Matky postižených dětí

Většina žen se stane matkami náhodou, některé z vlastní vůle, několik málo díky společenským tlakům a pár ze zvyku.

Napadlo vás někdy podle čeho si Bůh zvolil matky postižených dětí ? Vznáší se nad zemí, pozoruje, co se tam dole děje a dává instrukce andělům, aby dělali poznámky do obrovité knihy. Nakonec řekne andělovi jméno a usměje se : "Dejte jí slepé dítě".

Proč téhle, Bože? Je tak šťastná, ptá se zvědavě anděl. Přesně tak, souhlasí Bůh. Copak bych mohl dát dítě s postižením matce, která se neumí smát ? To by bylo kruté.

Ale má trpělivost ? táže se anděl. Nechci, aby jí měla moc, jinak by se utopila v sebelítosti a zoufalství. Jakmile její šok a strach pominou, zvládne to, řekl Bůh.

Ale Bože, já myslím, že v tebe nevěří. Bůh se usměje: To je jedno. To se dá napravit. Tahle je dokonalá. Má akorát sobectví. Anděl se zajíkne. Sobectví ? To je ctnost ? Bůh přikývne. Kdyby se občas nedokázala od dítěte odloučit, nemohla by přežít. Ano, tohle je žena, kterou obdařím nedokonalým dítětem. Ona si to ještě neuvědomuje, ale je jí co závidět. Nikdy nebude brát jako samozřejmost jediné vyřčené slovo. Nikdy nebude jediný krůček považovat za obyčejný. Až její dítě poprvé řekne "máma", bude přítomna zázraku a bude o tom vědět. Až bude svému slepému dítěti popisovat strom nebo západ slunce, uvidí ho tak, jak mé výtvory vídá jen málokdo.

Dovolím jí jasně vidět všechno, co vidím já - nevědomost, krutost, předpojatost - a dovolím jí se nad ně povznést. Nikdy nebude sama. Já budu po jejím boku každou vteřinu každého dne jejího života, protože ona koná mou práci stejně jistě, jako by tady byla po mém boku.

Erma Bombecková