Jak se rozkojit?

Ještě v těhotenství jsem věděla, že kojení bude u mě problém. Bála jsem se svého nízkého prahu bolesti. Vždy jsem byla na bradavky háklivá a když jsem četla jak maminky brečely bolestí, že bolest byla tak nesnesitelná, že se jim kroutily prsty na nohou a bály se každého dalšího kojení, měla jsem z toho hrůzu už dopředu.

Na co jsem ale nebyla připravená, byla úplná absence mléka. V těhotenství se mi nevytvořilo mlezivo, ale s tím jsem si nedělala starosti. Četla jsem, že to není podstatné.

Porod byl v rámci možností klidný a téměř přirozený (v porodnici mi praskli vodu a zatlačili na břicho), proběhl okamžitý bonding. Malá se nepřisála, ale olizovala, ale to prý taky nevadí.

Začala jsem normálně kojit. Bolest byla přesně taková, jakou jsem očekávala. Poctivě jsem mazala po každém kojení ale celkem k ničemu. Bolelo to jako čert a nakonec mi i jedna bradavka praskla. Malá často plakala a mou spoluležící napadlo, zda to není hlad. Byla jsem přesvědčena že ne. Vždyť jsem měla načteno, jak miminkům maminčino mléko stačí a dokrmovat je blbost.

Poslouchala jsem rady od sestřiček: kojit co 2 hodiny po 10ti minutách. Věděla jsem že mám kojit na požádání, ale i těch 10 minut bylo pro mě utrpení a malá přece nemohla plakat hlady.

Nakonec jsem zašla za sestřičkou, jestli by ji nemohla zkusit dokrmit. V tu chvíli byl klid a Karolínka konečně spala jako miminko... O dalších 12 hodin jsem to nevydržela a šla znova požádat. Situace se opakovala. Sestřička mi zmáčkla bradavku a doteď mi zní v uších ,,Nula, nula, prd." Nemáte mléko. Tečka. 

Dostala jsem ohřívačku, Hipp, stříkačku a instrukce. Začaly pracovat hormony a já jen brečela a brečela. Vždyť MM je tak důležité! Co jen jsem se toho načetla... Sestřičky mě uklidňovaly, že to není konec světa, vykládaly historky,... Celé mé okolí stejně. Ale já byla nešťastná. 

Aby toho nebylo málo, jakoby mi zapadly bradavky. Zduřily se dvorce a bradavky zmizely. Malá se uplně odmítala přisát... 

 Doma začal kolotoč. Návštěva dvou laktačních poradkyň. Masírování prsou, nahřívání, kojení, ohřívání mléka, krmení přes prst a stříkačku, odříhnutí, odsávání odsávačkou, umývání stříkačky a odsávačky,... Prakticky jsem nedělala nic jiného. Sotva jsem skončila, opět jsem mohla začít. Nehorší pro mě byl pláč malé. Za hodinu, hodinu a půl měla opět hlad, jenže UM se může dát až po 3 hodinách!

Brala jsem homeopatika Ricinus, Lac, pila 3 různé kojící čaje, meltu a caro, dostatečně jedla.

Po dalších pár dnech jsem změnila taktiku. UM jsem postupně snížila. Zalehla jsem do postele a jen jsem kojila a kojila a kojila. Dva dny jsem nedělala nic jiného. Přijela opět LP a vypadalo to, že to snad přináší ovoce? Zvážili jsme před a po kojení a vypila 70ml! Nádhera. Často mi plakala, ale myslela jsem, že to budou prdíky. U prsa usínala, jen dudlala,... myslela jsem, že má dost.

O pár dní později jsme šli na prohlídku a vážení. Nepřibrala ani deko... A já byla opět zoufalá.

Zase jsem zavedla tělo na tělo. Už jsem vůbec neodsávala, protože jsem neměla ani kdy. Jedla celé dny. 

Začala mi připadat spokojenější. Už tolik neplakala. Sice jsem ji měla na prsu téměř nonstop, ale vypadalo to dobře. Šla jsem na převážení před a po kojení. Vypila ode mě 10ml... Přibrala 80g za týden. A nervy se zase vrátily. Doktorka hrozila UM.

Zařekla jsem se, že pro to udělám maximum a pokud to opět nevyjde, končím s kojením. Celé dny jen prokojila a za další týden jsem šla opět na převážení - přibrala 400g! A doktorka konečně spokojená 🙂

Homeopatika jsem vysadila, čaje pila ještě nějaký čas ve velkém, kojila na požádání, úplně zrušila UM a kojím plně dál. Tedy, začali jsme s přikrmy 🙂 Dcera má 6,5 měsíce. 

Proto pro ty, kdo máte problém s nedostatkem mléka. Neházejte flintu do žita. Mně to trvalo dva měsíce a zvládla jsem to 🙂 Jsem na sebe hrdá. Zvládla jsem to já, zvládnete to i vy :*