Dobrý den.
Mam 4,5 měsíční dcerku, kterou plně kojím. Nynější kojení beru jako odměnu. První měsíce byly hrozný. Malá se neuměla přisát, neotevírala pusu, prsa jsem měla rozkousaná do krve, pila krev, zvracela krev, přisátí trvalo i hodinu a chytala se až na 30. pokus a více, sálá i hodinu. Brečela jsem zoufalstvím, že nedokážu nakrmit své dítě. Od začátku kojím co hodinu přes den, v noci co 2-3 hodiny. Kojení si už 2 měsíce užíváme obě, jsme šťastné, mléka mám dost.
Můj cíl byl kojit alespoň 3 měsíce, jelikož moje mamka mě kojila 2 týdny, sourozence 2 měsíce a dalšího 3 měsíce a pak, že bylo slabé mlíko a málo. Moje babičky ani tety nekojily, všechny děcka na UM.
Nyní mám cíl do 6 měsíců, ale ráda bych kojila do roka. Už teď se mě ale ptají, kdy přestaneme kojit, že je to pak už k ničemu, že velké děcko k prsu nepatří, a že jedna jejich známá kojila do roka a půl a že je to hnus a že kojila jen, aby ušetřila peníze a že už dítě má jíst normálně a ne cucat máme v parku prsa. Jsem pevně rozhodnutá kojit co to půjde a jsem pyšná, že jsem s malou zvládla těžký začátek. Ale ať argumentují studiemi, jak je důležité kojit, jak je to prospěšné pro obě strany i po 6. měsíci, cítím, že se mnou nesouhlasí. Nechci, aby si mysleli, že chci ušetřit peníze a byl jim pohled na mě s malou nepříjemný. Vždyť je to naprosto přirozená záležitost, žádná zvrhlost. Jak obhajovat kojení u lidí s těmito názory? Schovávat se nehodlám. Když má malá hlad, kojím kdekoliv, ale tak, abychom neobtěžovali okolí (někde v rohu, plenu přes nás položím).
Děkuji.
Dobrý den.
Moc a moc děkuji za tento dotaz, který mi až vehnal slzy do očí.
Jste statečná a úžasná máma. Klobouk dolů před Vámi.
Kojení, jak jste sama zažila, není vždy jednoduché, ale když se pak podaří a začnete si jej užívat, je to neopakovatelný zážitek. Kojení je vztah, je to souznění. Nejde zdaleka jen o krmení, ale o naprosté splynutí s miminkem a vzájemné intenzivní vnímání jeden druhého. Kdo nezažil, nemůže pochopit.
Tak je to i s Vašimi příbuznými. Je smutné, jak může být okolí (dokonce to nejbližší) velmi kruté a svými nekompromisními názory ubližovat. Některé ženy svým negativním postojem ke kojení potlačují své vlastní pocity selhání (slabé mléko je naprostý mýtus, většinou jde kombinaci více faktorů). Maminky či ženy, které děti měly, často své vlastní zkušnosti berou jako jediné správné a snaží se (v dobrém) je doporučovat všem okolo.
Patrně se nevyhnete tomu, že si svůj názor na kojení budete muset prosadit. Klidně ale nekompromisně. Sdělte, jak jste se rozhodla a požádejte, aby Vaše rozhodnutí okolí respektovalo a ve Vaší přítomností nekomentovalo. Kojení je čistě Vaše záležitost, jen Vy jedinná znáte své dítě nejlépe a víte, co je pro něj dobré. I kdybyste se rozhodla kojit hlavou dolů a viset u toho na laně, Vašemu okolí je do toho houby 🙂.
Patrně nemůžete čekat, že Vám Vaše rozhodnutí schválí a budou Vás podporovat. Budete za "lesanu" a "praštěnou kojičku", která své dítě rozmazluje.... , ale možná, že někde ve skrytu duše Vám budou závidět. Našla jsete v sobě mámu se vším všudy, včetně schopnosti se rozhodnout, co je pro Vaše dítě nejlepší.
A nakonec - na chvíli kojení, kdy na Vás Vaše miminko upírá ten nenapodobitelný pohled, nebo když se s bradavkou v pusince začne smát - na to nezapomenete až do smrti!
Přeji Vám krásný den.
Radka Jakubová