Dobrý den,
syn (7 let, 2. třída) začal před pár dny vydávat zvuky (něco jako "e"), je to v různých intervalech, při různých činnostech. Ze začátku to bylo málo časté a méně hlučné. Zpočátku jsem si toho nevšímala, s tím, že to snad přejde a syn si zvuky ani neuvědomoval. Pravděpodobně tyto zvuky spustil fakt, že mělo dojít k soudnímu řízení týkající se dítěte (styk s otcem, výživné). Zhoršení nastalo po návštěvě OSPOD, kdy se ho soc. pracovnice ptala, zda se chce s otcem vídat (otec za synem chodí cca 1-2x do roka). Byla jsem už kontaktována paní učitelkou, že si toho u syna všimla a zda se u nás něco neděje. Domluvily jsme se, že počkáme pár dní po soudu, zda se situace se zvuky nezlepší. Syn ví (zajímal se o to), že soud dopadl v náš prospěch. Všimla jsem si, že po soudu už i sám syn přiznal, že si to občas uvědomuje, že vydává zvuky a tvrdí, že to občas i dělá schválně.
Jak mám zatím přistupovat k synovi a jeho zvukům - ignorovat zvuky nebo syna na to raději upozorňovat?
Mám počkat pár dní, zda se to zlepší nebo to řešit s odborníkem?
Děkuji předem za odpověď.
Hezký den, milá,
podle toho, co čtu, tak to vypadá, že to hodně souvisí se situací, která se u vás odehrává. Pravděpodobně tímto způsobem ventiluje svůj strach, stres, či nějakou další emoci.
Zkusila bych si s ním povídat o tom, jak se cítí, co se v něm odehrává a ty emoce dostat ven právě skrze komunikaci s vámi a pocitem bezpečí. Aby pochopil, že na to není sám.
Samozřejmě je důležité takový "rozhovor" vést ve chvíli, kdy Ty jsi úplně v pohodě, protože i na Tebe tato situace jistě působí. Za další...nebrat ten rozhovor jako něco, kdy musíš z něho dostat jeho pocity - to Ti stejně nic neřekne.
Spíše si teď dát čas, mluvit spolu o všem, říct mu třeba i svoje pocity, a pokud on bude chtít, možná zapojí i ty své.
Asi bych počkala pár dní, jestli se to změní, jestli se vám podaří společně se naladit a ty emoce pouštět ven jinak. Zároveň si myslím, že návštěva odborníka, který je empatický a napojený na děti může být ve vaší situaci více než prospěšné.
Neznámý člověk často v dětech otevře ty dvířka, od kterých rodič nemá klíč.
Moc objímám a přeji hodně sil v celé situaci. ❤️
Budeš-li chtít, můžeme se spolu potkat osobně a projít podrobnosti a hledat způsob, jak se synem komunikovat, aby se uvolnil.
Zuzka Janešíková
autorka projektu Životem s dětmi
web: www.zivotemsdetmi.cz
facebook: Životem s dětmi - sdílení rodičů