Dobrý den,
prosím o radu, už nevíme, co dělat. Dcera teď nastoupila do 1. třídy, moc se do školy těšila a ze školky s ní šlo do naší školy asi 12 dalších dětí, takže tam má známé tváře. Dalších asi 10 dětí přišlo z vedlejší vsi. Problémem ale je, že každé ráno nese velmi těžce loučení, pláče, dokola mi opakuje, jak mě miluje a učitelka ji musí doslova tahat do šatny silou. Ve škole se jí prý líbí, nikdo jí tam neubližuje a po škole chodí do družiny, kde má dokonce jako družinářku i loňskou paní kuchařku ze školky. Už taky slýcháme, že mluví velmi tiše, takže vůbec netuším, jak bude probíhat čtení či zkoušení.
Doma o tom s ní mluvíme, vysvětlujeme, ona tvrdí, že už plakat nebude a bude mluvit nahlas, ale přijde ranní vstávání a vše se opakuje. Bojovali jsme s tímto i poslední rok ve školce a už nás to vyčerpává. Při tom se ale prý vždy rychle ve třídě uklidní. Byli jsme s ní loni v listopadu v pedagogicko psych. poradně, ale tam nám jen potvrdili, že odklad nepotřebuje, protože už tehdy znala písmenka i číslice. Nepomáhají domluvy, výhrůžky, zákazy, sliby, odměny. Nic nezabírá...
Děkuji za odpověď, M.
Hezký den, milá maminko,
pro můj přesnější pohled bych potřebovala znát více bližších informací, zkusím odopovědět alespoň z toho, co čtu.
Ve škole se jí obecně líbí, ale mluví a čte tiše. Hledala bych důvod proč tomu tak je? Bojí se, že udělá chybu, že se jí někdo bude smát? Mohla by mít pocit, že není dost dobrá, potřebuje se s někým porovnávat?
Mohlo by to souviset s tím, proč je to loučení tak složité. Mohla by se bát zklamání, které ji ve škole může potkat?
Z druhé strany se nabízí otázka. Proč se s vámi tak těžko loučí? Stalo se někdy, že byste nedodržela, že si ji vyzvednete? (Může se stát, třeba zůstanete v zácpě či cokoli, ale v dítku zůstane ten pocit,...máma mě tam nechala.) S tím je potom potřeba pracovat.
Ale jak píšu, jsou to jen věci, které mě napadají z mé praxe, ale u vás to konkrétně může být úplně jiné, ale podrobnosti neznám.
Co s tím můžete dělat? Trávit s dcerou vědomě hodně času, aby byla dostatečně nabažena Vaší přítomností, aby se cítila bezpečně a cítila Vaši podporu. Vím, že to je náročné, hlavně když už to trvá déle, ale věřte, že pro ni je to stejně náročné ne-li více. Nedělá to schválně, něco potřebuje, jen to neumí říct slovy.
Tím, že spolu budete vědomě trávit čas, se k tomu můžete postupně dopracovat a zjistit, co vše se za tím skrývá. Věřím, že můžete dcerce opravdu ukázat, že jste tady pro ni a začnou se dít kouzla 🙂.
Tento dotaz je spíše na osobní konzultaci, můžete se klidně objednat na www.zivotemsdetmi.cz/konzultace .
Přeji pohodový večer.
Zuzka Janešíková
autorka projektu Životem s dětmi
web: www.zivotemsdetmi.cz
facebook: Životem s dětmi - sdílení rodičů