Sahání si do rozkroku, zlozvyk. Jak to syna odnaučit?

Hezký den, milá,

děkuji za Tvůj dotaz. Odbornou odpověď Ti bohužel nedám. Myslím, že by bylo fajn si o tom popovídat i s psychologem.

Můžu Ti napsat pár mých myšlenek, ale ber to prosím opravdu jen jako myšlenky. Děti tohle dělají ve chvílích, kdy se nudí, stydí za něco, co říkají nebo udělaly nebo když mají v těle hodně energie, nadšení, radosti a nevědí, jak ji dostat ven.

Je to způsob, který je "uklidňuje" a dává jim pocit bezpečí, ať už je to u negativních emocí, tak i těch pozitivních.

Zkusila bych se zaměřit na to, kdy to dělá, opravdu si to nějakou dobu psát - mít prostě papír nebo poznámky v mobilu a pokaždé, když se to stane zapsat si to. Třeba rozkličkuješ, kdy se to děje. O víkendu, po školce, když jste sami, když je vás tam více, když se bojí, když se raduje, atd.

Můžeš se ho zkusit zeptat, jak se cití, když si tam sáhne, co mu to přináší (ale opravdu s respektem, pochopením a podporou), aby z Tebe cítil pocit bezpečí, že Ti to může klidně říct. Pravděpodobně Ti řekne něco ve smyslu, že je mu to příjemné, že ho to uklidňuje a Ty jen tyto jeho emoce přijmi a zkus se ho zeptat, co by mohl dělat jiného, aby se cítil stejně. Vysvětli mu, že je tady v tom našem světě takové pravidlo, že si do rozkroku jen tak nesaháme, že to ostatním nemusí být příjemné. Vlastně nevím, proč takové pravidlo existuje, když je to část těla jako žádná jiná, ale většinová společnost to tak má a pravděpodobně v ní žijete i vy, takže se s tím bude potkávat ve školce, ve škole atd. Takže v tom připadě bych se mu to snažila, co nejvíce vysvětlit a přiblížit, proč to nemá dělat a snažila se najít způsob, jak se může cítit stejně u jiné činnosti.

Jak jsem psala, nejsem psycholog, takže jsou to mé úvahy, které vycházejí z toho, jak se chovat u jakéhokoli zlozvyku, ale tento vnímám jako více intimní, takový, co zasahuje opravdu do hloubky, a proto bych se o tom s psychologem minimálně poradila.

Držím palečky a přeji fajn den. 🙂