Krátce po porodu mi zemřela dvojčata. Jak se mám naučit s tím žít?

Hezký den,

mrzí mě Vaše ztráta, ještě k tomu dvojnásobná. Věřím, že je to velká bolest, kterou nyní procházíte.

Chtěla bych Vás ujistit, že úmrtí Vašich miminek není Vaše vina. Dělala jste všechno tak, jak jste nejlépe uměla a mohla. Darovala jste Vašim dětem život, a to je to nejcennější, co jako máma pro své děti můžete udělat. To ostatní už řídí příroda, osud, vesmír, Bůh - záleží, jak to kdo nazývá.

Zkuste se na to podívat tak, že zrození je veliký zázrak života. Je tolik proměnných, které musí do sebe zapadnout a vyjít správně, aby se miminko narodilo zdravé. Bohužel se občas stává, že se něco v tomto složitém procesu pokazí a miminko se nemůže narodit. Člověk na toto bývá z velké většiny krátký. I ta nejmodernější a nejlepší lékařská péče často nedokáže odchodu našich andělských dětí zabránit.

Vím o ženě, která čekala dvojčátka a díky určitým rizikům byla ke konci těhotenství hospitalizovaná. I přes sledování několikrát denně, jí najednou obě dvě miminka v bříšku zemřela. Večer na kontrolách bylo všechno v pořádku a ráno již nenašli srdíčka.

I když takový příběh nedokáže zmenšit Vaši bolest, chci Vás moc podpořit. Neobviňujte se z toho, že jste pro svá miminka neudělala dost. Ke smíření můžete dojít, ale nestane se to ze dne na den. Bude to trvat delší dobu.

Často se nám nedaří najít důvod, proč ta malinká stvoření nemohla žít dál. Pořád ale jsme jen součástí koloběhu života na této planetě. A k tomuto koloběhu patří i smrt. I když si to nechceme připouštět, smrt nečeká jen na staré lidi. Občas ukončí i velmi mladé životy. Je přirozené, jestli cítíte bezmoc, vztek, nespravedlnost, hlubokou lítost a smutek. To jsou obvyklé reakce. Nebraňte se jim, dejte všemu volný průběh. Dovolte si prožít veškerou bolest.

Věřím, že ta veliká láska, kterou ke svým miminkům cítíte, Vás podrží a pomůže Vám tuhle náročnou situaci překlenout.

Jsem v myšlenkách s Vámi a posílám Vám sílu do dalších dnů.