Genetická chyba miminka a potrat. Jak se znovu naučit žít a radovat ze života?

Milá Danielo,

děkuji za Tvé sdílení a mrzí mě, že Tvé miminko odešlo.

Především Tě chci ujistit, že Tvoje pocity jsou normální, obvyklé a není s Tebou nic špatně. Píšeš, že je to pár měsíců. Vím, že je to těžké přijmout, ale ztráta milovaného člověka nás zarmoutí na dlouhý čas. A je to vlastně správně. Lásku nejde jen tak utnout, její ztrátu potřebujeme postupně prožít a zpracovat.

Chtěla bych Tě podpořit v tom, abys dál svou ztrátu prožívala tak, jak potřebuješ. Myslím, že jsi na dobré cestě. Je moc dobře, že vnímáš lepší dny, že se dokážeš smát a těšit se na věci v budoucnosti. Pláči, když přijde, se ale nebraň. Je to skvělý způsob, jak odplavit negativní emoce. To, že si dovolíš plakat, Tě posune na Tvé cestě dál. Nikdo, kromě Tebe samotné, nemůže určit, jak dlouho máš a nebo můžeš pro své miminko truchlit.

Pocit opravdového štěstí k Tobě zase přijde. Jen si dej čas. Obdivuju, že si své chvilky štěstí uvědomuješ. Že jsi je měla a prožívala. Mně tohle uvědomění přinesla až moje vlastní ztráta. A právě takové ty na první pohled obyčejné chvíle v životě jsou ty nejcennější. Těšila jsi se na své miminko a plánovala jsi, co všechno společně budete prožívat. A nyní je to pryč. Proto ani nemůžeš (zatím) prožívat stejnou míru štěstí. Protože Tě to prostě bolí a je Ti to líto. Ale tím, že postupně budeš ve svých dnech objevovat další a další malé radosti, naučíš se zase důvěřovat životu a štěstí cítit. Jenom to bude nějakou dobu trvat. Dopřej tomu čas.

Další moje rada je, nesrovnávej se s ostatními. Prožila jsi trauma a je to velká práce se s ním vyrovnat. Pro Tebe není podstatné, jestli se někdo jiný dokázal vyrovnat s horší situací. Pro Tebe je důležité soustředit se právě na to, co prožíváš Ty a co pomáhá Tobě. Pokud Ti příběhy ostatních dodávají inspiraci a vůli jít dál, tak je vyhledávej. Jestli Tě ale spíš nervují a dostáváš pocit, že přece když někdo jiný dokázal zvládnout tohle, tak ty už dávno musíš být znovu šťastná, tak je vůbec nečti.

Ráda ženám říkám, že odpovědi na svoje otázky, si můžeme dát jen my samy. Je to asi to nejcennější, co mě Filípek a jeho krátký život naučil. Proto nikdo jiný než Ty sama, nemůže tuhle kapitolu pro tebe uzavřít. A na 100 % věřím, že pokud budeš na své cestě naslouchat svým pocitům, uděláš to ve správný čas a správně právě pro Tebe.

Přeju Ti, abys v sobě každý den objevila sílu jít dál.

Když budeš potřebovat, klidně mi ještě napiš, jsem tu pro tebe.