Stále se to ve mě pere, ale musím se z toho nějak vypovídat.

Začalo to před 4 lety kdy jsme si řekli, že chceme rodinu. Po dlouhém čekání a neúspěšném 1 ivf jsme se po roce pustili do dalšího pokusu. Já už měla doma nachystane léky na stimulaci a v den m/s jsem si v noci když jsem přišla z práce udělala tt. Hodila sem ho bokem s Řím ze od něj vlastně ani nic neçekám. JENŽE on byl pozitivní. Nechtěli jsme tomu ani jeden uvěřit, že by se na nás konečně usmálo štěstí. 

 Tak jsme zašli k naši známe dr v caru mi ten den ještě odebrali hcg a čekalo se. Hodnota to víceméně potvrdila ten šok který jsme se na utZ dozvěděli. DVOJČÁTKA 

A tak jsme se strašně radovali. Veškeré kontroly probíhaly naprosto v pořádku až do 1 NT screeningu kdy nám de oznámil ze jedna ze dvou holčiček má sakrální teratom :(. Byl tompro nás šok protože dr začal dá se říct hned mluvit o ukončení ale my jsme trvaly na tom ze chceme čas a dr nakonec uznal, ze s jedné kontroly nemůže udělat závěr. Tak sme se měli vidět znovu za tři týdny teratom stále s malou rostl a tak nám dal dr kontakt na Podoli na dr. Hašlíka - uzasnej dr, ale to co nám řekl..... 

 teratom je už ve 3.stupni a zasahuje i orgány malé pokud v těhotenství dal budem pokračovat a malá přijde na svět bude bez konecniku  a dalších hýžďových svalu a její život  bude na hadickách a samozřejmě ohrožuje zdravou holčičku. A musíme se rozhodnout. DO TÉ DOBY SEM SI MYSLELA, ŽE TOHLE JE TO NEJHORŠÍ CO NÁS MOHLO POTKAT! Opak, zdaleka nebylo. 

Tohle je to nejhorší rozhodnutí v životě matky kdy má určit zda její dítě bude ,,žít “nebo  nebude. Strašně to bolelo ale rozhodli jsme se  pro redukci. Procenta potratu byla stejná jak po zákroku tak kdyby těhotenství dal probíhalo. Ten den mě hospitalizovali a další den jsem měla zákrok. Nejhorší noc v mem životě (to jsem si do té doby myslela)..... všechny ty výčitky promlouvani k malé jak mi to je moc líto atd tolik bolesti v srdci strašný.....

po zákroku bylo nejhorších 24 h ty ale proběhly v pořádku a mě pustili za dva dny domu. My ,,spokojeni” ze zákrok dopadl dobře.

 V pondělí jsem šla ke svému gyn na kontrolu, řekla mu co se stalo a pak šla do práce odevzdat neschopenku a domu.

 Doma sem okamžitě lehla s horečkou, která šla strašně rychle nahoru.

chlap v práci a tak sem volala mamce ať radši dojede za mnou. Dojela a hned mě vezla do nemocnice, že se ji to vůbec nelíbí.

v nemocnici už jsem zůstala s podezřením na zánět. Ten se ještě ten večer potvrdil.

celych 5 dni do mě dávali různé antb, pak nějaké spesl ale nepomahaly. Až v sobotu crp kleslo a já si říkala, že jsme to zvládly. Opak byl pravdou. V  neděli  ale všechno bylo špatně  večer dostala bolesti jako při m/s zacla jsem špinit a tak jsem šla na záchod, to jsem ale nevěděla vůbec co

se stane. 

Při jedné silné bolesti v tu chvíli sem porodila mrtvou holčičku nad wc. Bože ten pohled  ten nejhorší pohled v mem životě tak strašně se mi o tom pise tolik to bolí.....

hned sem zavinila na sestru ta ať se už dolu nedivam. Dívám se na ni pomohla mi do postele a tam odstrihla ode mě malou a hned odnesla.  Bylo mi jasný ze teď dojdu i o druhou ......  bylo 21 hned sem volala chlapovi aby za mnou přijel, že sama to nezvládnu byl se mnou až do tři kdy sem ho poslala domu.

Dali mi kapat oxitocin jeden pak druhy ale vůbec nic se už nedělo. Počkali do rána do 9 jenže cesty se zase uzavřeli a tak mi druhy porod museli vyvolat pomoci tabletek. První bolesti přišli až po třetí tabletce ale stále nic. Bolesti se stupňovaly ale já se neotvirala.  Stále jsem si říkala ze princezna bojuje, že chce být u mě a že to tak má být.Až po zavedení poslední tabletky kolem 21 večer mi odtekla voda a já už si říkala ze už to přijde asistentka říkala ze se už to tam hnulo a ze to bude za chvíli. Bolesti s vodou odešli a já už unavená na chvíli usla.

 Vrátili se až kolem 1 ráno šla jsem do horké sprchy si trochu ulevit jenže sem se strašně lekla v tu chvíli ze mě úplně vyteklq zbyla voda. Já v tu chvíli myslela ze už proste je malá venku jenže nebyla sestra mě posadila na wc protože se mi motala hlava. Jenže se ten okamžik znovu opakoval. Nad wc jsem přišla i o druhou holčičku . Byla jsem úplně neschopna  holčičku porodit aspoň ,, normálně v posteli” ale takhle ? Cítím se úplně bezcenně, ze jsem něco takového dovolila.  Nesnáším svoje telo za to, že tohle dovolilo , ze se zánětem v děloze víc nebojovalo....nesnáším....

 Potom všem jsem šla hned na revizi. Ráno jsem se vzbudila úplně prázdná bezcenná, nemožná......

 Asi mi není souzeno být matkou.

neni nic horšího než přijít během par dni o dvě úžasné holcicky, které nám měli absolutně změnit život a učinit nás šťastnými.

Je to hrozny si porodit dítě a vědět, ze ho nikdy nebudete chovat v náruči. NIKDY!!!!

 Doma mě to úplně ubiji, ze zachodu mám úplně paniku když ho vidím je mi na omdleni. Tohle období bude strašně dlouhé a bolestivé, ale vím ze přijde chvíle kdy budu schopna se s holcickama rozloučit a začít další etapu našeho života. Teď si to ale nedokážu představit.

Moje dvě princezny už na vždy budu milovat a držet ve svém srdci. NAVŽDY !❤️