Bylo ráno 7.11.2016, 7.30hod a mě vzbudila bolest v podbříšku projíždějící až do zad..5tý den po termínu porodu a za dvě hodiny jsem se stejně měla hlásit v poradně na kontrole. Už jsem neusnula. Šla jsem se tedy pomalinku připravovat. V 8hod mi začala opět ta ,,divná“ bolest. Jako prvorodička jsem byla vyplašená z každého píchnutí. Odešla ze mě hlenová zátka a bolest byla po 30min.. ok kontrakce začínají, pomalu se zkracují. V nemocnici si mě rovnou nechali. Natočili monitor, dali na pokoj a čekalo se. Kontrakce se stupňovali a zkracovali, ale stále jsem se neotvírala. Byl už večer a kontrakce se ztratily. Ve 23hod opět nastoupily.

     8.11. ve dvě ráno již po 5ti minutách, otevřená na 3-4prsty. Na pokoji jsem už bolestma nevěděla co mám dělat. PA natočila monitor, zkontrolovala a jde se na sál. Klystýr, sprcha.. mezitím jsem volala manželovi ať přijede, že se jde rodit. Přijel do půl hodinky. To už šlo do tuhýho. PA mi musela píchnout vodu, otevřená na 7-8 prstů, bolesti větší a větší, já zalezlá a zkroucená ve sprše, slzy mi tekly bolestí, ale stále jsem se dostatečně neotevřela. Ok, zpátky na porodní křeslo. Při každé kontrakci jsem manželovi skoro rozmačkala ruku. Z dvou minut se pomalu prodlužovaly na 5, 6min. PA mi píchla cosi na rychlejší rozjezd a začal masakr. Za chvíli přišel doktor a rodíme.. Byla jsem po tolika hodinách už unavená, že jsem neměla sílu tlačit. Tak, jak jsem si hrála na hrdinku a manžela jsem u porodu moc nechtěla, že to zvládnu sama, jsem nakonec byla vděčná, že tam byl. Držel mě za ruku, dýchal snad líp jak já, celou dobu na mě mluvil a opravdu mi pomáhal. Doktora jsem už prosila, ať mi udělá císaře, že to nezvládnu, začala jsem trošku histerčit, ale všichni byli skvělý a uklidňovali mě. Dali mi kyslík, za který jsem byla hrozně ráda. Takže kontrakce a já šla tlačit.. nepovedlo se, ale hrozně mě povzbuzovalo to, že vidí hlavičku, nutilo mi to tlačit víc a víc, ale jak to hrozně bolelo, tlačila jsem i když kontrakce zrovna nepřicházela. Chtěla jsem to mít vše už za sebou. Maličká ven ale nešla. Vzpomněla jsem si na Aniball (nacvičeno 29cm) a pak mi tlačení šlo jak po másle. Na třetí kontrakci prdelka byla venku. Taková úleva najednou.. dali mi ji na břicho.. byla tak krásná, čistá. Narodila se v 5.51hod mírami 3310 a 49cm (Pan doktor mě nakonec chválil, že cvičení aniballem je znát. Ale ze začátku špatným tlačením jsem se trošku poranila zevnitř, takže pár stehů. Nicméně šmiklá nejsem, takže jsem mohla hned fungovat a sedět J). Zvážili, změřili, dali manželovi do ruky a nechali nás dvě hodiny na sále. Prvních pár minut jsme ji dojatí jen mlčky se slzami v očích pozorovali, prohlíželi si každý její detail. Nádherný pocit. Po dvou hodinách jsem po svých odešla na pokoj, osprchovala, usnula jsem a za hodinku mi ten můj uzlíček přivezli a už nechali u mě napořád.. Je to týden 4dny a já se do ní zamilovávám čím dál víc. Teď tu sedím v obýváku na gauči, ona vedle mě sladce spinká a já si říkám, že porod je vlastně nádherná věc, protože mi přinesl toto štěstí… protože, tohle je Láska!!!