Stává se ze mě po potratech zatrpklý člověk?

Hezký den,

děkuji za Vaši zprávu, vážím si Vašich slov. A mrzí mě, že se musíte vyrovnávat se dvěma ztrátami.

Rozumím i tomu, že Vám druhá ztráta přijde náročnější. Je to také ještě hodně čerstvé. Jako je každé těhotenství jiné, tak je i každá ztráta jiná. Není tedy pravidlem, že každá další ztráta je lehčí než ta předešlá. Je to nová zkušenost v nových souvislostech. Právě proto, že už máte dceru, lépe si dokážete představit, o co přicházíte. Já si nevzpomínám, že bych to takhle vnímala, ale je to určitě možné a není na tom nic divného nebo špatného. Možná Vám bude trvat delší čas, než se s tím smíříte, možná budete pociťovat větší lítost. Můžete se ale inspirovat v té předchozí zkušenosti a vzpomenout si na věci a činnosti, které Vám pomáhaly a zkusit je znovu zařadit do Vašich dnů.

Co se týče Vaší nechuti setkávat se se známými lidmi, věřila bych vlastnímu pocitu a pokud to pro Vás teď není možné, nenutila bych se do toho. Často může být v rámci rodiny a s blízkými přáteli těžší o těchto věcech mluvit, i když to tak na první pohled nevypadá. Mně to taky přijde vlastně lehčí s úplně cizími lidmi. Tím, že je mi jedno, co si o mě budou myslet a nemám s nimi žádný další vztah, líp se mi nepříjemná témata otevírají. Takže já pro Vás mám pochopení. Jen to zkuste pozorovat, jestli vidíte nějaký vývoj k lepšímu během času. Abyste za nějakou dobu cítila, že se to postupně začíná měnit a chce se Vám zase s blízkými lidmi mluvit a vídat se s nimi.

A nebo možná máte na mysli povídat si s cizími lidmi o obyčejných věcech a ne o ztrátě miminka? No jistě, protože oni nevědí co se Vám stalo, takže se s nimi můžete bavit třeba o počasí, aniž by těžké téma ztráty takzvaně leželo ve vzduchu.

Ještě mě napadá, jestli tím "nemám co dát" nemyslíte to, že jste Vy i Vaši blízcí očekávali, že do Vašeho společného vztahu přibyde miminko. A ono teď odešlo a tak je mezi Vámi něco, co se nenaplnilo. Zkuste to jen pozorovat a vnímat. Možná Vás napadne, co je tou podstatou toho, proč Vaše blízké teď nevyhledáváte. Pokud to objevíte, bude pro Vás lehčí na tom pracovat. Ale já si myslím, že po určitou dobu, která je z mého pohledu delší než měsíc, můžete upřednostňovat samotu nebo ostatní lidi před Vašimi blízkými. Pokud Vám to v procesu truchlení vyhovuje. Aby ale nebyli vaším chováním zaskočeni nebo znepokojeni, bylo by fajn o tom s nimi otevřeně komunikovat. Vyjádřit svou potřebu, být na čas více sama se sebou.

Přeju Vám, ať se to daří a postupně se cítíte lépe.