Dobrý den,
vždycky jsem měla ráda víno, při prvním těhotenstvím jsem nepila vůbec, tři roky, někdy si dala, potom jsme se s přítelem rozešli a musela jsem se stěhovat. Bylo to vše těžké, zůstala jsem na prcka sama a alkohol se zhoršil a měla jsem pár nepříjemných situací, na které nejsem pyšná.
Ublížila jsem také pár lidem, kteří mě měli rádi a styděla jsem se za sebe. Vždycky, když si prcka vzali, tak jsem byla o víkendu sama a to bylo nejhorší. Po osmi letech mám přítele, se kterým mám druhé dítě. Těhotenství bylo ok, po čase jsem si dávala zase víno, někdy flašku, někdy dvě, během týdne jsem tak dva dny neměla alkohol. Nedávno, jsem si dala rum asi půl flašky a totálně mě to položilo. Udělala jsem si ostudu u jeho rodičů a teď mě to hodně trápí, nepiju asi týden, ale nechci dojít do fáze, že bych si už nemohla dát nikdy.
Když člověk bude chtít, může si vytvořit "a teď dost"?
Jinak moje dětství nebylo moc hezké, rodiče se o nás nestarali - oba alkoholici. Ve třech letech jsme byli v dětském domově, a pak v pěstounské péči, kde byla jen výchova a žádná láska.
Nechci přijít o rodinu, ale důvěru jsem ztratila a zklamala, chtěla bych to zase napravit.
Děkuji za odpověď.
S.P.
Hezký den,
za prvé bych velmi chtěla ocenit Vaši sebereflexi a kritický náhled na celou situaci... Je super, že si uvědomujete, že je to problém a chcete ho řešit. Máte motivaci a evidentně vychází zevnitř z Vás...
Každopádně tahle cesta prostě není jednoduchá, jen z Vašeho psaní "slyším" mnoho životních témat, které by bylo potřeba si ještě nějak ujasnit... Proto vše bych velmi doporučila nějakou, klidně "jen" ambulantní, odbornou podporou. Pokud mě tady na MK dokážete najít a chcete, klidně mi napište a můžu Vám pomoci najít někoho s kým byste mohla navázat kontakt.
Přeji Vám vše dobré,
Marika Michajlovičová