Dobrý den,
mám syna, 3,5 let. Od malička s ním chodíme po různých vyšetřeních. Začalo to, když nechtěl pást koníky, nakonec se zjistilo šilhání a byla operace. V této chvíli se již vše řeší brýlemi a jakž takž je to v pořádku. Bohužel však tím padem nemá od mala vývoj podobný jiným dětem v jeho věku.
Snažíme se všelijak dohnat opoždění. Bohužel nám přijde, že prostě nemá rozum. Neumí, jak dělají zvířátka, nechce stavět kostky, přiřazovat obrázky, ukazovat, mluvit zvládne jen asi jako roční dítě, na záchod, jen pokud nemá kalhoty, jinak se často stane, že se počůrá. U interaktivních knížek nevydrží, u čtení nevydrží, u pohadky také ne, o tabletu či mobilu ani nemluvím, na hřišti toho také moc nepředvede....
Hraček má spousty, ale málo čím ho zaujmeme a jediné co miluje jsou auta, s těmi si hraje rád a hodně, ale co si budeme... to je prostě pro život málo. Chodíme na logopedii, kde je jeho pozornost také ta tam, jelikož je vše přes plexisklo a do toho všeho chvili neposedí.
Spánek má odmala taky děsný. Občas jsem už zoufalá, nevím, kde jsem udělala chybu a od jeho narození si, jak roste, prakticky neužváme, jelikož lékaři tlačí na mě a ja poté na něj, co vše už má a nemá zvládat...Zkoušíme vše možné ,jak ho naučit, aby byl jako jiné děti v jeho věku, ovšem často už nam dochází trpělivost, jelikož vše strká do pusy nebo zničí.
Prosím, máté podobné zkušenosti?
Jak dále postupovat po lidské stránce (myslím nic odborného). Co ještě zkusit?
Děkuji za rady.
Hezký den, milá maminko,
omlouvám se za pozdější odpověď.
K tvému tématu a čistě lidská reakce, dopřej jemu i sobě čas lehkost. Vím, že se to jednoduše píše, ale hůř dělá. Hlavně, když ta situace zvenku vypadá nepříznivě, když tě lékaři tlačí, atd.
Zkus se podívat na syna bez všech informací, které máš kolem. Neznáš, co by kdy měl umět, kdy "se má" chodit na záchod, kdy by měl umět zvířátka, atd. Koukáš na něj BEZ NÁLEPKY, že má opožděný vývoj.
Jaké dítko vidíš? Veselého klučíka, který rád pozoruje okolí, zkoumá,... (Jen dávám příklad, protože tvého kloučka neznám.) Účelem je to, aby sis uvědomila, že ač jsou jistě určitě studie, tabulky, atd., každé dítko je jiné. Potřebuje jinou péči, jiný způsob komunikace a vzájemné spolupráce.
Syn určitě vnímá tlak lékařů, který vyvíjí tlak na tebe a ty pak na něj, z toho co píšeš je to skoro hmatatelné. Dost možná si s tím neví rady, protože on by možná rád už něco dělal, čím by mámě udělal tu radost, na kterou čeká, ale nejde mu to.
Představ si, že by tě někdo učil hrát na kytaru, pořád by ti dokola ukazoval akordy, ale ty bys z nějakého důvodu si je neuměla zapamatovat. Příště by ti to řekl znovu, ale tobě by to nešlo, další den znovu a znovu... Taky by ti v tom nebylo příjemně. A tím každopádně nechci říct, že děláš něco špatně, protože pro něj děláš to nejlepší co můžeš, to z tvého psaní lze vyčíst, hledáš cestu.
Jen někdy ta "klasická cesta" je moc tabulková, moc škatulkovací, moc nátlaková. Pokud je ti to blízké a vnímáš, že by to mohlo být tobě i jemu příjemné, zkus zvolnit, neřešit kolik má let, atd.
Zároveň určitě zůstaň v kontaktu s logopedií, případně dalšími lékaři pokud by to bylo potřeba.
Nejsem si jistá, jestli ti moje řádky nějak pomohly. Psala jsem jen z pohledu toho, jaké informace jsi mi napsala. Určitě by bylo fajn, kdybych měla více informací. Můžeme se potkat na konzultaci www.zivotemsdetmi.cz/konzultace
Přeji spoustu trpělivosti a laskavosti k synovi a sama k sobě, jsi úžasná máma ❤️
Zuzka Janešíková
autorka projektu Životem s dětmi
web: www.zivotemsdetmi.cz
facebook: Životem s dětmi - sdílení rodičů