Dobrý den,
předem se omlouvám za asi opakující se dotaz, ale jste mi velmi sympatická a ráda bych znala Váš názor na věc.
Máme doma 2,5letou dceru a v létě se jí narodí sestřička. Jelikož se blíží květen a s tím spojený zápis do školky, tak začínám být víc a víc nervózní a vlastně nevím, jak se rozhodnout. Z důvodu narození sourozence a mého vlastního klidu jsem byla ztotožněná s myšlenkou, že dceru dám do školky v pololetí, tzn. v lednu, abychom měli jako rodina dostatek času se sžít a já nemusela chvíli po porodu řešit školku. Čím víc se však blíží termín zápisu, tím víc uvažuju nad tím, že dceru dám až za rok v září, tzn. ve 4 letech.
Vím, že to doma se dvěma dětmi bude náročné, starší dcera byla hodně dráždivé miminko a je velmi temperamentní a živá, ale jsem připravená na vše a hlavně jsem proto doma.
Dost ale bojuji s vlastními pocity - na jednu stranu bych si malou doma ještě nechala, říkám si, že čas s dětmi trávíme tak či tak, a že se do školky nachodí ještě dost. Na druhou stranu bydlíme na vesnici, kde je moderní dítě umístit do školky pomalu ve 2 letech, protože si přece musí zvykat a máma doma, ještě s mladším sourozencem, mu nemůže kolektiv a aktivity ve školce vynahradit. Podotýkám, že se dceři věnuji dost, ale dost mě to nahlodává, abych dceru o nic nepřipravila.
Nejsem žádná holka z cukru, ale nedá se vyhnout těmto komentářům, když člověk tráví čas na hřišti, kde jsme všichni pohromadě a docela mě až šokuje, jak může někdo cizí takto "hustit" do druhých lidí. Dá se však říct, že jsem asi trošku nepopulární skrz můj mateřský přístup, protože "vše moc řeším".
Mohla byste mi říct svůj názor na věc jako máma od dětí?
Skutečně tím, že dám dceru do školky až ve 4 letech, ji o něco připravím, bude v něčem pozadu?
Dcera je velmi šikovná, má ráda dětský kolektiv, ale přestože se s ní už dá mluvit, tak si školku jako takovou představit nedokáže. Opakuje jen slova děti/hrát si/tancovat. Jen mám strach, že udělám špatné rozhodnutí a za rok bude do školky chtít jít. V tom mi to celkem komplikují zápisy, že člověk musí hodně dopředu o něčem rozhodovat, když vůbec neví, jak to bude.
Uff, omlouvám se za sloh a budu se těšit na odpověď.
Krásný den 🙂.
(Nedávno tu jedna maminka psala podobný dotaz a kdyby to šlo, byla bych ráda za kontakt na ni, moc děkuji).
Hezký den 🙂,
děkuji za Tvůj dotaz. Určitě se nemusíš omlouvat, jsem tady pro Tebe, aby ses právě mohla zeptat na otázku týkající se vaší situace doma. Vždycky to bude trochu jiné než u někoho jiného ;).
Chápu, že může být náročné si pevně stát za svým rozhodnutím, když ještě kolem sebe máte takové pokušitele 🙂 v podobě maminek na hřišti na vesnici, kdy je to opravdu trochu jiné než ve městě, kde je to více anonymní.
Co se týče toho, jestli dcerku o něco neochudíte. Pokud s tím budete vnitřně úplně v pohodě, tak věřte, že opravdu ne. Opravdu se ještě do školky nachodí, bude navštěvovat pravděpodobně i školu. Když se na to koukneš z nadhledu, kolik let stráví ve svém životě v kolektivu mimo rodiče, tak je jeden rok opravdu zanedbatelný ;).
Nevím, jak to funguje u vás ve školce, ale myslím, že by to mohlo jít. Zkus malou přihlásit, s tím, že od ledna asi nastoupíte a v lednu se rozhodneš podle dané situace. Klidně může navštěvovat školu jenom pár dní v týdnů. Naši kluci to tak měli a můžu jenom doporučit.
A teď to nejdůležitější ;).
Vždycky děláš to nejlepší rozhodnutí, protože chceš pro malou to nejlepší. Tady opravdu není špatná volba, je to jenom volba a co je fajn si uvědomit, není to nezvratné. I kdyby ses teď rozhodla, že ji tam dávat budeš a v lednu sis to rozmyslela, tak co se stane nejhoršího?
Ve školce řekneš, že sis to rozmyslela, na hřišti možná budeš muset zodpovědět pár ne úplně příjemných otázek a toť vše.
V pozadí hlavně vidím tvoji nerozhodnost na základě toho, co si o mně pomyslí, co řeknou, že se zase vymykám nějakým zajetým kolejím. Nejen, že jsem ji nedala už teď do školky, ale další rok bude doma? To je přece nepředstavitelné. Vnímám to jako krásnou možnost pracovat na sobě. A už jenom tím, že takto uvažuješ, že vnímáš, že je podstatné trávit s malou čas a věnovat se jí, je jasné, že jsi silná žena, která si to ustojí.
Srovnáš si to sama v sobě, napiš si ideálně na papír, jaké v tom vidíš plusy, co vám to jako rodině přinese. A můžeš to mít vždy v záloze, když se objeví pochybnost. Také to můžeš použít, když se na hřišti objeví nepříjemné dotazy, budeš totiž pevně rozhodnuta, srdcem citíš, že je to správně a někteří jen potřebují slyšet argumenty. Často se však stane, když si to srovnáme v sobě, že pak už se ani zvenčí s tím nesetkáváme tak často. Okolí nám jen zrcadlí naši pochybnost, i když tam není... 🙂.
Jinak jsou i studie, že opravdu je prvních 6 let dítěte velmi důležitých pro celý jeho život, proto čím více času a prostoru s ním trávíme, tím lépe. Rodič je v jeho vývoji jednoduše nenahraditelný <3.
Moc Ti fandím a je úžasné, že se nenecháš pohltit nějakými naučenými vzorci, ale vnímáš to srdcem a tím, že chceš s dětmi opravdu trávit společně.
Kdyby cokoli, jsem tady 🙂.
Zuzka Janešíková
autorka projektu Životem s dětmi
web: www.zivotemsdetmi.cz
facebook: Životem s dětmi - sdílení rodičů