Stále se to ve mě pere, ale musím se z toho nějak vypovídat.

Začalo to před 4 lety kdy jsme si řekli, že chceme rodinu. Po dlouhém čekání a neúspěšném 1 ivf jsme se po roce pustili do dalšího pokusu. Já už měla doma nachystane léky na stimulaci a v den m/s jsem si v noci když jsem přišla z práce udělala tt. Hodila sem ho bokem s Řím ze od něj vlastně ani nic neçekám. JENŽE on byl pozitivní. Nechtěli jsme tomu ani jeden uvěřit, že by se na nás konečně usmálo štěstí. 

 Tak jsme zašli k naši známe dr v caru mi ten den ještě odebrali hcg a čekalo se. Hodnota to víceméně potvrdila ten šok který jsme se na utZ dozvěděli. DVOJČÁTKA 

A tak jsme se strašně radovali. Veškeré kontroly probíhaly naprosto v pořádku až do 1 NT screeningu kdy nám de oznámil ze jedna ze dvou holčiček má sakrální teratom :(. Byl tompro nás šok protože dr začal dá se říct hned mluvit o ukončení ale my jsme trvaly na tom ze chceme čas a dr nakonec uznal, ze s jedné kontroly nemůže udělat závěr. Tak sme se měli vidět znovu za tři týdny teratom stále s malou rostl a tak nám dal dr kontakt na Podoli na dr. Hašlíka - uzasnej dr, ale to co nám řekl..... 

 teratom je už ve 3.stupni a zasahuje i orgány malé pokud v těhotenství dal budem pokračovat a malá přijde na svět bude bez konecniku  a dalších hýžďových svalu a její život  bude na hadickách a samozřejmě ohrožuje zdravou holčičku. A musíme se rozhodnout. DO TÉ DOBY SEM SI MYSLELA, ŽE TOHLE JE TO NEJHORŠÍ CO NÁS MOHLO POTKAT! Opak, zdaleka nebylo. 

Tohle je to nejhorší rozhodnutí v životě matky kdy má určit zda její dítě bude ,,žít “nebo  nebude. Strašně to bolelo ale rozhodli jsme se  pro redukci. Procenta potratu byla stejná jak po zákroku tak kdyby těhotenství dal probíhalo. Ten den mě hospitalizovali a další den jsem měla zákrok. Nejhorší noc v mem životě (to jsem si do té doby myslela)..... všechny ty výčitky promlouvani k malé jak mi to je moc líto atd tolik bolesti v srdci strašný.....