Děti odmítají tatínka. Jak utužit jejich vztah? Jde vůbec něco takového naučit?

Dobrý den,

už léta řeším otázku toho, jaký vztah mají děti s tatínkem. S manželem máme 5 dětí ve věku od 2 do 12 let. Manžel dříve velice často cestoval a nebýval doma, někdy i 14 dní vkuse, pak přijel tak na 2 dny, a pak zase odjel třeba na pár dní. Děti jsou tudíž zvyklé být stále se mnou a tak nějak úplně vše dělat jen se mnou.

Poslední 2 roky už manžel tolik necestuje, ovšem má časově stále náročné povolání a ráno ho vlastně děti nevidí, protože je už pryč a večer také ne, protože ještě není doma. Někdy přijede v trochu normální čas, ale nikdy ne dřív než mezi 19 - 20 hod.

Před měsícem měl manžel úraz a je upoután momentálně na lůžko, případně na vozíček. I když stále pracuje, na pc, tabletu, vyřizuje po telefonu, mnohdy má i 60 hovorů denně, tudíž také nemá tolik času. Tak si občas chce s dětmi zahrát nějakou stolní hru, nebo jen chce, aby byly s ním. A k mému velkému zklamání, děti o něho téměř vůbec nejeví zájem. Hru si zahrají jen, pokud budu hrát i já. Nejmladší syn k němu vůbec nechce, dělá strašné scény, kdykoliv mu má třeba vyčistit zuby, nebo ho obléct. Celkově doma jen leží a děti mu občas něco podají, ale jinak, jako by tam ani nebyl. Je pravda, že já ho také obstarám jen v těch důležitých věcech a na víc nemám čas. Musím se postarat o děti, máme velký dům s obrovskou zahradou a zahrádkou. Takže mám co dělat.

Čekala jsem, že když teď manžel je doma, tak s ním děti budou chtít být. Vykládat si s ním. Prostě si ho trochu užít, když to nikdy dřív nešlo a jsem z toho velice smutná. Manžel nikdy nebyl takový ten tatínek, který by si s dětmi nějak hrál, nebavilo ho to nikdy a postupem let zjišťuji, že to je u nás špatně nastavené a přemýšlím, jak moc za to můžu já. Kdykoli jsem byla u kamarádek a viděla jsem, jak to chodí v jiných rodinách, že tatínek přijede z práce a děti mu skočí na krk a nechtějí se ho pustit, tak mě to až rozbrečí, protože toto se u nás nestalo, ani když manžel přijel třeba po 3 týdnech domů. Proběhne "ahoj tati" úplně stejně, jako kdyby ho viděli včera. O to víc mi přijde, že jsou děti hodně fixované na mě. Když o tom mluvím s dětmi, proč nejdou za tatínkem, tak mi řeknou, že neví a nebo, že o to táta ani nestojí. Což není pravda. Manžel nikdy nebyl kdoví jaký mazlící typ. Naopak já jsem velice kontaktní a děti i několikrát denně obejmu, tak nevím, zda i toto nemůže být ten problém.

Potřebovala bych jejich vztah nějak utužit, strašně mě bolí vidět, jak málo se k sobě navzájem mají.

Jde vůbec něco takového naučit?

Děkuji za odpověď.