Testování panenky z limitované Osmany Laffita edition mě hned zaujalo, tak jsem nás přihlásila. Věděla jsem, že pro dceru Alenku to bude skvělý dárek k jejím blížícím se narozeninám a že ona, jako panenková královna, z ní bude mít velikou radost.

A taky měla. 

V balíčku k nám připutovala organizátorka Jasmine, která do té naší rodiny touto svoji vlastností naprosto sedne 😉

Samotný nápad vytvořit kolekci panenek, které budou mít svá jména, svoje vlastnosti a specifika, mi přišel jako skvělý. Proto jsem očekávala, že Jasmine, která je prezentována jako výborná organizátorka, která ráda pořádá večírky pro své tři kamarádky, bude mít ve výbavě něco, co ji v tomto směru charakterizuje, např. telefon, notebook, diář nebo nějaký zápisník apod. To bohužel chybělo – nicméně jen mně, Alence to bylo jedno. Jasmine se hned spřátelila s ostatními panenkami a zaujala dokonce i syna Ondru, který se zcela nečekaně přidal ke hře s panenkami. To mě překvapilo, protože on obvykle uznává jen to, co má čtyři kola.

Panenka Jasmine je vzhledově hezká, má příjemný obličej, „opravdové“ řasy a na sobě overal, který se snadno obléká i svléká. Vlasy se jí češou poměrně dobře, má jich v porovnání s jinými panenkami o něco méně, což je v tomto směru ale pozitivum, snadněji se budou česat a panenka neskončí s dredy na hlavě jako některé ostatní, co doma máme. Velmi mile mě překvapila ohebnost kloubů v rukou, nejen že je ohebná v pažích a v loktech, ale má ohebné i zápěstí, což je prima. Škoda jen, že takto propracované nejsou i nohy, chybí mi ohebnost v koleni, takže na čajovém dýchánku s kamarádkami nesedí na židličce zrovna pohodlně.

To je ale jediné, co Alči na panence vadilo. Jinak v ostatních hrách jí to nepřekáží. Alenka ji bere s sebou na nákup, na procházky. Nejvíc mě pobavilo, když si ji vzala s sebou i na rotoped. Od té doby na něm jezdí s Alkou pravidelně 😊

Alenka je za panenku moc ráda, říká, že je moc hezká, má krásné vlasy a že je ráda, že ji má. Přivítala by i další panenku z této kolekce, obzvlášť se jí líbí cestovatelka Emily. Tak je možné, že naší Jasmine přibude o Vánocích další kamarádka.

#test_mikrohracky #recenze https://www.modrykonik.cz/recenze/osmany-laffita-edition-panenky/⁴

Potraviny skokově zdražují a často tu čtu, že je to pro mnohé rodiny neúnosné, snažit se jíst relativně zdravě a dopřát dítěti zeleninu a ovoce, protože je přece prospěšná...

Ano, je.

Ale na čerstvé zelenině v lednu dovážené přes půl světa a pěstované v bůhvíjakých podmínkách dle mého názoru není prospěšného vůbec nic. Nebo jen naprosté minimum. Takže přináším pár tipů, jak ušetřit a nestrádat:

1/ "My jíme zeleninu a ovoce na kila.." 

Není potřeba jíst na kila. Doporučené množství ovoce a zeleniny denně pro dospělého je cca 400-500 gramů, pro malé dítě polovina, v poměru 2:1 pro zeleninu.

Často tu čtu, že "můj syn miluje čerstvé okurky, sní klidně dvě na posezení, přece mu ji neodepřu, je to zdravý.." Tak teda já mu ji klidně odepřu. Sníst dvě okurky za pade na posezení mi přijde moc. Navíc mám dvě děti, a když chce jedno, chce obvykle i druhé a dát denně stovku za okurky, to vážně ne. Když už ji občas v nějaké akci koupím, tak ji nakrájím na plátky k nějakému jídlu a podělíme se všichni tři. Okurek na kila se může klidně přejíst v jejich sezóně. A to platí o všem, nejen o okurkách.

2/ Preferujte sezónní ovozel. 

V zimě jsou to třeba celer, mrkev, petržel, různé druhy ředkví, zelí, pastinák, křen, červená řepa, růžičková kapusta, jablka a hrušky, či zahraniční sezonní mandarinky, pomeranče a banány. Z těchto druhů se dají vymyslet zázraky. Není potřeba mít k masu na talíři vždy nakrájenou čerstvou zeleninu, úplně stačí z té zeleniny vařit. Omáčka z kořenové zeleniny, celerová nebo dýňová polévka, zapečená červená řepa s balkánským sýrem splní denní normy, báječně chutnají a v zimě krásně zahřejí. A nestojí majlant.

3/ kvašená zelenina "pickles". Metoda našich babiček a prababiček. Nejzdravější. Přiznávám, že sem jsem zatím nedospěla, ale určitě se tomu blížím, stále více mě láká to zkusit.

4/ mražená zelenina není jedovatá!

Občas mám v některých diskuzích pocit, že mražená zelenina je považována za podřadnou. Nechápu proč. Tato zelenina se sklízí a zamrazuje v sezóně, kdy má nejvíce vitamínů a ty se uchovávají i v procesu mražení. Je tedy zdravější než jakási pseudočerstvá rajčata v lednu sklízená nezralá a dozrávaná uměle kdovíjak. A finanční úspora není zanedbatelná.

5/ Zavařování, domácí nakládaná zelenina, leča, domácí passata, marmelády, kečupy...proč ne? V této oblasti mám zatím mezery, které mi zaplňuje mamka s babičkou, zvyklé zavařovat ve velkém. Časem se k tomu určitě také dopracuji. Pro letošek plánuji navýšit pěstování vlastních rajčat, pak je s paprikou a cibulí zpracovat na základ pod maso, pro rajskou, na lečo apod.

6/ "My naštěstí šetřit nemusíme, tak se nás to zdražování nijak netýká..."

Omyl. Každého se týká, každý prostě vydá víc. Je na každém, co si zvolí za prioritu ve svých výdajích. Taky se mám teď zrovna celkem dobře a mohla bych si dovolit dát za jídlo mnohem víc. Ale jaksi v tom nevidím smysl. Bohatý člověk není bohatý pouze díky svým příjmům, ale také díky svým výdajům, které neutratí. Mně osobně by se příčilo utratit měsíčně dvacku za jídlo, když se můžeme celkem dobře najíst za sedmičku. Roční úspora je pak cca 150 tisíc, které můžu utratit úplně jinde. Ale to je už každého věc. Někdo šetřit nechce a je to jeho volba. Tento článek budiž tedy inspirací pro ty, kteří omezit své výdaje chtějí nebo potřebují.

Tak a je to tady.
Léta spoření přináší ovoce, na spořicím účtu je už suma, kterou lze investovat do koupi nového auta. Ačkoliv staré auto stále ještě jezdí, přece jen je to ročník, který už nepatří mezi nejmladší. Začíná se tak pomaličku dostávat do fáze, kdy se částka za roční servis vyrovnává splátkám za nové auto. Ceny všeho strmě stoupají, proto jsem usoudila, že nemá cenu odkládat koupi nového vozu, a rozhodla jsem se jít do toho hned.

V první fázi jsem si určila, jaký vůz je pro naši rodinu vhodný. Stává se pravidlem, že s přírůstkem do rodiny se mění malá a sportovní auta svobodných mužů a žen za prostorné rodinné vozy. Má to svoji logiku a při ukládání korby od kočárku do kufru jsem svého kombíka nejednou ocenila.

Ale děti hlubokému kočárku rychle odrostly, sporťák jsem následně pohodlně složila i do krátké fabie a prioritou je pro mě nyní možnost bez problémů zaparkovat na místě u školy, kde pracuji, nebo ve městě, kam vozím dceru do hudební školy. Na mé fabii jsem si také ověřila, že cestování na tuzemskou dovolenou s menším autem není problém ani tehdy, kdy s sebou beru dvě koloběžky.

Při výběru našeho nového rodinného vozu jsem se řídila následujícími kritérii:

• Design nového auta (přeci jen jsem žena a toto kritérium je pro mě důležité)
• Nízká spotřeba
• Kufr o objemu 400 l je dostačující
• Možnost připevnění střešního autoboxu
• Cena maximálně 500 000 Kč, ideálně méně

Motorizaci a podobné věci (případní pánové prominou) jsem u nového auta příliš neřešila, protože jsem si jistá, že všechna nová auta jezdí dobře a silné auto s dvěma dětmi nepotřebuju, jezdím bezpečně a podle předpisů (no dobře, občas to ujede, ale snažím se🙂).

Při procházení webových stránek prodejců různých značek jsem se utvrdila v tom, že pro nás bude vhodné auto označované jako městský nebo kompaktní crossover. To jsou auta, která se mi designem velmi líbí. Svými liniemi připomínají SUV, ale jsou menší a vhodnější do městského provozu. Zároveň jsou pohodlná a mají dostatečně velký kufr. Také jsem si ujasnila, že většina aut má už v základní výbavě vše, na co jsem zvyklá a co potřebuji (palubní počítač, okna v elektrice, airbagy apod.), a že si tedy nebudu připlácet za žádný nadstandard.

Na internetu mě některá auta zaujala, např. Toyota Yaris Cross, nicméně jsem zjistila, že Toyota se u nás ve Znojmě neprodává a jezdit do servisu do Brna či Jihlavy určitě nechci. Výběr jsem proto zúžila na značky dostupné ve Znojmě: Hyundai, Peugeot, Renault, Volkswagen, Seat, Opel, Dacia a Škoda.

Z výběru jsem vytřídila několik modelů, které mě zaujaly designově a co nejvíce splňovaly moje kritéria. Jedná se o následující typy aut.

Hyundai Kona

Hyundai Kona bylo moje favorizované auto. Už před časem jsem ji obdivovala u sousedů mých rodičů. Velmi se mi líbila a splňovala všechny moje podmínky výběru.

Bohužel jsem při návštěvě autosalonu zjistila, že se první varianta, která se mi tak líbila, už nevyrábí. Modernizovaná Kona mě naživo příliš nezaujala. Má malý a špatně řešený kufr. Zároveň se jí nedá upřít nízká spotřeba a bohatá základní výbava.

Čekací lhůta je kolem 7 měsíců a cena začíná na 409 990 Kč.

Technické údaje

Foto-zdroj: Hyundai.com

Hyundai Bayon

Hyundai Bayon patří k nejnovějším vozům automobilky Hyundai, které spadají do sekce kompaktních SUV. Na fotkách moc nevynikne, ale v reálu zaujme okamžitě.

Už v základu nabízí slušnou výbavu zaměřenou na bezpečnost. Nemile mě překvapilo, že v základní výbavě není rádio, a je proto nutné si připlatit za balíček, který rádio a jiné prvky obsahuje. Nicméně i s příplatkem za Comfort Club by nové auto vyšlo na 379 900 Kč, což je podle mého názoru nejlepší poměr ceny a kvality.

Aktuální čekací lhůta na nový vůz je 8–9 měsíců. Výhodou jsou střešní lišty, na které lze v případě potřeby připevnit střešní autobox.

Technické údaje

Foto-zdroj: Hyundai.com

Renault Captur

Protože jsem byla zprvu oslněna jeho větším a krásnějším bratrem Kadjarem, který už ale bohužel přesahuje moje finanční možnosti, neprávem jsem opomíjela toto krásné auto. Naživo je úžasné a pro ženu s dětmi naprosto ideální! Je na výběr v téměř 80 barevných kombinacích karoserie a střechy, interiér vybíráte z 15 variant.

Pozitivně hodnotím velký prostor u zadních sedaček, které jsou posuvné. Jejich posunutím dopředu můžete v případě potřeby zvýšit kapacitu kufru z běžných 404 l až na úžasných 536 l.

Cena vozu v základní výbavě je 440 000 Kč.

Technické údaje

Foto-zdroj: Newcarz.de

Peugeot 2008

Peugeot 2008 mě zaujal už před třemi lety, kdy jsem o koupi nového auta začala uvažovat. Krásné auto za příjemnou cenu kolem 300 000 Kč jsem dlouho považovala za svůj sen a cíl. Teď jsem byla zvědavá na jeho následovníka, na Peugeota 2008 druhé generace.

Nemile mě ale překvapilo, kam se vyšplhala jeho cena. V základní variantě začíná na částce 505 000 Kč, a to se mi zdálo už moc. Akční cena 475 000 Kč mě také nepřesvědčila o tom, že je tomuto autu odpovídající. Navíc mi vadilo, že jsem přes polohu volantu pořádně neviděla na palubní desku. Výhodou je snad jen ta krásná oranžová barva, za kterou není třeba si připlácet.

Technické údaje

Foto-zdroj: Vidiauto.com

Škoda Kamiq

Česká auta jsem měla vlastně téměř neustále a sloužila mi dobře. Proto jsem se podívala i na Škodu Kamiq – na auto, které se, myslím, designově docela povedlo. Je nejmenší a nejmladší z rodiny SUV/crossoverů. Nicméně po návštěvě autosalonu jsem zjistila, že základní výbava za 440 000 Kč neobsahuje to, co bych chtěla, a s příplatkem by se cena vyšplhala nad můj stanovený limit. Spolu s čekací lhůtou 12 až 14 měsíců mě to od koupě českého auta odradilo.

Technické údaje

Foto-zdroj: Škoda auto

Určitě už si teď kladete otázku, který z těch vozů jsem si vybrala. Úplně ze všech nejlépe mi vycházel Hyundai Bayon. Nejlepší poměr cena-výbava-kvalita. Střešní lišty, na které jde v případě potřeby připevnit box. Auto velké tak akorát a na pohled pěkné. Vybrala jsem si tedy barvu, podepsala jsem smlouvu na něj s tím, že dodací lhůta bude v srpnu 2022. Zaplatila jsem zálohu a ještě jsem se před odchodem na chvilku posadila do modelu Hyundai Tuscon... a zasnila se, že tohle auto jednou, někdy, možná, až...

Hyundai Tucson

Co vám budu povídat. Doma jsem počítala, přemýšlela, nadávala jsem si, že je to moc peněz, že mi ho děti hned zašpiní, že jsem nechtěla tak drahé auto... až jsem vzala telefon, zavolala jsem, jestli je možné zrušit smlouvu na Bayon a zálohu převést na Tuscona. Bylo to možné. Takže nakonec bude naším rodinným přírůstkem Tucson za cenu 540 000 Kč.

Technické údaje

Foto-zdroj: Hyundai.com

Nakonec jsem tedy vybrala auto větší a dražší, než jsem původně zamýšlela. Vyhrálo srdce nad rozumem, což u mě nebývá zvykem, zpravidla se rozhoduju prakticky. A tohle auto se svojí velikostí nesplňovalo moji podmínku snadného parkování a cena byla také nad můj limit. Ale ten pocit, když jsem v něm seděla, ten prostor a vědomí, že s tím, jak rostou ceny aut, už bych si takové nikdy nemohla dovolit, k tomu úvěr s nulovým navýšením – to vše mě přimělo se pro něj rozhodnout a už se na něj moc těším.

Doufám, že moje recenze pro vás byla zajímavá. A v případě, že vybíráte nové auto, také přínosná. Budu moc ráda, když se pak v Centru recenzí podělíte o zkušenost, pokud už některý z těchto vozů vlastníte. Každou zkušenost odměníme srdíčkem 💙.

A jak jste vy vybírali své auto? Podle jakých kritérií? A které auto je vaším snem? Jsem zvědavá na vaše komentáře.

Marcela

Vánoce se blíží mílovými kroky. Dětem už jsou dárky nakoupené, některé i zabalené, ale stále ještě nevíme, co koupit dospělým, kteří mají všechno? A hlavně - co zase koupit tchyni? Stejně bude jako vždy nespokojená a stejně nám ty děti nepohlídá. No, ale jsou Vánoce, něco jí dát musíme. To zase bude oříšek…

Nemusí být! Zapomeňte na to, že vztahy s tchyní jsou někdy trochu napnuté, naopak, připomeňte si, že je to máma toho báječného chlapa, kterého jste si vzala, a že především ona má zásluhu na tom, že je tak skvělý. Tak si pojďme ukázat nějaké tipy na skvělý dárek, ona si ho zaslouží!

Foto-zdroj: freepik.com

Luxusní dárkové koše

Každý člověk si rád na Vánoce dopřeje něco mimořádného. Něco, co si běžně nekoupí. A je jedno, jestli je to luxusní kosmetika, láhev vína nebo nějaká delikatesa. Anebo všechno v jednom? Prvotřídní dárkové koše můžete vybrat třeba na eshopu Zdravý koš. Obchod nabízí spoustu luxusních dárkových košů nebo obálek v různých cenových hladinách. A můžete k nim přidat i osobní vzkaz.

Foto-zdroj: www.zdravykos.cz

Orientační ceny košů se pohybují v závislosti na vlastním výběru od 200 do 5000,- Kč.

Damboxeo

Je vaše tchyně trochu „hračička“? Pak můžete být trochu odvážnější a místo dárkového koše sáhnout rovnou pro dárkovou bednu Damboxeo. Manboxeo pro chlapy jsou už známá věc a je fajn, že firma myslela i na ženy (mimochodem, novinkou jsou i Kidboxeo pro děti). Po chvilce práce s pilkou se tchyně může kochat prvotřídními produkty. Na výběr jsou boxy s potravinami, s kosmetikou, s luxusním vínem, boxy pro kafařky a čajařky a jiné. Na bednu si můžete nechat natisknout třeba fotky dětí a vložit do nich osobní vzkaz. Pokud jste o Manboxeo náhodou ještě neslyšeli, níže můžete kouknout na krátké video:

Foto-zdroj: www.damboxeo.cz

Orientační ceny boxů se pohybují v závislosti na vlastním výběru od 1500 do 5000,- Kč.

L'Occitane

Parfémy, krémy a kosmetika obecně potěší snad každou ženu. Obzvlášť ta hodně kvalitní. S přírodní francouzskou kosmetikou L'Occitane nemůžete šlápnout vedle. Sada Bambucké máslo je ideální pro chvíle relaxu a tchýně vás bude milovat (a možná že i ta vnoučata častěji pohlídá). 😊

Foto-zdroj: https://cz.loccitane.com/

Orientační cena produktu v době publikace článku je 1990,- Kč.

Woodwick

Neznám ženu, která by neměla ráda vůně. Vysoce parfemované svíčky Woodwick nádherně provoní celý dům. Tyto svíčky jsou unikátní svým dřevěným knotem, který při hoření jemně praská a vytváří tím iluzi hořícího ohně v krbu . Svým designem jsou nádhernou dekorací ještě před zapálením a po vypálení vosku může nádoba sloužit jako váza nebo třeba dóza na potpourri.

Foto-zdroj: www.deco-style.cz

Orientační cena produktu v době publikace článku je 800 Kč.

Sonnentor

A pokud si nejste jistí, která vůně svíčky nebo která kosmetika by se jí nejvíce líbila, můžete zakoupit dárkové poukazy. Nabízí je téměř každý e-shop. Doporučila bych poukaz do Sonnentoru , kde si může tchyně vybrat jakékoliv čaje, kávy, koření, sirupy, sušenky, oleje a spoustu dalších bioproduktů do kuchyně. Poukaz můžete zakoupit jak v online, tak i v tištěné podobě a dá se použít na libovolný počet nákupů.

Foto-zdroj: www.tea4you.de

Orientační cena poukazu se pohybuje v závislosti na vlastním výběru od 100 do 5000,- Kč.

Doufám, že se vám nějaký z tipů zalíbil a vyberete si. A budu moc ráda, když se pak v našem Centru recenzí podělíte o zkušenost s tím, jakou radost dárky přinesly. Každou zkušenost odměníme srdíčkem 💙.

Tak ať dobře vyberete a uděláte radost. Protože já nemám tchyni, udělám radost své mamince a sobě a objednám nám voňavé čaje od Sonnentoru.

Krásné Vánoce!
Marcela

Už jsem sem podobný článek psala, ale speciálně na přání @chci_miminko která nerozumí obalkové metodě, píšu znova..a taky, opakování je matka moudrosti, a třeba článek pomůže i někomu jinému.

Takže obálková metoda hlavně už dnes v době účtů a bezhotovostnich plateb není úplně optimální. Takže popíšu, jak to dělám já.

Protože si rozpočet dělám už několik let, mám představu, kolik a za co měsíčně utrácím. Pokud někdo teprve plánuje vést rodinné účetnictví, ze všeho nejdůležitější je, si všechno správně nastavit. Sečíst veškeré příjmy a poctivě si zapisovat veškeré výdaje. Ale opravdu všechny, včetně dvacky za parkování nebo za kafe z automatu. Poslední den v měsíci je třeba si k tomu sednout a vše spočítat. Zjistíte, co bylo zbytečné a tam si příště budete dávat víc pozor.

Pak si můžete vytvořit roční finanční plán. Tento je fiktivní, jen pro lepší pochopení.

Do kolonky Plánované příjmy si zapište vše, odkud vám nějaké pravidelné příjmy plynou. Mzda obou manželů, rodičovský příspěvek, PPM, příjmy z pronájmu atd.

Potom níže do kolonky Pravidelné platby si napište částky, které platíte každý měsíc ve stejné výši. Je ideální si na tyto platby zřídit trvalé příkazy. S těmito platbami nelze moc hýbat, jejich výše je zpravidla stejná.

Nepravidelné platby jsou platby, které hradite rovněž každý měsíc, ale jejich výše je pokaždé jiná, nepravidelná. Patří sem výdaje za potraviny, oděvy, obuv, zábavu, restaurace apod. Tady je největší prostor pro šetření. U těchto plateb je dobré nastavit si limity a ty dodržovat. 

Nejvíce se vydá za potraviny. A taky se s nimi někdy hodně plýtvá. Já nakupuju podle předem naplánovaného jídelníčku a seznamu potřebných potravin. Když jsem nakupovala jen tak bez seznamu, nechávala jsem v obchodě mnohem víc peněz a často potraviny nespotřebovala nebo naopak neměla z čeho vařit. Takže mám nastavený limit a ten dodržuji. Jelikož zpravidla dělám týdenní nákup, vyhovuje mi limit na týden.

A tady, @chci_miminko , můžeš použít obálky. Můžeš si vybrat částku určenou na nepravidelné výdaje (na uvedeném příkladu je to 14500,-) rozdělit si to do obálek podle uvedených nebo potřebných kolonek a s tím hospodařit. Toto je jednodušší pro ty, kteří nemají pevnou vůli dodržovat limity při placení kartou. Jednodušší je dát si do peněženky určitý obnos, kartu nechat doma a nakoupit jen to nutné. Snáz se tak odolává lákadlům a neplánovaným nákupům. 

Podobně si do obálek můžete dávat i další částky. Třeba na lékárnu si odkládám, protože ačkoliv některé měsíce do lékárny vůbec nejdu, tak začne podzim a tisíce jen lítají. A jako jednorázový výdaj je to pak velká částka. Proto je za mě lepší si to dávat bokem po částech. Rovněž oblečení nakupuju zpravidla v nějakých velkých akcích ve větším množství a pak se mi hodí, že mám na to už "našetřeno".

Ted už přecházím k jednorázovým ročním platbám. Je fajn si vše vypsat a počítat s tím každý měsíc. Ve výše uvedeném příkladu je součet jednorázových plateb 13200,- což vychází na 1100,- měsíčně. Opět dávat bokem a pak nás nerozhází složenka na pojištění auta.

A tímto se už dostávám k úsporám. Na fotce fiktivní rodiny vidíme, že příjem je 46tis, výdaje jsou 32400 (16800+14500+1100). Tedy cca 13600,- můžeme měsíčně spořit. Tuto částku je nejlepší odeslat na spořicí účet okamžitě poté, co dojde výplata. Aby už na účtu nebyla vidět a nelákala k utrácení. Dál si s tím můžete hospodařit a dělit do obálek, na vánoce, na dovolenou, na rezervu (uvádí se minimální rezerva ve výši 3-6 měsíčních výdajů, tady jsem dala částku 66tis jako rezervu, protože se o tom před pár dny zmiňoval Rusnok jako o ideální rezervě https://www.seznamzpravy.cz/clanek/bokem-si-dej... ).

Já ráda používám obálky na spořícím účtu od Airbank. Vyhovuje mi to. Nevim, jestli tyto elektronické obálky mají i jiné spořicí účty.

Tak jsme si nastavili roční plán. Pak je důležité zapisovat každý další výdaj, a na konci každého měsíce si k tomu sednout a vše sečíst podle kolonek a zapsat. V měsíčním přehledu, viz únor níže, je dobré si pak odškrtnout, že odešly veškeré pravidelné platby a zapsat si celkovou utracenou částku. Tím vidíme i kolik jsme uspořili..a to je potom velmi příjemné, vidět, jak to na spořícím účtu naskakuje... ušetřit se dá i z mála a ti s menšími příjmy by měli šetřit především.

Tak hodně štěstí a hodně úspor 👍

Psala mi kamarádka. Je to taková typická máma, která chce pro své děti to nejlepší. Mají doma tři kluky, opravují domeček, teplé večeře, děti často venku, hodně čtou, snaží se být poctivá a spravedlivá.

Řekl bych moc dobrý.

Takže psala mi: jsme s dětmi v LEGOLANDu. Řekli jsme si s Martinem, že to pro kluky uděláme, bude to zážitek. Ale je to náročné a trpím. Už jenom ta cesta do Berlína, je to fakt daleko. Teď jsme tady, je tu šílené horko, asfalt teče, všude plno lidí, vstupné ani nemluvím, tak trochu děs běs. Víš co? My jsme se ségrou o prázdninách obíraly naklíčené brambory pro čuníky a s babičkou obracely seno. A za odměnu jsme se mohly jít odpoledne koupat do rybníka. Bylo to lepší! Dnešní děcka jsou přehlcená. Mají toho moc. Myslíš, že jsou naši kluci nadšení? Úplně bez sebe? Jakože Legoland? Berlín? Ne. Prostě normálka. A co tam máte dál?

Jo, jo, souhlasím.

Mají toho hodně kolem sebe i pro sebe. A novým fenoménem doby je nuda: naši milánkové jsou věčně nespokojení, a tak nějak otrávení z podstaty. A my k tomu pořádáme pedagogické konference, abychom objevili, jak je lépe a radostněji motivovat. Abychom s nimi proboha svatého aspoň nějak pohnuli. Tak pohodlný svět tady ještě nikdy nebyl. A děti to jenom zrcadlí, nic víc.  

Takže?

Já myslím, že zpátky na stromy! Musíme se podívat, jak to původně vymyslela matka Evoluce. A ta říká dost jednoznačně: mozek je šťastný, jen když usiluje. Je to sedm miliónů roků starý vzorec. Mozek se prostě musí snažit. Musí se těšit. Musí toužit. Pak je spokojený. Neboli hodnotu hrnku s vodou dává ta poušť, kterou jste předtím prošli. Nic jiného.         

Takže, aby děti byly spokojené:

• potřebují zažít hlad, žízeň, zimu, námahu
• potřebují nemít
• a těšit se, jaké to bude až to mít budou
• potřebují nedostat věci hned
• … a některé nedostat vůbec
• a hlavně, hlavně musejí mít doma povinnosti

Jinak to nefunguje. Jinak se nudí a ze všeho je jenom „normálka“, protože se mají dobře pořád. Jak se v tom pak hernajs vyznat? A když jsme u těch povinností, je potřeba říct, že mozek potřebuje začít brzo.  Neboli dítě ve třech letech by mělo mít doma nejméně dvě povinnosti. Něco, co je jenom jeho. Máma škrábe brambory a já už startuju, protože slupky odnáším já. Musí pochopit, že aby bylo doma dobře, musí přispět. Dejte jim práci, dejte jim povinnosti. Devadesát devět odborníků ze sta (ten jeden byl zrovna nemocný) doporučuje: dítě ve třech letech by mělo mít doma nejméně dvě povinnosti.

Má?

Mezi nejčastější novoroční předsevzetí patří určitě i závazek, že zlepšíme své hospodaření s financemi, navýšíme rezervy a že si našetříme třeba na pěknou dovolenou.

Já si podobné předsevzetí dávám každoročně a o tom, že nejsem sama, mě přesvědčují mnohé zprávy, které tu v těchto dnech čtu.

Jenže...

Předsevzetí je jedna věc a denní realita je věc druhá.

Jednou jsi dole, jednou nahoře...

Ještě než jsem se začala více zajímat o domácí rozpočet, žila jsem v domnění, že šetřit můžou jenom ti, co vydělávají dost peněz. Že ti, co vydělávají málo, prostě ušetřit nemůžou a proto žijí od výplaty k výplatě. Ale sama na vlastní kůži jsem zjistila, že to tak vůbec není a hlavně být nemá. Když jsem začala soukromě učit a vybudovala tak svou jazykovou školu, vydělávala jsem dost slušně na to, abych se přestala hlídat a abych si mohla koupit, co se mi líbilo. Stravovala jsem se převážně v restauracích,  žádné domácí vaření. Za měsíc jsem za jídlo pro sebe utratila tolik, co mi teď na jídlo stačí na dva měsíce pro tříčlennou rodinu. Je pravda, že když byl nějaký nenadálý výdaj, nebyl problém ho zaplatit z běžných příjmů. Nic mě tedy nenutilo výrazně šetřit, peníze pořád nějaké byly...

Když jsem otěhotněla a zůstala doma na neschopence, následně na mateřské a rodičovské, s příjmy jsem rapidně klesla. Navíc se během dvou měsíců stalo pár nečekaných věcí, kdy našetřená rezerva, kterou jsem považovala za dostačující, byla pryč. Tehdy jsem byla v opravdu dost nepříjemné situaci.

Začala jsem i s dvouměsíční Alenkou částečně pracovat.

A kupodivu jsem i s malým příjmem dokázala dělat rezervu lépe než když jsem pracovala.

Paradox?

Uvědomila jsem si, že naopak právě ten, kdo vydělává průměrně nebo podprůměrně, tím více musí šetřit a být připraven na nenadálé výdaje.

Jak vlastně na to šetření?

Na netu koluje spousta článků s tipy, kde a jak ušetřit.

Pro mě bylo nejdůležitější si vše správně nastavit. 

Sečíst veškeré příjmy a poctivě si zapisovat veškeré výdaje. Ale opravdu všechny, včetně dvacky za parkování nebo za kafe z automatu. Poslední den v měsíci jsem si k tomu sedla a vše spočítala. Zjistila jsem, co bylo zbytečné a tam si příště dávala víc pozor.

Zjistila jsem, kolik vydám za jídlo, drogerii, za oblečení (a taky kolik vydám zbytečně) a nastavila si limity. Když jeden měsíc utratím víc, vím, že další měsíc se musím uskromnit.

Nakupuju podle předem naplánovaného jídelníčku a seznamu potřebných potravin. Když jsem nakupovala jen tak bez seznamu, nechávala jsem v obchodě mnohem víc peněz a často potraviny nespotřebovala nebo naopak neměla z čeho vařit.

Dalším důležitým bodem bylo naučit se, že hned poté, co mi dojde výplata, odeslat si určitou částku na spořicí účet a nesahat na to. A nejlépe na to ani nevidět a oddělit si spořicí od běžného účtu, aby mě nelákalo si peníze přeposílat tam a zpět.

Protože určitě nefunguje způsob, že na spořicí účet pošlu až to, co mi zbude. Mně teda téměř nikdy nic nezbývalo, protože jak jsem věděla, že peníze mám, tak jsem si tu halenku koupit prostě musela..

Zní to jednoduše?

Pro mě to jednoduché vůbec nebylo, protože jsem založením chaotik. Takže jsem mnohokrát začínala se zapisováním výdajů zas a znovu. Zpočátku jsem úplně kompletní neměla snad žádný měsíc.

Až po čase, tipuju cca po 1,5-2 letech, kdy už jsem za sebou viděla výsledky v podobě naspořených peněz, tak mě to začalo bavit víc a víc. Stalo se pro mě denní rutinou si sednout na deset minut k diáři ( u mě je to pravidelně, když běží Ulice), zapsat si veškeré platby a připravit se na další den. Jednou týdně udělám plán na jídelníček a nákup, jednou měsíčně si udělám shrnutí a odškrtnu provedené pravidelné platby.

Začala jsem se v této oblasti více vzdělávat a letošní školní rok učím i finanční gramotnost v naší škole. Kdyby mi to někdo před pár lety řekl, nevěřila bych...

 Taky si na Nový rok dáváte s diářem v ruce předsevzetí, že tentokrát si jej budete dennodenně poctivě plnit důležitými schůzkami a úkoly? A taky vám to každý rok vydrží jenom prvních čtrnáct dní? Ještě jste totiž papírovým plánovačům a kalendářům nepřišli na kloub. S našimi vyzkoušenými a hlavně osvědčenými tipy svůj nový diář vytěžíte do poslední stránky.

Možná si říkáte, že těmhle papírovým pomocníkům už dávno odzvonilo a nahradily je chytré aplikace. Pořád se ale najde dost lidí, kteří jsou toho názoru, že čím víc digitálních plánovacích vychytávek máte po ruce, tím spíš vám z toho všeho půjde hlava kolem.  Jen si to představte: Kadeřnice s vámi zrovna skončila, a tak se s vyfoukanou hlavou chystáte platit… A raději se rovnou objednáte na další střih. Slečna na vás vychrlí volné termíny dřív, než odemknete telefon, otevřete kalendář, najdete měsíc, den, doplníte název události a místo, nastavíte upomínku („říkala jste v jednu, nebo na půl třetí?“)… A pak když vás o pár měsíců později trkne, že byste v blízké době měli jít pod nůžky, chytrý kalendář o ničem neví. Aby ne, v tom fofru sice vaše prsty zanesly správný den a čas, ale nebraly ohledy na letošní rok. A tak vás telefon bude v roce 2022 nutit do stříhání. 

Přitom k uspořádání času stačí stará dobrá tužka a papír rozdělený do dnů, týdnů a měsíců. Na rozdíl od digitálních kalendářů záleží jen na vás, jak s těmi papírovými naložíte. Můžete si své plány poznamenat stručně bez dalších zbytečných detailů (proč doplňovat pokaždé místo, když už patnáct let chodíte k té samé kadeřnici), nebo se naopak rozepsat, aby vám nic neuniklo.  

Musí sednout Vaší osobnosti

A tak se dostáváme k prvnímu důležitému kroku: vyberte si diář, který neladí pouze k vaší kabelce, ale hlavně sedí vašemu systému plánování. Jste minimalista a vystačíte si se dvěma krátkými poznámkami denně, nebo si potřebujete celý den rozepsat dopodrobna? Využíváte svůj plánovací kalendář i jako notes, a tak vám tři stránky na poznámky nestačí? A co teprve, když nemáte rádi změny a po roce se musíte rozloučit se starým dobrým sešitem… Na každý systém se dnes najde vhodný diář – od malých kapesních přes manažerské s kapsami na vizitky a vyměnitelným kalendáriem, školní rozdělené na dvě pololetí a s rozvrhem až po motivační, které vám pomůžou plnit úkoly i předsevzetí, a navíc se u toho kreativně vyřádíte. 

Uděláte si pořádek v každodenním fofru 

Při práci s diářem začínáte s většími úseky a končíte detaily. Nejprve si v lednu rozplánujte celý rok – zapište si, kdy jedete na hory, kdy odjíždíte na delší dovolenou, poznamenejte si důležité narozeniny a výročí, pravidelné lékařské prohlídky a zajímavé kulturní akce, pokud o nich víte dopředu. Pěkně rychle si zvyknete na příjemný pocit, že vám už čas neprotéká mezi prsty.  

A teď se podívejme na následující týden. V neděli nebo v pátek (to abyste měli klidnější víkend) věnujte svému diáři aspoň půl hodiny. Nejprve zkontrolujte stav stránek věnovaných příštím sedmi dnům a doplňte je o další důležité body – schůzky, kroužky dětí, třídní sraz po deseti letech, nedělní oběd u prarodičů nebo vyklizení garáže… Pokud si zaznamenáte i osobní úkoly a cíle, lépe a rychleji se naplní – a s radostí si je pak odškrtnete.  

Už jen drobné detaily všedního dne. 

Před spaním si opět otevřete diář, zrekapitulujte si, co je potřeba zítra udělat, a doplňte, co vám ještě chybí. Tahle každodenní procedura je ideálním lékem na stres a špatný spánek. Často totiž nemůžete usnout, a nebo naopak dospat, protože si přehráváte události předešlého dne i scénáře toho následujícího. Se zaklapnutím diáře pustíte všechny starosti z hlavy.  Uvolní ruku, uklidní mysl V klasických diářích se jen tak nic neztratí, máte to všechno uložené pěkně den po dni, zatímco v telefonu je hledání poznámek úkol hodný Sherlocka Holmese. Tento jednoduchý pomocník navíc perfektně utužuje paměť. Ručním psaním a kreslením dáte důležitým úkolům tvar, strukturu i barvy, a tak si je lépe zapamatujete. A přitom si perfektně procvičíte počítačem zmožené zápěstí. Kdo by to byl řekl, že obyčejný notes může mít tak dobrý vliv na lidskou psychiku i tělo!  

3 tipy, jak si kreativně a efektivně vést diář 

1. Rozprouděte spisovatelské střevo. 

Pokud se vám taky stává, že často nevíte, co jste některými poznámkami chtěli říci, pak zabruste klidně do detailu. Místo stručného „Veronika!“ sami sobě vysvětlete v souvětí, že ji tentokrát nesmíte zapomenout v družině. 

2. Polepte si důležité dny a oživte ty nudné. Kreslete, barevně si podtrhávejte a lepte, jak je libo. Někdy je potřeba na pár minut vypnout, jestli to pomůže, nakreslete si u hodiny jógy mandalu a nákupní seznam si vypište barevně. Udělejte z rutinní obsluhy diáře zábavu a sáhněte po samolepkách nebo razítkách. Hned ta práce bude veselejší. 

3. Když pár řádků nestačí, nastavte si to sami. Občas vám úzké políčko na všechny plány nestačí. Kde není místo, tam se vlepí post-it papírek. A klidně jeden, dva, pět – vy se v tom vyznáte, ostatním to může být jedno!

(Zdroj www.albi.cz)

Myčka nádobí byla věc, kterou jsem si poprvé pořídila až letos do našeho nového domečku. A strašně jsem se na to těšila... až zaklapnu dvířka a o něco později vyndám  čisté, umyté nádobí.

Nikdy předtím jsem myčku neměla. Neměla jsem tedy ani žádné zkušenosti a stále jsem ještě ve fázi zkoumání, co všechno dovede, jak to dovede a které prostředky jsou nejlepší pro dosažení nejlepšího výsledku - absolutně čistého nádobí.

Tablet už jsem vyzkoušela několik druhů a když se objevila možnost testování tablet Sunlight, zkusila jsem se přihlásit, protože jsem je doposud neznala.

Když tablety přišly, byla jsem ráda, že jsou uvnitř ještě zvlášť zabalené a není snadné se k nim jednoduše dostat. To ocení každá hospodyňka, která má doma 16-měsíčního rošťáka, pro kterého jsou kuchyňské skříňky mocným lákadlem a který je natolik fyzicky zdatný, že ani obsah horních skříněk pred ním není v bezpečí.

Z toho jsem měla vážně radost. A o den později ještě větší, když jsem zjistila, že se nemusí obal rozstřihnout, ale že se tableta dává  do myčky celá v tom obalu. Navíc i přes obal příjemně voní.

Samotné testování proběhlo u mě na výbornou.

Mám myčku Electrolux, standardně volím běžný mycí dvouhodinový program. Ačkoliv jsou tablety 3v1 a nemusela by tam tedy už být sůl a leštidlo, tak obojí mám v myčce stále.

Mám obzvlášť ráda, když se mi krásně blýskají příbory a lesknou talíře. To bylo u těchto tablet bez problémů splněno. 

Používám dost často plastové nádobí, které bývá občas lehce potaženo filmem, nebo je na něm občas nějaká kapka. To se u Sunlight tablet objevilo v mnohem menší míře než u jiných konkurenčních tablet, které jsem vyzkoušela. Takže i po této stránce jsem byla spokojená.

Jediné, s čím si neporadily, byla připečená miska od šunkofleků. Ale to jsem ani nečekala, protože to bez odmáčení nedala nikdy žádná tableta.

Celkový dojem z tablet je pozitivní a ve srovnání s jinými bezpochyby obstály se ctí. Obzvlášť oceňuji poměr cena - kvalita, což tabletám Sunlight spolehlivě zajistilo stálé místo v mojí kuchyni.

#test_sunlight #recenze #zkušenosti_sunlight

Vždycky jsem byla chaotik, spoléhající na to, že si přece všechno zapamatuju...no mnohdy se tak nestalo, takže termíny u lékařů jsem prošvihávala úplně běžně.

Potřeba diáře přišla v roce 2007, kdy jsem zacala učit na gymnáziu a potřebovala jsem si zapisovat, co mají moji studenti vlastně dělat nebo jaký mají DÚ. Od té doby jsem se na něj začala spoléhat..a k jednomu přibyly další. Jeden profesní, kam jsem si psala pracovní termíny a výuku. Další, do kterého jsem si jako OSVČ zaznamenávala příjmy a výdaje. A když se narodila Alenka, přibyl třetí diář, kam jsem si zapisovala její pokroky, nebo co jsme spolu dělaly. Používání tři diářů bylo mým standardem.

Je ale jasné, že to nebylo optimální. Myšlenka na diář, který by obsahoval tohle všechno, co potřebuju, mi nedávala spát. Prošla jsem jich docela dost, na každém mi něco vyhovovalo a něco zase vůbec. Ale ten správný ne a ne najít. Nepotřebovala jsem diář, který mě bude motivovat k výkonům, nezajímalo mě, kým budu za rok, dva nebo pět. Popravdě, jako máma dvouleté Alenky a půlročního Ondráška, jsem měla jediný cíl - přežít ve zdraví svém i dětí... 😃

Až jsem se nakonec rozhodla koupit si diářové desky a udělat si svou náplň.

Konečně jsem byla spokojená, konečně diář, který spojil mé pracovní povinnosti, péči o domácnost a díky kterému mám pod kontrolou své výdaje.

Diář mi pomáhá v každodenní organizaci. Už není mým pomocníkem jen v práci, ale také doma.

Sama vychovávám dvě malé děti a mám dvě zaměstnání. Pendlovaní mezi tím vším je občas náročné a bez správné organizace se prostě neobejdu.

Plánování mi pomáhá mít nějaký řád, který potřebuji já i moje děti. Pomáhá mi šetřit čas, kterého mám docela málo. A v neposlední řadě mi šetří peníze a umožňuje mít pod kontrolou rodinný rozpočet.

Nejsem žádný odborník s patentem na rozum. Ani netvrdím, že mám vše dokonale zorganizované a že můj způsob vedení domácnosti je jediný správný. Jsem prostě jen zaměstnaná máma dvou dětí, která potřebuje, aby vše klapalo a fungovalo bez větších zadrhelů. K tomu mi můj diář pomáhá.

Když se budete chtít podívat, jak s ním fungují a plánuju, můžete ke mně do skupinky Plánování s di Marci.

Hračky Fisher-Price jsem objevila před třemi lety, když se mi narodila dcera Alenka. Všemi doporučované, všemi oblíbené, takže jsem poslechla doporučení a na první Vánoce Ježíšek Alence přinesl Mluvící pejskovu sestřičku. Přesvědčila jsem se, že jsou to opravdu hračky kvalitní a přínosné. Proto postupně přibývaly další hračky této značky. A také proto jsem nás přihlásila do testování a byla jsem moc ráda, když nás, respektive moje děti, vybrali jako testery.

Původně byl balíček plánovaný spíše pro Ondráška, ale nakonec testovali oba dva. 

Alenka jako první chytila Pejskovu sestřičku, Ondráška zajímaly hlavně krabice a obrázky na nich.

Co jsme testovali?

Dostali jsme balíček tří hraček. Motýlkův kamarád pro klidné sny, Hrací motýlkový  kolotoč  nad postýlku a  Mluvící psí holčičku. Chvíli mi trvalo zprovoznění hraček - sestavení a nákup baterií do kolotoče a usínáčka.  Pejsek už má baterie v sobě.

Jako první bych zmínila Nový motýlkový kolotoč nad postýlku. 

Moje děti jako miminka žádný hrací kolotoč nad postýlku neměly. Musím přiznat, že jakmile jsem jim ho pustila, začala jsem litovat, že ho neměly. V ten moment, kdy začala hrát příjemná tichá hudba, to bylo tak nádherné..prostě přesně ten pocit, který jsem zažívala, když mi v postýlce spinkalo úplně malinké miminko..ale díky hudbě mnohonásobně silnější. Moje 15měsíční miminko ten pocit bohužel nemělo a nespolupracovalo. Kolotoč ho zajímal spíše z pohledu průzkumníka, tahal za motýlky, skákal po nich, lozil po zdi a chytal hvězdičky...prostě už na něj byl moc velký. Což mě dost mrzelo. Mít ho už od miminka, mohl to být krásný uspávací rituál. A klidně se přiznám, že občas, jakmile usne a neruší ho točení kolotoče, si ho pustím jen sama pro sebe, poslouchám tu úžasnou hudbu a relaxuju..

Na kolotoči se dá navolit již zmíněná klavírní hudba, zvuky přírody nebo bílý šum. Má i dálkové ovládání, které v našem případě moc nefungovalo. Velice často jsem ho musela dle návodu restartovat. Dále pro mě bylo horší upevnění nad postýlku, ale je to dáno tím, že máme postýlku už velmi starou s oblými úzkými hranami a plným obloukem v čele. Bočnici mám odšroubovanou a zbylo jediné místo, kam jsem mohla usínáčka upevnit. A to vyžadovalo šoupání nábytku v ložnici za vydatné sousedské výpomoci 😀 Přestože se podařilo, nedrží na naší postýlce tak pevně. 

Kolotoč byl posléze nahrazen druhým usínáčkem - Motýlkův kamarád pro klidné sny. Jedná se o projektor na podobném principu jako je kolotoč. Ten u nás nakonec vyhrál, jsem z něj velmi nadšená. Postavím ho opodál, Ondráška nic nevyrušuje v usínání, jen kouká na hvězdičky a poslouchá hudbu. Dřív při denním uspávání jsem i půl hodinky drandila s kočárkem po ložnici (u nás se přes den spí jen v kočárku) a sama vytvářela bílý šum 😀. 

Dnes zapnu projektor, nastavím desetiminutový limit (může se až 30minut), vyberu hudbu, zvuky přírody nebo bílý šum a odcházím. Po 10 minutách se projektor sám vypne a Ondrášek uz dávno krásně spinká. Večer jo pouštím oběma a i Alence se líbí a krásně s ním usíná.

Absolutní top mezi hračkami je pro nás Mluvící psí holčička.

Jako učitelka oceňuji vzdělávací aspekt u hraček a Fisher-Price to se svou technologií Smart Stages maximálně splňuje. Díky ní můžeme přepínat do tří úrovní podle věku, takže si s pejskem vyhraje jak roční Ondrášek tak tříletá Alenka. V první, nejjednodušší úrovni dítě poslouchá první slovíčka, pejsek ho učí, jak se nazývají části těla, poznává první barvičky. V druhé úrovni už je dítě aktivně povzbuzováno k hledání barev, částí těla, k počítání. Ve třetí úrovni už se učí první písničky a rozvíjí slovní zásobu.

U nás se občas o pejskovu sestřičku strhla bitka, ačkoliv máme doma i tu starší verzi. "Tahle je přece lepší, maminko," vysvětlila mi Alenka, proč se o ni přetahují, když máme doma dvě.

A má pravdu. Nová sestřička je krásnější, barevnější, má hezké šatičky, nové písničky. Přehazování úrovní a mačkání tlapek jde u ní mnohem snáz než u starší verze.

Nakonec se ale spolu vždycky nějak domluvili, vzali na milost i tu starší a pouštěli si písničky nejlépe z obou hraček současně...

Celkové hodnocení hraček Fisher-price je pozitivní. Líbí se mi kvalitní zpracování, pevný plast, který vydrží prakticky cokoliv a dlouhá výdrž baterií. Co se týká pejska, líbí se mi, že se k němu dá pořídit další příslušenství, např. domeček, autíčko, stoleček, piano apod. Obzvlášt pozitivně hodnotím vzdělávací a rozvíjející aspekt těchto hraček.

Z těchto důvodů můžu hračky Fisher-Price jen a jen doporučit.

Děkujeme za možnost testování. 

Když jsem viděla nabídku na testování Igracka, přihlásila jsem se, protože mám moc ráda retro hračky naší generace. Po pár dnech prišel mail, že nás vybrali. Byla jsem nadšená a během testování hraček moje nadšení ještě více nabíralo na obrátkách.

Igráček se vyrábí od roku 1976 s cílem přiblížit dětem svět kolem nás a ukázat jim, jak fungují jednotlivé profese. A jak se měnil v průběhu let profesní svět, měnil se a vyvíjel i Igráček. Dnes kromě klasické figurky s několika doplňky se vyrábějí autíčka MultiGo, nákladní i osobní, Igráčci pracují ve svých stanicích, např. na policejní nebo poštovní apod. Díky tomu si dítě může vytvořit své vlastní město.

Naše testovací sada obsahovala od všeho něco. Z velkých nákladních aut to bylo:

MULTIGO BUILD cisterna s řidičem

MULTIGO FIRE cisterna s hasičem

K tomu vyměnitelnou korbu cisterny s mlékem a přívěs.

Z osobních aut jsme dostali MULTIGO – Auto se zahradnicí

MULTIGO – Auto s Pinky Star

Z klasických figurek máme:

IGRÁČEK TRIO - LÉČÍME

IGRÁČEK Zedník s kotoučem a doplňky

IGRÁČEK Policista s doplňky

IGRÁČEK Dopravní policista s

doplňky

A k tomu navíc Igráčkův domeček.

Děti byly z obřího balíku nadšené. 

Alenku, hlavní testerku, zaujalo nejvíc lékařské trio. Očekávala jsem to, protože sanitka a doktoři ji zajímají úplně nejvíc. Běžně doma chodím s ovázanou rukou v papírovém kapesníku "se sádrou" a od té doby, co máme doma Igráčkovo lékařské trio, dostávám pravidelně injekce.

Pomocník Ondrášek testoval hlavně autíčka MultiGo. Jako první si vybral cisternu, ale v průběhu dalších dnů vyzkoušel všechny, přičemž nákladní auta u něj vyhráli na plné čáře.

Samotné figurky Igráčka jsou určeny pro děti 3+, což je odpovídající. Jako doplňky  obsahuji malé části (například u lékaře jsou to injekce a malé pohárky). Alenka si s nimi hraje bez problémů, ale vzhledem k tomu, že je v naší domácnosti ještě roční záškodník strkající si do pusy kdeco, dostává Alka tyto doplňky na hraní jen když Ondra spí. Ale i bez nich si s figurkami hraje a nijak ji to nechybí.

Během testování mě velmi mile překvapila nakladni auta. Ke každému autu se dají koupit samostatné náhradní korbičky a lehce vyměnit.

To oceňuji obzvlášť proto, že nebude doma milion autíček určených pro jednu jedinou činnost, ale jen jedno zastupující různé činnosti. A pro mě je to také plus finanční -  samostatná korba stojí podstatně méně než celé auto. Jelikož je výměna korby naprosto jednoduchá, pokoušel se o ni podle Alenčina vzoru i Ondrášek. Báječně si tím trénoval své prstíky.

Z osobních aut vyhrála Pinky Star. Alenka má období, kdy "jen růžová to může být", takže nakonec Pinky Star předčila v oblibě i doktorku. 

Celkový dojem z Igráčka je veskrze pozitivní. Jako obrovské plus hodnotím to, že se dají postupně dokupovat různé části s cílem vytvořit si vlastní město (pro me to znamená, že nemusím složitě vymyslet dárky pro děti alespoň tři roky☺️). Další výhodou je možnost vyměnitelných korbiček u nákladních aut. Igráčci i auta jsou vyrobeny v Česku z kvalitního plastu a jsou vymyšleni a propracováni do nejmenšího detailu. Mají otáčivou hlavu i zápěstí, mohou uchopovat různé předměty.

Já obzvlášť oceňuji, že na sobě nemají žádná tlačítka vyhrávající různé popěvky atd. Jsou to ve své podstatě jednoduché figurky, které umožňují dítěti si hrát, rozvíjet fantazii, vymýšlet příběhy, přisuzovat figurkám různé role atd. U Igráčka jsem Alenku poprvé viděla si hrát. S předchozími různými hračkami s milionem funkcí si nehrála, jen mačkala tlačítka, což jí po chvíli přestalo bavit a hračka letěla do kouta. S Igráčky si poprvé doopravdy hrála, povídala si s nimi, zapojovala je do různých dalších her, převážela s nimi poníky atd..

A hlavně, u nás doma byl přitom hraní klid a pohoda☺️ Jako jediné negativum pro mě byla papírová ordinace v lékařském triu. Ta u nás dlouho nevydržela. 

Igráčkův domeček je také z papíru, ale z laminovaného kartonu, spojen plastovými šroubky, tak snad vydrzi o něco déle. Ale i tak bych uvítala podobný výrobek raději z plastu. Takhle je to zatím u nás nahoře na polici jako krásná dekorace, ale na hraní ho Alence zatím budu dávat jen výjimečně a pod dozorem.

Jinak jsem s Igráčkem a jeho autíčky maximálně spokojená a vím, že u nás bude jejich počet postupně stoupat a že si vytvoříme naše vlastní město. Děkuji koníkovi za možnost si tuto  bezvadnou hracku připomenout a dopřát ji mým dětem.

S přítelem spolu žijeme čtvrtý rok a já už asi 6 let vím, že pokud miminko, tak jedině přes umělé oplodnění. Sice jsme nějakou dobu zkoušeli i přirozeně, co kdyby náhodou, ale jelikož stále nic, objednali jsme se v lednu do Reprofitu v Brně ke konzultaci.

Paní doktorka milá, příjemná, vyšetřila mě a stanovila stejnou diagnózu, co před lety moje gynekoložka - polycystické vaječníky, žádná ovulace.

Zkusila ji vyvolat injekcí agolutinu, do 14 dnů jsem měla dostat měsíčky. Nepřišly, ale sliznice zareagovala, tak na únorové kontrole jsem dostala další, že teď už by to mělo vyjít. Opět nevyšlo a v březnu jsem nasadila antikoncepci, která by to snad měla vyvolat.

20.4. fanfáry tradááá, menstruace konečně dorazila. Po třech letech a na můj svátek - nejkrásnější dárek.

Bolesti jsem měla katastrofální, zdálo se, že si to to moje tělo chce užít, když to je tak málo. Byla jsem nepříjemná, vzteklá jako teriér, až se přítel neudržel a pravil:" Asi jsem rád, že to máš jednou za tři roky, protože tohle mít doma každý měsíc, tak mě trefí šlak." Dlužno dodat, že mě asi taky.

Pak jsem zahájila další měsíc antikoncepce, při kontrole u paní doktorky v Brně bylo vše v pořádku, vyfasovala jsem taštičku s Puregonem a celá šťastná se těšila, až přijde další menses a já začnu stimulovat. Jenže člověk míní, Pánbůh mění.

Za několik dnů poté dostal přítel na intimních místech bakteriální infekci - růži. Antibiotika na 10 dnů, naprosto neschopný odběru spermatu. Z Brna došlo doporučení stimulaci odložit, takže v pátek 14.5 jsme po jeho další kontrole u obvoďáka volali do Brna, že stimulaci odkládáme.

18.5. jsem měla dostat opět měsíčky, po kterých jsem měla začít stimulovat, ale mrška se zase někde zpozdila, takže než dorazila, přítel se vyzdravil natolik, že řekl, že snad toho odběru spermatu schopný bude. Bylo to naše štěstí, protože i když měsíčky přišly se čtyřdenním zpožděním, stačilo to na přítelovo jakžtakž uzdravení a já mohla začít stimulovat takřka v původním termínu.

Stimulovala jsem pouze deset dní, na první kontrole našla paní doktorka 10 folikulů, na druhé 15, zareagovala jsem prý dobře, tak se v úterý 1.6.2010 šlo na odběr vajíček.

Větší hrůzu a bolest jsem v životě zažila pouze jednou, jinak snad ještě nikdy. Na sále jsem místo slibovaných 10 minut byla skoro 40, probrala jsem se se strašnou bolestí, kdy mě sestry táhly na pokoj, kde jsem okamžitě zvracela. Moje první otázka byla, kolik je vajíček, dostalo se mi jen odbytí - nějaká jsou, teď se čistí. Paní doktorka možná někam špatně píchla, trochu to krvácelo, máte tam tamponádu, proto vás to bolí, ležte v klidu, píchnu vám něco na bolest.

Pak přišla paní doktorka, stimulace byla prý trošku větší, bylo odebráno 33 vajíček, z toho 27 zralých. Na tu bolest prý mám právo, řekla. Po dalších 45 minutách se odstraňovala tamponáda (obvazy nastrkané dovnitř, aby se zastavilo krvácení). To byl taky zážitek, ale už se to dalo snést. Možná také díky té injekci proti bolesti. Po dvou hodinách, kdy jsem měla odcházet, jsem stála nebyla schopná slézt z postele. Přítel je uprosil, abychom tam mohli ještě hodinku být. Jakmile uplynula další hodina, přišla sestra a že se máme už opravdu zvedat. Tak jsem to zkusila, oblékla jsem se a vyšli jsme ven. Zvracela jsem hned přede dveřma do zahrady, poznamenala jsem jim tam fasádu (to za to, že mě nutili pít čaj a že nás vyhnali v takovém stavu). Tříhodinová cesta z Brna byla příšerná. Rozjel se mi hyperstimulační syndrom docela silný, nebyla jsem schopná sedět, ležet, pít, níst, nic. V břiše se mi nahromadila kapalina z folikulů, a při kontrolách mi tvrdili, že mě na transfer asi nepustí, pokud voda neodejde. Naštěstí jsem nemusela na kapačky, v pátek ze mě velká část odešla. V sobotu jsem se konečně cítila jako člověk a v neděli mě pustili na transfer.

Každodenní volání do embryolaboratoře bylo velmi zajímavé:

Středa - měla jste 27 zralých vajíček, z toho se oplodnilo 26.

čtvrtek - máte 27 oplodněných vajíček, jedno se oplodnilo později.

pátek - máte 28 oplodněných vajíček. Při mém dotazu jak je to možné jsem se dozvěděla, že napíchali i ty méně zralé s náznakem jádra.

V sobotu jsem už nikam nevolala.

Transfer v neděli 6.6 proběhl v klidu a v pohodě. Postaral se o to přítel, který ve snaze zlehčit situaci, pohlédl na obrazovku, kde nám ukázali naše embrýsky, a pravil - koukni Marci, jak jsou stejný, asi si budou naše děti podobný. Smála jsem se já, sestra i doktor. Pak je tam teda zavedli a my si je odvezli v bříšku domů.

Hned druhý den jsem poslala přítele do lékárny koupit těhotenský test. Přinesl mi test na určování plodných a neplodných dnů.  Právě podniká druhý pokus v jiné lékárně, tak jsem zvědavá, co přinese dnes (podotýkám, že je přítel vysokoškolák, a běžné každodenní situace normálně zvládá).

18.6.2010 budeme testovat (když budu mít na čem). Tak snad se zadaří...

Takže doplňující informace:

4. den po ET jsem testovala, testík byl bílý, pregnyl se v těle už nevyskytoval. Sedmý a osmý den byla na testíku čárečka, která pak začala miznout. Miminko se asi jen otřelo o moji sliznici, ale nezakousko se tak jak by mělo.Krev negativní.

Po nevydařeném pokusu jsem si jela odpočinout do lázní do Luhačovic na 5 týdnů, pobyt tam byl parádní a i když to nebyly Františkovy, doufala jsem, že budu dostatečně zrekreovaná na další pokus.

8.8 jsem šla na další transfer, na KET dvou blastocyst, jedna už byla krásně z obalu, jen jen se zahryznout...nestalo se tak, testy sněěhobílé, krev negativní.

Z CARu doporučení, že ještě jeden KET a pak pauza, aby si tělo odpočinulo od těch hormonů.K normálním lékům jsem navíc dostala prednison, anopyrin, v lékárně zakoupila femibion a 10.9 jsem byla na dalším KET, situace naprosto stejná jak minule, zase dvě krásné blastocysty, jedna opět vylézala z obalu, jen jen se zakousnout, stejná paní doktorka zaváděla...

Od 8. dne po KET jsou slabší čárečky na testech, které ovšem téměř nesílí, nebo jen velmi málo. Radost se střídá se strachem stále dokola, každá z nás asi zná pocity naděje, zmaru, bezmoci, strachu a zase naděje...desátý den od KET jsem šla jako samoplátce na krev, HCG pouze 15,3. 12. den HCG 27, malinko naděje, ale 14. den HCG pouze 40. To už jsem si bulila do polštáře, že to zase nevyšlo, HCG je příliš nízké, nestoupá tak jak by mělo...

Paní doktorka z CARu ale řekla, nic nevzdávat, doporučila zvýšit dávky utroše i estrimaxu a včera, 15. den po KET, na mě konečně vykoukla čárečka, která mě potěšila, dnes je zase o maličko silnější.

takže doufám, že zítřejší ortel u pana doktora v CARu bude příznivý a že to naše miminko zabojuje.

17. den HCG 80

20. den HCG 160. Zároveň se zase spouští špinění, které se rozjíždí v měsíčky.

25. den HCG jen 63. Vysadit léky a je konec. Zamlklé těhu.