Proč nekupovat dárky s předstihem?

Manžel se rozhodl, že mi pomůže a letos zabalí dárky. Když děti spaly, vytahal všechny krabice do obýváku, nachystal papíry a mašle... a pak začal plakat čtyřka (nejspíš nějaká tajná chlapská dohoda - hej, tati, dělej, jakože chceš mamce pomoct, já pak začnu řvát a ona to bude muset dodělat). Já dodělávala dárky pro učitelky na další den, šel tedy ke čtyřkovi muž. Mezitím jsem své dílo dokončila a řekla si, že něco pobalím, než čtyřka opět usne. Čtyřka usnul a s ním i manžel (určitě se na mně dohodli...). Kolem půl druhé v noci jsem měla hotovo, došel papír a musela bych pro štafle. Ale už zbýval jen jeden extrémně neforemný dárek, který jsem se tedy rozhodla nechat manželovi, ať si to balení užije. Všechno jsem po sobě uklidila, odnosila... 

Další večer se manžel zvedl s tím, že to jde dobalit. Byl pryč skoro dvě hodiny, pravda, ten poslední kus byl vážně postrach všech baličů, ale dvě hodiny?! Přišel s tím, že to všechno dobalil. S lehkou ironií v hlase jsem pronesla, že je báječný pomocník. 

Štědrý večer nastal... 

On - co jsou ty 4 velké stejné dárky?

Já - ty karimatky. 

On - ne, to ne, takové velké, stejné...

Já - ty karimatky!

A bylo po debatě. 

Hurá, děti cupují, nadšení vrcholí...

č 1 - jeee, karimatka! 

č 3 - taky kalikatka!

č 2 - já mám jinou!

Já mírně zděšená ostřím zrak... manžel se tázavě kouká...

č 1 - další karimatka! Může s náma pod stan i Áňa?

č 2 - a já vezmu Mikyho ze školky!

č 3 už mezitím na kalikatku ukládá všechny barbíny...

No jo, já už je vlastně jednou koupila. A manžel to věděl s zabalil je.  Tak máme doma aktuálně 10 samonafukovaček a děti, které věří, že jim je Ježíšek donesl schválně. Pro kamarády. Máme totiž obrovský stan.