Když jsem se hlásila na testování náplastí Spofaplast, už na konci svého komentáře jsem psala, že vlastně nevím, proč se hlásím, protože ač mají děti často nějaké zranění, tak náplasti nepoužívám. Obvykle postříkám desinfekcí a nechám na vzduchu. Jenže znáte to, někdo vám nabízí něco zdarma... Musím se ale přiznat, snad se na mě koník nebude zlobit, že to na něj povím... Já ten komentář smazala. Takže když mi přišla zpráva, že nás na testování vybrali, byla jsem vážně překvapená 🙂 Ale tak prázdniny za rohem, proč to nezkusit. 

Co přišlo v balíčku? 

• Náplasti Max Hold Voděodolné 12 ks v balení 
• Náplasti Tattoo Voděodolné 10 ks v balení 
• Gelové náplasti na puchýře na patách 4 ks v balení 
• Gelové náplasti na puchýře na prstech 5 ks v balení 
• A jako bonus tyčinková lepidla a lepíky ve tvaru kytičky, což nejvíc potěšilo naši tvořilku.

A teď už k samotnému testování...

Náplasti se používají stejně. Každá je jednotlivě zabalená, otevřete obal, za papírový rámeček chytnete a sloupnete náplast z obalu, náplast nalepíte, uhladíte a nakonec sundáte rámeček. Rámeček je praktický především při nálepování na rovná místa - plochy, v těchto případech funguje perfektně, náplast drží a nelepí se sama na sebe, při lepení neohmatáváte lepicí části.

Trochu problém nastane při oblepování - například prstu - rámeček náplast drží narovnanou a špatně se tedy ohybá, kam je třeba. Slepování náplastí je trochu netradiční, táhne se jakoby ve směru prodloužení náplasti - tedy na druhou stranu, než obvykle. A kupodivu to celkem dobře funguje. 

Náplasti Max Hold

V balení jsou tři různé velikosti, náplasti mají ve středu tělovou barvu (průměrného Evropana 🙂 ), okraje jsou průhledné a mají papírový rámeček.

Testovala jsem:

- střední velikost na ukazováku rozříznutém o karton - vydržela celý den, včetně koupání v bazénu a mytí vlasů, na noc jsem ji slepila

- malou velikost mezi prsty na noze - opravdu zákeřné místo, tady právě samotné lepení rámeček dost komplikoval, ale povedlo se, vydržela celý den chození v sandálkách, ke konci dne už se z jedné strany začala slepovat

- velkou velikost na dětském rozbitém koleni - vydržela dva dny velmi intenzivního koupání v bazénu a stále držela jako přibitá, nicméně osobně bych uvítala ještě trochu větší - na manželovo rozbité koleno byla malá

Náplasti Tattoo

V balení je 10 ks jedné velikosti náplastí s různými motivy smajlíků, dle mého spíše holčičích, ale i kluci si vyberou. Testovali jsme na patě, kolenu a na hrudníku. Výdrž nekonečná, ani po dvou dnech náznaky odlepování. Dětem se líbily. Já bych ocenila, kdyby v balení byly různé velikosti, stejně jako u náplastí Max Hold. 

PLUSY A MÍNUSY Max Hold a Tattoo

Plusy - nekonečná výdrž, design (u Max Hold nenápadný, u Tattoo líbivý), snadné snímání tahem, voděodolnost

Mínusy - snad jedině chybějící odstupňování velikostí u Tattoo a “malá” velká velikost u Max Hold

A někdy plus a někdy minus je ten rámeček - podle toho, kam se lepí 🙂 

Náplasti na puchýře 

Tak u těch to vypadalo, že už je neotestuji, nakonec špatná volba trasy cestou dolů z Kampenwaldu (paní pokladní - jasné, s kočárkem a dětmi v pohodě, jděte! ), 4 hodiny šílených cest z kopce, kdy já často nesla v jedné ruce čtyřku a druhou rukou jistila trojku, aby se neskoulela až pod kopec, zatímco manžel to sjížděl s prázdným kočárkem a jednička s dvojkou sem tam sjely po zadku...), gumová Viva naboso a ve vedru a puchýře byly na světě. Žádná katastrofa, ale druhý den jsme jeli 40 km na kolech, tak se úplně nehodily.

A tedy, překvapily. Chvála jim. Jen díky nim jsem těch 40 km na kole ve stejných botách a včetně koupání přežila. Až na ten rámeček - olepení malíčku na noze bylo fakt náročné. 

A pak mě trochu zmátl trojúhelníkový tvar náplasti na patu - nějak jsem nevěděla, zda ten vrchol mířit nahoru nebo dolů. A ten vrchol se odlepil, ale přes puchýř náplast držela celý den. 

Loni se mi povedl podobný kousek ve stejných botkách, olepila jsem se vším možným, ale do bot nepomohlo nic a na kolo jsem musela v žabkách. Takže letos jsem byla velice mile překvapená. 

Plusy - slušná výdrž, příjemná na noze, daly se obout boty, které puchýř způsobily 

Mínus - jednoznačně rámeček u těch prstových

A závěrem?

Jsem vážně mile překvapená výdrží i voděodolností, což byly hlavní důvody, proč jsem náplasti nepoužívala. A funkčností náplastí na puchýře. Obout tytéž boty hned druhý den, super! Zbytek náplastí máme s sebou na kempovací dovče, ač doufám, že už nebudou třeba. Ale až dojdou, pořídím do zásoby další. 

Děkuji moc za možnost testovat a změnit názor na náplasti, tyto mohu opravdu s klidným svědomím doporučit. 

#zkusenosti_spofaplast

Manžel se rozhodl, že mi pomůže a letos zabalí dárky. Když děti spaly, vytahal všechny krabice do obýváku, nachystal papíry a mašle... a pak začal plakat čtyřka (nejspíš nějaká tajná chlapská dohoda - hej, tati, dělej, jakože chceš mamce pomoct, já pak začnu řvát a ona to bude muset dodělat). Já dodělávala dárky pro učitelky na další den, šel tedy ke čtyřkovi muž. Mezitím jsem své dílo dokončila a řekla si, že něco pobalím, než čtyřka opět usne. Čtyřka usnul a s ním i manžel (určitě se na mně dohodli...). Kolem půl druhé v noci jsem měla hotovo, došel papír a musela bych pro štafle. Ale už zbýval jen jeden extrémně neforemný dárek, který jsem se tedy rozhodla nechat manželovi, ať si to balení užije. Všechno jsem po sobě uklidila, odnosila... 

Další večer se manžel zvedl s tím, že to jde dobalit. Byl pryč skoro dvě hodiny, pravda, ten poslední kus byl vážně postrach všech baličů, ale dvě hodiny?! Přišel s tím, že to všechno dobalil. S lehkou ironií v hlase jsem pronesla, že je báječný pomocník. 

Štědrý večer nastal... 

On - co jsou ty 4 velké stejné dárky?

Já - ty karimatky. 

On - ne, to ne, takové velké, stejné...

Já - ty karimatky!

A bylo po debatě. 

Hurá, děti cupují, nadšení vrcholí...

č 1 - jeee, karimatka! 

č 3 - taky kalikatka!

č 2 - já mám jinou!

Já mírně zděšená ostřím zrak... manžel se tázavě kouká...

č 1 - další karimatka! Může s náma pod stan i Áňa?

č 2 - a já vezmu Mikyho ze školky!

č 3 už mezitím na kalikatku ukládá všechny barbíny...

No jo, já už je vlastně jednou koupila. A manžel to věděl s zabalil je.  Tak máme doma aktuálně 10 samonafukovaček a děti, které věří, že jim je Ježíšek donesl schválně. Pro kamarády. Máme totiž obrovský stan. 

Balíček k nám dorazil s menším zpožděním, ale s o to větším očekáváním. Četla jsem první postřehy ostatních testovaček a doufala, že Enticon pomůže i Kubíčkovi.

A od čeho přesně?

Náš Kuba je trpitel, kdybyste ho viděli, srdce by vám při jeho pláči pukalo. Pravidelné ranní krize kolem páté hodiny, kdy se první prdíky potřebují dostat ven, ale nedaří se a nedaří. A on pláče a pláče. A třeba dobrou půl hodinu. A tohle se opakuje zhruba 4x za den, jsou lepší dny a jsou i mnohem horší dny.

A co jsme s tím dosud dělali?

Všechno možné. Nahřívání a masáže bříška, krčení nožiček, nošení na tygříka, konkurenční kapky (zbylá má trojka si s nimi vždy vystačila)... A co pomáhá nejvíce? Teplá voda v kyblíku, tam jdou prdy ven nejlépe, jen "koupač" mívá problém ten smrádek rozdýchat 🙂 a samozřejmě šátek. Ale vzhledem k tomu, že se mi doma pohybují další tři kousky vyžadující mou péči a pozornost, tak to není úplně praktické.

Jak by se Enticon měl používat?

Dostali jsme k testování dvě balení Enticonu. V každém balení je lahvička se suspenzí, sáček s probiotiky a příbalový leták. Sáček se vysype do lahvičky, protřepe a uloží do lednice - pro větší účinnost. Od smíchání je možné jej používat 14 dní. Enticon je vhodný pro děti od 1 měsíce. Dávkuje se po 20i kapkách ideálně po jídle, těm nejmenším 1-2x denně. Před každým použitím se musí důkladně protřepat. Chutná po jahodách, nebo spíš jako jahodové bonbóny. Je to taková ta "jako jahodová chuť", kterou všichni známe, ale jahody tak vlastně ani moc nechutnají. Nicméně dětem chutná a o to jde.

A jak jsme používali my?

Já se rozhodla dávat 2x denně, ráno a večer. Po jídle je Kubík v podstatě neustále, tak s tím problém nebyl. Trochu problém měl ale s tím, že kapky byly z lednice studené. A vyndavat je dřív a nechat "teplat" celé je nesmysl, odkápnout si dávku a nechat teplat na lžičce lehce nepraktické. Takže si holt musel zvykat na studené (raději více účinné,  než méně studené).

Té lednice jsem se bála i proto, že jsme zvyklí mít kapky u přebalováku vedle plínek, takže nás to víc trklo, ale musím sebe i manžela pochválit, nakonec jsme nezapomněli ani jednou. Nicméně upřímně musím říct, že přesně 20 kapek jsme nekapali. První večer jsem zkoušela a počítala a vyšlo mi v průměru 10 kapek na jedno naplnění kapátka. Takže jsme jednoduše dávali na jednu dávku dvě kapátka, kapka sem, kapka tam. A rovnou do pusinky.

Testovali jsme přesně 14 dní a v lahvičce ještě zbylo.

A jak to probíhalo?

Byly lepší dny a byly i horší dny. První dávku dostal v pátek na noc a hned tu noc přišla první krize až v 7h ráno, místo v obvyklých 5h. Pro někoho malá změna, pro mě malý zázrak. Sobotní den ale proběhl jako vždy, několik tlačících 30iminutovek... Další záblesk naděje byl v noci z neděle na pondělí, kdy nejen, že vynechal jedno noční kojení, ale probudil se až v okamžiku, kdy mi zazvonil budík do školky. A pozor, probudil se s úsměvem, bez pláče. Poprvé za dlouhou dobu. A to jsem se v neděli vážně nešetřila, slavili jsme, byl dort, chlebíčky...

Tak že by? Bohužel. Další dny probíhaly více či méně stejně, jako před testováním. Navíc se mu i prodloužil interval kakání ze 3 na 5 - 6 dní. Naprosto upřímně musím říct, že žádné větší změny k lepšímu neproběhly. 

A mé shrnutí?

Kdo ví, jak by ty dny vypadaly bez Enticonu. Hůř? Líp? Nevím. Každému bříšku pomůže něco jiného. Kubíčkovi Enticon nepomohl. Budeme dál nahřívat, kyblíčkovat a šátkovat, vstávat spolu v 5 hodin a doufat, že to brzy přejde. 

Ale i tak moc děkuji za možnost testovat. Druhé balení už si ode mě odvezla kamarádka, tak snad zabere alespoň jejímu prckovi.

Agi: Včera se nás paní učitelka ptala, co dělá tatínek a maminka za práci. Olík říkal, že tatínek je hasič.

Já: Opravdu?

Agi: Opravdu není. Pak mi v lese pošeptal, že si to vymyslel, protože neví,  kde táta pracuje.

Já: Aha...  A tys věděla, viď?

Agi: Jasně. Řekla jsem, že táta prodává pivo. V Koreji.

Já: No... to taky.

Agi: A pak jsem řekla, že tvoje práce jsme teď my, ale to paní učitelka už věděla, protože viděla Lukáše a Anet. Tak jsem jí řekla, že až půjde Anet do školky, tak budeš zase kanálník.

Já: Kanálník?! 

Agi: Jo a že máš v práci rybičky.

Já: Tak příště radši řekni, že jsem analytik. A ty rybičky nejsou moje, to je jen akvárko na ozdobu.

Agi: No vždyť jo, kanálytik.

Já: Aha, tak řekni, že pracuju na počítači. A Luky, co bys řekl paní učitelce ty?

Luky: Že táta pije pivo. Standovo.

Já: Aha, a já?

Luky: Ty vaříš a pleteš. A utíráš trampolínu.

Já: Aha. Prima.

Luky: Mami, ty máš rybičky v kanálu?