Denní spánek u 2letého dítěte. Jak ho mám přesvědčit, že už si má lehnout? Co děláme dobře a co třeba už nedělat?

Zodpovězené
25. únor 2022

Dobrý den,

mockrát děkuji za Vaši poradnu a hrozně krásné odpovědi, které zde vídám.

Mám dotaz ohledně spánku u syna, 2 roky a 2 měsíce. Máme problém s usínáním po obědě.

Večerní spánek nám jde hezky, usíná buď v naší nebo své postýlce, která je přiražená k naší, podle toho, co si sám vybere. Nejdříve čteme knížky, které si donese, pak zhasneme a zpravidla chce zpívat, tak mu zpívám, dokud neusne, pak odcházím. Někdy ležíme jen potichu bez písničky, sám si řekne, jak to chce. Usíná většinou kolem 20 h a ráno vstává mezi 5 a 6 h. Tento režim mi naprosto vyhovuje.

Problém ale nastává, když jdeme spát po obědě. Je to fáze dne, kterou u nás doprovází pláč a bohužel někdy i můj křik. Do 20 měsíců byl kojený, to bylo vždycky hotovo do 3 minut, jenže jsem byla už podruhé těhotná a kojit jsem už nezvládla, bylo mi to strašně nepříjemné. Ze začátku jsme si lehli spolu, on si chvilku hrál a do půl hodiny si ke mně lehnul a usnul. Někdy před druhým rokem se to ale začalo kazit.

Po obědě se umyjeme a jdeme do postýlky, tam jde dobrovolně, všechno v pohodě. V posteli má jednu hračku, plyšáky, pití a svoji dečku, se kterou vždycky spinká. Dokud ho nechám hrát si, tak je všechno v pořádku, jenže on by asi prostě neusnul, hraje si hodinu a furt je vzhůru. Pak už vidím, že je úplně přetažený, poplakává. Dokud si nelehne, neusne. Když si lehne, spí do 3 minut.

Jenže, jak ho mám prostě přesvědčit, že už si má lehnout?

Snažila jsem se najít nějaká doporučení a hodně jsem toho vyzkoušela, ale nějak prostě bez úspěchu. Zkouším opakovat, že máme doma pravidlo, že když se jde spát, musí se už ležet, že si může hrát s hračkami, ale musí už ležet, že když jdeme spát my s manželem, taky už ležíme, že je důležité dodržovat doma taková pravidla. Sám si nelehne, takže dám na výběr, že buď si lehne sám nebo ho musím položit já, většinou to zopakuju 3x a pak ho položím, to je pak řev, úplně hysterický, tak ho pustím. Říkám mu, že vím, že se mu to nelíbí a zlobí se a že jsem tam pro něj, že až bude chtít, ať se za mnou přijde pomazlit, ale on prostě sám od sebe nelehne nikdy. Jediné co zabere je, že se od něj otočím na druhou stranu a řeknu, že budu spát sama, to je pak okamžitě u mě a pláče.

Většinou se ale po takovém uspání cítím fakt strašně. Mám pocit, že selhávám, nechci, aby plakal, nechci ho násilím pokládat do postele a už vůbec se od něj nechci odvracet, když mě zrovna potřebuje. Jenže vůbec nevím, jak to mám jinak udělat. Někdy už vypěním z toho nekonečného opakování a seřvu ho, ať už si lehne, a to se pak fakt cítím jak nejhorší matka na světě.

Moji situaci komplikuje i to, že mám velkou obavu, jak to udělám, až bude na světě druhé miminko, které se má narodit každým dnem.

Spánek po obědě, myslím, určitě ještě potřebuje, když usne, spinká 2 - 3 hodiny.

Mockrát děkuji za jakoukoliv radu a i Váš názor na to, co třeba děláme dobře a co už nedělat. Moc ráda bych to dělala nějak v klidu, ale nejde mi vymyslet žádný způsob.

Krásný den, milá maminko,

děkuji za detailní popsání situace a úžasné uvědomení, že to s křikem nechceš.
Paráda, že vám večerní usínání funguje. První, co mě napadlo, že bych se zkusila zamyslet, jestli je nějaký rozdíl v tom, co děláte, když se jde spát odpoledne a večer. Jestli třeba už večer neděláte nějaké klidnější aktivity, dopoledne jste ještě venku a jde se jakoby hodně rychle poté spát (může být ještě nabuzený) nebo něco v tomto smyslu.

Druhá věc, která mi hned vyskočila v hlavě, že už jsi možná ve fázi, kdy to vnímáš jako nutnost, že to musí být nějak. A jen podotýkám, že tato fáze je úplně normální a děje se běžně, protože hlava už to chce mít vyřešené. A zvláště v tvém případě, když čekáš během chvilky miminko (možná už je na světě 🥰) a objevují se ti tam strachy, jak to budeš dělat potom.

Jasně, že by bylo super to mít už vyřešené a ty bys byla klidná. A proč to píšu, čím více na něco tlačíme, tím více se to vzdaluje, nás to štve, a pak je to začarovaný kruh. Moc ráda bych měla kouzelnou hůlku, řekla čáry máry fuk, a ty bys to měla vyřešené nebo neměla pocit, že je to nutnost, ale bohužel tohle neumím 🤭.

Vím, že se to jednodušeji řekne, hůř dělá (nejen z vlastní zkušenosti 🙃), ale pokud je to možné, určitě hoď za hlavu, co se bude dít, až bude mimi na světě. Někdy koukáme, jak se vše samo uskládá, přeskládá a funguje to jinak, protože je to tak nějak zařízené. Tím nechci říct, že 100% to bude v pohodě, ale není potřeba teď dopředu řešit, co se bude dít.

Co se týče teď usínaní, píšeš, že pak spí klidně 2-3 hodiny, takže očividně ten spánek opravdu potřebuje. Můj dotaz zní: Ví, proč se chodí spát? Jakože...vysvětlila jsi mu, že tělíčko si potřebuje odpočinout, aby nabralo energii, aby ...(cokoli proč se to dělá a co by pro něj byl dobrý argument). Často dětem vysvětlení pomáhá.

Další věc, jak si říkala, že se od něj otočíš a řekneš, že budeš spát sama, možná to je jen v textu a může to být jinak, ale připadalo mi to trochu jako na truc nebo lehké vydírání (jak říkám, možná to tak není a jen to z textu vyznělo). Každopádně je fajn dítku říct:„ Maminka potřebuje teď odpočívat, aby měla sílu na celé odpoledne. Můžeš si lehnout se mnou nebo si tady ještě hrát, já si už zavírám očička a jdu odpočívat.“ Jasně, ale zároveň laskavě jen konstatovat, neočekávat, co on udělá a nechat na něm, co udělá. Třeba si po chvilce lehne a usne a třeba taky ne, a budeš hledat další možnosti.

Poslední, co mě napadá, nenazývat to jako spaní, ale jako odpočinek, položení tělíčka nebo...teď mě nic nenapadá, ale ideálně něco, co má rád (nějakou pohádku, plyšáka, atd.) V našem případě by v tomhle období bylo asi něco hasičského, takže bych říkala, že se jdeme usušit jako ty hasičské hadice 😀😀😀.

Budu ráda, když napíšeš, jestli něco z toho pomohlo a daří se vám usínat lépe. Můžeš tady nebo u nás ve skupince https://www.facebook.com/groups/zivotemsdetmi

Přeji pohodový příchod miminka k vám do rodiny a užívejte se všichni. 🥰


Zuzka Janešíková
autorka projektu Životem s dětmi
web: www.zivotemsdetmi.cz
facebook: Životem s dětmi - sdílení rodičů