Dobrý den,
chtěla bych znát Váš názor nebo Vaši radu prosím. Máme 13měsíční holčičku, která vstává klidně před šestou ráno a v noci se budí i třikrát (na jídlo, ikdyž se všude píše, že jídlo v noci už nepotřebuje.) Donedávna vypila láhev s UM a usla - teď po vypití začne hysterický křik k neutišení .... manžel ji vezme z postýlky a lehne si s ní na matraci na zem a hodinu uspává než usne (hlazením)....přijde nám, že už ráno je unavená, mrzutá, uplakaná a nic ji nebaví...dopoledne spí hodinu, a to ji musíme uhoupat na míči (bohužel, uspáváme tímto způsobem i večer.) Po obědě neusne, i když je unavená. Celý den mi přijde otrávená, protivná a raději by byla s tatínkem než se mnou (a to mi je dost líto, protože mi přijde, že se dost snažím, aby byla spokojená), ale manžel musí pracovat (homeoffice) .
Prosím, je to jen období, nebo je to normální?
Děkuji
Krásný den 🙂,
v prvé řadě bych Ti ráda řekla, že je zcela normální, když dítko preferuje druhého rodiče. Protože s Tebou je "pořád", ví že tam jsi. Dáváš jí jíst, převlíkáš ji, chodíš s ní ven...násobně více času s ní trávíš. Jakmile přijde táta, který je v podstatě vzácný a ještě, když je to táta, který se jí věnuje, tak je opravdu zcela normální, že chce být raději s tátou.
Pokud je to v době, kdy se jí táta může věnovat, tak jim dej prostor jen pro ně dva a Ty si dej nohy na stůl :D, opravdu čas pro Tebe. Odpočineš si a budeš mít více energie.
Pokud je to v situaci, kdy táta potřebuje pracovat, tak je potřeba, abyste jí jasně vysvětlili, že táta zrovna teď pracuje a co to pro ni znamená. Tedy, že je v pokoji a nemůžete za ním chodit. A opravdu být v tomto důslední. Ideálně chodit také hodně ven.
A teď k dotazu 🙂.
Podle toho co píšeš, tak to vypadá, že je celá v jakémsi napětí, které potřebuje dávat takto ven a potřebuje cítit vaši blízkost a bezpečí.
Zkus popřemýšlet, z čeho by to mohlo být. Kdy to začalo? Stala se u vás nějaká větší změna? (Stěhování, možná homeoffice tatínka, tvoje rozpoložení,...).
Děti vnímají vše, co se děje kolem, i když máme pocit, že to vůbec nepostřehly, nebo že se jich to nedotýká, oni opravdu vědí.
Dítko je také odrazem našich emocí, našeho rozpoložení. Jak se Ty cítíš? Máš dostatek času na sebe? Umíš si odpočinout?
Zkus si vzít papír a tužku a odpovědět si na tyto otázky a třeba Tě další při psaní napadnou. Zkus najít tu příčinu, proč se to děje.
Klidně pak napiš k čemu jsi dospěla, co sis napsala a můžeme se posunout zase kousek dál (či blíž 🙂 ).
Malá má velké štěstí, že má mámu, která se zajímá, proč se to děje a chce s tím něco udělat.
Zuzka Janešíková
autorka projektu Životem s dětmi
web: www.zivotemsdetmi.cz
facebook: Životem s dětmi - sdílení rodičů