Testování panenky z limitované Osmany Laffita edition mě hned zaujalo, tak jsem nás přihlásila. Věděla jsem, že pro dceru Alenku to bude skvělý dárek k jejím blížícím se narozeninám a že ona, jako panenková královna, z ní bude mít velikou radost.

A taky měla. 

V balíčku k nám připutovala organizátorka Jasmine, která do té naší rodiny touto svoji vlastností naprosto sedne

Samotný nápad vytvořit kolekci panenek, které budou mít svá jména, svoje vlastnosti a specifika, mi přišel jako skvělý. Proto jsem očekávala, že Jasmine, která je prezentována jako výborná organizátorka, která ráda pořádá večírky pro své tři kamarádky, bude mít ve výbavě něco, co ji v tomto směru charakterizuje, např. telefon, notebook, diář nebo nějaký zápisník apod. To bohužel chybělo – nicméně jen mně, Alence to bylo jedno. Jasmine se hned spřátelila s ostatními panenkami a zaujala dokonce i syna Ondru, který se zcela nečekaně přidal ke hře s panenkami. To mě překvapilo, protože on obvykle uznává jen to, co má čtyři kola.

Potraviny skokově zdražují a často tu čtu, že je to pro mnohé rodiny neúnosné, snažit se jíst relativně zdravě a dopřát dítěti zeleninu a ovoce, protože je přece prospěšná...

Ano, je.

Ale na čerstvé zelenině v lednu dovážené přes půl světa a pěstované v bůhvíjakých podmínkách dle mého názoru není prospěšného vůbec nic. Nebo jen naprosté minimum. Takže přináším pár tipů, jak ušetřit a nestrádat:

1/ "My jíme zeleninu a ovoce na kila.." 

Není potřeba jíst na kila. Doporučené množství ovoce a zeleniny denně pro dospělého je cca 400-500 gramů, pro malé dítě polovina, v poměru 2:1 pro zeleninu.

Často tu čtu, že "můj syn miluje čerstvé okurky, sní klidně dvě na posezení, přece mu ji neodepřu, je to zdravý.." Tak teda já mu ji klidně odepřu. Sníst dvě okurky za pade na posezení mi přijde moc. Navíc mám dvě děti, a když chce jedno, chce obvykle i druhé a dát denně stovku za okurky, to vážně ne. Když už ji občas v nějaké akci koupím, tak ji nakrájím na plátky k nějakému jídlu a podělíme se všichni tři. Okurek na kila se může klidně přejíst v jejich sezóně. A to platí o všem, nejen o okurkách.

Tak a je to tady.
Léta spoření přináší ovoce, na spořicím účtu je už suma, kterou lze investovat do koupi nového auta. Ačkoliv staré auto stále ještě jezdí, přece jen je to ročník, který už nepatří mezi nejmladší. Začíná se tak pomaličku dostávat do fáze, kdy se částka za roční servis vyrovnává splátkám za nové auto. Ceny všeho strmě stoupají, proto jsem usoudila, že nemá cenu odkládat koupi nového vozu, a rozhodla jsem se jít do toho hned.

V první fázi jsem si určila, jaký vůz je pro naši rodinu vhodný. Stává se pravidlem, že s přírůstkem do rodiny se mění malá a sportovní auta svobodných mužů a žen za prostorné rodinné vozy. Má to svoji logiku a při ukládání korby od kočárku do kufru jsem svého kombíka nejednou ocenila.

Ale děti hlubokému kočárku rychle odrostly, sporťák jsem následně pohodlně složila i do krátké fabie a prioritou je pro mě nyní možnost bez problémů zaparkovat na místě u školy, kde pracuji, nebo ve městě, kam vozím dceru do hudební školy. Na mé fabii jsem si také ověřila, že cestování na tuzemskou dovolenou s menším autem není problém ani tehdy, kdy s sebou beru dvě koloběžky.

Při výběru našeho nového rodinného vozu jsem se řídila následujícími kritérii:

• Design nového auta (přeci jen jsem žena a toto kritérium je pro mě důležité)
• Nízká spotřeba
• Kufr o objemu 400 l je dostačující
• Možnost připevnění střešního autoboxu
• Cena maximálně 500 000 Kč, ideálně méně

Motorizaci a podobné věci (případní pánové prominou) jsem u nového auta příliš neřešila, protože jsem si jistá, že všechna nová auta jezdí dobře a silné auto s dvěma dětmi nepotřebuju, jezdím bezpečně a podle předpisů (no dobře, občas to ujede, ale snažím se).

Vánoce se blíží mílovými kroky. Dětem už jsou dárky nakoupené, některé i zabalené, ale stále ještě nevíme, co koupit dospělým, kteří mají všechno? A hlavně - co zase koupit tchyni? Stejně bude jako vždy nespokojená a stejně nám ty děti nepohlídá. No, ale jsou Vánoce, něco jí dát musíme. To zase bude oříšek…

Nemusí být! Zapomeňte na to, že vztahy s tchyní jsou někdy trochu napnuté, naopak, připomeňte si, že je to máma toho báječného chlapa, kterého jste si vzala, a že především ona má zásluhu na tom, že je tak skvělý. Tak si pojďme ukázat nějaké tipy na skvělý dárek, ona si ho zaslouží!

Foto-zdroj: freepik.com

Luxusní dárkové koše

Každý člověk si rád na Vánoce dopřeje něco mimořádného. Něco, co si běžně nekoupí. A je jedno, jestli je to luxusní kosmetika, láhev vína nebo nějaká delikatesa. Anebo všechno v jednom? Prvotřídní dárkové koše můžete vybrat třeba na eshopu Zdravý koš. Obchod nabízí spoustu luxusních dárkových košů nebo obálek v různých cenových hladinách. A můžete k nim přidat i osobní vzkaz.

Foto-zdroj: www.zdravykos.cz

Už jsem sem podobný článek psala, ale speciálně na přání @chci_miminko která nerozumí obalkové metodě, píšu znova..a taky, opakování je matka moudrosti, a třeba článek pomůže i někomu jinému.

Takže obálková metoda hlavně už dnes v době účtů a bezhotovostnich plateb není úplně optimální. Takže popíšu, jak to dělám já.

Protože si rozpočet dělám už několik let, mám představu, kolik a za co měsíčně utrácím. Pokud někdo teprve plánuje vést rodinné účetnictví, ze všeho nejdůležitější je, si všechno správně nastavit. Sečíst veškeré příjmy a poctivě si zapisovat veškeré výdaje. Ale opravdu všechny, včetně dvacky za parkování nebo za kafe z automatu. Poslední den v měsíci je třeba si k tomu sednout a vše spočítat. Zjistíte, co bylo zbytečné a tam si příště budete dávat víc pozor.

Pak si můžete vytvořit roční finanční plán. Tento je fiktivní, jen pro lepší pochopení.

Do kolonky Plánované příjmy si zapište vše, odkud vám nějaké pravidelné příjmy plynou. Mzda obou manželů, rodičovský příspěvek, PPM, příjmy z pronájmu atd.

Potom níže do kolonky Pravidelné platby si napište částky, které platíte každý měsíc ve stejné výši. Je ideální si na tyto platby zřídit trvalé příkazy. S těmito platbami nelze moc hýbat, jejich výše je zpravidla stejná.

Psala mi kamarádka. Je to taková typická máma, která chce pro své děti to nejlepší. Mají doma tři kluky, opravují domeček, teplé večeře, děti často venku, hodně čtou, snaží se být poctivá a spravedlivá.

Řekl bych moc dobrý.

Takže psala mi: jsme s dětmi v LEGOLANDu. Řekli jsme si s Martinem, že to pro kluky uděláme, bude to zážitek. Ale je to náročné a trpím. Už jenom ta cesta do Berlína, je to fakt daleko. Teď jsme tady, je tu šílené horko, asfalt teče, všude plno lidí, vstupné ani nemluvím, tak trochu děs běs. Víš co? My jsme se ségrou o prázdninách obíraly naklíčené brambory pro čuníky a s babičkou obracely seno. A za odměnu jsme se mohly jít odpoledne koupat do rybníka. Bylo to lepší! Dnešní děcka jsou přehlcená. Mají toho moc. Myslíš, že jsou naši kluci nadšení? Úplně bez sebe? Jakože Legoland? Berlín? Ne. Prostě normálka. A co tam máte dál?

Jo, jo, souhlasím.

Mají toho hodně kolem sebe i pro sebe. A novým fenoménem doby je nuda: naši milánkové jsou věčně nespokojení, a tak nějak otrávení z podstaty. A my k tomu pořádáme pedagogické konference, abychom objevili, jak je lépe a radostněji motivovat. Abychom s nimi proboha svatého aspoň nějak pohnuli. Tak pohodlný svět tady ještě nikdy nebyl. A děti to jenom zrcadlí, nic víc.  

Takže?

Mezi nejčastější novoroční předsevzetí patří určitě i závazek, že zlepšíme své hospodaření s financemi, navýšíme rezervy a že si našetříme třeba na pěknou dovolenou.

Já si podobné předsevzetí dávám každoročně a o tom, že nejsem sama, mě přesvědčují mnohé zprávy, které tu v těchto dnech čtu.

Jenže...

Předsevzetí je jedna věc a denní realita je věc druhá.

Jednou jsi dole, jednou nahoře...

Ještě než jsem se začala více zajímat o domácí rozpočet, žila jsem v domnění, že šetřit můžou jenom ti, co vydělávají dost peněz. Že ti, co vydělávají málo, prostě ušetřit nemůžou a proto žijí od výplaty k výplatě. Ale sama na vlastní kůži jsem zjistila, že to tak vůbec není a hlavně být nemá. Když jsem začala soukromě učit a vybudovala tak svou jazykovou školu, vydělávala jsem dost slušně na to, abych se přestala hlídat a abych si mohla koupit, co se mi líbilo. Stravovala jsem se převážně v restauracích,  žádné domácí vaření. Za měsíc jsem za jídlo pro sebe utratila tolik, co mi teď na jídlo stačí na dva měsíce pro tříčlennou rodinu. Je pravda, že když byl nějaký nenadálý výdaj, nebyl problém ho zaplatit z běžných příjmů. Nic mě tedy nenutilo výrazně šetřit, peníze pořád nějaké byly...

 Taky si na Nový rok dáváte s diářem v ruce předsevzetí, že tentokrát si jej budete dennodenně poctivě plnit důležitými schůzkami a úkoly? A taky vám to každý rok vydrží jenom prvních čtrnáct dní? Ještě jste totiž papírovým plánovačům a kalendářům nepřišli na kloub. S našimi vyzkoušenými a hlavně osvědčenými tipy svůj nový diář vytěžíte do poslední stránky.

Možná si říkáte, že těmhle papírovým pomocníkům už dávno odzvonilo a nahradily je chytré aplikace. Pořád se ale najde dost lidí, kteří jsou toho názoru, že čím víc digitálních plánovacích vychytávek máte po ruce, tím spíš vám z toho všeho půjde hlava kolem.  Jen si to představte: Kadeřnice s vámi zrovna skončila, a tak se s vyfoukanou hlavou chystáte platit… A raději se rovnou objednáte na další střih. Slečna na vás vychrlí volné termíny dřív, než odemknete telefon, otevřete kalendář, najdete měsíc, den, doplníte název události a místo, nastavíte upomínku („říkala jste v jednu, nebo na půl třetí?“)… A pak když vás o pár měsíců později trkne, že byste v blízké době měli jít pod nůžky, chytrý kalendář o ničem neví. Aby ne, v tom fofru sice vaše prsty zanesly správný den a čas, ale nebraly ohledy na letošní rok. A tak vás telefon bude v roce 2022 nutit do stříhání. 

Přitom k uspořádání času stačí stará dobrá tužka a papír rozdělený do dnů, týdnů a měsíců. Na rozdíl od digitálních kalendářů záleží jen na vás, jak s těmi papírovými naložíte. Můžete si své plány poznamenat stručně bez dalších zbytečných detailů (proč doplňovat pokaždé místo, když už patnáct let chodíte k té samé kadeřnici), nebo se naopak rozepsat, aby vám nic neuniklo.  

Musí sednout Vaší osobnosti

A tak se dostáváme k prvnímu důležitému kroku: vyberte si diář, který neladí pouze k vaší kabelce, ale hlavně sedí vašemu systému plánování. Jste minimalista a vystačíte si se dvěma krátkými poznámkami denně, nebo si potřebujete celý den rozepsat dopodrobna? Využíváte svůj plánovací kalendář i jako notes, a tak vám tři stránky na poznámky nestačí? A co teprve, když nemáte rádi změny a po roce se musíte rozloučit se starým dobrým sešitem… Na každý systém se dnes najde vhodný diář – od malých kapesních přes manažerské s kapsami na vizitky a vyměnitelným kalendáriem, školní rozdělené na dvě pololetí a s rozvrhem až po motivační, které vám pomůžou plnit úkoly i předsevzetí, a navíc se u toho kreativně vyřádíte. 

Uděláte si pořádek v každodenním fofru 

Myčka nádobí byla věc, kterou jsem si poprvé pořídila až letos do našeho nového domečku. A strašně jsem se na to těšila... až zaklapnu dvířka a o něco později vyndám  čisté, umyté nádobí.

Nikdy předtím jsem myčku neměla. Neměla jsem tedy ani žádné zkušenosti a stále jsem ještě ve fázi zkoumání, co všechno dovede, jak to dovede a které prostředky jsou nejlepší pro dosažení nejlepšího výsledku - absolutně čistého nádobí.

Tablet už jsem vyzkoušela několik druhů a když se objevila možnost testování tablet Sunlight, zkusila jsem se přihlásit, protože jsem je doposud neznala.

Když tablety přišly, byla jsem ráda, že jsou uvnitř ještě zvlášť zabalené a není snadné se k nim jednoduše dostat. To ocení každá hospodyňka, která má doma 16-měsíčního rošťáka, pro kterého jsou kuchyňské skříňky mocným lákadlem a který je natolik fyzicky zdatný, že ani obsah horních skříněk pred ním není v bezpečí.

Z toho jsem měla vážně radost. A o den později ještě větší, když jsem zjistila, že se nemusí obal rozstřihnout, ale že se tableta dává  do myčky celá v tom obalu. Navíc i přes obal příjemně voní.

Samotné testování proběhlo u mě na výbornou.

Vždycky jsem byla chaotik, spoléhající na to, že si přece všechno zapamatuju...no mnohdy se tak nestalo, takže termíny u lékařů jsem prošvihávala úplně běžně.

Potřeba diáře přišla v roce 2007, kdy jsem zacala učit na gymnáziu a potřebovala jsem si zapisovat, co mají moji studenti vlastně dělat nebo jaký mají DÚ. Od té doby jsem se na něj začala spoléhat..a k jednomu přibyly další. Jeden profesní, kam jsem si psala pracovní termíny a výuku. Další, do kterého jsem si jako OSVČ zaznamenávala příjmy a výdaje. A když se narodila Alenka, přibyl třetí diář, kam jsem si zapisovala její pokroky, nebo co jsme spolu dělaly. Používání tři diářů bylo mým standardem.

Je ale jasné, že to nebylo optimální. Myšlenka na diář, který by obsahoval tohle všechno, co potřebuju, mi nedávala spát. Prošla jsem jich docela dost, na každém mi něco vyhovovalo a něco zase vůbec. Ale ten správný ne a ne najít. Nepotřebovala jsem diář, který mě bude motivovat k výkonům, nezajímalo mě, kým budu za rok, dva nebo pět. Popravdě, jako máma dvouleté Alenky a půlročního Ondráška, jsem měla jediný cíl - přežít ve zdraví svém i dětí...

Až jsem se nakonec rozhodla koupit si diářové desky a udělat si svou náplň.

Konečně jsem byla spokojená, konečně diář, který spojil mé pracovní povinnosti, péči o domácnost a díky kterému mám pod kontrolou své výdaje.

Diář mi pomáhá v každodenní organizaci. Už není mým pomocníkem jen v práci, ale také doma.

Hračky Fisher-Price jsem objevila před třemi lety, když se mi narodila dcera Alenka. Všemi doporučované, všemi oblíbené, takže jsem poslechla doporučení a na první Vánoce Ježíšek Alence přinesl Mluvící pejskovu sestřičku. Přesvědčila jsem se, že jsou to opravdu hračky kvalitní a přínosné. Proto postupně přibývaly další hračky této značky. A také proto jsem nás přihlásila do testování a byla jsem moc ráda, když nás, respektive moje děti, vybrali jako testery.

Původně byl balíček plánovaný spíše pro Ondráška, ale nakonec testovali oba dva. 

Alenka jako první chytila Pejskovu sestřičku, Ondráška zajímaly hlavně krabice a obrázky na nich.

Co jsme testovali?

Dostali jsme balíček tří hraček. Motýlkův kamarád pro klidné sny, Hrací motýlkový  kolotoč  nad postýlku a  Mluvící psí holčičku. Chvíli mi trvalo zprovoznění hraček - sestavení a nákup baterií do kolotoče a usínáčka.  Pejsek už má baterie v sobě.

Jako první bych zmínila Nový motýlkový kolotoč nad postýlku. 

Když jsem viděla nabídku na testování Igracka, přihlásila jsem se, protože mám moc ráda retro hračky naší generace. Po pár dnech prišel mail, že nás vybrali. Byla jsem nadšená a během testování hraček moje nadšení ještě více nabíralo na obrátkách.

Igráček se vyrábí od roku 1976 s cílem přiblížit dětem svět kolem nás a ukázat jim, jak fungují jednotlivé profese. A jak se měnil v průběhu let profesní svět, měnil se a vyvíjel i Igráček. Dnes kromě klasické figurky s několika doplňky se vyrábějí autíčka MultiGo, nákladní i osobní, Igráčci pracují ve svých stanicích, např. na policejní nebo poštovní apod. Díky tomu si dítě může vytvořit své vlastní město.

Naše testovací sada obsahovala od všeho něco. Z velkých nákladních aut to bylo:

MULTIGO BUILD cisterna s řidičem

MULTIGO FIRE cisterna s hasičem

K tomu vyměnitelnou korbu cisterny s mlékem a přívěs.

S přítelem spolu žijeme čtvrtý rok a já už asi 6 let vím, že pokud miminko, tak jedině přes umělé oplodnění. Sice jsme nějakou dobu zkoušeli i přirozeně, co kdyby náhodou, ale jelikož stále nic, objednali jsme se v lednu do Reprofitu v Brně ke konzultaci.

Paní doktorka milá, příjemná, vyšetřila mě a stanovila stejnou diagnózu, co před lety moje gynekoložka - polycystické vaječníky, žádná ovulace.

Zkusila ji vyvolat injekcí agolutinu, do 14 dnů jsem měla dostat měsíčky. Nepřišly, ale sliznice zareagovala, tak na únorové kontrole jsem dostala další, že teď už by to mělo vyjít. Opět nevyšlo a v březnu jsem nasadila antikoncepci, která by to snad měla vyvolat.

20.4. fanfáry tradááá, menstruace konečně dorazila. Po třech letech a na můj svátek - nejkrásnější dárek.

Bolesti jsem měla katastrofální, zdálo se, že si to to moje tělo chce užít, když to je tak málo. Byla jsem nepříjemná, vzteklá jako teriér, až se přítel neudržel a pravil:" Asi jsem rád, že to máš jednou za tři roky, protože tohle mít doma každý měsíc, tak mě trefí šlak." Dlužno dodat, že mě asi taky.

Pak jsem zahájila další měsíc antikoncepce, při kontrole u paní doktorky v Brně bylo vše v pořádku, vyfasovala jsem taštičku s Puregonem a celá šťastná se těšila, až přijde další menses a já začnu stimulovat. Jenže člověk míní, Pánbůh mění.