Dcera jedná agresivně. Jak tu negativní energii směřovat pozitivním směrem?

Dobrý den,

prosím o radu, jak na dceru. Má 2,5 roku. Myslím, že je na svůj věk moc šikovná a chytrá. Od 2 let mluví ve větách, pamatuje si texty písniček, básniček, umí počítat do 10, barvy, atd. Zajímá se úplně o vše kolem sebe, jak se která kytka jmenuje, co jí které zvíře, jaké mají miminka, proč žije žralok v moři ne v rybníku😁, atd. Celý den jen mluví, ptá se na vše, diskutujem, vypravíme. Miluje knížky s různou tematikou (dětské i encyklopedie odborné, nedávno jsme probíraly sopky, co to je, jak vznikají, atd). Také fyzicky je šikovná, jezdí na odrážedle, už učíme šlapat na klasickém kole. U všeho asistuje, pomáhá.

Dcera vyžaduje takřka celý den pozornost. Jak neustále mluví, vyžaduje okamžitou zpětnou vazbu. Máme však problém už x týdnů s agresivitou. Začalo to, když jí nechtěl jeden chlapeček půjčit hračku. On ještě nemluví, takže na ni zlostně zavrčel a strčil do ní. Jeho maminka hned zasáhla, že toto dělat nesmí. My jsme si s dcerkou také popovídaly, že to co udělal, bylo ošklivé, že se zlobil, měl na to právo, ale ubližovat nikdo nikomu nesmí. Jenže od té doby dcera reaguje stejně a hlavně se to stupňuje. Kdykoliv jí něco odmítnu, utnu aktivitu, kterou ona nechce, dítě jí nechce něco půjčit, nebo naopak chce od ní něco půjčit, reaguje agresivně. Strká do mě nebo do dětí, kouše, plácá🙈 - jsem z toho úplně zoufalá.

Nejdříve jsme vysvětlovaly, že takto rozhodně ne. Že se může zlobit, být naštvaná, ale nesmí nikomu ubližovat. Pak jsme už začaly plácat také. Samozřejmě efekt žádný. Pořád dokola vysvětluju. Snažím se s ní promluvit po chvíli, kdy už je zase v pohodě, ale vůbec mě neposlouchá. Jak kdyby to nechtěla slyšet, probírat. Nyní máme měsíční mimčo, které je hodně uplakané a skoro pořád jej nosím na ruce. Takže jí ani nemohu zabránit v plácnutí či kousnutí. Co se mimčo narodilo, snažíme se dceři věnovat o to víc. Kdykoliv kojím, čteme společně knížky, vyprávíme si, stavíme kostky, prostě cokoliv zvládnu u kojení. K večeru si dceru bere často manžel a jedou spolu sami na kolo, o víkendu se jí celé odpo věnuje a jsou jen sami. Když mi odpo mimčo usne, tak se honíme, jdeme na hřiště, děláme blbiny, prostě se jí snažím 100% věnovat, dokud nemusím obstarat zase mimčo.

Jsem z toho zoufalá. Nevím, jak dceři pomoct ventilovat ten vztek jinak, aby nikomu neubližovala. Mimčo přitom naprosto zbožňuje. Pořád ho hladí, pusinkuje, chce ho chovat a mazlit se. Všem říká, jak je velká ségra a mimčo musí chránit, protože ho miluje.

Jak tu negativní energii směřovat pozitivním směrem?

Bohužel děti v jejím věku, co se s nimi stýkáme, takřka vůbec nemluví. Mají pár slov nebo vrčí. Takže se s nimi moc nedomluví. Maminky už na mě koukají, jak na matku, co nezvládá vychovat dítě, protože jejich děti toto nedělají. Připadám si hloupě, neschopně. Kolikrát se mi mezi děti s dcerou ani nechce, jenže ona je miluje. Kdykoliv nějaké děcko potkáme, je úplně nadšená a chce si s ním hrát. Ale za chvíli už řeším, že ho strká, neustále honí a jemu už se to nelíbí, nebo na ně prská a vyplazuje jazyk.🙈🤦

Předem moc děkuji za reakci a jakoukoliv odpověď.