Denisek - 21.10.2009

Popis porodu.
tak nějak jinak jsem se cítila už celý den před porodem, ale stále jsem si nechtěla připustit, že už je to tady. Večer jsem si lehla v deset hodin s tím, že mě budilo zvláštní tvrdnutí břicha. Ale ještě stále jsem si říkala, že to nic není. Ve tři hodiny v noci se mi to však už nezdálo a proto, že se mi chtělo i na wc jsem vstala. Tam mi bylo vše jasné. Odešla hlenová zátka a tak jsem si sedla do obýváku a počítala itervaly kontrakcí. Přítel za mnou brzy příšel a ptal se co se děje. S klidem jsem mu řekla, že už je to zřejmě tady, ale ať nsetresuje, že to může trvat klidně ještě celý den. Kontrakce byly po šesti a pěti minutách. On však poslal SMSku bráchovi (jeho manželka je doktorka a říkala, že až to příjde tak máme zatelefonovat). Brzy na to se ozvali s tím ať raději jedeme do nemocnice. Já teda tále klidná jsem se pomalu oblekla (mezi tím se vzbudila i moje mamka, která šla do práce a taky můj taťka). Tak kolem páté hodiny jsme vyrazili. Ale jak? Protože jsem měla zlomenou a k tomu oteklou nohu, musela jsem si obut taťkovy velké boty. To byla první sranda. Další sranda jak se dostanu k autu když je u nás padesát centimetrů sněhu? O berlích jsem neměla šanci a tak taťka dovezl boby, mamka mi na něj dala polštář, přítel mě tam posadil a já se takto v pohodičce dovezla k autu. Tam jsem si oddychla a jen si řekla, že až pojedu na zpátek budeme tři.
Do porodnice za asistence přítele,jeho bratra a jeho manželky jsme se dostali kolem tři čtvrtě na šest. Kontrakce byly stále po pěti minutách, ale daly se vydržet. Na příjmu mě vyšetřili s tím, že jsem sice otevřená na dva prsty, ale že už miminko bude na světě dnes. Kontrakce se trochu zvětšovaly. Než se vypsaly všechny papíry uběhla asi hodina. Mezi tím přišli na směnu nové porodní asistentky a taky se objevil pan doktork Kratochvíli kterého jsem již znala z dřívějška. Protože jsem měla stále vyšší tlak dávali mi prášky na snížení. Moc to ale nepomáhalo. Protože jsem měla poslední ultrazvuk v 32 týdnu šlo se ještě tam, kde se udělal odhad na asi tři a půl kilové miminko. Pak mi dali klistýr (vůbec mi nevadil) a odvedli za přítelem na pokoj, kde jsme si povídali, koukali na monitozr a těšili se na příchod našeho miminka. Kolem jedenácté za mnou příšla porodní asistentka s tím, že se to moc nepohlo tak že mě vyšetří pan doktor. Vyšetřil mě primář a tři doktoři a verdikt stejný - porod nepostupuje, neotevírám se, i kdy kontrakce už jsem cítila docela velké. Navrhli mi proto epidurál. Nejdřív jsem moc nechtěla, ale vysvětlili mi, že je to lepší i na snížení toho krevního tlaku a že pak by se měl porod rozběhnout. Kolem půl dvanácté mi ho píchli, dali kapačku. Mě se kontrakce zdály pořád stejné (menší určitě ne), ale přítel říkal, že lítaly pořádně takže nebýt epi, bolelo by to asi víc. O půl jedné přišel doktor Kratochvíl, pak ještě druhý doktor s tím, že je miminko stále moc vysoko takže vzhledem k tomu, že je tak vysoko, vzhledem k mému vysokému tlaku a taky mé zlomené noze mi navrhuje císařský řez. V první moment mi to příšlo líto, že svoje miminko nepřivedu na svět přirozenou cestou, ale pak jsem si řekla no co, hlavně ať už to mám za sebou. A tak mě v jednu hodinu odvedli na operační sál. Tam se všichni divili, že mi císaře nenavrhla (vzhledem k mé zlomené noze) má gynekoložka. Uspaná jsem nebyla, dostala jsem další injekci do zad. Bylo to fajn protože jsem mohla vidět moje miminko. V 13.33 jsem poprve uslyšela křik našeho drobečka a větu "máte chlapečka", když mi ho ukázali tak moje rekace byla. "je to je celý tatínek". Pak mě ještě hodinu šili. Nebylo to příjemné, ale já byla šťastná, protože mi Deniska přinesla sestřičk ještě jednou ukázat a já mu mohla dát pusinku, no nádhera. Pak mě odvezli na šestinedělí, přineslí Deniska, který se hned krásně přisál a my si ho s přítelem užívali až do pěti hodin, kdy pak šel domů a já se snažila trochu prospat. Stejně to ale nešlo, protože emoce nad tím nádherným uzlíčkem se nedaly zaspat.