Dobrý den,
chtěla bych se poradit ohledně mé 18 měsíční dcerky. Od malička byla plně kojena na požádání a trvalo nám dlouho, dokud jsem ji vůbec začala přikrmovat. Lépe papat začala až na začátku tohoto léta. Mezi pevnou stravu ji stále kdykoliv kojím na požádání. Ale už začínám cítit, že mám dost.
Nejdříve jsem ji chtěla odstavit ze dne na den úplně. Večer před spaním jsem jí vysvětlila, že maminku už mlíčko bolí a že už je velká. Po deseti minutách ukrutného pláče jsem jí prs dala a usnula. To se opakovalo několikrát. Nikdy jsem nevydržela. Vidím na ní, že ještě nerozumí tomu, proč by od ní mělo být odebráno něco, co považuje za samozřejmé.
Tak jsem si myslela, že kojení zredukuji jen na uspávací prostředek, před spaním a přes den nic. Ale dcera cítí a bojí se, že o kojení přijde a začala se mlíčka dožadovat arogantním způsobem, jaký dosud nikdy neměla. Rozkáže si mlíčko a pokud nedám začne házet věci o zem a zuřit. Podotýkám, že jde opravdu o klidné dítě. Parťačka, se kterou jsem měla opravdu na růžích ustláno. Teď jsem vykolejena z jejích reakcí a nevím, co mám dělat, abych jí neublížila.
Vidím, že ještě není připravena na odstavení. Ale pro mě je kojení stále větší zatínání zubů.
U Vás nehledám návod ve formě udělej toto a toto. Ale spíše jen příběh podobně naladěné mámy a dcery, který jste možná zažila, slyšela a který by mi mohl být inspirací a silou.
Za odpověď děkuji!
Dobrý den,
opravdu velmi Vám děkuji za tento příspěvek a pokusím se na něj odpovědět, nebo spíše, jak píšete, zareagovat.
Odstavení je velmi často náročné období, velmi často odstartované ze strany maminky, která má o daném procesu určitou představu a ta ne zcela odpovídá také představě miminka. My dospělí neumíme úplně pochopit, co kojení pro dítě znamená. Kojení je pro něj celý svět. Zpočátku není nic jiného než kojení a prso, dítě kojení vnímá všemi smysly a dostává díky němu veškeré potřebné informace a představy o světě. Nejde zdaleka jen o živiny a jídlo. Je to vztah, zázemí, bezpečí, jistota, láska, souznění, pocit, že svět je veskrze DOBRÝ.
Myslím, že nejste vykolejena Vy, ale prvně Vaše dcerka. K jednotlivým krokům došlo asi příliš náhle a tomu odpovídá i její, pro ni ne zcela typická, reakce. Zkrátka jste ji tzv rozhodila. V 18 měsících nelze vysvětlit, že jí její svět vezmete. Přišla by o naprostý základ svého světa (ačkoli už do něj samozřejmě kromě kojení patří i mnoho dalších věcí).
Co bych poradila - u starších dětí je fajn, když postupně dáte kojení určitá pravidla - první pravidlo je, že si dcera o kojení řekne a musí počkat také na Vaše schválení - ano, můžeš se nakojit - nebo ne, počkej, až doma, až za chvilku apod. Prso poté můžete dát až poté, co dítě vaše vysvětlení přijme, ne v případě, že se 30 minut vzteká. Až po zklidnění přijdete, pochválíte, že počkalo a splníte slib. Dítě se tak učí respektu k Vašim potřebám a přáním. Když dítě toto zvládne přes den, můžete zkusit v noci. Kojení tak můžete zredukovat jen na např ranní a večerní, kdy je součástí Vašeho intimního pomazlení.
Prvně je však třeba, abyste Vy byla pevně rozhodnutá a souhlasila se svým rozhodnutím a postupem. Pokud tzv "selžete" a nakojíte, jen dítě utvrdíte v nejistotě, že domluvené neplatí, že pravidla se nemusí dodržovat.
A naposledy, ačkoli jsem velký zastánce dlouhodobého kojení, chci Vám říci, že každá maminka má právo, odstavit dítě dle svého rozhodnutí. Kojení by mělo být vždy příjemné a schválené oběma stranami. Jen tak může fungovat bez problémů.
Přeji, aby se Vám podařilo najít ten správný kompromis pro vás obě.
Přeji Vám krásný den.
Radka Jakubová