Zákaz styku s otcem. Jak postupovat?

Dobrý den,

V § 888 OZ je obsaženo pravidlo, že nepečující rodič má právo stýkat se osobně s dítětem. Výjimkou z něj však představuje situace, kdy zájem dítěte vyžaduje omezení či zákaz osobního styku (§ 891 OZ). K této změně může dojít pouze na základě soudního rozhodnutí, které zohledňuje nejlepší zájem dítěte.

Pro omezení či dokonce zákaz styku tak musí být dány závažné důvody, a to jednak na straně druhého rodiče (porušuje či neplní zásadní povinnosti ve vztahu k dítěti), jednak přímo na straně nezletilého dítěte, pokud to styk s druhým rodičem odmítá.

Mezi nejdůležitější povinnosti druhého rodiče ve vztahu k dítěti lze zařadit zejména povinnosti výslovně zahrnuté do rodičovské odpovědnosti (§ 858 OZ):
• povinnost péče o dítě (v době konaného styku), zahrnující zejména péči o jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj,
• povinnost zajišťovat výchovu a vzdělání dítěte
• povinnost ochrany dítěte, a to nejen ochrany dítěte uvnitř rodiny před zásahem zvnějšku, ale rovněž ochrany uvnitř rodiny samé, a
a dále povinnosti související přímo s osobním stykem druhého rodiče s dítětem:
• povinnost zdržet se všeho, co narušuje vztah dítěte s pečujícím rodičem nebo co ztěžuje výchovu dítěte (§ 889 OZ), a
• povinnost informovat pečujícího rodiče o všem podstatném, týkajícím se dítěte a jeho zájmů (§ 890).

Omezení či zákaz styku tak připadají v úvahu jen u skutečně problematického jednání (nebo opomenutí) druhého rodiče. V případě zákazu styku rodiče s dítětem se jedná o takový zásah do práv rodiče, že k němu soud přistoupí pouze v případech, kdy je to nutné v zájmu fyzického, nebo i psychického zdraví dítěte (např. přítomnost rodiče by měla neblahý vliv na mravní rozvoj dítěte, přítomnost dítěte u rodiče způsobovala psychické trauma, nebo v případě hrozící možnosti fyzického násilí). Co se týče omezení osobního styku, soud toto může učinit například formou zákazu přespávání u rodiče, zkrácením společného času nebo požadavkem účasti třetí osoby během styku rodiče s dítětem.

Jednání, které je většího rozsahu a trvá delší dobu bude vždy závažnější. V případě jednorázových jednání druhého rodiče je nutné posuzovat dopad na dítě a zvážit, zda hrozí riziko dalšího opakování.