Balím do porodnice, zn. předčasně

Zdá se, že se to pomalu blíží. Termín je sice ještě daleko (16.-20.2.), ale vypadá to, že Zuzlce se chce na svět dřív. Už minulou středu, když jsem byla u doktora, tak mě oznámil že mám počítat s tím, že pujde ven dřív, než předpokládáme. No doma se začínáme sázet na termín, kdy malá vyleze. Ségra tipuje 27.1 ., já 25.1. a tatínek 2.2. Ono krásný termín si vybral, otázka, jak se rozhodne naše dítě. Holčičky se prej strojí a je běžné, že se holky přenáší. Ale na druhou stranu - jestli bude po mamince (a koneckonců i po tatínkovi), tak tomu strojení moc nedá a bude se cpat ven čí dřív tím líp.
Ikdyž jí pořád říkáme, že je brzo, že ještě musí počkat a (jak říká tatínek) ještě není hotová komora, kam pujde stůl, místo kterého půjde postýlka.

Pár dní zpátky mě tak šíleně bolelo tříslo, že jsem byla ráda, když jsem šla na záchod a zpátky do postele. Při každém pohybu mě to vystřelovalo do stehna a přes pipku do druhého třísla. No hrom. A teď jsme chtěli dělat tu komoru. Takže to vlastně dělal jenom můj. Musel pořád běhat sem a tam, protože jsem mu nebyla schopná ani nic podávat. Ale včera už mě bylo dobře. Je mě jasné, že se tělo připravuje, roztahuje, uvolňuje..... ale hýbala jsem se se slzičkama v očích a vzívala všechny svaté i sprosté. Dneska v noci jsem myslela, že už to přišlo. Zničeho nic břicho jak šutr, křeče v celém spodku.... pak se to uklidnilo a za chvilku zase. Asi tak pětkrát do hodiny. Už jsem chtěla počítat intervaly, ale jak jsem vzala mobil do ruky, tak to všechno přešlo, ustalo. Ráno se mě zas ozvalo tříslo, ale teď je mě docela dobře. Ta noc mě docela vyděsila, fakt jsem myslela, že už je to tady a budu muset zbudit svého, že jedeme.

Takže dneska chcu zabalit, aspoň to, co už můžu. Co nevidět dostane mamka benefity do lékárny, tak se dokoupí takové ty hygienické věci pro mě a nějaké ty věci pro malou. Nějakou tu základní lékárničku a tak. Ale co jde, to už začnu balit. Nebo ta snad pujde ven už v půli ledna.

Jinak je Zuzinka v pořádku. Až moc. Podle ultrazvuku roste jak má, hlavičkou už je dole asi měsíc, takže ta je připravená. Příjde mě, že je teď aktivnější, než dřív, a rozhodně silnější, nebo to kolikrát až bolí, když se tam začne vlnit. A nejaraději má můj pupek, za co jí strašně děkuju... ať si hraje se svojím, no ne? A že se umí vydouvat. To jsou hrby, kolikrát. Včera se mě nadrala pod žebro a spokojeně se tam hrbila. Ale to, že mě musel přesléct můj a já jsem byla ráda, že se hnu a nadechnu, to už bylo madam jedno. No horší, jak naražené žebra - a to jsem už měla.

Takže to vypadá, že se to pomalu ale jistě blíží a dnešní noc mě docela vyděsila. Vždyť přece jenom je ještě brzo. Aspoň ten měsíc ještě musí vydržet, ať je v pořádku a můžeme jet spolu dom a neskončí v inkubátoru, že je ještě maličká. To bych nechtěla. Je sice pravda, že už bych nejrači rodila a měla to za sebou, ale přece jenom, raději ať tam ještě je. No uvidíme, jak to bude, ale bojím se teď dělat cokolik víc, ať si to ještě nerozjedu. Poslové na denním pořádku a jak říkám, dneska v noci to bylo zajímavé.