Dobrý den,
můj tatínek je závislý léta na cigaretách (poslední 2 měsíce říká, že přestal) a práci, a posledních tak 5 let, možná déle, je to alkohol. Před 3 lety měl infarkt, tělo má zhuntované, před 32 lety prodělal rakovinu, museli mu před 8 lety odebrat štítnou žlázu. Přijde mi, že s každým dalším práškem, který musí brát, je emočně na tom hůř a hůř. Rozhodně trpí panickými atakami a nějakou formou depresí, v rodině nezvládá odchod své maminky, která trpí Alzheimerem a bohužel se s jeho sourozenci není schopen dohodnout ohledně její péče. Jeho manželka se již léta léčí na deprese. Jinak my, jeho děti, mu děláme radost, jsme zdraví máme zdravé a krásné děti.
Dnes při záchvatu kýchání měl jednoznačně apnoi.
Jak mu pomoci, aby vyhledal odbornou pomoc?
Přijde mi, že se čím dál víc schovává do svého krunýře. Má "štěstí" v tom, že jeho opilost není agresivní, takže zůstával ten problém dlouhou dobu schovaný.
Omlouvám se za román, ale přišlo mi, že nesmím vynechat nic podstatného.
Děkuji
Hezký den,
z Vašeho povídání si nejsem úplně jistá, zda má tatínek na celý problém nějaký náhled. Tedy zda si vůbec uvědomuje, že nějaký problém má. Jeví se mi to (dle popisu), že spíše ne.
Prvním krokem tedy je, aby si uvědomil, že se něco děje a že s tím potřebuje pomoct. To, co Vy můžete udělat je o tom s ním mluvit, mluvit a zase mluvit. Snažit se mu ukazovat negativní následky jeho pití, ukazovat mu, že to vidíte, že Vám to není jedno, že Vám na něm záleží a nabízet mu pomoct. V okamžiku, kdy si připustí stav takový jaký je a uzná, že by bylo dobré to řešit s odborníkem, tak to bude další začátek cesty.
Držím palce, aby se podařilo tatínkovi pomoci na cestě k nalezení motivace.
Přeji Vám vše dobré,
Marika Michajlovičová