Dědictví a práva vnoučat. Je takové chování v pořádku, nebo to už hraničí se zákonem?

Dobrý den,

velice prosím o posouzení situace.

Babička měla dvě dospělé děti. Za svého života darovala dům jednomu z nich - mojí matce. Důvodem bylo, že matka má děti (sestru a mě) a v domě jsou jen dva byty. Nechtěla, aby dům měl nakonec víc majitelů, než dva, protože by to vedlo k tříštění majetku a nakonec k prodeji domu. Dům jednou měl připadnout sestře a mě. Matčin bratr již bydlení měl a naše máma také. V darovací smlouvě není ale napsáno, že dům má být náš a pro nás. Byly jsme v té době děti a máma babičce slíbila, že pro nás dům samozřejmě nechá, až budeme dospělé a do té doby ho bude spravovat. Babičce přišlo samozřejmé, že každá máma chce to nejlepší pro děti.

Když babička zemřela, máma dům s oběma byty prodala a peníze utratila. V dospělosti jsme matku konfrontovaly a ona řekla, že dům byl právně její a tudíž jen její a neměla povinnost nám nic dávat. A tak jsme matce řekly, že snad jako děti jsme měly právo na stejný životní standart jako ona. Na to matka argumentovala tím, že své splnila, že jídlo nám koupila z prodeje toho domu, takže náš díl nám vlastně dala, a že za to máme být vděčné, že bez ní bychom umřely hlady, neboť otec o nás nestál a babička už nežila. Sobě matka dopřávala, hrála automaty, jezdila na výlety a asi zvala kamarády. Na kroužky jsme se sestrou nechodily, oblečení měly, ale opravdu základní, nic jiného jsme neměly, třeba lyže, nebo kolo, to nikdy. Matka řekla, že na hlouposti nemá peníze, a že naše obživa ji stojí dost.

Je pravda, že jsme na matčin účet žily do dospělosti a do konce studií. Nevybírala od nás žádné peníze na byt, žily jsme u mámy zadarmo a jedly jsme u ní. Extra jídlo nám máma nekupovala, ale chleba byl, máslo též a nějaká zelenina také. Matka své povinnosti splnila, ale myslím, že babičce by vadilo, že sama chodila ověšená zlatem hrát automaty a my vnučky neměly ani nikdy vlastní pokoj, a už vůbec ne byt v dvougeneračním domě.

Nechci se soudit s vlastní mámou, jen pro svůj pocit chci vědět, zda takovéto chování je opravdu v pořádku a podle zákona, nebo zda už to někde hraničí se zákonem.

Děkuji