mi bylo jasné, že nás domu nepustí. 

Když jsem se v autě loučila s rodinou, dcery hodně plakaly a já to v čekárně rozdýchávala ještě asi hodinu. Cca po 2 hodinách jsme přišli na řadu, oddělení plné, sestra unavená, už dávno měla být doma a přesto byla moc milá a vstřícná- respekt!!! 

V ordinaci byla stejná doktorka, jaká o nás pečovala v srpnu a pamatovala si nás (a očividně i to, jak moc jsem se každý den ptala, jestli už nás pustí domů). Podívala se na mě lítostivě, že nás přeci jen bude muset hospitalizovat. Sedla jsem si a začali jsme si povídat. Říkala jsem jak jsem do té doby léčila a na to přišel nečekaná zvrat. Doktorka mi oznámila, že si myslí, že jsme dostatečně vybavení, že jsem šikovná a zkušená a pokud budu chtít a Damík dobře zareaguje na Ventolín, který mu budou podávat 3x po 20 minutách, pak po hodině, tak nás pustí do domácího ošetřování s kontrolou a rentgenem v sobotu ráno. A Damísek skutečně zabral a jeli jsme po 4,5 hodinách na ambulanci domu.

Proč vlastně nechci být v nemocnici? Nemáme tam soukromí, nemůžu tam nechat Damíska si svobodně hrát, chybí mi moje malé dcerky, všechny nemocniční procedury zvládnu doma a při zhoršení bych okamžitě sedla do auta a jela - nemocnice je 10 minut odtud. V nemocnici se vše podřizuje chodu oddělení, celkem pravidelně se stávalo, že sotva jsem malýho uspala, budili ho na léky. Tady vidím, že chce jít spát, a léky za 10 minut - žádný problém, dám je hned a může jít v klidu spinkat. Nikdo nebudí nás, nikoho nebudíme my. Když chci sprchu, manžel dohlédne. Prostě, doma je doma a já jsem doktorce vážně moc vděčná, že nám toto umožnila. A jídlo. Vážně nechápu, jak se tam mají lidi uzdravit, když vás cpou bílými jedy a prázdnými kaloriemi. Strava pro děti - skleničky. Tím nic proti oddělení, jen je vidět, že prostě opravdu nemají moc peněz. Tady se cpeme ovocem, zeleninou, masem a luštěninami. Můžeme jít ven na procházku na čerstvý vzduch, zalézt si do vany.

Nuže, dostala jsem kortiokidy. Ventolin už jsem doma měla. A nastoupili jsme aktivní léčebnou kůru přesně podle doporučení. Druhý den jsem jela s Damíkem do nemocnice na rentgen a na poslech těsně před aplikací dalšího Ventolinu. Damík se významně zlepšil, ale RTG vypadal úplně ale úplně stejně jako v srpnu. Domluvili jsme se tedy, že můžu prodloužit intervaly mezi dávkami ventolinu a snížit počet vstřiků a že počkáme do pondělí, jak dopadnou výtěry - jestli dostane opět ATB nebo ne. Zároveň proběhne pneumologické (plicní) konzilium, kde se dohodne, jestli nebudeme muset docházet do pneumologické poradny.

Dnes (v neděli) k nám přišla kamarádka, která je léčitelka. Já sama na podobné praktiky věřím, věřím, že mají své místo a účinnost. Přesto se ale nevyhýbám ani tradiční medicíně, zvláště pokud jde o mé děti o které mám strach. Nuže. Napojila se na Damíka a zkusila mu brochnitidu léčit. Byla to má první podobná zkušenost a byla velmi zajímavá. Podotýkám, že věděla jen to, že má už 2. ataku obstrukční bronchitidy. V okamžiku, kdy mezi prsty uchopovala "cosi" a vše dělala se zavřenýma očima, její ruce se koncentrovaly přesně na to místo, které bylo vidět na RTG jako poškozené. Vlastně úplně vynechala pravou plíci a soustředila se jen na ono místo na levém laloku těsně nad srdcem. Na to jsem vážně koukala a definitivně začala věřit, že ta holka ví, co dělá. Těsně po skončení jsem si poslechla plíce fonendoskopem a vrzat jak stará vrata. Chvíli jsme počkali, hladila jsem ho a kamarádka ještě rukami dělala nějaké táhlé pohyby směrem pryč z jeho plic. Za 10 minut jsem si ho poslechla znovu a plíce byly úplně bez jakýchkoli fenoménů, zněly úplně čistě. Takže další Ventolin posouvám o další hodinu později a uvidíme, jak zareaguje. Zítra se staví ještě jednou na kontrolu a ještě jednou provede léčení. Pak telefon do nemocnice a v úterý kontrola. 

Jsem neskutečně vděčná, že jsme spolu doma, že můžeme léčit doma, že mám tak skvělou rodinu a kamarády a tak trochu si myslím, že obstrukční bronchitida pro nás bude něco, jako pro ostatní rýma. Prostě to k nám patří. Ale byla bych mnohem radši kdybych se pletla.

Článek budu aktualizovat podle následných změn.

(Pondělí) Byla tu opět léčitelka a hojíla Damikovi jizvy na plicích. Vnímám, že dýchá jinak, víc zhluboka. Volala jsem do nemocnice a výsledky výtěrů jsou úplně negativní. Takže tentokrát bez antibiotik.

(Úterý) Byli jsme na kontrole a Damík má poslechy úplně v pořádku. Už je jen zahleněný, ale po obstrukci ani památky. Do nemocnice už nemusím, teď už kontroly jen u pediatričky. Avšak dostal na 2 měsíce inhalovat kortikoidy jako prevenci další bronchitidy. Pokud se neobjeví - super. Pokud ano, budeme muset na konzultace na plicní. Ale věřím, že to zabere a bude mít Damiánek klid. 🙂