Dobrý den,
dcerka s atypickým autismem a ADHD teď má nějaké vracení vzpomínek. Celé dětství bylo náročné, nekonečné kolečko psychologů, psychiatrů a neurologů. Několikrát byla hospitalizována, ale vždy jsem byla s ní, nikdy nebyla sama.
Momentálně teď v 6,5 letech začíná více navazovat věty, komunikuje o svých pocitech. Bohužel se vrací do doby, kdy byla zrovna v nemocnici a měla noční EEG vyšetření. Celý tenhle proces bere jako šílenou zradu od doktorů a svého těla. Snažím se jí vysvětlit, že bez vyloučení všech možných rizik by se mohlo něco zanedbat. Od té doby se i táhne separační úzkost, strach z neznámého prostředí. Každá změna je horor. Nevěří si, nevěří ani pomalu nám. Nikdo mi nedokázal říct, jak ji zbavit této úzkosti a zvednout sebevědomí.
Děkuji moc za Vaši odpověď.
Hezký den, milá maminko,
nejsem neurolog, psychiatr ani psycholog a nemám velké zkušenosti s dětmi s autismem, proto odpovím dle vlastního pocitu a zkušeností, které mám. Je však důležité, abys věděla, že to není odborně podložené studiem atd.
Trošku se mi do toho hůř vplouvá, protože neznám všechny informace, které bych potřebovala. Z toho, co píšeš, to vypadá, že si vzpomněla na pro ni velké trauma a neumí si jej zpracovat. Z toho, co píšeš, že to vnímá jako velkou zradu jak lékařů, tak svého těla. Tady by mě moc zajímalo, co přesně to pro ni znamená, proč má pocit, že ji její tělo zradilo, že to dovolilo, že ji mohli napojit na EEG? Pokud by to bylo takto, pak bych s ní o tom mluvila, proč to její tělo dovolilo, protože vědělo, že je to potřeba. Ale samozřejmě tam toho může být více, ale snažila bych se jít jakoby za tu větu, za tu myšlenku, co za tím stojí. A to bych řešila, protože to je ta příčina.
Určitě bych s ní komunikovala i ty situace, kdy se bojí v prostředí a nevěří Vám ani sobě. Zda to opravdu souvisí s tím. A po krůčcích znovu budovala důvěru. Chce to od Vás obrovskou trpělivost a opavdu malé krůčky a nespěchat na ni. Děti jsou velmi citlivé (a autisté o to více) a vycítí jakékoli pochybnosti, které v sobě máme.
Vím, že je to náročné a popravdě si to neumím úplně představit, protože pokud to člověk nezažije, tak se může jen domnívat, ale Váš klid a vyrovnanost jsou stěžejním kamenem, o který se celý vztah a vývoj opírá. Jak vy se cítíte? Máte podporu partnera či okolí? Máte možnost o svých pocit s někým hovořit?
A co se týče sebevědomí, tam je fajn POPISOVAT všechny situace, které se holčičce dějí a když něco zvládne, slovy jí to ještě více zhmotnit, aby si to uvědomila. POZOR NECHVÁLIT, aby se nestalo, že dělá věci pro pochvalu, ale popsat, co se odehrálo.
Pro bližší radu bych potřebovala více indícií od Tebe, jak celkově doma fungujete. Připoj se do facebookové skupinky Životem s dětmi - sdílení rodičů (najdeš tam i rodiče v podobných situacích) nebo mi napiš a domluvíme si konzultaci, která bývá nejkratší cestou k tomu, aby sis pořešila, co je potřeba 🙂.
Zuzka Janešíková
autorka projektu Životem s dětmi
web: www.zivotemsdetmi.cz
facebook: Životem s dětmi - sdílení rodičů