Doplnění k dotazu ohledně návštěv babičky a tetičky
ZodpovězenéDobrý den,
omlouvám se, že píšu až teď. Vaše odpověď na můj dotaz viz. https://www.modrykonik.cz/ask-an-expert/poradna...
Ještě doplním, že tetička s Babičkou ještě donedávna s námi bydlely tedy spíš v rodinném domě a teď, když se odstěhovaly, tak se doprošují, že chtějí vidět děti.
Problémy začaly už hodně dávno už 2 roky zpět, ale co se přítelovi rodiče rozvedli (babička a děda), tak si právě babička začala vymýšlet nesmyslné požadavky, takže začaly právě ty hádky a v hádce, když jsem jí říkala, že ať na nás nekřičí, že tu jsou děti, tak výslovně řekla, že jí jsou děti ukradené.
Takže takto...ono toho je víc, ale začala jsem to řešit až teď, protože jsem začala pozorovat, že starší dcera (3,5 let) se bojí tety a babičky, když je vidí....někdy si je babička uplatila sladkostmi apod. A tetičky se před půl rokem začala bát k vůli tomu, že měla nějaké zdravotní problémy a když ji slyšela naříkat, tak se jí právě bála. I když jsem tetě říkala, že pokud se necítí dobře, ať za náma nahoru nechodí, že to dcera cítí, ona to nerespektovala, že prý ona sama se uklidňovala tím, že trávila čas s ní.
Tak snad jsem to popsala lépe k vysvětlení.
Děkuji
Nejnovější otázky z poradny
- Počůrávání u 6 letého dítěte. Je to stresové? Jak to řešit?
- Odplenkování 2.5 letého dítěte. Jak ho naučit čůrat a kakat do nočníku nebo z...
- Mám dilema. Kdy dát syna do školky?
- Syn vydává zvuky. Ignorovat nebo na to upozorňovat? Nebo počkat, a když se ne...
- Syn, 3 roky, neposlouchá. Co mám dělat, aby to bylo lepší?
- Mateřská škola - dilema. Jaký je tvůj názor?
Hezký den,
děkuji za doplnění, situaci si umím o trochu lépe představit. Stále mi z toho vyplývá, že babička a tetička nejsou nejlepšími společníky pro vaši rodinu, pokud se něco nezmění.
Jestliže jsi jim vysvětlila, že křik a hádky nejsou přijemné minimálně pro děti a jim je to ukradené, tak vyvstává otázka, která se ti možná nebude líbit: „Chceš mít takové lidi ve svém životě a životě svých dětí?“.
Představ si, že by to nebyla rodina, ale nějací známí, sousedi, kamarádi, chtěla bys je v rodině?
Předpokládám, že odpovědi na obě otázky se shodují NE, NECHTĚLA.
Opravdu jsi v situaci, která se samozřejmě řeší s těžkým srdcem a pocity jako strach, jak to bude probíhat, obava z toho, co si řeknou, jak to bude vypadat, atd. A proto je důležitější než kdy jindy uvědomit si, proč chceš změnu, proč nechceš v tomto pokračovat. Ideálně si to napsat, uvědomit si, co to dělá s tebou, s dětmi a celou atmosférou doma. Jak jsem psala v předchozí odpovědi, je to jen špička ledovce, který se s věkem bude zvětšovat, pokud TEĎ něco zásadního neuděláš.
Za mě z toho, co píšeš vidím jedno jasné řešení, ale neznám úplně všechny podrobnosti, ale opravdu z toho, co jsi napsala, tak já bych nechtěla v tomto prostředí být a už vůbec ne dávat tento vzor svým dětem. ANO, děti se z největší části učí nápodobou. Může se stát, že by jim časem přišlo normální se bát lidí, normální křičet na lidi, normální cítit nekomfort a potlačovat v sobě nějaké pocity a emoce. A to věřím, že opravdu nechceš.
Napsala bych si všechny tyto věci, uvědomila si, co opravdu chci a komunikovala to s babičkou a tetičkou. Podle toho co píšeš, to opravdu už je za hranicemi všeho.
Držím palce, aby si našla v sobě dostatek sil a odvahy, opravdu to bude stát za to. Ta představa, že se děti smějí, mají radost, nebojí se za to určitě stojí, že jo? 🙂
Zuzka Janešíková
autorka projektu Životem s dětmi
web: www.zivotemsdetmi.cz
facebook: Životem s dětmi - sdílení rodičů